středa 22. ledna 2014
úterý 21. ledna 2014
„Vítězný únor“ a Libochovice.
21.února 1948 byla v Libochovicích zpočátku
běžná sobota v poválečné době. Večer se konal ples Automotoklubu, bylo
10°C pod nulou, na zamrzlé zátoce probíhal místní souboj dvou hokejových klubů,
to vše byl normální život.
Samotný „Vítězný únor“ v Libochovicích probíhal
nejprve trochu rozpačitě, přestože obec
jako taková patřila vždy mezi bašty levicových voličů v kraji. Chtěl bych
vám přiblížit jako vzpomínku zpracování usnesení pléna MNV ze dne 21.února
1948. Pro připomínku mladším generacím, tak tento den proběhla komunistická
demonstrace na Staroměstském náměstí. Komunisté vyzývali k vyřešení krize a k
doplnění vlády Gottwaldovými kandidáty. Souběžně proběhlo několik o mnoho
menších demonstrací ostatních stran, avšak jejich představitelé se snažili
svoje členy spíše uklidnit. Prezident republiky byl vystaven nátlaku
představitelů dělnického hnutí, kteří na něm písemně vyžadovali splnění
Gottwaldových návrhů. Komunisté začínali vytvářet vlastní ozbrojené složky,
Lidové milice. Prezidentovi Benešovi bylo představiteli KSČ a Revolučních
odborů sděleno, že se musí podrobit vůli lidu.
A jaká vůle lidu byla
v Libochovicích u zvolených zastupitelů rady Města? Schůze pléna započala
v 19 hodin, kdy již bylo zcela jasné, jak situace v republice asi
dopadne. Přítomni byli předseda MNV pan Troníček, a tito členové rady:
pp.Jílek, Ing.Němec, Rohan, A.Maleček, Rulf, R.Chroust, Trnovský, Ludwig,
Svoboda, Malý, Lomič, Šedivý, Ledvinka, Mayer, Štrajbl, Löbel, Prošek, Charvát,
Strnad, Hofman, Pilař, Hora a paní Vítková, Vašniovská, Röschová, Fidlerová.
Předseda schůze Milan Troníček (předseda MNV) přečetl
tuto rezoluci:
„Vážený pane Prezidente,
Svým jednomyslným usnesením MNV v Libochovicích
ze dne 21.2.1948 vyjadřujeme Vám p.Presidente svůj jednoznačný a neochvějný
postoj města Libochovic za vládu Národní fronty Čechů a Slováků, oproštěnou od
všech reakčních a protistátních živlů, které brzdí náš přirozený vývoj. Věříme,
p.Presidente, že svým jedině správným rozhodnutím ukážete cestu přes nynější
krizi vlády a povedete nás bezpečně k lepšímu našemu zítřku, ke kterému
spěje vláda Klementa Gottwalda. Přejeme Vám vážený pane prezidente, abyste se
ve dlouhém a pevném zdraví těšil z naší práce pro rozkvět naší
demokratické republiky.“
Toto usnesení zasedání
pléna chtělo schválit, protože se vlastně jednalo o nic říkající rezoluci,
která se dala klidně vysvětlit jak ve prospěch všech stran tehdejší NF, tak ve
prospěch KSČ. Po přečtení této rezoluce však k jejímu schválení nedošlo,
ale člen Rady pan Maleček požádal jménem KSČ Libochovice, aby rezoluce byla
doplněna takto:
„Žádáme vás pane
presidente republiky, abyste demisi reakčních ministrů přijal. Nemají co dělat
ve vládě, její budovatelský program sabotují. Vyloučili se sami z NF.
Nemají místa tam, kde se rozhoduje o požadavcích lidu, který zradili. Pryč
s nimi a nikdy již zpátky. Stojíme neochvějně za vládou Klementa
Gottwalda. Žádáme, aby byla doplněna spolehlivými lidmi. Takovými, kteří budou
věrni myšlence NF, kteří budou plnit Gottwaldův budovatelský program, aby byly
splněny požadavky pracujícího lidu.“
Tento dodatek však
vyvolal bouřlivou diskusi, protože zástupci strany Národně socialistické a
Sociální demokracie nechtěli o dodatku hlasovat, ale pouze schválit původní
resoluci. Kategoricky vystoupil I. Místopředseda MNV Josef Jílek, který
prohlásil, že nemůže hlasovat o ministrech Národně socialistických, že jsou
reakcionáři a zrádci, když dosud není známo, jakých činů se měli dopustit. Pan
A.Maleček přesto trval na přikročení hlasování o dodatku, a pan Lomič se
připojil, aby bylo hlasováno jednotlivě po jménech.
