Včera a dnes plovárna na řece Ohři a turistický ruch.

      Libochovice jako takové nejen svojí polohou, ale i začleněním obcí do dolního Poohří se jeví jako jedna z obcí která přímo vybízí k rozšíření turistického ruchu. Poloha Libochovic na okraji malebného Českého středohoří je tak nepsanou výzvou místním podnikatelům, vedení obce i okresu k činnosti v oblasti turistiky. Co je k tomu zapotřebí? Pro Libochovice všeobecně rozhodně rozšíření možnosti ubytování, propagace a vytvoření jak gastronomického, kulturního i sportovního vyžití. Pokud to probereme vše postupně, dá se říci, že v oblasti možnosti stravování je kapacita skoro naplněna, v možnosti ubytování vidím posud rezervu a to hlavně v možnosti slušného hotelu a dále v možnost rodinných penzionů nebo pronájmu chat a chalup a ubytování s kapacitou minimálně 40 osob (autobus). Dále jako velice důležitou věc považuji prosadit se do katalogů cestovních kanceláří. V oblasti kultury je kapacita Libochovic v období prázdnin poměrně chudší. V tomto období je to vlastně jen festival Rock co rok open air, Libochovická pouť a její doprovodné programy a neposlední řadě areál Zámku a jeho akce. Takže v celém systému jsou určité rezervy. Co se týče propagace města a jeho akcí, byla dříve činnost v této oblasti poměrně laxní, ale v současné době se dá se říci, že vedení města se i na tuto velice důležitou oblast, propagace města jako takového, zaměřuje. Sportovní areály a jejich využití je zdá se také naplněno (Oranžové hřiště, fotbalové hřiště, tenisový areál s plážovým volejbalem, hřiště s pevným povrchem v městském parku, krytý bazén, Sokolovna a bohužel dosud plně nevyužívaný areál bývalého Sokolského stadionu). Záporem je napojení na cyklostezky, které není příliš ideální. V provozu je tak jen 5.etapa cyklostezky Ohře, a to úsek Louny – Libochovice – Litoměřice, ale byly by jistě možné i jiné trasy, hlavně do Českého středohoří. Taktéž mimo hlavní značené turistické trasy mi zde chybí značená místní naučná stezka po místních památkách.

Ale abychom se vrátili zpět k titulku. O čem se domnívám, a co by navyšovalo možnost návštěvnosti je areál bývalých říčních a písčitých lázní lázní. Dnes je sice nahrazen menší písčitou pláží, bohužel bez jakéhokoliv zázemí. Argumentace, že místní mají bazény je sice pravdivá, ale v tomto případě se přece jedná o poskytnutí služby turistům. A domnívám se, že zvětšení celého areálu s minimálním zázemím by pro rozkvět turistického ruchu udělalo své. Jen si vzpomeňte na na bývalé koupaliště situované v sousedství této pláže s bohatým zázemím. Návštěvnost byla poměrně vysoká, zvláště v létě, a to nejen místních ale i návštěvníků Libochovic. Od doby svého trvání, plovárna založena roku 1885, se dožila necelých 100 nepřetržitého provozu. Bohužel v posledních letech svého dožívání bez jakékoliv investic, což vedlo k zániku celého areálu. Písečná plocha sloužící „písečným lázním“, bývala ukončena na jižní straně vstupem do řeky, dnes však již ne, a na severní soustavou zhruba 40 převlékacích kabin (před rozebráním). Je však pravdou, že lidé se koupali po celém toku řeky, od bývalých chmelnic, až po jez u elektrárny, ale dnes by jistým komfortem zajisté nepohrdli (převlékání, WC, možná i občerstvení). V šedesátých letech již však vedení města tyto lázně začalo odepisovat, došlo jen k pouhému rozšíření směrem k východu, částečně se tato plocha v roce 1968 využívala jako malý autokemp. Obnovení a zvětšení stávajícího koupaliště pak MNV v šedesátých letech pouze doporučuje, avšak k projasnění západní strany a úpravě pláže, rozšíření šaten a vybudování brouzdaliště pro děti již nikdy nedošlo. Vrchol své aktivity zažila plovárna v roce 1938, kdy se úpravy zúčastnila i Okresní nemocenská pojišťovna v Roudnici, jejíž pojistníci pak měli slevy na vstupném a pronájmu kabin.

