Krista (Christa) Podaná

Krista (Christa) Podaná

Narozena 22.prosince 1882 Budyně n.O., zemřela 27.dubna 1970, Liběšice

Kuchařka, hospodyně na zámku Libochovice

Ano, není to skutečná osobnost Libochovic, ale významná postava co se týče vývoje a osobního života majitelů panství Libochovice v období 1909 až zhruba 1940, a navíc v mysli pamětníku osobnost takříkajíc nesmazatelná. Možná kdyby slečna Krista nebyla na zámku zaměstnaná, běh událostí by šel jiným směrem a rodinný život hraběte Jana Josefa Herbersteina - Proskau a jeho manželky hraběnky Marií von Galen by zřejmě také byl úplně jiný. Ale osud je osud a tak se stalo to co se stalo. Hlavní postavou tohoto děje byla Krista Podaná, původně kuchařka a hospodyně na zámku v Libochovicích. Krista se narodila v Budyni 22.prosince 1882 v rodině kamenického mistra v Budyni čp.60. Otec, Vojtěch Podaný pocházel z chalupnické rodiny na Podbradci a jeho manželka Františka, rozená Loskotová z rodiny zednického mistra Loskota v Libochovicích.

Náhodou se mi dostala do rukou část korespondence od od bývalého údržbáře na zámku a později vodárenského mistra, v které popisuje své osobní vzpomínky na dobu strávenou v meziválečném obdobím na zámku Libochovice. Byl také velmi dobrým přítelem Oldřicha Suchého, zaměstnance a později kastelána zámku, pana Vejvody osobního komorníka hraběte. Jméno ovšem neuvedu, ač je nyní na Pravdě Boží, budu respektovat jeho přání jež v korespondenci uvádí. Také částečně používám článku pana Ing. Špecingera, který byl dobrý přítel pana Rubliče a měl ve své době volný přístup do listinné sbírky zámku. Proto se domnívám, že můj příběh nese známku vysoké pravděpodobnosti všech událostí jak se staly. Použil jsem také matrik, archivů a kronik několika obcí.

Krista jak už bylo řečeno v roce 1909, tedy ve svých 27 letech, nastupuje do služby do zámecké kuchyně jako kuchařka, později byla zaměstnaná jako zámecká hospodyně, někdy je uváděno jako komorná. V dopisech je zmiňováno, že samotná Krista byla velice pěkná a cílevědomá mladá dáma, leč zůstávalo v ní vše co si z chudých poměrů přinesla, touha po lepším životě, sny o vyšším stupni ve společenském žebříčku. Ale sestra pisatele, která s ní navštěvovala obecnou školu se o ní vyjadřovala cituji: „Sestra říkala, že byla ve škole hloupá a divila se proto jakou udělala kariéru“. Ano, udělala kariéru. Později ji museli z příkazu hraběte titulovat „slečno Kristo“. Vše asi ale stejně začalo někdy před rokem 1914, kdy se paní hraběnka podle vyprávění spustila s lesmistrem na Myslivně (dnes Jägerhaus), inženýrem Václavem Bernasem, který v roce 1902 ovdověl. Ale lesmistr Bernas byl, „prý“ za hraběnčinu přízeň a své romantické vzplanutí, nakonec krutě postižen. V době první světové války ho „neznámý“ střelec brokovnicí připravil o oči. Podle různých verzí se tak stalo u hájovny u Hříškova, nebo oknem v zahradnickém domě v libochovickém parku - ale možná i jinde. Také fakt, že hrabě potom slepého inženýra jmenoval ředitelem panství, tak tato skutečnost nikdy tragédii neobjasnila, pouze ještě zamlžila. Ostatně Bernas, kterého museli úředníci všude vodit a všechno mu předčítat, se záhy odstěhoval ke své dceři do Prahy.