Z celkového
hlasování nakonec vyznělo toto:
pp.Troníček – ano, Jílek -
ne, Ing.Němec- ne, Rohan - ano, A.Maleček - ano, Rulf - ne, R.Chroust - ano,
Trnovský - ne, Ludwig - ne, Svoboda - ne, Malý - ano, Lomič - ano, Šedivý - ne,
Ledvinka - ano, S.Mayer - ano, Štrajbl - ano, Löbel - ne, Prošek - ne, Charvát
- ne, Strnad - ne, Hofman - ne, Pilař - ne, Hora - ano a paní Víšková - ano,
Vašniovská - ano, Röschová - ne, Fidlerová - ne.
Po tomto hlasování došlo
k další bouřlivé reakci, protože pan Maleček tvrdil, že dodatek byl přijat
z důvodu, že členové kteří hlasovali ne se vlastně zdrželi hlasování.
Protože další hádka nevedla k rozuzlení, navrhl pan Maleček, aby dodatek
byl zaslán telegraficky a usnesení dopisem. Ale znovu se rozpoutala bouřlivá
diskuse, která nevedla k žádnému názoru. Byl vnesen požadavek o přerušení
schůze na pět minut. Po pětiminutovém jednání prohlásili zástupci Národně
socialistické strany a Sociální demokracie, že dodatek neschválí. Člen MNV
A.Maleček vystoupil s tím, že KSČ, jako nejsilnější strana ve městě
učinila již několik ústupků v zájmu klidu a i tentokráte učiní ústupek
tím, že odvolá sporný dodatek.
Takže původní rezoluce
bez dodatku byla schválena jednomyslně. Na základě tohoto ústupku předložil
předseda pan Troníček další resoluci a to předsedovi vlády tohoto znění:
„Vážený pane předsedo
vlády.
Jednomyslným usnesením
MNV Libochovice ze dne 21.2.1948 vyjadřujeme vám svůj neochvějný postoj města
Libochovic za vaší budovatelskou vládou. Věříme, že ve vaší budoucí vládě NF
Čechů a Slováků nebudou míti místa reakční a protistátní živly. Věříme, že přes
dnešní krizi vlády převedete bezpečně nás do šťastnějších a klidných dnů, které
věnujeme práci vašemu dvouletému plánu k výstavbě naší lidově demokratické
republiky. Nechť zkvétá naše lidově demokratická republika pod vaším vedením.“
I tato resoluce byla bez
připomínek schválena. Co z toho vysvítá? Zřejmě to, že KSČ Libochovice
v dobách „Vítězného února“, přes veškerou revoluční tradici města, utrpěla
porážku. Bohužel to byla na dlouhá léta, která následovala, porážka poslední.
Již na příští schůzi pléna rady města dne 7.dubna 1948 chybí oněch 15, kteří
řekli ne a nahradilo je nových 19 členů rady (pp. Jakobi, Pospíchal, Hrdlička,
Potůček, Neuman, Černý, Hlaváč, Pokorný, Tymich, Pelc, Hamp, Blažek, Kočí,
Hajný, Trapl, Kejdana a paní Dvořáková, jediný kdo zůstal z těch kdo
nesouhlasili byl pan Ludwig, pan Chroust byl odvolán10.8.1948 a nahrazen panem
Zezulkou).
Vím že od oné události
uplynulo již 66 let, a vše již odvál čas a další jiné důležitější události,
přesto si stojí za to, připomenou tuto schůzi, která jako poslední probíhala
jako dá se říci ne úplně, ale skoro demokraticky. Na další takovou schůzi si
občané Libochovic, kteří volili své zastupitele museli počkat až do 22.března
1990, kdy v sále tehdejšího SZK ROH (Tři lípy) proběhla Rekonstrukce rady
MěNV. Je ale zajímavé, že tehdejší kronikář pan J.Křenek, se Únorovými
událostmi nijak nezaobírá, v kronice je toho pramálo. Nebýt poznámky že
25.února bylo ve „Svazu brannosti“ (Libochovický spolek) zabaveno 25.února 71
pušek a 1000 nábojů a z Křenkova muzea jeden poškozený ruský samopal, tak
se podle kroniky v únoru nic nestalo.
