Osobnosti Libochovic – Jan Evangelista Purkyně

Vážení čtenáři, v tomto čísle, které vychází v březnu, měsíci knihy, měsíci internetu dovolte, abych pojal dnešní povídání o osobnosti Libochovic z úplně jiného úhlu, z úhlu možných úvah coby, kdyby. V žádném případě bych se nechtěl našeho velkého rodáka nijak dotknout, spíše věřím, že jeho, jako tvora bádavého a zvyklého uvažovat o věcech a možnostech, které by mohly být, věřím, že jemu samotnému by se toto zastavení líbilo více než mnohokrát omílané oslavné ódy na jeho osobu.

Osobnost Jana Evangelisty Purkyně byla z Libochovických rodáků skutečně ta nejznámější a dá se říci že Libochovice proslavila jako své rodiště na celém světě. Ale zabývat se jeho osobností jako takovou, by bylo v Libochovicích určitě nošení dříví do lesa. Proto trochu jinak.

Proto můj dnešní přístup k osobnosti Libochovic bude skutečně trochu jiný, asi opravdu laický a hlavně rouhavý, ale nemohu si pomoci, jsou tu možná jisté pochybnosti, sice jim věřit nelze, ale…a právě pro to ale je třeba je všechny eliminovat, vyvrátit a předložit pro to důkazy. Věčná otázka která nebyla dodnes stoprocentně vyřešena a stála u mnoha sporů mezi Libochovickými  a Budyňskými patrioty. Kde se to proboha ten malý Honza Purkyňů vlastně narodil? Pokud vezmeme v potaz ověřené prameny badatelů, zjistíme, že Honzík Půrkyňů se narodil 17, 18. nebo 19. prosince 1787 na zámku v Libochovicích u Litoměřic jako nejstarší syn Josefa a Rozálie (rozené Šafránkové) Purkyňových. Otec zastával v té době místo obročího libochovického panství moravského rodu Dietrichsteinů. Ovšem, místo narození nelze nikdy přesně určit, také podle čeho? Jediný hmatatelný důkaz je zápis v Indexu narozených a Matrice pokřtěných děkanského úřadu v Libochovicích, který nás poučí, že byl pokřtěn 19.12.1787. Ale tady nastává to ale..  Totiž další zápis ve stejném řádku, který je dopisován jiným perem a jiným písmem (a taky i v jiném čase) nám sděluje, že se narodil 17.12.1787. A tady začíná má kacířská myšlenka již tolikrát omílána, je vůbec pravdou, že světlo světa spatřil malý Purkyně právě v Libochovicích? A je vůbec pravda, že se narodil 17. prosince, když některé novější výzkumy posunuji toto datum o jeden den? A jak je možné, že někdo do Matriky cosi dopisoval? Odkud ten kdo dopisoval vzal své vědomosti o narození 17.prosince? Když lze pochybovat v tomto bodě, potom lze pochybovat i u jiných bodů. Uvedu různá proti. V Časopisu lékařů českých, čís. 10, roč. 1930, se budyňský archivář Antonín Janda podává zprávu o tom, že se „Jan Evangelista Purkyně narodil v Libochovicích, čili v Budyni n. O.“ Což jak sami vidíte je velice přesné označení. Tak proboha kde se vlastně narodil?

Zápisy v Matrice jsou skutečně zmatené, viz obrázek řádku z Matriky narozených děkanského úřadu Libochovice.

