Co přinesla rekonstrukce kanalizace

nádoba s mincemi

Co přinesla rekonstrukce kanalizace

Koncem října letošního roku se začalo s rekonstrukcí kanalizace a vodovodního řádu v ulici Pivovarská. Začátkem listopadu dělníci firmy při provádění výkopové práce v prostoru severovýchodním od středu křižovatky Revoluční a Pivovarská, narazili na značně poškozenou klenbu stropu, zřejmě někdejšího sklepa. Protože však v této prostoře nikdy domy nestály a ani se nedá předpokládat žádná jiná výstavba, lze se domnívat, že se jedná o zbytky pivovarského sklepení, nebo možná i části bývalé lednice. Stav této klenby a části chodby jsou ale již úplně zhroucené a plné sutě a zeminy. Jaké však bylo překvapení kopáče, který prováděl asanaci zbytků klenby, když narazil na starý rozbitý džbán z kameniny, z něhož se začaly sypat zdánlivě měděné plíšky. Při bližším ohledání se zjistilo, že se nejedná o plíšky, ale mince silně potažené měděnkou. Po přivolání acheológů z nejbližšího pracoviště, tak jak to ukládá zákon, se jak zaměstnanci firmy, tak i přivolaný archeolog nestačili divit. Nejednalo se totiž o obyčejné mince, ale o mince z doby Říma, tak zvané Follis (Tyto mince získaly pojmenování na počest abdikace Augusta Diocletiana Maximiana - římský císař od 20. listopadu 284 až do 1. května 305, vydané mincovnou v Trevíru. Na reverzu je nápis PROVIDENTIA DEORUM - QVIES AVGG = Prozřetelnost bohů - odpočinek císařů. Follis je tedy bronzová mince o váze 10 g a průměru 25 – 28 mm. Hmotnost této mince se postupně zmenšovala a poslední mince vážily pouhých 1,5 g). Protože se jednalo o mimořádný nález Římských mincí v Českých zemích byl přivolán známý badatel v oboru numismatiky pan profesor August Protáhlo, pracovník Vědecké rady České republiky. I ten byl udiven výskytem mincí tak daleko na severu a nedokázal na místě vyhodnotit proč a jak se nádoba s mincemi mohla dostat do těchto míst. Proto celý nález byl s největší opatrností převezen do Státního numizmatického ústavu k dalšímu zkoumání. Blog Libochovické listy bude sledovat další průběh okolo nálezu a protože mám přislíbeno, že pan profesor předběžné výsledky sdělí, předpokládám, že další podrobnosti již zveřejním v lednu. Je také možné, že na základě tohoto nálezu bude celá křižovatka na čas přeměněna v archeologické naleziště. S tímto případem však souvisí ještě jedna otázka? Komu a v jaké částce připadne odměna za nález, který jistě má vysokou nejen historickou hodnotu. Nálezci? Firmě? Nebo městu na jejímž katastrálním území k nálezu došlo?

Archeolog profesor Jeroným Kracík a profesor August Protáhlo


Co přinesla rekonstrukce kanalizace – upřesnění

Vážení čtenáři, slíbili jsme vám bližší informace k nálezu v Pivovarské ulici. Ano, máte plné právo se jich dožadovat. Jak už to tak bývá, a to nejen v životě, tak i v novinách, papež z dávných dob Svatý Silvestr I., přeměněn českým národem na symbol kouzelné noci, přináší i snůšku hloupostí v informačních zdrojích. Takže, ano došlo k nálezu, ale nebyl to džbán, ale střep pivního džbánu, který asi jakýsi rozpustilý chlapec rozbil u pivovaru, ano našly se „plíšky“, ale nebyly to peníze zvané „Follis“, ale ztuhlé tvrdé pivo (kvalitní pivovar, kvalitní prvorepublikové pivo), ano přišli znalci, ale nebyli z žádného ústavu, ale z hospody, nebyli to vědci, nýbrž pánové Pepča a Mirča. Tak zase nepřízní osudu a nepřejícnosti naší vlády Libochovice přišly o další turistickou atrakci. No nic, Libochovice byli před Rakouskem, budeme i po něm.

Příjemný Nový i nový rok vám přeje Libochovičák

 

Osobnosti Libochovic - Knotková - Bretschneiderová Marie

Marie Knotková někdy po roce 1945

Marie Knotková , koncert Peking 11.11.1957

Marie Knotková , koncert Libochovice 1961

Knotková - Bretschneiderová Marie

15. prosince 1914 v Loučeni u Nymburka, +10.listopadu 1978 Praha.

Klavíristka, pedagožka (100 výročí narození)

Pocházela z hudební rodiny. Obecnou a měšťanskou školu absolvovala v Libochovicích, kde její otec byl ředitelem kůru a ředitelem soukromé hudební školy (je třeba podotknout, že její otec byl žákem Leoše Janáčka). Hudební škola byla v domě čp.318, který Václav Knotek koupil s manželkou Boženou 12.5.1928. V přízemí byly dvě učebny, pro klavír a pro strunné nástroje. Také její mladší sourozenci, Helena a Josef byly hudebně nadaní, i když nedosáhli úrovně Marie. Sestra Helena v době svého zrání hrála v děkanském kostele Všech svatých na varhany, syn Josef byl učitelem na místní škole. Bohužel měl tu smůlu, že v době kdy již jeho otec pro stáří nemohl hrát na kůru na varhany, tak ho zastupoval. Z toho důvodu prý musel přesídlit z Libochovické školy za ředitelování Jiřího Pokorného do školy v Žabovřeskách. Marie od útlého mládí měla k hudbě nejen blízký vztah, ale hudba se pomalu stala její srdeční záležitostí. Již v šesti letech absolvovala první veřejný koncert na libochovickém zámku.