Tato připomínka událostí
je možná důležitá v tomto supervolebním roce, kdy opět budou probíhat
volby do EU, senátu, zastupitelstva. Je ostatně jedno o jaké volby se jedná,
jedno je však důležité, zúčastnit se jich, důkladně rozvažovat koho zvolit,
jakou osobnost si vybrat, aby výsledek byl výsledkem odpovědné volby. Ne každý
slib je přeměněn později ve skutek, a ne každé varování je později uskutečněno.
Konstatování tohoto článku a pravdivost si může každý lehce ověřit ve veřejně
přístupných zápisech Rady MNV Libochovice v SOKA Lovosice.
Libochovice - Včera a dnes – spadlý štít na domě čp.11
Nejen velká města jako
jsou Brno a Praha mají tu a tam nehody ve formě spadlých domů, štítů nebo říms.
To v Libochovicích jsme zažili i my. 28.května 1988 došlo okolo deváté
hodiny k havárii střešního štítu průčelní stěny na domě čp. 11
v Purkyňově ulici. Tento dům v roce 1988 patřil tehdy OPBH (pro ty co
už neznají Okresní podnik bytového hospodářství), a tento podnik jako vlastník
jednak při dřívější rekonstrukci a potom pro nulovou údržbu domu byl viník
havárie. Naštěstí v té době nikdo okolo domu nešel, takže škoda byla jen
hmotná, naštěstí. Jaká byla příčina? Na střešní krytině průčelní stěny nebyla
provedena konstrukce krovu, štítové zdivo nebylo ukotveno do konstrukce a zdivo
bylo navíc založeno na původní podzednici. Dlouhodobým zatékáním vody došlo
k uhnití podzenice, což zapříčinilo vychýlení štítu mimo těžiště a došlo
ke ztrátě stability. Vlastník domu zakryl otvor plachtou a než se řízení
prokousalo přes všechny kanceláře a referenty, oprava se časově protáhla. To
víte, tehdejší rčení bylo: „nejsou kapacity“.
Osobnosti Libochovic - Karel Křenek
* 20.srpna
1854 Rychmburk (Předhradí), +
10.února 1939 v Libochovicích.
Pedagog, neúnavný veřejný,
vědecký a osvětový pracovník, spisovatel, sociální činovník, kronikář a správce
libochovického muzea.
O Karlu Křenkovi by se dalo napsat mnoho informací,
bohužel se jedná o výtisk LN a ne o životopisnou knihu. Na druhou stranu by
bylo možná záslužné tento životopis napsat, protože za to, co pro Libochovice
udělal, by si ji zasloužil. Takže jen krátce. Narodil se v Rychmburku u Skutče
v rodině tesařského mistra. Jednotřídní školu v Rychmburku u Skutče navštěvoval
od 15.srpna 1859 do 3.února 1867, kdy přešel do 3.třídy česko-německé školy ve
Skutči, a ještě téhož roku vykonal vyrovnávací zkoušku a přešel dále do první
třídy nižší reálky ve Vysokém Mýtě, ve 4.třídě reálky přestupuje do Litomyšle,
kde také 25.7.1873 maturoval. Dá se říci, že již v jednotřídce je ovlivněn
zájmem o historii, protože jeho učitel byl Josef Eustach Taraba, který
zpracoval historii Rychmburka. 15.října 1873 se dal zapsat na pražskou
polytechniku, kde při svých studiích na technickém učení (architektura a
stavebnictví tři a půl roku) poznává potíže chudého studenta. Pro sociální
poměry končí se studiem k 10.2.1877. Během studia vykonal zkoušku
z kreslení, deskriptivy a mechanické technologie.
Koncem března roku 1877 byl technik Karel Křenek
jmenován okresní školní radou v Litoměřicích výpomocným podučitelem při obecné
škole v Třebenicích (definitivní podučitel 1880, zatímní učitel 1882,
definitivní učitel 1883). I když tato práce byla značně obtížná protože ve třídě
měl i 100 dětí, Třebenice ho okouzlily. Zde se také sblížil s rodinou Dr.