Co se tu dá vyčíst. Původní zápis říká 19.prosince 1787 byl pokřtěn Jan Purkyně, narozen – hausnumer 1, tedy zámek. (poznámka jiným písmem dopisována praví tj. Purkyně). Mimochodem v řádku Matriky je pět zápisů každý jiným písmem a zřejmě i v jiné době.  Další opravný nebo doplňující zápis zní: Narozen 17.12. a pokřtěn 19.12. Další zápis: Accepit Batismales Anno 1798 die 26.Februarg. (ACCEPIT - přijal / 3.os.perfecta/ , BAPTISMALIS- křestu/2.p.sg./,ANNO-roku,DIE-dne FEBRUARY-únor). Co to znamená, že byl křtěn až v roce 1798 když mu bylo 11 let, to je hloupost, že byl biřmován v roce 1798, to také ne (Biřmování je confirmatio/konfirmace). Další možnost se přímo nabízí. Roku 1798 přátelé Rozálie Purkyňové zajistili Janovi (a později i Josefovi) studium na piaristickém gymnáziu v Mikulově. Piaristé jsou známí tím, že poskytují především možnost vzdělání dětem. I v době, kdy do piaristického gymnázia v Mikulově malý Jan nastupuje, bylo poskytováno vzdělání bezplatně, s ubytováním a umožňovalo přístup všem dětem bez rozdílu vyznání. A zde se mi otevírá další neznámá. Od kterého roku přijal Jan Purkyně druhé jméno Evangelista, když byl pokřtěn Jan Josef Purkyně? Nebylo to náhodou v roce 1798 v Mikulově a na základě toho vznikl zápis o křtu (novém, je to vůbec možné?) v knize pokřtěných libochovického děkanského úřadu 26.února 1798? Proč právě Evangelista? Z tradice jsou známi čtyři evangelisté, podle stejného počtu novozákonních (kanonických) evangelií: Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Snad proto. Je však také možné, že druhé jméno Evangelista příjal kdykoliv jindy. Ještě si neodpustím jednu hříšnou poznámku k druhému jménu. Pokud se podíváme do spisu Jarmily Psotníčkové „Rodokmen Jana Evangelisty Purkyně“ (Praha 1937), tak zjistíme, že litoměřičtí Purkyňové byli vyznání evangelického, a jako většina obyvatel města Litoměřic. Že by jméno Evangelista mělo vztah k historii a vyznání jeho vlastního rodu? Kdo ví.

Další zápis jiným písmem pod tímto – 18??  Die 14.Martii (Martii -března). Možné vysvětlení je, že nám tento zápis udává datum svatby, což se někdy zpětně u někoho do Matrik dopisovalo. Purkyně se ale ženil v roce 1827 na podzim. Jeho životopisci se zmiňují takto: Roku 1827, v září se oženil s dcerou profesora Rudolphiho Julií. Tak ale proč v zápise je 14. března? Pokud budeme pátrat po jakémkoliv 14.březnu po roce 1810, žádná událost si podle mého mínění nezasloužila pro svoji závažnost zápis do Matriky děkanství Libochovice. Je tu však vysvětlení. Pokud pátráme v Indexovém soupisu narozených v Libochovicích, je JEP dopisován jako poslední pod písmenem P, a to až za rok 1811. A to je vysvětlení zřejmě zápisu s nečitelným datumem v řádku Matriky, které jsem přisuzoval zápisu svatby. Protože poslední dvojčíslí v letopočtu se skutečně podobají číslu 11. Tudíž tento zápis je zřejmě zmínka o tom, že tohoto datumu byl dopsán do Indexu narozených v Libochovicích.  Další zápis je stejně tak zajímavý: Kř.l. 30/3.1904 č.463. Já osobně se domnívám, že v tomto roce děkanství vydalo kopii rodného listu JEP.

K následujícím úvahám je nutno uvést trochu souvislostí. Budeme-li zkoumat zápisy z archivu města, městských gruntovních knih a Matrik, zbytků archivu kláštera v Doksanech a v neposlední řadě zámeckého archivu v Libochovicích, zjistíme že rodina Purkyňů byla usazena v Budyni bezmála po dvě století. Otec J.E.Purkyněho a Josefa Purkyněho nastoupil do panské služby v Libochovicích, odtud přešel do Vlachova Březí coby kontribuční a zde se dne 25. ledna 1787 ve stáří 40 let oženil s Rosalií, 28letou dcerou po šafáři z Borče. Ještě téhož roku byl Josef přeložen zpět na panství Libochovice opět jako kontribuční, později dosáhl hodnosti obročního. (Poznámka: kontribuce - nucený příspěvek, daň). Ale těžko dohledáte, kde vlastně rodina obročího bydlela 17.12.1787. Nenašel jsem to. Navíc tato rodina měla své příbuzné v Budyni. Takže představte si hypotetickou možnost, že pani Purkyňová byla v Budyni u příbuzných, nebo u pana Děkana (sám Purkyně ve svých vzpomínkách připomíná že tam jezdila), nebo tam (v Budyni) i dokonce bydlela. Když nastal čas návratu, pokud bydlela onoho prosince v Libochovicích, mohla porodit v prostě kdekoliv, v Budyni, v Žabovřeskách, Radovesicích, nebo i jinde těžko dokazovat. Argument že sám JEP ve svých vzpomínkách uvádí: „Tuto vyhlídku líčím čtenáři, dívaje se z okna pokoje (někdejší byt ředitele Pfaffa myslím), kdež jsem první světlo spatřil. Bylo to roku 1787, večer 17. prosince“. Ovšem když vezmeme v úvahu, že zalhali JEP o datumu jeho narození, kdoví zda nepřikrášlili i místo narození. Navíc v době kdy se narodil a dospíval, nikdo nemohl tušit, že se nakonec bude jednat o tak významnou osobnost, takže nikdo takové detaily nepovažoval za důležité. Navíc i někteří historici si historicky leccos přibásnili.

