Pod čarou - Politici, voliči a prospěch, aneb jak vzniká politik.

Stanovme si nejprve na začátku jednoduchá pravidla. Člověk se narodí a v tomto okamžiku jsou všechny děti stejné. Malí, uřvaní, bezbranní, ale máminy miláčkové. A ejhle uplyne několik let, a tady je důležité připomenout si, že u někoho tolik, u jiného zase míň čí víc, a náhle je tu najednou na jedné straně volič a na druhé politik. Jakým způsobem se kupříkladu z Haničky stane volič a z Pepíka politik, je stále záhadou, i když výzkumný ústav politických věd na tomto problému pilně pracuje, ale podle mého mínění se ničeho nedopracuje. A teď to důležité, rozdělme si co je volič a co politik. Po pravdě řečeno, na té nejnižší úrovni je rozdíl minimální. Volič i politik chodí spolu svorně do práce, do hospody, svorně nadávají, ale právě v tomto okamžiku vzniká ten rozdíl. A povězme si to na rovinu vzniká i prospěchářství a vychytralost. Volič si totiž zanadává a odejde většinou spokojený, že si nějakým způsobem vyventiloval své přetlaky. Politik ne. Politik přemýšlí. A zase jsme u dělení. Poctivý politik přemýšlí, jak problémy napravovat, a nic neočekává. Pouze jej, pokud se vše povede, naplní jakýsi pocit příjemného vrnění kombinovaný s pocitem dobře vykonané práce, vše vykonal pro voliče jako celek. A to je vše. Pracuje rád a pracuje pro lidi. Za socialismu se tomu říkalo poctivý blbec, a objevoval se převážně jako vedoucí různých spolků a sdružení, dál se bohužel nedostal, všude byli pánové třídy A. Dnes buďme féroví a říkejme mu Poctivec, a to bez jakéhokoliv přívlastku, neboť je to tvor velice vzácný, málo se vyskytující. A pokud se k tomu ještě přidá vytrvalost a pokud Poctivý politik má vizi, dobře obci, městu, státu, které vede.

Ten druhý, nebudeme říkat nepoctivý, ale politik B. Politik B tedy dumá co by to mohlo hodit od voliče Pepíka. Možnosti jsou různé, záleží právě na úrovni politického patra na kterém se pohybuje. Může to hodit fůrku písku od Bertíka, může to poskytnout politické body, nebo Fanoušek přihodí nějaký ten melounek. Tento politik nemůže mít vize, ten může mít jenom chladnou kalkulaci a volič je mu potřeba jenom sem tam, v okamžiku voleb. Ano je to v každém člověku, někdo umí malovat, jiný zpívat, jiný dovede vést dobře skautský oddíl. Poctivý politik je rozený vůdce, i když prodělá ve svém vlastním zisku vždy a všude. Na druhou stranu taková pověst slušnosti, odvahy a poctivosti je v Českých zemích zvláštností. Mít vizi stát si za svým, je velice těžký a tvrdý život. Poctivý politik je jak v opozici, tak i ve vládnoucí většině. Mezi takovými poctivými politiky vzniká dialog, který popostrčí věci většinou správným směrem. A dá se říci, kupodivu, tyto lidé jsou voleni znovu a znovu. A to je dobře.

A politik B, no politik B je v podstatě zloděj, krade nejen poctivost druhých, ale co si budeme nalhávat i jiné věci, na očích všech a beztrestně. Je také jak v opozici tak ve vládnoucí většině. Ale nevytrvá dlouho, buďto si nahrabe tolik politických bodů, že je vyhozen do vyšších pater politiky, nebo si nahrabe tolik, že končí s politikou a věnuje se věcem materiálnějším, nu a málokdy, jen v nejhorším případě i lepení pytlíků, tedy jenom načas, konec konců se to ale  stává nyní velice, velice vzácně. No a pro ty vítězné jsou tu také Bahamy. Pokud je vyhozen do vyšších pater stává se z něj Moudrý politik, tu se blýskne, tam se ukáže národu, ale ve skutečnosti mimo silných řečí nevykoná zhola nic. Žádný zasazený strom žádný postavený dům, takový úplně zbytečný člověk. Pokud vám můžu radit, nezvěte tyto lidi ani na oběd, sní vám vše a vám zůstane jen mísa plná slibů.