Václava Paříka, zvláště ho zaujala jeho nevlastní dcera Kamila s kterou se
také 24.11.1883 oženil. Dr.Václav Pařík by v době Křenka významným
představitelem českého buditelství v německých Třebenicích. Zde také
Křenek prožil začátky národních zápasů, doplňoval je však intensivní kulturní
činností. V Třebenicích také došlo k rozhodnutí nevracet se na techniku,
ale plně se věnovat učitelské dráze. V říjnu 1879 se podrobil zkouškám
způsobilosti pro výuku na obecné škole a výuce náboženství. Po přechodném
působení v Roudnici (od 1.10.1883 do 15.9.1883) přišel Křenek do Libochovic,
kde působil až do konce svého života. Za svou pedagogickou činnost obdržel řadu
pochval a vyznamenání. Od roku 1916 do roku 1918 byl členem okresní školní
rady. V letech 1902 až 1919 přednášel o školských problémech při okresních
školních poradách. Bohatá byla i jeho osvětová činnost, připravil a realizoval
řadu přednášek z oblasti přírodních věd a kulturní historie míst,
v nichž působil jako učitel. Také jeho literární činnost byla velmi
bohatá, první poznámky o historii, které později využil ve svých literárních
počinech si dělal pod vlivem svého učitele na jednotřídce již od svých dvanácti
let. Jeho první článek „Brousek“ vyšel tiskem
v jeho 22 letech. Od roku 1887 psal do „Českého severu“ sérii
článků o politických poměrech v Třebenicích, Libochovicích a vlastně o
celém Podřipsku.
Mimořádně bohatá byla i Křenkova spolková činnost.
Náhodně lze uvést třeba jeho členství v „Spolku akademiků severovýchodních Čech
- Krakonoš“, „Akademického spolku“ v Praze, jako student založil
v Rychmburku čtenářský spolek „Chumáč“, a následně zde založil i knihovnu.
Byl členem divadelních spolků, Sokola, byl i členem „Libochovické řemeslnické
besedy“. Podílel se v Libochovicích i na práci kroužku „Sdružení
pokrokových lidí“ spolu s pány B. a D. Mayery,dr.Kadlecem, Schlückbierem.
V září roku 1919 byl zvolen předsedou „Osvětového sboru okresního“
v Libochovicích, od roku 1921 byl obecním kronikářem Libochovic. Osvětový
ruch Libochovicka probíhal vždy za jeho iniciativní účasti, zde se také oddaně
věnoval své lásce největší, historii, a to pomocí svého díla v oblasti místní
archeologie a musejnictví. Městské libochovické museum, byla jeho práce.
Vytvořil zde i samostatné válečné oddělení, v němž pravdivě zachytil významné
okamžiky i drobné episody válečných let, od náhražkových potravin až po
rakušácké hlupáctví protičeských censur a vnucované školské loajality.
Instaloval a katalogizoval zde také celou osobní pozůstalost libochovického
rodáka JEP, darovanou rodinou Mayerovou a osvětlující světovou proslulost a
mezinárodní styky JEP. Na podkladě starých letopisů i archivních záznamů dovedl
Křenek dobře a pravdivě navodit starosvětskou minulost města.
Když byl k 1.září 1924 penzionován, dostalo se mu
plného uznání a díků místní městské i školní rady v Libochovicích. Protože
nebyl Libochovický rodák, tak rada města Karla Křenka16.srpna 1934 jmenovala
čestným občanem města.
U příležitosti jeho 80 narozenin je v článku
věnovaném Karlu Křenkovi uvedeno:
„Křenkův život skýtá názorně, že i v době dnešního běsnění
požitkářského, divého tance kol zlata, nespokojenosti a nervosy, lze uchovati
si až do osmdesáti let vše žehnající lásku, posilující víru v dobro i
ducha ozdravujícího důvěru v lepší budoucnost“
Zemřel a byl pochován v Libochovicích. Jeho
náhrobek byl z prostého kamene ozdoben jeho bronzovým reliéfem a nápisem.
Bohužel, dnes již hrob najdete v úplně jiném stavu. Sběrači kovů se činili
a tak tento libochovický občan byl i po své smrti okraden.
Seznam jeho lirární činnosti a publikací
v různých sbornících a brožurách je značně obsáhlý, věřím že čtenáře
kterého bude tato informace zajímat, lehce ji najde v archivech a na
internetu
Zpracováno podle fondu pozůstalosti Karla Křenka
který je uložen v SOKA Lovosice.
Studie k vytvoření
pomníku JEP zpracovaná jako podklad k vytvoření skutečného pomníku od
Karla Křenka.