Další důležité dvě jména také nelze opomenout, Kaplan Jan Sattler, který Jana pokřtil a děkan Karel Sadil, který vykonával funkci děkana v Budyni n.O. O Karlu Sadilovi je známo, že měl v nepořádku kostelní účty a jiné zápisy a tak se dostal do rozporu s vrchností. Kníže Karel Dietrichstein nařídil proto, aby účty i pokladna byly děkanovi odebrány k patronátní správě. Na základě toho, se ho (děkana) „loyální úřednictvo stranilo.“ Proto také zřejmě nedal Purkyně svého prvorozeného pokřtít v Budyni, ale v Libochovicích. Je tu ještě jeden důvod pro Libochovice, kmotr i svědkové křtu byli z Libochovic a aby jim „uspořena cesta byla do Budyně, bylo dítě převezeno do Libochovic, kde bylo i pokřtěno.“ (Citát Antonín Janda). Když po ukončení sporu mezi děkanem a vrchností se vše urovnalo, byl druhý syn Emanuel pokřtěn v Budyni. Tento křest lze ověřit ze dvou zápisů. Jednak z Matriky pokřtěných děkanství Budyně, a jednak se z Indexového soupisu narozených obce Budyně. 

I zde najdeme však chybu, v Matrice pokřtěných je uváděn datum 24.12.1789, v Indexovém soupisu narozených 14.12.1789. Tento rozdíl lze však vysvětlit, buďto Emanuel po narození byl tak nemocen, že se křest odložil o 10 dní (ale to byl v té době risk, protože pokud byl skutečně tak nemocen, bylo nebezpečí úmrtí bez křtu), nebo se jedná o chybu a dvojka byla zaměněna jedničkou. Z toho plyne, že v době narození Emanuela skutečně bydleli Purkyňovi v Budyni. Jako místo narození Emanuela je uváděno Budyně čp.1, to je zámek Budyně. Toto potvrzuje i Purkyně ve svých vzpomínkách, str.20: „Jiný obraz mi tane na mysli, když jsme po nějaký čas bydleli v Budyni, ano se v zámku Libochovickém něco stavělo. Byl to dům na náměstí, na blízku polozbouraných městských hradeb.“ Ovšem podle Matriky to dům na náměstí být nemohl, leda by byl součástí zámku, protože v Matrice narozených u bratra Emanuela je uvedeno čp.1. To je také důvod proč se mohlo stát, že i v době narození JEP bydleli v Budyni, každopádně jak již bylo vysvětleno, byl pokřtěn v Libochovicích. (Z důvodů sporů okolo tehdejšího děkana Sadila? Kdo ví). Další syn Josef se podle Matrik narodil opět v Libochovicích v čp. 1 - zámku, a v Libochovicích byl i pokřtěn. Takže v době jeho narození (12.7.1793), bydleli opět v Libochovicích.  Tolik k zápisu v Matrice.

Další naše pátrání půjde ve stopách pana Křenka, který jako velký libochovický patriot se případem narození JEP zabýval jako laik a v jeho pozůstalosti zůstalo několik nepublikovaných poznámek a nákresů. Právě těmito fragmenty bych chtěl znovu připomenout a potvrdit, že podle všech předpokladů a rozporů uvedených úvodem je skutečným rodištěm JEP se vší pravděpodobností město Libochovice. Ponechme tedy odborné posudky a rozbory renomovaným historikům a zkusme laickou cestou spolu s panem Křenkem našeho rodáka uchránit pro naše město.