Přitom k propagaci písečných lázní by se dali dnes použít materiály vypracované v roce 2004 Prof. Ing. Jan Gruntorádem DrSc, „LIBOCHOVICE NAD OHŘÍ, RADIOAKTIVITA FLUVIÁLNÍCH SEDIMENTŮ“ v údolní nivě Ohře od Loun k Budyni a „Perspektiva města LIBOCHOVICE NAD OHŘI jako města s lázeňským statutem“. Na lázeňský statut by se asi nedosáhlo, ale na druhou stranu by možná došlo ke zvýšenému zájmu o koupání v řece Ohři, a současně by se dalo využít dnešních trendů společnosti v jeho touze po zdraví jednotlivce ve využití přírodních léčebných užití písků, které voda přináší z horního toku, na západě Čech. Nebylo by zapotřebí nic moc. Bývalý areál je oplocený, jen by bylo třeba strhnout horní vrstvu drnu, protože pod ní je léčebný písek, vyhotovit jednoduché nezastřešené převlékárny, usadit mobilní WC, a celou plochu zkulturnit odstraněním rozpadlých maringotek a přívěsů a stínících stromů. Pochopitelně, pak by bylo nutno celý areál patřičně udržovat, což však se děje částečně i dnes, kdy je tato pronajata plocha, zaměstnanci města již udržována, hrabání listí, úklid. Argument, že by město přišlo o dvě hřiště podle mne není až tak pravdivý, vzhledem existenci dalších hřišť na území města. Nehledě na to, že pronajímatel Sokol Libochovice vlastní celý stadion, kde by tyto aktivity mohl provozovat dále a to na vlastních pozemcích. Nehledě k tomu, že hned kousek vedle je zbudováno nemalými náklady města hřiště na podobné sporty, celoročně volně přístupné. Proč vůbec vedení města nechalo úzké skupince lidí ohradit kus veřejného prostředí a vytvořit si pro sebe soukromé koupaliště? To byl také hlavní důvod zabrání celé plochy. Navíc v roce 2011 pronajímatelé slíbili že odstraní starou rozbitou buňku a zřídí něco kulturnějšího a celé prostranství poupraví, bohužel do dnešní doby vše chátrá dál, přibyla jen další pojízdná nevzhledná bouda. (Viz LN 2011).Dnešní vzhled je pro návštěvníky parku skutečně nevkusným zážitkem. Nehledě na to, že celý přístup je devastován osobními automobily a Libochovickými motorkáři a čtyřkolkáři. Rovněž vytvořit přístup do vody by asi také nebylo tak finančně náročné. Zároveň by se dala využít zkušenost jiných měst a obcí, které veřejné koupaliště vybudovaly a ve snaze vyhnout se povinnosti dbát na kvalitu vody a bezpečnost koupajících umístily cedule „Koupání na vlastní nebezpečí“. Myslím si, že tento plán koupaliště byl již jednou pojat v celkové revitalizaci parku, ale prozatím se tato revitalizace neuskutečnila. Dá se říci, že vybudováním areálu a jeho propagace jak na webech tak i formou letáků, by se tato investice velice brzy vrátila jak Libochovickým podnikatelům tak i městu ve formě zvýšených tržeb, nejen za ubytování, stravování tak i v jiných oblastech jejich činnosti. Tím by se včera stalo dnes.

Plovárna Včera:

Plovárna dnes:

 

Osobnosti Libochovic - Huml Karel

Huml Karel

* 16.03.1860 Buštěhrad, + 29.05.1931 Teplice

Vojenský kapelník, houslista, hudební pedagog.

Jako všestraný hudebník působil po celém tehdy Rakousku-Uhersku: Libochovice, Mělník, Teplice, Kyjev, Vídeň, Jugoslávie, Maďarsko.

Základy v houslové hře získal u svého otce, dále pak studoval u Josefa Hellmesbergra ve Vídni. Působil u vojenských kapel v Uhrách a ve Vídni, kde byl zástupcem kapelníka. V r. 1911 vojenský kapelník v Kyjevě, v r. 1913 hudební pedagog v Mělníku. V letech 1921-1923 působil v Jugoslávii. Po návratu absolvoval státní zkoušku z hudby a stal se majitelem hudební školy v Libochovicích nad Ohří a později v Teplicích-Trnovanech. Karel Huml měl hudební nadání zřejmě po otci, hudebním pedagogovi a kapelníkovi Josefu Humlovi.

Huml Josef, kapelník, hudební pedagog a skladatel (narozen 8. 7. 1835 ?, zemřel 1. 1. 1899, Kralupy nad Vltavou). Základy hudebního vzdělání získal také u svého otce, a postupně se naučil hrát na všechny tehdy běžné nástroje. Působil v severozápadních Čechách, nakonec v Duchcově, odkud se v roce 1870 přestěhoval do Kralup nad Vltavou; zde vystupoval se svou kapelou (pro niž komponoval taneční skladby) až do smrti. V Kralupech rovněž v letech 1870–79 organizoval hudební život. Napsal mnoho skladeb, zejména tanečních.

Lze skoro doložit, doklad je ale nevěrohodný, že jeho syn karel Huml, byl od 25.července do 10.srpna 1904 přítomen v Libochovicích jako kapelník. V tomto období je totiž je ve škole ubytováno vojsko, a to 3 bataliony s 80 důstojníky. U Duban byl pak vojenský tábor, a ve městě bylo tehdy značně veselo, denně hrála vojenská hudba na náměstí. Právě u jeho žádosti o licenci na majitele hudební školy v Libochovicích je malá poznámka, působil již v Libochovicích, odtud ta doměnka.