Osobnosti Libochovic - Kopta Josef

*16.6.1894 Libochovice  +3.4.1962 Praha, spisovatel, legionář, dramatik.

Malý domek, čp.18, bývalá škola, kterou navštěvoval kdysi i libochovický rodák J.E.Purkyně, se stal i rodným domkem Josefa Kopty. Jeho otec, krejčí, koupil domek od města Libochovic 18.června 1893 za 5.910 zlatých. Zde se také narodily jeho dvě sestry, Barbora a Marie. 

Přesto že Josef Kopta později většinu svého života prožil v Praze, po celý život se rád vracel do svého rodného města, do Libochovic. Navštěvoval zde nejen svou rodinu, ale také zde měl mnoho přátel, za kterými se rád vracel. Do Libochovic jezdil později na prázdniny i s celou svou rodinou a s mnohými ze svých významných přátel. Byli jimi například Vladislav Vančura, Karel Toman, nebo Emil Filla a mnoho dalších. 

Josef Kopta po ukončení základním školy nastoupil na Československou obchodní  akademii v Praze a po krátké praxi ve spořitelně v Libochovicích se stal  zaměstnancem České průmyslové banky v Praze. V roce 1914 rukuje do rakousko-uherské armády. 4.4.1915 odjel na frontu, při bojích se dostal v Karpatech do ruského zajetí. Po roce v zajetí se rozhodl vstoupit do českého zahraničního vojska v Rusku, do České družiny. Zpět do své vlasti se vrátil 25.8.1920 jako kapitán ruských legií. Již v době první světové války redigoval časopis Českých legii. Zkušenosti z této doby, z formování legii a návrat legii domů zúročil ve svých třech knihách (Třetí rota,Třetí rota na Magistrále a Třetí rota doma). V Libochovicích byl velmi činný po všech stránkách. Napsal zde některé kabaretní texty místně satirického zaměření libochovickému divadelnímu spolku studentů. Začíná také pracovat jako tajemník Památníku odboje, píše a pracuje jako novinář. Po odchodu do Prahy pravidelně dodává svoje historky a povídky do Lidové demokracie, píše také do Lidových novin. Jako redaktor působil v Národním osvobození a v Lidových novinách. Dále se věnoval psaní románů, povídek, novel, dramat a také spolupracoval s českým filmem. Často také přispíval svými fejetony a články do mnoha periodik. Jeho divadelní hra „Revoluce“ se stala impulsem k založení divadelního spolku „Scéna“ v Libochovicích. Tento spolek je dodnes životaschopný.

Do svých románů a povídek často zapracovával postřehy z rodných Libochovic. Některé jeho postavy a děje nesou stopy obyvatel a osudů Libochovicka. Kupříkladu celý příběh Hlídače č. 47 se sice odehrává kdesi v horách, nejpravděpodobněj se však jedná o Krušné hory, nicméně již na začátku nalezneme spojení s Českým středohořím:

„Tři dni předtím, nežli měl po nové trati projet první vlak, vypravili ho z Loun po císařské silnici na formanském povoze, který vezl jeho majetek“

Kopta si tak nemohl odpustit použít skoro do každého svého díla alespoň malou část toho, co tak důvěrně znal. I druhý jeho román „Dies Irae“ je situován do Českého středohoří i když popisná jména jsou jiná. Román pojednává o strachu ze zániku světa a jeho děj se odehrává v malé vsi v Českém středohoří, pokud si pečlivý čtenář všimne různých drobností, kupříkladu: „Proč jen po takových vedrech nepřicházejí bouřky? Chodívají k nám od západu, z Pilátových vrat, jak se říká průlomu v čedičovém pohoří, jímž se prodrala řeka a teče dlouhým údolím až skoro k Řipu, kde se obrací k Labi.“ V tomto románu lze nalézt i inspiraci z katastrof, které jsou spjaty s nedalekým Hazmburkem  v letech 1882, 1898, 1900 a 1939: V hořejší části vesnice jevily se zprvu malé trhliny v zemi, ty se šíří a jakoby nějaký ohromný krtek pod nimi ryl do výše vystupují. Zvláště hrůzný pohled poskytovaly budovy stojící nad pohybující se hmotou. Pojednou počne s římsy padati omítku a objeví se úzká, však zlověstná trhlina. Pouhým okem pozoruješ, jak se šíří. Pojednou upadne roh stavení pod krovem, teď kloní se štít, aby v několika vteřinách spadl a to směrem nárazu. Teď pohybuje se celá střecha a praskot trámoví je zřejmým předchůdcem ohlušujícího pádu. Pak teprve obnažené zdi před minutou útulku přičinlivého dělníka vystupují a řítí se v rozvaliny tak, že v pravdě možno říci, nezůstal kámen na kameni.

V náklonnosti k maloměstskému životu ho usvědčoval také fakt, že i v Praze si nechal postavit dům na Hanspaulce. Tato část Prahy byla v době kdy zde žil také téměř vesnicí. Dodnes je tato čtvrť obklopena z jedné strany lesem a panuje zde velmi klidná atmosféra.

Osud českých legionářů v Rusku mu poskytoval hodně politických a mravních problémů a nabízel četné dramatické příběhy. Legie se brzy staly bohatýrským národním mýtem a platily jako argument v bojích o koncepci českého státu, čehož také ve svém díle zúročil.

Po roce 1945 pracuje Josef Kopta na ministerstvu informací a do r.1949 v Kanceláři prezidenta republiky. Byl  prvním předsedou Svazu československo - sovětského přátelství. Na Koptově rodném domě v Libochovicích je dnes umístěna pamětní deska, která byla slavnostně odhalena in memoriam 4. listopadu 2006 v rámci oslav 80. výročí libochovického divadelního spolku Scéna, jemuž byl kdysi kmotrem. 

Po roce 1945 byl Koptovi přidělen na doporučení Svazu spisovatelů malý pokoj v jeho rodném domě, kam jezdíval pracovat. Na konci padesátých let se mu však místní NV rozhodl pokoj odebrat. A to na základě rozhodnutí bytové komise, proč, není uvedeno, ale lze se domnívat, že to bylo důsledkem politické situace 50 let. On sám se proti tomu ohradil a žádal o odvolání. Nakonec to Josefa Koptu natolik roztrpčilo, že přestal do Libochovic dojíždět a místem jeho posledního odpočinku se stal hřbitov u sv.Matěje v Praze. Čas však přinesl smíření díky jeho mladšímu synovi Pavlovi, který natolik podlehl podmanivé kráse Libochovic a  nakonec nechal svého otce spočinout na Libochovickém hřbitově u sv. Vavřinec. Tim se kruh života a smrti Josefa Kopty uzavřel.

Jako poslední bod by se slušelo vyjmenovat jeho dílo, ale to je natolik obsáhlé a konec konců v dnešní době internetu přístupné každému zájemci. Kupříkladu stránky http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kopta

Prameny: Slovník české literatury, archiv, citáty z diplomové práce DiS Kláry Koptové