Včera a dnes, výtopna ČSD Libochovice

Plánek z roku 1902

Při příjezdu do Libochovic směrem od Radovesic, nelze přehlédnout tuto bývalou výtopnu protože tvoří nepřehlédnutelnou trosku industriální stavby. Tato výtopna, pod označením Výtopna č.II, byla vybudována se zprovozněním tratě Libochovice – Louny (1902), kdy byla přistavena k vodárně z roku 1882. Stavba z opuky a cihel sloužila k vyzbrojování lokomotiv vodou, pomocí vodárny a rozvodu vody do kolejových jeřábů v kolejišti, a současně pomocí opravárenské jámy k údržbě strojů. Původně byla voda čerpána pomocí parního stroje ze studny, která je umístěna přímo pod nádrží, a to samostatným parním strojem, nebo i přistavenou lokomotivou. Později, kdy již byla provedena přístavba a zprovozněny tratě Libochovice – Louny a Libochovice – Ječovice (Straškov) parní stroj nahradilo elektrické čerpadlo a a posléze vodu ze studny (kvůli tvrdosti vody nevhodné pro parní stroje), nahradilo potrubí přivádějící vodu ze slepého ramene řeky u elektrárny. Vyústění s čerpadlem bylo pod jihovýchodním rohem cukrovaru a potrubí vedlo přes cukrovarské pozemky, kde se potrubí původně dělilo na vodu pro cukrovar a na vodu pro výtopny. V přízemí byl dále dvoupokojový byt s kuchyní a předsíňkou, vedený pod číslem popisným 240, které existuje dodnes. S číslem popisným, jako skoro se vším co se týkalo této tratě vznikly také nemalé problémy. Přednosta stanice žádal město o přidělení čísel popisných, město však odmítalo se zdůvodněním, že tyto budovy právně neexistují, protože nebyl oznámen ani počátek, ani ukončení stavby na stavební úřad v Libochovicích. Až na zásah Okresního hejtmana v Roudnici (v roce 1903), byly přidělena dvě čísla popisná (240 – výtopna a 304 – staniční budova). Zde se právě opět v plné míře projevila nechuť Libochovic a hlavně majitele panství ke stavbě této dráhy. 

Dnešní stav

Katastr

Po zrušení bytu z důvodu zvýšení provozu po roce 1923, kdy došlo ke znárodnění soukromých drah, byl využit tento byt jako nocležny pro vlakový personál. V přízemí vnikla panská nocležna a v patře, z bývalé ubytovny strojvedoucích dámská nocležna, obě s jednoduchým hygienickým zařízením. Na stavbu vodárny a bytu směrem k severu navazovala samotná výtopna. Kuriózní nehoda se stala 1.ledna 1936, kdy zajížděl motorový vůz č.122 001 do výtopny, ale protože mu selhaly brzdy, prorazil čelní zeď výtopny i se schodištěm. Problémem této stavby, který se táhl až do doby než výtopna vyhořela, byla žumpa, která bez izolace přímo navazovala na západní stranu přístavby, tím vždy časem začala vzlínat odpadní voda po zdích a stavba tak měla vždy onen známý odér. V roce 1970 došlo k celkový rekonstrukci nocležen, výtopna již se skoro nepoužívala a byla přidělena traťové stanici ke garážování pracovního motorového vozíku MUV 69. Zima v roce 1929/30 byla tak krutá, že mrazy dosáhly až 40 stupňů, vlaky zůstávaly uvízlé na tratích v závějích, nebo přimrzaly ve stanicích, zamrzla i vodárna a roztrhaly se vodní jeřáby. Vlaky mívaly i několikahodinová zpoždění. 29.února vlak 3746 z Vraňan zůstal v závějích a přijel teprve druhý den. Přístavba výtopny s nocležnami a vodárnou vyhořela v noci 9.5.1999, a tím skončila éra nočního odpočinku personálu v Libochovicích. Později došlo k zamluvení jednoho pokoje v ubytovně na zámku pro vlakvedoucího. Příčina požáru byla velice jednoduchá, na nocležně té noci vlakvedoucí, aby si udržela teplo i na dopoledne, odebrala část žhavého popela z kamen a tento popel vysypala místo do popelnice na přilehlou půdičku. Po jejím odchodu došlo k požáru.

Dnes je tato stavba ostudou Libochovic a i velkým potenciálním nebezpečím pro přilehlou silnici a případné chodce, celá nádrž totiž drží pouze na čtyřech sloupech, z nich jeden je komín a nahoře není zakrytá, předpokládám, že je plná vody. Při rozměrech vodárny 4,5 metru na 4,5 metru její obsah zhruba 85 m³ což už je nějaká váha a sloupky z cihel a kamene jsou již 140 let staré, takže....