Osobnosti Libochovic - Ježek Josef
* 1848 v Lomnici u Jičína - + 1885 Libochovice
básník, notář
O Josefu
Ježkovi se toho moc v dostupných fondech neuchovalo. Co můžeme říci
s jistotou, je že od roku 1882 byl
notářem v Libochovicích, kde také zemřel a je pochován na místním hřbitově
vedle básníka Rudolfa Pokorného. Literárně vystoupil jako básník v
"Ruchu“. O jeho díle lze říci nemnoho, pouze dostupný článek v Ruchu
„Kolovrátkář“
Poznámka: Ruch, český literární časopis, od
druhého ročníku byl ilustrovaný, vycházel 1879 - 88. Pravidelně a podrobně
informoval o slovanských literaturách; (red. F. Chalupa, F. Brožík, 1844-1887 a
F. Kvapil). Rozhodující pro českou literaturu byla 70. a 80. léta 19. století -
v této době vedle sebe existovaly dvě výrazné literární skupiny
(nevystupovaly proti sobě, ale navzájem se obohacovaly) - ruchovci, lumírovci
Tato osobnost Libochovic je typická tím, že přestože
v Libochovicích zemřela, informace jsou nulové.
Kerka Karel
* 3.června
1814 (200 let od narození) v Šopce, zemřel - + 7.ledna 1894 (120 let od
úmrtí) v Libochovicích
Kněz jubilár, čestný kanovník, konsistorní rada,
přísedící církevního soudu, synodální examinátor, biskupský censor knih,
arciděkan, biskupský vikář pro Libochovický vikariát, osobní děkan a farář v Libochovicích.
Byl nejmladší dítě
vrchnostenského lobkovického listovního. Narodil se ve Pšovce u Mělníka (dříve
psáno Šopka, nyní je Pšovka je součástí města Mělník jako ZSJ Pšovka I a Pšovka
II. Vlévá se zde potok Pšovka do Labe). V útlém mládí se dostal na faru v
Čelákovicích k děkanu Janu Paulidesovi, který k němu pocítil, jak praví
prameny, otcovskou lásku a staral se o
jeho výchovu a vzdělání. Karel byl po obecné škole poslán na studia do Prahy, kde s výborným
prospěchem absolvoval u piaristů gymnasium. Po tomto světském studiu nastoupil
v roce 1833 do semináře v Litoměřicích, kde je také 3.8.1837 vysvěcen a
ustanoven prozatímním kaplanem v Třebenicích, které ještě v tomto roce
byly z většího dílu České. Po 10 letech kaplanování, které jak sám poznal,
nepřinášely žádné vyhlídky do budoucnosti, byl naštěstí v roce 1847 povolán za
vicerektora litoměřického semináře, kde s nadšením a celkovou vlídností ve
svém vystupování si získal přízeň všech alumnů bez
rozdílu národnosti.
Vysvětlivka: alumnů - Alumnus (plurál alumni, ženská
forma alumna, pl. alumnae; latinsky chovanec) má různé významy: v češtině
především chovanec alumnátu, tj, seminarista nebo student internátní školy a v
angličtině a němčině se používá ale také a především ve významu absolvent školy,
zpravidla vysoké. -Wikipedie
Kerka také zde na
litoměřickém semináři první poukázal na to, jak nevyhnutelně je zapotřebí
německým alumnům získat aspoň povrchní znalost češtiny, kterou později
potřebovali jak v duchovní správě v tak i ve smíšené diecézi a sám ochotně pro
ně přednášel češtinu. Během svého působení na semináři dvakrát administroval
Terezín.
Konečně po 18 letech od
svého vysvěcení se stal farářem a
děkanem a to nejprve v roce 1865 v Tušimicích u Kadaně, ale po třech
letech byl 29.10.1868 konfirmován coby nový děkan v Libochovicích, kde do své
funkce nastoupil 6.listopadu. 15.listopadu 1878 byl Kerka po smrti vikáře
Fereše instalován od dp.vikáře
Fereše vikářem. Když v roce 24.dubna 1879 slavili císařští manželé
stříbrnou svatbu, tak byly v 10 hodin slouženy slavné bohoslužby, a po nich
odebralo se duchovenstvo provázeno všemi účastníky k soše Panny Marie na
náměstí, kde bylo zasazeno kolem sochy 5 lip, nazvaných císařských. Před
zasazením stromků vyložil jak zdroj uvádí „jadrnými slovy“ děkan Kerka význam
odbývané slavnosti, načež byly vykonány modlitby a stromky pokropeny.
