Osobnosti Libochovic - Josef Jindřich Purkyně

Článků, studii a mnoho dalších pojednání o Libochovickém rodákovi Janu Evangelistovi Purkyně je mnoho. Málo, dá se i říci, až překvapivě málo, je článků zmiňujících se o jeho bratrovi, Josefu Jindřichovi Purkyně. Josef se narodil 12.července roku 1793. Vlastně měl velké štěstí, že se nenarodil jako pohrobek, protože jeho otec přežil Josefovo narození o dva měsíce. Je také zajímavé, že ač Josef byl později velice zdatný architekt, že se o něm Jan Evangelista Purkyně ve svých vzpomínkách zmiňuje velice okrajově a to pouze v mládí. Josef  studoval ve Vídni, rovněž podporován Franz Josephem, knížetem z Dietrichsteinů, v té době majitelem panství Libochovice. Josef, tak jako jeho bratr, byl rovněž nadaný, neměl však tak cílevědomou povahu jako jeho bratr. Ze zmínek, které lze získat z několika málo zdrojů na Internetu, byla jeho studia daleko jednodušší a možná i pohodlnější co se týče celkového způsobu života. Také byl vychován jako stipendista Dietrichsteinů v Mikulově a ve Vídni, kde absolvoval techniku a později se tu habilitoval.

Poznámka: Podle zjištění pana Jaroslava Tlustého se J. J. Purkyně stal inženýrem (Techniker.) v Praze na polytechnice (předchůdce ČVUT), když předtím studoval mikulovské gymnázium, kam se dostal jako chórista kolegiátního semináře (Význačná kolegiátní kapitula u sv. Václava v Mikulově) a nikoli jako jeho bratr jako chórista u mikulovských piaristů.

Jeho národní uvědomění bylo bohužel vzhledem k Janu Evangelistovi mizivé. JEP který se dlouholetým pobytem v cizině neodnárodnil, vídeňský Josef Purkyně se stal Rakušanem. Ještě před koncem studii měl zajištěno zajímavé místo. Specializoval se na vodní stavby a tak byl zván k důležitým projektům a stavbám v Haliči, na Balkán a do části Itálie, tehdy obsazené Rakouskem. Později také přednášel na vídeňské technice a byl i autorem odborných studii. V Itálii se také r. 1820 oženil s Italkou, s níž měl pět dětí. Při pracovním vypětí se však nervově zhroutil. Bohužel ani není bezpečně známo místo a doba, kdy zemřel (snad Štýrský Hradec).

Jeho syn Ing. Jan Purkyně (*1824 Wien, +1891 Rjeka) pracoval jako lodní strojník v Terstu, kde se seznámil s Angličankou Elise Wachelor z Greenwichu, s níž se oženil. Později se trvale usadil v Benátkách, zaměstnán u válečného námořnictva tehdejšího Rakouska - Uherska. (Před tím, než k samotnému pádu města Benátek přispěla příliš konzervativní vláda, tak si Benátky udrželi svou nezávislost až do roku 1797, kdy Napoleon podepsal úmluvu z Capo Formio kterou přenechal Benátky Rakousko-Uherské říši výměnou za Miláno. Nakonec byly Benátky v roce 1866 po třetí válce o nezávislosti začleněny do Italského království). Existuje zmínka i o jeho synovi Karlovi, který se údajně stal báňským inženýrem v Moravské Ostravě, ale i on se však oženil s Italkou. Ze tří Janových sester je zmiňováno pouze o Nině, s poznámkou, že byla nadanou herečkou (zmínka je z roku1854 kdy v Josefském divadle ve Vídni hrála v Schillerově truchlohře „Úklady a láska“). Jan Purkyně měl tři syny, nejmladší Jan (*1876 Rjeka), žil později ve Vídni s manželkou Katrin rozenou Sinkowich. Prostřední syn Oskar (*1872 Rjeka, +1926 Rjeka), byl lodní technik, a nejstarší syn Robert, (*1868 Terst) se stal zručným mechanikem a byl zaměstnán jako strojník v obchodní námořní strojírně ve Rjece (Rijeka, dnes severní Chorvatsko, dříve italské Fiume). S manželkou Normou Grillo (*1876 Rjeka) měl syna Oskara (*1900 Rjeka), který se stal sekretářem tamní banky. Oskar se již na Jadranu plně aklimatizoval a z jeho manželství vzešly dvě dcery: Foscu (*1930 Rjeka) a Marii Luisu (*1934 Rjeka).

Fotografii, ani kresbu Josefa Purkyně se mi nepodařilo nikde najít. To že se o něm málokdo zmiňuje, je zřejmě zapříčiněno tím, že se tak záhy odrodil své rodné zemi a zcela se poněmčil. Stal se občanem Rakouska – Uherska. S rodinou JEP udržoval jen písemný styk, i když JEP jej byl navštívit, on sám se nikdy na sever nevydal. Jak jsem se již výše zmiňoval, před svou smrtí se z něj stal podivín a zřejmě trpěl nějakou psychickou poruchou. Přesto považuji za potřebné připomenout jeho osobu občanům Libochovic, aby si uvědomili, že rod Purkyňů byl na své tehdejší poměry neobyčejně nadán a to i v dalších generacích.