Pan Křenek pracoval se třemi hypotézami o rodné světničce JEP, ovšem po probrání všech tří hypotéz došel k tomuto názoru: Že JEP se skutečně narodil v Libochovicích, ale těžko lze dokazovat v které místnosti. Ono  to bylo asi opravdu těžké, pátral jak v zámeckých archivech, tak i mezi pamětníky starých časů, ale k přesvědčivým a konečným výsledkům nedošel. Jak mu řekl pan Rublič: Nevím o místnostech, kde by se narodil. V archivu nelze vyhledat kde a kdo ze služebnictva bydlel, To se nezapisovalo dříve a ani nyní, pouze se zapisovalo kde který úředník byl dosazen a byt se neuváděl, stejně bydlel každou chvíli jinde. Kupříkladu pan Taterman, tehdejší centrální ředitel libochovického panství, bydlí již na třetím místě. Podle mého mínění (pan Rublič) nelze ani nic vysledovat z korespondence. Tolik inspektor zahrad, pan Rublič. Abychom se vrátili k panu Křenkovi, uvedu ony tři hypotézy, které jsou se zlomkovým odůvodněním uvedeny v jeho pozůstalosti:

a)     Dům, který byl později zbourán, s čp.128

b)     Jižní přízemí zámku, východní strana

c)      Jižní přízemí zámku, západní strana

Dům, který byl později zbourán, s čp.128

Své pátrání opřel o archivy zámku a o samotnou stavbu zámku panem Antoniem de Portem v letech 1684 – 1688. Ve svých poznámkách píše: Když Porte vystavěl zámek, tak definitivní ukončení stavby se posunulo až do roku 1690, a to z toho důvodu, že se stavěla budova pro úředníky pod podloubím. Z toho důvodu mnozí pamětníci tvrdili, že v zámku samotném totiž ve vlastní budově zámku úředníci nikdy nebydleli (Teprve v pozdějším pátrání zjistil, že se v tomto bodě mýlil). Tak mimo hlavní budovu bydlel purkrabí, vrchní, důchodní a jiní. To že se uvádí údaj a že se říkalo a psalo že bydlí v čp.1, nic neznamenalo, protože ve všeobecném mínění čp. 1 zahrnovalo všechny obytné budovy zámku. Pamětníci tvrdili, že mezi zámkem a arkádovou boční budovou byla dříve budova, která uzavírala dnešní širší vchod do parku. Při zakládání alpinia na levé straně při vchodu do parku, viděl inspektor Rublič zbytky základů domu. Pan Rabas, panský geometr, se na můj dotaz divil a nevěděl o ničem. Ovšem pan Křenek neváhal a na plánech uložených na radnici, našel plán budov zámku, kde ona budova pod číslem popisným 128 je zanesena. Dále našel v archivu zámku kresbu, která tento předpoklad potvrzovala. Po tomto zjištění konfrontoval zápisy z knížky vzpomínek s polohou budovy a psaným textem. Došel k názoru, který se prolíná zároveň z bodem b) jeho pátrání. Z knihy vzpomínek JEP, nové vydání str.19: Tuto vyhlídku líčím čtenáři, dívaje se z pokoje, kdež jsem světlo světa spatřil. Bylo to roku 1787, večer 17.prosince. Ve vzdálí k poledni, kde Poplz a Podbradec leží, vypínalo se oubočí na němž les Šebín k Budyni se prostíral, kdes i Kostelecký kostelíček s červenou střechou a bílými zdmi na okolí se usmíval. Str.34 nové vydání: Pod obloukem chodby vycházelo se ven na prostranné hradiště před zámkem. Vchod do zámku byl na způsob mostu, z obou stran jakési příkopy, v levém byla dvířka vždy zavřena, vedoucí do zahrady. Na tom konci stál dům zahradníkův a důchodních, odkudž měl vyhlídku po celé zahradě, aby dohlédal, co se tam děje. Před zámkem stála hluboká studně se stříškou, kolem a hřídelem, jimiž se voda po řetězích v okovech vyvážela. Vpravo od zámku, přímo od domu zahradníkova, běžel dlouhý dům s podloubím jen na přízemí, kde bylo sídlo purkrabího; vpravo velká kancelář, kuchyně, špižírny a slušný byt.