Za jeho vedení začala
19.června roku 1879 vnitřní obnova farního kostela Všech svatých, která byla
dokončena za čtyři roky a to 30.10. 1883. V roce 1879 byl Karel Kerka také
zvolen předsedou komitétu pro zřízení sochy J.E.Purkyně.
Když 18.července roku 1884
došla z Vídně telegrafická zpráva o jmenování děkana Kerky čestným kanovníkem
litoměřickým, libochovičtí farníci ji přijali s povděkem. Instalace se
konal konala v Litoměřicích v katedrále sv.Štěpána 12.srpna. 1884. Po
instalaci děkan Kerka vysvětil ve Slatině nový hřbitov, který byl vystaven na
zádušním pozemku, který obci věnoval právě děkan Karel Kerka. Další velký den
pro Karla Kerku nastal 21.srpna 1887, kdy slaví své kněžské druhotiny (50 let
knězem). Když byla dostavena budova nové školy (nynější ZŠ Libochovice), byla
při slavnostním otevření 17.září 1893 v 10 hodin dopoledne po slavné
bohoslužbě vysvěcena právě děkanem Karlem Kerkou.
Karel Kerka byl i jinak
veřejně činný, byl předsedou spolku „Pro zřízení písečných a slunečních lázní
v Libochovicích“ v roce 1885, v roce 1887 když ještě městská
Spořitelna byla umístěná v budově radnice, byl jejím předsedou. Byl také
zakládající člen „Okrašlovací spolku“ (založen 2.4.1892), předsedou „Odbor
Ústřední Matice Školské“ (měla 70 přispívajících členů s celkovým
příspěvkem 250 zl. ročně).
Při již zmiňované obnově
kostela nechal v roce 1892 zvýšit kostelní věž o několik metrů a zároveň
byla nově zakončena novou střechou v podobě čtyřbokého jehlanu. Na původní
kostelní věži byl zvon nazvaný Havel pocházející
z roku 1630, který byl puklý (v lidovém pojmenování kohout, asi podle
nakřáplého zvuku).Děkan Kerka ho nechal nahradit novým zvonem se jménem Josef.
Tento zvon vážil 176 kg a zněl v tónu C. Zvon pocházel od zvonaře
Františka Herolda z Litoměřic. Při slavnosti konané u příležitosti zvýšení
věže dne 25. října 1892 byla libochovická farnost litoměřickým biskupem Janem
Emanuelem Schöbelem povýšena na děkanství (Doposud se titul děkana
libochovickému faráři udílel jen za osobní zásluhy).
Po Karlu Kerkovi byla
původně pojmenována dnešní Komenského ulice.
Poznámka: Když byl ve výročí 300 stých narozenin učitele
národů, Jana Amose Komenského, zahájen výkop základů pro školu, předpokládalo
se, že tato ulice ponese jméno Komenského. Ovšem národ míní, církev mění.
Protože zároveň v roce 1892, kdy byla zvýšena věž kostela Všech svatých, a
při této příležitosti byla libochovická farnost povýšena litoměřickým biskupem
Janem Emanuelem Schöbelem na děkanství, dostává tato ulice na památku
arciděkana Kerky, název ulice Kerkova. Je si však třeba si uvědomit, že tato
ulice končila v místě dnešní Sokolovny, byla to tedy pouze spojnice dnešní
Vrchlického ulice a ulice Tyršovy.
Název Kerkovy ulice mizí
někdy okolo roku 1905. Ale Libochovice na oblíbeného děkana nezapomněli.
Nábřeží pod kostelem až k rohu čp.273, původně pouze nábřeží, název byl
odvozen od polohy místa, protože cesta okolo zdi kostela skutečně tvořila část
nábřeží starého toku řeky. Teprve v roce 1920 dostává nábřeží přívlastek
Kerkovo a to v celé délce od kostela až k čp.312, a zůstává tak až do
roku 1961, kdy začal zřejmě děkan Kerka vadit vedení města. Od roku 1961 je tu
tedy nový název, Nábřežní ulice, dnes však již opět Kerkovo nábřeží. Kdy přesně
k vrácení původního názvu došlo, se mi nepodařilo zjistit.