Připojen je pouze plánek Výtopny II., protože fotografii kdy je ještě v původním stavu se mi nepodařilo nikde sehnat, byl bych za ni vděčný. Současný stav je každému znám, viz foto.

Osobnosti Libochovic Hynek Dvořák

* 29.7.1878 kde? + ?

Ředitel berního úřadu Libochovice, starosta města od 19.12.1935 do 29.7.1943

Úvaha k 70.výročí osvobození, co je to odvaha?

Je odvaha jenom hrdinsky vystoupit, zakročit, zachránit? Nebo je odvaha i obětování sama sebe k lepšímu životu v obci, nebo zabránění horším důsledkům? Z tohoto pohledu jistě byla odvaha i aktivní obětování starosty města Libochovic ve válečných letech, stát se předsedou odbočky “Svazu pro spolupráci s Němci” (zkratka ČSSN). Všeobecně činnost tohoto Svazu lze bez vyčítek svědomí zařadit do katekorie “kolaborace”, jako byly spolky “Vlajka” a jiné. Konec konců ve svých pozdějších formách se kolaboraci nevyhnulo ani “Národní souručenství”

Poznámka Wikipedie: Národní souručenství (NS, německy Nationale Gemeinschaft (NG) nebo Volksgemeinschaft) byla za Protektorátu Čechy a Morava jediná povolená politická strana, která měla zdánlivě plnit funkci parlamentu (podobně jako za socialismu Národní fronta). Sdružovala téměř všechny mužské státní příslušníky protektorátu, ženám nebylo členství povoleno. Část členů využila odznaků s písmeny NS k tichému protestu: otočení odznaku o 180 stupňů změnilo jejich pořadí na SN, což mělo znamenat „Smrt nacistům!“ Okupační orgány si však od r. 1941 postupně zcela podřídily vedení NS a prosadily do něj stoupence aktivní kolaborace. Dne 15. 1. 1943 bylo N. S. jako politická organizace zlikvidováno a přeměněno v korporaci „s úkoly převážně kulturními a výchovnými“. Jeho představitelé se po válce zodpovídali před Národním soudem.

Dobrovolná spolupráce je z morálního hlediska vždy nejhorší forma spolupráce s jakoukoliv autoritativní mocí, i když přináší pro účastníky výhody hlavně materiálního charakteru. Běžný člověk zjistí, že kolaborací s mocí získá také společenskou prestiž. A tak dříve nebo později pak zjistí celkové výhody kolaborace. Avšak všeho dočasu. Poctivé a důsledné vyrovnání se s důsledky druhé světové války a i odkrývání zločinů minulých režimů vyžaduje odkrývání způsobů kolaborace na příbězích kolaborantů i obětí kolaborace. Příběh který vám chci předestřít, byl však pro účastníky této akce v Libochovicích poněkud jiný, z tehdejších řešení jedině možný za záchranu hodnot a lidí. Částečně se o tomto případu již jednou zmiňoval ve svém článku o divadle pan Tlustý (LN 8/2006), podařilo se mi však objevit podrobnější líčení tohoto případu:

Okresní vedení Národního souručenství v Libochovicích (Karel Kocourek, rolník z Vojniček a tajemník Bělohlávek) bylo pražským ústředím důvěrně upozorněno, že se Pražské centrále „Českého svazu pro spolupráci s Němci“ z Libochovického okresu přímo do Prahy přihlásilo sedmnáct zájemců o skutečnou spolupráci s Němci. Mezi těmito sedmnácti lidmi byli i dva dost nebezpeční občané. R.Vápeník z Libochovic (po roce 1945 zatčen) a bývalý četnický strážmistr Koťátko z Brozan. Právě tento strážmistr Koťátko, telefonicky v roce 1940 žádal přímo Vůdcův hlavní stan, o odstranění pomníku TGM v Libochovicích, protože pozoroval, jak malé děti dvou rodin členů Scény, kladou k pomníku květiny k výročí narozenin TGM. Socha tak byla 24.září 1940 sejmuta a odvezena do Roudnice, podstavec pomníku byl zakopán do země (kde?). Současně pražské vedení ČSSN dále důvěrně upozorňovalo, že jakmile počet přihlášených naroste na 20 členů, pošle předseda Svazu, Jan rtytíř Fousek, do Libochovic referenta, aby ustanovil místní odbočku. (Jan Fousek –  rytíř Řádu Marie Terezie, předseda Národního souručenství a přední činitel Svazu pro spolupráci s Němci - odsouzen na 12 let do vězení). Členové Scény se rozhodli, po zkušenostech z Roudnicka, kde kde v této funkci byl nebezpečný Dr.Kabelka ?, a z Lounska, kde se smutně proslavil Millke?. (Oba byli prý po válce odsouzeni k vysokým trestům). Představitelé Scény se tedy dohodli s Okresním vedením ČSSN, že raději ustanoví místní pobočku sami a obsadí ji lidmi ke kterým mají důvěru. Chtěli dosáhnout stavu, kdy by měli pobočku pevně v rukou a aby v Libochovicích nedošlo k excesům, za které by se po válce museli všichni stydět. A tak došlo k založení místní pobočky, jejímž předsedou se stal starosta města Hynek Dvořák. Tuto funkci přijal s podmínkou, že na něj nebude vyvíjen nátlak na národu škodlivý program a další činnost. A zde jsme u té původní otázky, bylo to hrdinství, nebo ohnutý hřbet? Já osobně se domnívám, že to bylo od tohoto člověka hrdinství, protože jistě byl seznámen se stavem věcí jak politických, tak veškerých důsledků které nastanou až válka skončí. Byl si jistě vědom toho, že neustanovení dobrovolné by mohlo vést až k nebezbečnému jednání, kdyby se této funkce chopily horlivci typu strážmistra Koťátka. Předsedou byl jen do roku 1943, kdy přestává být starostou a v samotné organizaci se stal zapisovatelem. 

