Z batolete jménem Po-čtení se stál dospělák. Je
evidentní, že si ani jeden duchovní otec nepředstavoval, že během šesti let jim
zůstane na krku Budulínek, který si žádá stále nový přísun duševní potravy.
První, tehdy ještě „čtení“, organizovala 6. října 2008 sama knihovna. Paní knihovnice Lišková chtěla
knihovnu zatraktivnit a přiblížit mladým čtenářům „nočním hororovým čtením“.
Aby pro ně čtení bylo zajímavější, pozvala si tehdejšího starostu ing.
Jaroslava Beneše a Jaromíra Tlustého z Divadelního spolku Scéna
Libochovice, aby i oni dětem četli. Ten večer se opravdu vydařil.
Původní snaha, přilákat dětské čtenáře do knihovny,
se ale velice rychle pro svou přitažlivou podobu jaksi překlopila
v pravidelná „Po-čtení“ (pondělní čtení) a to hlavně díky dobré
organizátorské práci, propagaci. (Hlavně zásluhu na tom měla paní knihovnice
Liškové a pan Jaromír Tlustý). Tak se stalo, že jak se v časové ose konala
další a další Po-čtení, organizátorům se podařilo za pomoci různých grantů a
dobré spolupráce s vedením Města přilákat do Po-čtení známé spisovatele,
cestovatele a významné kulturní osobnosti. A tak se čtenářům a účastníkům
Po-čtení podařilo poznat tyto osobnosti tak říkajíc „in natura“ a zjistit
přitom, že se jedná o příjemné lidi se stejným zápalem pro svůj obor, jako my,
účastníci čtení máme ke svým knihám. Zdravým jádrem pondělních počtení se stali
pravidelní návštěvníci a potom hlavně „předčítatelé“. Tím, že se vcelku
nenápadné veřejné čtení knížek pro své vlastní potěšení, začalo již ve svých
počátcích měnit v tradici, muselo zákonitě
dojít i k velkému jubileu, které nastalo 28.dubna 2014, kdy se po šesti letech
konalo padesáté pravidelné Po-čtení. Do tohoto počtu však nejsou zahrnuty tak
zvaná výjezdní počtení. Těch bylo za těch šest let pět, a to ve Strádonicích,
v muzeu v Lounech, na Páteckém zámku, v Praze v Náprstkově muzeu
a v Roudnici n.L. v cukrárně Dorletka. Zkusili jsme také jedno
netradičně pojaté počtení pomocí videokonference pomocí systému Skype, ale
zjistili jsme, že technika ještě není natolik dokonalá, aby uspokojila naše
požadavky. Přesto se jednalo o zajímavou zkušenost, kterou by bylo vhodné
využít někdy v budoucnosti. Pochopitelně, nejatraktivnější byla naše
Po-čtení s…, tedy počtení s hostem. O některá byl takový zájem, že jsme se
z knihovny museli přestěhovat do kulturního zařízení U tří lip. Za
zajímavé hosty bych mohl jmenovat například pana plk. JUDr. Michala Dlouhého („Četnické humoresky“), Marii Imbrovou,
Martina Krafla, Irenu Douskovou, Vlastimila Vondružku, RNDr. Jiřího Jiránka,
Michala Viewegha, Jiřího Dědečka, Pátera Józefa Szeligu a jiné a jiné zajímavé
osobnosti, cestovatele, historiky.
 |
| Foto Jiří Dědourek |
Také
škála tématického záběru námětů byla za těch padesát počtení velice rozmanitá,
od starších autorů po současné, od mistrů dramatu k mistrům humoru, četli
se ukázky světové i české literátury. Některá Po-čtení byla komponována
kupříkladu jako přehlídka kresleného humoru, nebo přehlídka historických filmů
z LDL s četbou z kroniky „Scény“, komponované Po-čtení
s názvem Milý strýčku (Lieber Onkel) z dopisů Benedikta Roezla, Po-čtení
nazvané „Filmaři v Libochovicích – libochovičtí ve filmu“ a tak by se dalo
pokračovat i dále. Abych vybral některé večery, které byly zvláště zdařilé, to
je nadlidský úkol, každý komponovaný večer měl svoji atmosféru a originalitu.
Jako příklad bych přece jen uvedl večer pod názvem „Po-čtení z knih našeho
dětství“ konané 20.12.2010, kdy předzvěst Štědrého dne byla naplněna četbou
naších oblíbených pohádek z našeho dětství. A protože návštěvníci těchto
večerů jsou v rozličném věku, dostalo se na pohádky dávno již zapomenuté,
nebo zcela novodobé. V některých večerech i přes veškerou dobrou snahu
došlo k překvapivým zvratům. Ku příkladu při Po-čtení v listopadu
2010, nazvané „Po-čtení se strachem“, kdy se četli texty hororů, nastal
překvapivý obrat. Panu Dědourkovi při četbě drsné hororové povídky se podařilo
zvrátit text do zcela humorné polohy a tím ten veškeré horory se jevily
v jiné poloze. Dalo by se pokračovat dále, ale víte co? Přijďte mezi nás a
sami se přesvědčíte.
Velice hezká je tradice
„vstupenek“. Každý kdo se zúčastní těchto pondělních setkání, má možnost,
nikoliv povinnost, pokud ho nějaká kniha, nebo zajímavý text zaujme, podělit se
o něj s ostatními návštěvníky. Často se pak stává, že text je tak zajímavý
a poutavý, že návštěvník si rád po poslechu ukázky přečte i celou knížku.
Setkání při
padesátém počtení mělo velice srdečnou atmosféru. Pozdravit nás přišla paní
starostka Ing. Jana Holá, která toto jubilejní padesáté Po-čtení zahájila. A
nejen ona, ale i další hosté nás při této příležitosti navštívili. Jiří
Dědeček, paní Imbrová, pánové Vladimír Sýkora a Jan Lakosil a virtuálně byl
s námi i RNDr. Jiří Jiránek, Libochovický rodák. Ti z hostů co se
nemohli zúčastnit převážně pro své pracovní zaneprázdnění, nám poslali alespoň
pozdravy elektronickou cestou. Bylo milé, že ani z jeden z hostů na nás
nezapomněl a návštěvu v Libochovicích si velice pochvaloval. Za všechny
bych alespoň uvedl pozdrav od Pátera Józefa Szeligy:
„Milý pane Jaromíre, Jirko a ostatní
účastníci Po-čtení, srdečně vás všechny zdravím! Děkuji za pozvání, ale dnes mezi vás nemohu přijít. Můj bratr
Stanislaw je knězem v Rzeszowské diecézi, jede s autobusem poutníků z Říma ze
svatořečení Jana Pavla II. a já se o ně musím zrovna dnes postarat - večeře,
nocleh. Jsem velmi rád, že se v tomto
hektickém světě dokážete scházet nad knihou, povídat si, sdílet
společenství. Říká se „uspěchaná doba“,
nebo „je taková doba“... - ale svět je takový, jaký si ho utváříme my sami.
Přeji vám, abyste v dobrém předsevzetí vytrvali a předávali tyto hodnoty dalším
generacím.
V duchu s vámi P. Józef.“
Co si ještě přát? Bylo by pro nás povzbuzující, kdyby
se našich pravidelných setkání zúčastnili další přátelé knížek a kultury vůbec,
vždyť kulturních zážitků není u nás zase tak moc a posezení u televize se stává
ubíjejícím stereotypem. Přijďte, poslouchejte, a časem uvidíte, že veřejné
čtení v úzkém kruhu posluchačů vás zcela zaujme.