Co s toho pan Křenek vyvozoval. Jednak to, že JEP se nemusel narodit přímo v samotné budově zámku na jižní straně, odkud by byla popisována ona vyhlídka, ale mohlo to být i ve zbořeném domě s čp.128, odkud by byla vyhlídka z prvního patra zřejmě stejná.

Toto tvrzení dokládá Křenek vzpomínkami pamětníka pana Hanzala, který si jako chlapec hrával s dětmi důchodního Drastíka, který v uvedeném domě bydlel. Panu Hanzalovi bylo v roce 1936 70 let, takže zhruba před šedesáti lety někdy v roce 1876 ten dům ještě stál, což odpovídá realitě, protože v roce 1874 hraběnka Terezie dává znovu upravit jak zámek, tak i zámecký park. Domek který zasahoval do pohodlného vjezdu do parku dává později zbořit. Zbytek domu byl pak odstraněn za důchodního Drábka kolem roku 1895. Zde však pan Křenek došel se svojí teorii k velkému zklamání, píše: „Jakkoliv všechno mluvilo proto, že dům ten byl bydlištěm Purkyňovým, je vše vyvráceno přehlédnutým údajem ve vzpomínkách“ JEP str.35 nové vydání: Vchod do zámku byl na způsob mostu, z obou stran jakési příkopy, v levém byla dvířka vždy zavřena, vedoucí do zahrady. Na tom konci stál dům zahradníkův a důchodních… Jak sami vidíme, sám Purkyně píše že to byl domek důchodního a zahradníka, nikoliv pro obročího. Křenek si postěžoval: „Také prý tam až po Draslíka důchodní bydleli. Teď o tom najednou ví celá řada lidí, dříve nikdo. Tato domněnka je tedy pochována.“

Jižní přízemí zámku, východní strana

Po zklamání po prvním pátrání  se Křenek obrátil k druhé možnosti a to k rodné světničce umístěné v pravém jižním rohu zámku, tedy na východní straně. Uvažoval přísně logicky a to vylučovací metodou. Vyloučil možnost, že by tato místnost mohla být v podkroví, protože úředník s rodinou na významném místě těžko mohl bydlet v podkroví. Zároveň vyloučil i první patro kde byly převážně místnosti sloužící majiteli zámku. Zbývalo jenom přízemí. Pokud se budeme držet oné podmínky „Tuto vyhlídku líčím čtenáři, dívaje se z pokoje, kdež jsem světlo světa spatřil. Ve vzdálí k poledni, kde Poplz a Podbradec leží, vypínalo se oubočí na němž les Šebín k Budyni se prostíral, kdes i Kostelecký kostelíček s červenou střechou a bílými zdmi na okolí se usmíval“ zbývají na této straně rohové pokoje. Tato domněnka nebyla jak se pan Křenek vyjádřil „Nijak nová, ale mnozí badatelé ji považovali za jedině možnou.“  Pro možnou vyhlídku z pokoje, která by splňovala podmínky dané označil možná okna na svém náčrtku jako „A“. Musíme si uvědomit, že v té době domek zahradníka stojící u původního mostu přes řeku byl přízemní. Teprve v pozdější době tu bylo přistaveno patro, takže rozhledu nijak nevadil. Také stromy zřejmě nebyly ta vzrostlé. Tuto úvahu použil již při první možnosti a to v hypotéze, že by onen pokoj byl v prvním patře již zbořeného domu pro úřednictvo. Ostatně toto okno označuje jako „B“. Pokud se zadíváme na půdorys přízemí zámku, ať již oficielní, nebo Křenkovu skicu, zjistíme, že se jedná o tři pokoje přístupné z nádvoří. Dva pokoje větší, z nichž jeden má jedno okno na jih (ovšem zde je problém s jedním oknem na schodiště), druhý rohový, má dvě okna, jedno na jih a druhé na východ a třetí bylo jen naznačené okno. To však je k dohledání pouze v originálu stavebních plánů. Právě ono okno na východ označuje Křenek jako okno „A“. Ale v jeho kusých poznámkách je znát, že s označením tohoto okna váhá, mohlo to být jak okno na východ, tak i na jih. Také je zde problém, že by se jednalo o třípokojový byt, což zřejmě není ono. Právě na různých skicách označuje tu okno na jih, na jiných okno na východ. Jinak však tyto tři místnosti vyhovují i tvrzení ze vzpomínek JEP str.21, nové vydání str.26: „Otec spával ve vedlejším jednookenním pokoji.“ Této podmínce poloha místností vyhovuje, skutečně další pokoj s oknem do parku je malý, úzký s jedním oknem. A  přesto Křenek opouští teorii východní strany a orientuje se na třetí možnost. 