Snad starosta Dvořák, alespoň podle pamětníků

Místnímu sdružení ČSSN se povedl díky Scéně zarazit na čas veškerou spolkovou činmnost.Jak? Již před rokem 1942 diskutuje Hynek Dvořák se Scénou, jakým způsobem vykázat nějakou činnost, a zda by byla Scéna za podmínek pro ní výhodných sehrála divadelní představení pro odbočku Svazu. Tím chtěl ústředí prokázat vůbec nějakou činnost na úseku kultury. Scéně nabídl, že jakýkoliv schodek bude hrazen z prostředků Svazu. Tak také došlo k situaci, kterou bych nazval z radosti do smutku. Bylo dohodnuto, že Scéna sehraje představení neškodné německé hry, komedie z repertoáru Pražského Komorního divadla "Modrý démant". A to za hostování Zity Kabátové, Medy Valentové a Svatopluka Beneše, který měl v Libochovicích tetičku, paní Marii Marouškovou. Honoráře byly ve značné výši a ani výdělek nedokázal pokrýt schodek na honorářích a to o 7tisíc. Ale to vedení Scény nijak nevadilo, schodek převzalo vedení Svazu. Ale ani tento Svaz schodek nakonec nezaplatil, ale podílelo se na něm vedení Skláren, firma Kraupner Třebenice a Herbersteinské panství, protože Ústředí Svazu sdělilo že nemá peněz na úhradu schodku. Místní vedení reprezentované panem Dvořákem sdělilo ústředí, že schodek, který vznikl dárcům bude hrazen ze členských příspěvků a do doby zplacení nebude moci místní sdružení vyvíjet jakoukoliv činnost. Tím měli vcelku po starosti. Toto ovšem byla ta radostná stránka. Ta smutná byla velice tragická. Představení se totiž konalo 26.2.1942 a druhý den, 27.2.1942 došlo v Libochovicích k prvním zatčením, které vyvrcholilo v dubnu 1942 úděsnýmu hromadnému zatýkání, jehož oběti skončily na základě stanného práva na Kobyliské střelnici. Ale je prokázáno, že samotné zatýkání a činnost místní organizace ČSSN neměli spolu nic společného.

Po válce nesl Hynek Dvořák, tak jak předpokládal, důsledky svého jednání za předsednictví NS a to právě ze strany horlivců, kteří raději nic v době okupace nedělali. Kupříkladu ve volbách v roce 1945 kandidoval jako náhradník za Sociální demokracii (tehdy již jako Ředitel berního úřadu ve výslužbě), ale byl proti němu podán protest podepsaný 55 voliči a sice pro činnost před rokem 1945. Byl tedy z uvedené kandidátky vyškrtnut. Odešel z Libochovic patrně do Rajce ?, viz poznámka pana Rubliče z jeho deníku: „6.3.1948 - Bývalý starosta Dvořák se vrátil z Rajce odkud byl vyhnán“. Nevím jaký to byl doopravdy člověk, ale ať byl jakýkoliv, svoji část života pro Libochovice tímto skutkem odvedl a nesl důsledky svého sebeobětování. Možná se najde pamětník, který s tímto nesouhlasí, ano má na toto právo, právo na jiný úhel pohledu. Ale co tedy v tomto případě vlastně znamená slovo „pravda“?

Prameny: SOKA, korespondence p.Sedláka, kronikáře Scény.