První
úvahy o současné podobě náměstí již nastínila studie Podrobného územního plánu
(PUP), kterou Rada ONV schválila dne 21.2.1969 a zároveň také projednala a
schválila návrh pro asanaci a rekonstrukci města Libochovice včetně nové bytové
výstavby. Asanovat se měly pozemky v rozloze asi 32 hektarů. Návrhem by
bylo dosaženo 495 nových bytových jednotek
pro 1520 obyvatel, s čehož je 220 bytových jednotek by bylo v novostavbách,
144 v rekonstruovaných bytech a 131 bytových jednotek v ponechaných
původních obecních i některých soukromých domech. Jednalo se o území severní
strany náměstí a celé plochy nad železniční tratí směrem k severu, dále
měla být asanována oblast Turinského, Růžové až k bývalému Panskému dvoru (pro
tuto oblast snad byla v té době již vyhlášena i stavební uzávěra).
Naštěstí, tak jak to u těchto výhledových koncepcí bývá, záměry se
neuskutečnily a tím i Libochovice nehyzdí pravoúhlé stavby mnoha paneláků.
Zároveň také mělo dojít k vyloučení dálkové a těžké dopravy z prostoru náměstí
a realizaci výstavby komunikace přeložením silnice 11/246 (silnice od
Vrchlického ulice po Havlíčkovu, v té době vedla přes náměstí) jejíž trasa
měla být vedena do prostoru křižovatky s ulicemi Pivovarskou, Havlíčkovou a
Turinského po severním okraji řešeného území, což znamená podél železniční
trati a dále do prostoru náměstí Svobody (pozemkové plochy kupříkladu
zahradnictví u Kotoučů, Burešů a celá trojúhelníkově zastavená oblast u Malého
nádraží by podlehla asanaci). Revoluční a Turinského ulice měla být v
souvislosti s novou občanskou a bytovou výstavbou rekonstruována jako obytná
komunikace. Zároveň také padla první zmínka o zklidnění centra města
přemístěním autobusového nádraží a vyloučení dálkové dopravy. Plocha náměstí
měla být upravena tak, aby jeho část před zámkem a hotelem a jižní část
náměstí, sloužila pouze pěšímu provozu a celkově tak přeměnit náměstí pouze
k pěšímu provozu a provoz osobní minimalizovat na nejmenší možnou míru.
Nakonec se v mnohém od tohoto záměru ustoupilo, což možná pro Libochovice
přeneseno do dnešní doby je ke škodě, toto řešení šlo v 70 letech
prosadit, dnes již těžko. Mohlo dojít k uskutečnění pěší zóny, možná
jediné v té době v celém kraji a v současné době, kdy se na
náměstí přidávají další parkovací plochy a střed města se opět stává rušnou a
někdy nepřehlednou dopravní tepnou, a kdy by náměstí opravdu zklidnění
zasloužilo, lze toto řešení jen těžko prosazovat. Nakonec však stejně
v konečném řešení zvítězila doprava jako taková a hlavně zájmy Jednoty
převládly nad řešením pěší zóny pro chodce. Tato skutečnost brzdí vytvoření
klidného středu ještě dnes, kdy obchodníci argumentují, že pokud nebude
parkoviště u obchodu, nebudou zákazníci, což je zcestná myšlenka, která byla
jako chybná prokázaná v jiných městech, kde pěší zóny existují. Také
zásobování je možné vyřešit a to zadními trakty jednotlivých obchodů, tak, jak
se kdysi po roce 1989 jednotliví obchodníci zavázali.
Poznámka: „Jednota“, za
socialismu obchodní družstevní společnost, která zcela ovládla prodej všeho
zboží v Libochovicích a jako jediná nositelka prodeje zboží si nepřipustila po
dlouhá léta konkurenci, jako byl restaurační systém „RaJ“, a státní obchody
„Pramen“.
V roce
1976, kdy je zahájena výstavba nové kanalizace v úseku od mostu směrem
k náměstí, je zároveň předkládaná nová studie přestavby náměstí viz
obrázek. Pokládka kanalizace pokračuje v průběhu roku 1976 a 1977 po celém
náměstí, se zároveň se provádí celková rekonstrukce celé plochy náměstí a to do
té podoby, v jaké jej známe před ubouráváním zeleně a přidáním dalších
parkovacích ploch. Koncepce a návrh na
novou úpravu byl schválen na květnovém zasedání MěstNV v květnu 1973.
Náměstí bylo dokončeno v letech 1982/83
ČeTo
