*4.září 1835
v Libochovicích, + 21.října 1900 v Praze
František Müller se narodil v rodině vrchního na
libochovicko-budyňském panství. Ačkoliv celé tehdejší úřednictvo na zámku bylo
německé, majitelé panství již nekontrolovali rodinný život svých zaměstnanců, i
když přece jenom si jako prostí zaměstnanci nemohli na veřejnosti dovolit vše.
Z tohoto prostého důvodů lze vysvětlit fakt, že i když většinou tito
zaměstnanci ve vrcholných řídicích funkcích úřadovali německy, byly
v podstatě vlastenecky smýšlející lidé. Například spisovatel, dramatický
básník a nadšený vlastenec zámecký vrchní Fr. Turinský (1845), obroční Josef
Purkyně (1787), a právě také otec malého Františka, zámecký vrchní František
Müller (1835).
Jeho syn
František vystudoval gymnázium v Litoměřicích, poté v letech 1854 –1856
studoval na Polytechnickém ústavu v Praze. Roku 1856 nastoupil jako adjunkt
katastrálního měření v Jižním Tyrolsku (Rakousko-Uhersko, dnes Itálie). Studia
zakončil v roce 1861. Roku 1863 se stal asistentem na stolici
matematiky, roku 1864 asistentem geodézie u profesora Karla Kořistky .
Poznámka:
Výraz „stolice na vysoké škole“ znamená vědecko-pedagogickou jednotku daného
oboru na vysoké škole a sbor jejích pracovníků. Celý výraz pochází z pojmu
pro stolek pro učitele ve třídě. Základy dnešního názvu katedra jsou však z
řečtiny (řecky kathedra stolice z kata dolů a hedra místo, sedadlo)
František
Müller začal svou pedagogickou práci krátce poté, co byla roku 1863 zahájena
vysokoškolská výuka geodézie v českém jazyce. Zásadně se zasloužil o vznik
české geodetické terminologie. Jeho nejvýznamnějším dílem je Kompendium
geodésie a sferické astronomie, „Geodésie nižší“, díly I. - III. (na 3. a 4.
části spolupracoval a práci dokončil Ing. František Novotný). Bylo to první
české dílo, které pojednalo komplexně o nižší geodézii.
Roku 1867 byl
jmenován mimořádným profesorem a roku 1868 řádným profesorem geodézie na Vysoké
škole technické v Praze. Ve dvou funkčních obdobích (1887-1888, 1896-1897) byl
jejím rektorem.
Na připojeném
obrázku je Müllerův přístroj pro měření výšek, vyrobený roku 1866 známým
Františkem Božkem. Mimo to Müller jako první v praktickém použití u nás
vyzkoušel novou polygonovou metodu. V roce 1876 začal na popud studentů,
sdružených ve Spolku posluchačů inženýrství, pracovat na významné učebnici
Kompendium geodesie nižší a vyšší. Ta „zavedla češtinu do kanceláří“ a
ovlivnila několik generací našich zeměměřičů. Byly vydány 3 díly, z finančních
důvodů každý po třech sešitech. Za vydatného přispění Spolku architektů a
inženýrů, který sešity rozesílal místo spolkového časopisu, vyšel první díl v
letech 1887-1894. Další vydávání převzala nově založená České matice technická
(1895). Na 3. a 4. části už autorsky spolupracoval František Novotný, který do
roku 1902 dokončil Geodesii nižší. Toto dílo, spolu s pracemi dalších autorů,
představovalo další krok k technické národní samostatnosti. Po dokončení
reambulace stabilního katastru r. 1863 se v praxi začal výrazně projevovat nedostatek
kvalifikovaných měřičů.
Poznámka:
Reambulace – Protože se změny se do Stabilního katastru nezaznamenávaly
dostatečně, a zanedbávalo se zaznamenání změny polních kultur, dělení parcel na
hospodářské a stavební. Nová situace se rovněž nijak nezakreslovala do mapy.
Tak se katastr přestával shodovat se skutečností. Hlavním důvodem pro
reambulaci byl nestejnoměrný odhad čistého výnosu, který byl pro jednotlivé
země nejednotný a zakládal se na cenách plodin z roku 1824. Zákonem z 24.5.1869
byla nařízena revize katastru. Jednorázově se měly do měřického i písemného
operátu doplnit všechny změny, které nastaly po původním zaměření.
Na přání
ministerstva financí došlo k dlouho připravované a vyžadované reformě studia.
Ministerstvo kultu a vyučování (Dnes by se dalo toto ministerstvo nahradit
výrazem Ministerstvo školství a kultury) výnosem ze dne 2. 2. 1896 od
školního roku 1886-7 zřídilo na vysokých technických školách říše dvouletý
zeměměřický běh, zpravidla v rámci kulturního odboru, nebo fakulty. (zahrnoval zejména
směry konstruktivní a vodohospodářské). Před komisi I. státní zkoušky, vedenou
v Praze prof. Müllerem, předstoupilo 1. 1. 1898 prvních osm absolventů.
Do penze
odešel v roce 1899. Za své zásluhy obdržel Řád železné koruny III. třídy.
Dílo:
- O kvadratuře kruhu: historicko-matematické pojednání, Zvláštní otisk z vědeckého časopisu Krok, roč. I., 1864, sv. 5-6, roč. II., 1865, sv. 1-4, vydal autor v komisí knihkupectví Calveho, 1865,
- Nivelování a grafické určování výšek 1867 (publikováno též německy pod názvem Graphisches Nivelliren, 1867)
- O planimetru Gaugloffově a o upotřebení polárního planimetru, Zeitschrift für Vermessungswesen, 1879 a 1882
- O směru tížnice, vlivu jeho na geodaetická pozorování vůbec a na určení osy dlouhých tunnelů zvlášť, Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém, 1883
- O sférickém excesu, Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém, 1886-1887
- O upotřebení anharmonických i harmonických poměrů při řešení některých úloh geodaetických, Archiv für Mathematik und Physik
- Geodésie nižší, díly I. - III., Česká matice technická, Praha, dokončeno po smrti autora Františekem Novotným, vydáno 1903-1905
Zdroj: SOKA Lovosice, Wikipedie, Knihovna KU
Žádné komentáře:
Okomentovat