Politická aktivita. No ta se projevuje různě. Všimněte si, že politická aktivita má vždy vrchol tak 14 dní před volbami. Již jednou jsem se zmiňoval o tom, že Politik B získává body hřímajíce, „Pojďme to pro ty lidi něco udělat, zvolili si nás, …“ Nikoliv pane politiku, vy nevíte kdo vás volil, myslíte si třeba že tamten v třetí řadě, ten který něco požaduje, ale vy to nevíte, ví to jen ten vzadu, ten co vás skutečně volil, a ten nechce, aby jste to pro ty lidi udělal tímto způsobem a takto.

Poctivý politik však chodí mezi lidi vysvětluje, naslouchá a snaží se všelijak pomoci. Kupodivu se však dostává na málo prvních míst, a když je ve předu, snaží se ho politici B odstrčit svou velkohubostí. Ano, ano i úspěšně. Tak to vidíte, pak si někoho zvolte.

Nu  co zbývá. Nejlepší řešení by byl velice silný populační boom, aby bylo více a ještě více dětí, pak také stoupá pravděpodobnost zrození poctivého politika, žel bohu však by se rodilo také více politiků B. Takže by bylo nutno přikročit k nulovému řešení, žádné děti, potom také žádní politici, ale to snad zase ne, na koho bychom v těch hospodách nadávali? Nakonec to zůstane vždy a všude na tom třetím vzadu, na voliči. Proto je důležité, aby si tento občan pojmenovaný politiky „volič“ uvědomoval co dělá, přemýšlel a rozhodoval, rozhodne-li ve prospěch většiny, bude více politiků A, rozhodne-li pouze ve svůj prospěch, bude více politiků B. 

Glosa: Ale stejně vám řeknu, že Anastázíček  jako politik to napětí před, nějak nezvládá, tuhle si nechtěl vzít od opozičního politika ani bonbon, nevim nevim…..

(Ilustrační obrázek dokazuje, že ne vždy politikům, ba i místním, nebylo tak ustupováno jako nyní. Dokazují to „Podřipské střely“ které na titulní straně ironizují tehdejší politickou opozici za to, že bránila stavbě železnice z Loun do Libochovic. Podřipské střely , 4.březen 1899. A to jsem vybral ten slušnější obrázek, v ostatních číslech jsou daleko adresnější a drsnější. Je zajímavé, že tyto obrázky maloval později známý malíř a ilustrátor  K.V.Muttich)

Volby do zastupitelstva 2014, komu čest, tomu čest.

Možnosti volit se mi dostalo díky tehdejší ústavě Československé socialistické republiky ve věku 18 let. Tohoto bláznivě mladistvého věku jsem bohužel, nebo snad naštěstí, dosáhl v roce 1968. V té době jsem byl všestranně vzděláván střední vzdělávací školou, a to osvícenými profesory, kteří později ke škodě školy zanikli v mlýnských kolech politických dějin. Ano, byla mi jimi nastíněna čest být voličem, a rozhodovat jak a kdo povede náš národ vpřed, tam, kde jsme v té době tušili, že život je nějak lepší a volnější. Ano, docela jsem se těšil. Volby do národních výborů měly proběhnout v roce 1968. Byly však odloženy a starý režim věděl, že pokud by je uspořádal bez předchozího zavedení starých pořádků, dopadly by pro ně špatně. Funkční období volených orgánů bylo proto prodlouženo. Také podzimní volby do nových správních orgánů federálního uspořádání republiky neproběhly, pouze schůzí Národního shromáždění, která byla poslední plenární schůzí v onom volebním období, byly ustanoveny příslušné orgány. (Protože již od 1. ledna 1969 se podle ústavního zákona o československé federaci přeměnilo Národní shromáždění ve Sněmovnu lidu a po vytvoření Sněmovny národů vzniklo nové Federální shromáždění).

Bohužel, už v té době to začínalo vypadat na věčné časy se Sovětským svazem, bylo to proto pro mne velké zklamání, že své volební právo degraduji na úkon vhození lístku do jakési schránky. A ani to mi vlastně soudruzi neumožnili.