Sám hrabě odplatil své ženě stejnou měrou. Po událostech jeho ženy, si hrabě oblíbil kuchařku Kristu a tím začalo další kolo událostí. Josef Herberstein , jak říkají pamětníci, svou ženu i s dětmi ze zámku vypudil a ta, ač si mohla vybrat z několika zámků v jejich majetku, provokativně se odstěhovala i s dětmi do hotelu do Litoměřic. Jeho vztah s Kristou vyvrcholil,narozením chlapce. Jak uvádí matrika, Vojtíšek se narodil 3.2.1918 v Sanatoriu v Podolí, v hejtmanství Královské Vinohrady. Je zajímavé, že v matrice není udán otec, ani údaj nemanželský. Aby to však nebylo jednoduché, kolovaly po narození Vojtíška po Libochovicích „zaručené“ zprávy, je to syn hraběte, syn pana Rubliče, který prý Kristě přislíbil manželství. No, podle vyprávění a svědků ještě žijících byl pan Rublič velice šaramantní, fešák a ženské po něm bláznili, ale on na svatbu jaksi neslyšel. Takže kdo ví, mohlo to být tak i tak. Faktem je, malý Vojtíšek neměl dlouho radost ze života. Podle podání svědků jedné z komorných (Otázka: proč služce vozila kočárek komorná?), 12.května 1919 vypadl za záhadných okolností na tehdejším ještě železném libochovickém mostě do Ohře. Vedení zámku vypsalo odměnu na nalezení dítěte a to také bylo 18.května 1919 v devět hodin dopoledne panem Jasenovským, zaměstnancem elektrárny vytažen na jezu u elektrárny. V matrice je zápis „Utopení (náhodou) dle ohledacího lístku“. Tato tragedie se nikdy nedošetřila a nevysvětlila, což ještě více přililo „oleje do ohně“ jednak mezi oba manžele, tak i mezi lidmi.

Slečna Krista 1930

Hrabě Josef Herberstein 1923

Josef Rublič 1911

Ing.Špecinger: A když potom rozpory mezi hraběcími manželi dosáhly neudržitelného rozsahu i povědomí ve městě a okolí, byly ukončeny velice kuriózním způsobem. Do libochovického zámeckého parku byla svolána schůze veškerých zaměstnanců panství a před nimi, na terase, si hrabě s hraběnkou veřejně navzájem všechno odpustili a smířili se. Manifestační průběh měl zřejmě zastavit spoustu nahromaděných podezření a pomluv, přičemž shromáždění bylo později mylně považováno za další místní dělnickou demonstraci tehdejšího bouřlivého poválečného roku 1920. (Moje poznámka: Takto to interpretovala podle zápisů místní organizace KSČ v pozdějších dobách)

K trvalému uklidnění ovšem došlo v hraběcí rodině až před jejích smrtí, po nástupu nacizmu. Skutečnou pravdu se ale nikdy nedozvíme, tu si odnesli na pravdu Boží všichni zúčastnění a jejích zpovědníci.

Celý tento příběh podle mého mínění ovlivnil i pozdější povahu hraběcího syna Bedřicha, který se jednoznačně v otázkách osobních i majetkových vztahů jednoznačně postavil proti otci.

Samotná Krista Podaná zemřela svobodná v Liběšicích v Domově důchodců 27.dubna 1970. Pochována je na stejném hřbitově jako její jediný syn Vojtíšek, na hřbitově v Budyni. Jako jediný pozůstalý je uveden Vojtěch Culík, vikář. Až jednou půjdete do Budyně, stavte se na hřbitově, jednak tamní hřbitovní kostel Panny Marie Sněžné stojí za to. Ještě je tam jedna zajímavá stavba, vpravo od cesty vedoucí od hřbitovní brány ke kostelu, kde stojí pozdně barokní kostnice z let 1764 – 1766, jedná se o centrální stavbu se zkosenými rohy a mansardovou střechou. Hlavní kamenný portál, ke kterému vede dvouramenné schodiště, je ozdoben hadem a lebkou. A pokud budete pokračovat dál okolo kostela narazíte na hrob malého Vojtíška, dítěte které si života vůbec neužilo.