Jižní přízemí zámku, západní strana

V jeho poznámkách můžeme číst: „Teď zbývá poslední možnost určit místnost, z které by byla možná vyhlídka z okna popisovaná ve vzpomínkách. Je to místnost na západní straně zámku a sice v přízemí (zvýšeném oproti okresní silnici k mostu). Je to místnost rohová, okna k Ohři a ke kostelu. Zřejmě to byl později byt správce zámku Vejvody. Dne 27.února 1936 mne navštívila paní Munhartová, rozená Biedrmanová, dcera učitele Františka Biedrmana (* 1836 - + 1879?). Tvrdí, že je příbuzná s Purkyňovic.  Munhartová tvrdí s určitostí, že se Purkyně narodil v západním křídle v přízemí zámku. Tam kde bydlel správce Vejvoda. Ještě dodala, že její sestra z Chotěšova bude věděti více. Právě příhoda její sestry provdané Kabátová mne utvrdila, že mluví pravdu. Jednou k nim přišel kterýsi potomek Purkyněho a prohlásil že je její bratranec. Při odchodu ji věnoval na památku jeden zlatý. (Ale Křenek do Chotěšova nezajel, kdoví proč) Na potvrzení jejího tvrzení mi dala obrázek zámku (pohled) z památníku z roku 1887. Pod obrázkem bylo napsáno: V rohovém pokoji v přízemí se narodil J.E.Purkyně. Takže nyní mám skoro jistotu.“ Pan Křenek se také vypravil za panem Vejvodou, který však o Purkyňovi nevěděl vůbec nic, ale popsal mu svůj byt. I z tohoto bytu byla popsaná vyhlídka možná. Abych vysvětlil souvislost mezi Munhartovou a zámkem. Její otec učil na zámku hře na klavír a ona tam pracovala jako švadlena. A právě ona tvrdí že západní křídlo je rodnou světnicí JEP. K samotným Purkyňum se nechodilo přes nádvoří, ale přímo ze zahrady na západní straně, kde byl vchod přes balkónek. I tyto tři místnosti splňují podmínku vzpomínek. Z okna by byl možný výhled popsaný ve vzpomínkách a to včetně starého mlýna, a vedle byl pokoj s jedním oknem. Jediným rozporem je, že správce Vejvoda bydlel v místnostech s druhým a čtvrtým oknem od západního rohu. Původně to ovšem bývala jedna místnost a až později prý došlo k jejímu rozdělení příčkou na místnosti dvě. A tady pátrání pana ředitele Křenka končí: „Věřím, že nyní jsem určil onu světnici pravdivě“ Ano zřejmě to tak bude. 

Nevím jaké jsou současné názory na tento problém, protože v žádných současných pramenech jsem nenašel řešení tohoto problému. Je to možná škoda, že v průvodcích není přesně určeno „Tady to bylo“. Domnívám se, že návštěvníkům by se to líbilo a nějaká ta menší mystifikace není na škodu. Tímto zamyšlením nad  rodištěm významné osobnosti jsem vám čtenářům chtěl ukázat, že někdy i laická pátrání přinášejí smysl a náplň života, byť možná pravda je někde jinde. Ale o tu to přece až tak nejde. Myslím, že s panem Křenkem jsme tímto zajedno, JEP se narodil v Libochovicích a těch možností kde, je více, ale je dobré věřit jen jedné. Zároveň upozorňuji, že není mým krédem se zařadit mezi skutečné badatele, ale pouze jako laik dojít k uspokojení, a nastolení několika možností ve stylu coby, kdyby.