Tohoto práva se mi dostala poprvé spolu s miliony dalších československých občanů ve dnech 26.-27.listopadu 1971. Mohl jsem si vybrat z jedné jediné kandidátky. Pro mne celá situace byla o to komičtější, protože v té době jsem plnil čestnou povinnost pro svoji socialistickou vlast, byl jsem vojákem základní služby, naštěstí v útvaru, kde jsme na stráž chodili bez nábojů, nevěřili nám. A tak jsem v těchto dnech v sevřeném útvaru spolu se svými spolubojovníky, všelikého složení od zkrachovalých existencí, přes nespolehlivé původy, faráře a zlodějíčky přistoupil k urně a vhodil svůj první volební lístek. Pravda nenadchlo mne to. Jak poznamenal můj kolega, absolvent semináře: „A teď se děj vůle Boží“. Taky se děla, však víte, ale byla nějaká odložená. Celé volby byly tehdy zakomponovány do oslav VŘSR.

Poté mi byla dána možnost volby do FS a do Obecního zastupitelstva v pětiletém období pomocí jednotné kandidátky Národní fronty. Tyto volby vždy proběhly tak nějak okolo nás, protože jsme ani nakonec neznali kompletní zastupitelstvo a natož své zastupitele v ČNR, či FS. V Libochovicích v té době byl až do odchodu do důchodu v čele města kandidát NF Antonín Maleček. Proto se pro mne staly nezapomenutelné volby v roce 1986, kdy rozhodnutím orgánů byl předem ustanoven, tak jak bylo zvykem, volby nevolby, do čela města p.Christen. A tu se ve mne vše vzepřelo a rozhodl jsem se sice volit, ale škrtnout. Jenomže, v červnových dnech kdy volby probíhaly, jsme se ženou tak nějak pozapomněli a do volební místnosti jsme vběhli jako poslední, před uzavírací 19 hodinou. Rychle škrtli kandidáta a po vyvěšení voleb jsme se několikrát šli podívat, že tento kandidát byl zvolen 99,5% hlasů. Sice těch našich 0,5% nepomohlo, ale pocit to byl velice hřejivý.

Dnem komunálních voleb (24. listopadu 1990), kdy byla zrušena dosavadní soustava Národních výborů se mi konečně dostalo satisfakce a po 22 letech volebního práva jsem se zúčastnil prvních skutečných voleb.

Tehdy to byl skutečný zážitek. Ale jak šel čas, tato demokratická vymoženost se pomalu začala stávat tak všední a poněkud fádní záležitostí, hlavně pro ty, kteří již vkročili ve své plnoletosti do tohoto zřízení.

Co je však příčinou tohoto dění? Nezájem, lhostejnost, anebo pocit, že když na něco mám právo, tak to nemusím dělat? Ano něco z toho v tom je, ale ruku na srdce, páni politici. Není to také tím, že prostý volební lid poznává, že je vlastně jedno koho zvolí, výsledkem jsou stejně tahanice a podivné domluvy a spolky. A to nejen do leva, do středu, do prava, do zelena, prostě někam. Přátelé nenechte se však odradit, to je přesně to, na co někteří rádoby politici spoléhají, na nízkou účast. A pak vyhrává ne vůle lidu, ale vůle strany, která má disciplinovanější voliče. Já vím, je těžké si někdy v kandidátkách vybrat, ale věřte, že někdy menší zlo je vždy lepší než zlo větší. Tak se rozhoupejte a 10.-11.10.2014 jděte do volebních místností, k volbám do Místního zastupitelstva. Ale předem si zjistěte některé věci: Která strana pracovala ve váš prospěch, která strana vytvořila lepší životní prostředí v našem regionu. Který zastupitel skutečně pro město něco udělal, balil vás do bavlnky, a ne do bodláčí, a který neudělal nic, a který jen řečnil, a řečnil. A nevěřte všem vyjádřením politiků před volbami, každý vám rád namaže chleba máslem, když jako odměnu za to dostane pečenou husu, chtějte proto nejen chleba s máslem, ale i tu husu a to s knedlíky a se zelím. A hlavně, po volbách kontrolujte kolikrát vám dá z té porce kousnout, to je to nejdůležitější.