Ve víně je asi pravda, co soudila 60 léta

Příspěvek k poznání přírodních vlivů určujících jakost žernoseckých vín – ing.Vilém Kraus C.Sc. – Litoměřický zpravodaj rok 1964
Vinná réva není rostlinou náročnou, pokud se pěstuje v odpovídajících klimatických podmínkách. Naše česká vinařská oblast leží na severní hranici rozšíření technické kultury révy vinné. Rozhodující vliv na její pěstování tu má klima. Na každoroční průběh počasí odpovídá u nás vinná réva velmi citlivě změněnou jakostí plodů. S narůstající zeměpisnou šířkou se pěstování vinné révy musí omezovat jen na vybrané polohy s teplejším mikroklimatem, které jsou schopny poskytnout teplomilné rostlině příznivější podmínky k rozvoji, nežli otevřená rovina. Takových poloh má Litoměřicko více než 1000 ha a většina z nich jsou bývalé viniční tratě, které byly .ve středověku osázeny vinicemi, ale dnes leží pusté. Jen samotné město Litoměřice mívalo ve svém katastru kolem 600 ha vinic. Jedny z nejkrásnějších viničních tratí jsou ve Velkých Žernosekách při České bráně Jsou osázeny vinicemi nepřetržitě od nejstarších dob (pravděpodobně od r. 1140). Sláva žernoseckých vín se táhne daleko do středověku. Co určuje jejich jakost; Jsou to poloha i rnikroklima viniční tratě, je to složení půdy, jsou to odrůdy pěstované ve vinicích a konečně i činnost člověka při ošetření vinic a při výrobě vína.
Protože jde o severní vinařskou oblast, ba dokonce o její nejsevernější výspu, musíme si uvědomit, že vysoké jakosti tu mohou dosáhnout hlavně bílá vína. Je to tím, že severní vinařské oblasti dávají pomalým vyzráváním hroznů odrůdám révy větší možnost vytvořit a na shromáždit speciální aromatické látky, nežli dovolují oblasti jižní. Na jihu se při rychlém zrání mnoho lehce těkavých látek z hroznů vytratí. Opačně je tomu však s jakostí červených vín. Ta se zvyšuje v jižnějších podmínkách, protože při většim světelném požitku vzniká více červeného barviva a více tříslovin. Zároveň je na jihu nižší obsah kyselin v hroznech, což je výhodné pro harmonické složení červeného vina, ale nevýhodné pro harmonii vín bílých. Jižní vinařské oblasti propůjčují kromě toho červeným vínům zvláštní chuťový tón vyzrálosti, který nelze v severní vinařské oblasti získat. Červená vina ze severních vinařských oblastí mohou mít vynikající aromatické látky, ale harmonií se jižním jakostním červeným vínům nevyrovnají. Naproti tomu žernosecká bílá vína vynikají výraznými odrůdovými vlastnostmi a nedostižnou harmonií mezi kyselinou, aromatem, alkoholem a plností vína, tvořenou vysokým obsahem minerálních látek, jmenovitě fosforu, Zvláště pak Litoměřicko se svými živnými půdami na jižních svazích bylo od nejstarších dob známé jako vyslovená oblast bílých vín, kterých tu bývalo kolem 90% veškeré produkce, Přestože se zde pěstovala i řada odrůd s modrým hroznem, jako Burgundské modré, Karmazín aj., zpracovávaly se tyto odrůdy spolu s hrozny bílých odrůd na vína, která měla jemně narůžovělou barvu a kterým dnes říkáme "ryšáky". Dříve se jim říkávalo na Zernosecku "růžák" a byla to vína, která proslavila zdejší vinařství tím, že byla velmi lahodná, s nižším obsahem kyselin nežli běžná bílá vína a výrazně plná. Hlavně se hodila k těžším masitým jídlům.
Je to tedy zeměpisná poloha, která již předem do značné míry určuje typ produkce vinařské oblasti. Vlastní poloha vinic je pak rozhodující pro jakost produkovaného vína.
K činitelům, zlepšujícím místní klima žernoseckých viničních strání, patří poloha chráněná před ochlazujícím vlivem větrů, prudký sklon strání, malá nadmořská výška (od 150 m do 280 m nad mořem), oteplující vliv vodních mas řeky Labe a zároveň odraz ,slunečních paprsků od její hladiny do vinic.