Děkan Karel Kerka zemřel 7.
ledna 1894, a byl pochován v kněžském hrobu proti vchodu hřbitovního kostela
sv. Vavřince v Libochovicích. Je zajímavé že ve stejném hrobě byl po zhruba 40
letech pochován i jeho nástupce děkan Oplt.
Hrabal Bohumil (100 let od narození)
Narozen 30. 1. 1914, Chořelice, zemřel 20. 10. 1980,
Velká Británie
Příslušník Royal Air Force, podplukovník letectva in
memoriam, po válce činný v Libochovicích.
V dokumentu který prezentuje na svých stránkách
Klub vojenské historie, se lze zjistit tyto údaje: Poddůstojnické
číslo 788190, hodnost: W/O, místo a datum narození a datum úmrtí, což je
skutečně málo. Avšak na těchto stránkách je nasměrování na knihu autorů
Z.Najmana a T.Rotbauera: Českoslovenští letci v RAF. Také další drobky
informací hlavně jeho působení v Libochovicích se mi podařilo získat
v archivech.
Webový portál: Bohumil Hrabal se stal příslušníkem Royal Air Force již v roce 1940.
Do 311. československé bombardovací peruti byl zařazen po absolvování
nezbytných kursů v roce 1942. Prodělal nálety jak v rámci Bomber Command
(Velitelství bombardovacího letectva), tak operační lety u Coastal Command
(Velitelství pobřežního letectva).
Kniha částečná citace: Válečná cesta pana Hrabala začala v roce 1940.
Mezi 10. 1. a 28. 3. 1941 absolvoval kurz palubního střelce a od 1.4. do 19.9.1942 absolvoval kurz č.9
Československé operačně výcvikové jednotky na základně RAF v Honingtonu. Už v
hodnosti Sergeant se zde B. Hrabal zdokonaloval ve střelecké odbornosti. 30. 5.
1942 se zúčastnil náletu spolu s dalšími pěti stroji na Kolín nad Rýnem jako
přední střelec Wellingtonu. 1.6. 1942 absolvoval noční nálet na Essen jako
zadní střelec téhož letounu v zadní střelecké věži FN 10, rovněž se dvěma
Browningy. V červnu 1942 byla 311. čs. peruť převelena od bombardovacího letectva k pobřežnímu letectvu a následně vyzbrojena letouny Liberator
americké výroby. Přeškolení na tyto letouny absolvovala 311. peruť během
července 1943
Československé operačně výcvikové jednotky v Beaulieu. V té době měla peruť 12
operačních a 3 záložní letouny. V boji proti německým ponorkám používala bomby, hlubinné
nálože a rakety. Velitelem perutě byl Jindřich Breitcetl DFC Bohumil Hrabal sloužil v
osádce pilota Ryby jako zadní střelec. U
RAF končil s hodností Warrant Officer a zároveň v čs. hodnosti rotmistr.
V Anglii se oženil s Constance Laubertovou. S ní se
po válce vrátil do Československa. Jeho žena neuměla česky - mluvili spolu
výhradně anglicky. Měli dvě děti, starší dcera se učila v Děčíně kadeřnicí a
mladší syn chodil do základní školy.
Kde v Libochovicích bydleli, není známo. Jediná
zmínka o něm v archivech je tato: 22.listopadu roku 1960 při spojení
podniků cihelen v Libochovicích, Litoměřicích, Roudnici, Mšeném a Kostelci
v jeden cihlářský závod se sídlem v Libochovicích. Sídlo podniku snad
mělo být v bývalém Hospodářském družstvu u zastávky Libochovice město. A
teď to důležité - ředitelem závodu byl jmenován Bohumil Hrabal a ekonomem
Jaroslav Laube. V roce 1968 se celá rodina i s vdanou dcerou a jejím manželem
vystěhovali zpět do Anglie. Dcera po roce 1990 snad navštívila Libochovice a
zúčastnila se srazu spolužáků, ale které třídy nevím, snad čtenáři…. Po roce
1989 byl Bohumil Hrabal povýšen do hodnosti plukovníka letectva ve výslužbě in
memoriam.
Ještě poznámku na závěr. Zmíněnou publikaci autorů
Z.Najmana a T.Rotbauera: Českoslovenští letci v RAF, je možno zakoupit
v Informačním středisku MěÚ za částku 200,- Kč
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)