Vinná réva je teplomilná rostlina a její životní děje probíhají teprve při vyšších teplotách. Její životní činnost počíná při 10°C. Této teplotě říkáme vegetační nula pro vinnou révu. Všechny teploty vyšší nežli 10°C jsou tedy pro révu aktivní. Jestliže sečteme během roku všechny průměrné denní teploty vyšší nežli 10°C, obdržíme číslo, které nazýváme sumou aktivních teplo. Tato suma aktivních teplot může být použita pro charakteristiku vinařských oblastí. Největší vinařská oblast leží v krajinách, kde suma aktivních teplot dosahuje 3000-4500°C. V Žernosekách je suma aktivních teplot průměrně 2500°C, Jdeme-li po stejné rovnoběžce dále na východ, pak nabývá klimat kontimentálnějšího charakteru. Léto je v těchto oblastech teplejší a sušší, takže aktivní tepelná suma dosahuje vyšších hodnot nežli u nás. Pro pěstování révy k výrobě vína se již tyto oblasti nehodí, protože léto je příliš krátké. Přestože je teplé, nestačí k vyzrání moštových odrůd. Jdeme-li po stejné rovnoběžce k západu, nabývá klimat více přímořského charakteru s dlouhotrvajícím létem - ale vlivem větších srážek se ovzduší více ochlazuje a suma aktivních teplot klesá. Ani tam nejsou vhodné podmínky pro pěstování moštových odrůd révy. V naší zeměpisné šířce má uzavřená poloha severních Cech a její přechodné klima mezi atlantickým a kontinentálním výsadní položení vzhledem k možnostem pěstování vinné révy a k docílení velmi jakostních vín. Avšak právě proto, že naše klima je tak přechodného rázu, střídají se tu ročníky velmi příznivé pro dosažení jakostních vín, jako byla léta 1945, 1947, 1953, 1959 a 1961 s ročníky velmi nepříznivými, jako byla léta 1951, 1954, 1955, 1957, 1962. Ostatní pak dávají vína průměrná. V těch nejlepších létech dosahuje na Litoměřicku suma aktivních teplot až 2700° C a v těch nejméně přízni- vých jenom 2200° C. Čím je ročník méně příznivý, tím delší dobu musí zůstat hrozny na keřích révy. Jakmile jsou průměrné denní teploty nižší nežli 10° C, což bývá v Žernosekách průměrně po 6. říjnu, přibývá již cukru v hroznech jen velmi málo. Avšak v létech, kdy mají hrozny mnoho kyselin, musí zůstat na keřích tak dlouho, dokud se nadměrné množství kyselin alespoň částečně neupraví, aby pak neutrpěla jakost a harmonie vína. Ve středověku končíval sběr hroznů v Litoměřicích ve špatných ročnících na sv. Martina. A právě tak i dnes dbá Šlechtitelská stanice vinařská na jakost žernoseckých vín a končívá sběr hroznů pozdní odrůdy Ryzlink rýnský až počátkem listopadu.
A právě možnost ponechání hroznů na keřích dlouhou dobu do podzimu, která je dána naším klimatem, v němž se často vyskytují dlouhé, slunné podzimy, je jedním z důležitých činitelů, který umožňuje pěstovat u nás odrůdy poměrně pozdní a docilovat u nich výborné jakosti vína. Odrůda Ryzlink rýnský potřebuje např. k dobrému vyzrání hroznů sumu aktivních teplot 2800-2900° C v jižnějších vinařských oblastech. Avšak ve Velkých Žernosekách je tato odrůda pěstována s úspěchem, přestože průměrná suma aktivních teplot je u nás jen 2500° C. Vyzrání odrůdy umožňuje dlouhé ponechání hroznů na keřích. Je zajímavé, že u odrůdy Ryzlink rýnský se vyvíjejí aromatické látky hlavně až ke konci období zrání, a proto se musí sklízet pozdě, má-li být víno jakostní. Naproti. tomu u odrůdy Müller- Thurgau se vyvíjejí aromatické látky hned na počátku období zrání, a proto se musí hrozny sklízet poměrně brzy, aby se ve víně aromatické látky zachovaly. Tato vlastnost odrůdy Müller- Thurgau je pro severní vinařské oblasti Zvláštně cenná, protože její vína dosahují dobré jakosti i v nepříznivých ročnících.
Jsou tedy odrůdy nerozlučně svými vlastnostmi spjaty s každoročním průběhem počasí. Je hlavně na zkušenosti vinaře, aby správně určil pro každý rok výrobní postup vína, který povede k jakostnímu výrobku. Stejně velký význam připadá půdním podmínkám jednotlivých viničních tratí. V celku možno říci, že většina půdních typů, které se na Litoměřicku vyskytují, je vhodná pro pěstování vinné révy. Zvláště pak vynikají viniční trati Velkých Žernosek, protože vína, vyrobená ze zdejších odrůd, mají nejvyšší množství fosforu ze všech československých vín, a proto jsou velmi plná v chuti.
Ke vzájemnému působení přírodních sil na révu se připojuje značnou měrou i působení člověka. Záleží totiž na způsobu obdělávání vinice a výroby vína. Jenom práce jdoucí ruku v ruce s působením přírody, založená na dokonalých odborných znalostech a pochopení míst- ních podmínek, může vést k úspěchu a tak ke stálému zlepšováni jakosti našich českých vín.