Růst jejího hudebního nadání je spojen v Libochovicích i s domem čp.20. Tento dům od roku 1878 patřil rodině Ledererů a od roku 1932 manželům Hugo a Emilii Ledererovým. Byl zde obchod se střižním zbožím. V levé části také prodávali nábytek a klavíry. Sem také chodila hrát jako upoutávku na prodej pian budoucí umělkyně Marie Knotková.

Po ukončení základní školní docházky pokračuje ve studiu na pražské konzervatoři v hudební nauce na mistrovské škole u K.Hofmeistra a soukromě studovala i u I.Štěpánkové-Kurzové. Absolvovala také státní zkoušky sborového zpěvu. Po absolvování studia vyučovala na pražské konzervatoři od roku 1939 s přerušením v období okupace. V letech1946-1948 byla také lektorka AMU.

Za války byla totálně nasazena v pražském rozhlase. Po skončení válečného období začala působit opět jako pedagožka na konzervatoři. Účinkovala i v samostatných stylových pořadech, s Českou filharmonií, FOK, s rozhlasovým i Státním filmovým orchestrem. Od r. 1952 byla sólistka Moravské filharmonie v Olomouci. Později byla vedoucí korepetičního oddělení (nacvičovala s hudebníky). Zde pracovala se zpěváky až do svého penzionování v roce 1971. Učila mnohé pěvce, z nichž někteří dosáhli evropské úrovně (Eva Randová, Jana Jonášová, Věra Soukupová). Asistovala také na AMU v Praze. Protože nikdy nebyla v KSČ, nemohla dosáhnout na docenturu, ani profesuru, ačkoliv jinak všechny předpoklady splnila. Této hodnosti dosáhla až na Vysoké škole hudebních a jevištních umění ve Štýrském Hradci v Rakousku, kde působila jako emeritní (vysloužilá) profesorka. Zase zářný příklad, jak některé státní uspořádání dokáží brzdit a umenšovat význam svých vlastních rodáků.

Procestovala nejen celou Evropu, ale i dvakrát byla v Číně, a to snad jako jeden z prvních českých umělců. V listopadu 1957 koncertovala v Pekingu na oslavách J.A.Komenského spolu se Z. Votavovou a M. Krásovou. Na klavír doprovázela mnoho mladých umělců při cestách do zahraničí, zejména na soutěže (Švýcarsko, Mnichov) a samozřejmě na Pražském jaru. Vedle působení na Vysoké škole ve Štýrském Hradci zajížděla v době prázdnin na letní kurzy do Salzburgu, kde mimo hudebních a pedagogických schopností uplatnila i schopnosti lingvistické (jazykovědecké).

Po náročných studiích a praxi doma i za hranicemi, kdy již ale zvládla svůj nástroj ve značně mladém věku takovým způsobem, který potom vzbuzoval nejen obrovské nadšení posluchačů, tak i obdiv odborníků. Přitom však Marie Knotková zůstávala sama vždycky jen skromnou interpretkou v pozadí oslav či ovací, které svým fenomenálním uměním doma i za hranicemi vyvolávala. Gloriola zázračného virtuóza byla vždy pro ní cizí - a ve skutečnosti se nejlépe cítila před anonymitou mikrofonů Pražského rozhlasu, jehož sólistkou se stala na mnoho let. Také při pedagogické činnost raději zůstávala skryta za úspěchy svých žáků, ale jejich úspěchy ji velmi těšily a to víc než jásající publikum při vlastních koncertech. Navzdory tomu, že poznala skoro celý svět však existovalo několik míst, kam se paní profesorka Knotková nesmírně ráda vracela, nikdy tam neodmítala hrát a vnitřně své tamní posluchače i ctitele občas přímo potřebovala a vyhledávala. K těmto oblíbeným místům patřily také Libochovice, svět jejího dětství. Marie Knotková v Libochovicích koncertovala opravdu mnohokrát - v soukromí i v sále „U tří lip“, ale také i na zámku. Vždycky přitom nezapomněla zajít do zdejšího kostela a setkat se svými přáteli, mezi nimiž dominoval "milenec přírody" Josef Rublič.

Básník Českého středohoří Jaroslav Křenek o ní svého času napsal: "Když hraje Chopina nebo Smetanu, pochopíte její hudební genialitu. Kdykoliv slyším od ní na klavíru Chopina, pak vždycky spatřím v mysli ten idylický klášter kartuziánů na Baleárách, kde kdysi Chopin hledal ozdravění, provázen George Sandovou ..."

Včera a dnes, tradice Vánočních stromů Republiky a Libochovice

Vánoční strom na náměstích, Vánoční strom republiky, to jsou známé pojmy z období Vánoc, Adventu a symboly solidarity, lásky a pochopení. Jak vlastně města k těmto zvykům došla, a jaké byly vlastně zvyky Vánoc v Adventním čase Libochovic?

V okamžiku, kdy se každoročně na náměstích českých měst rozsvítí vánoční stromy, pod nimiž se konají charitativní sbírky pro potřebné děti, málokdo si uvědomí že za tím vším je malé batole z Bílovic nad Svitavou. Totiž tuto tradici založil v roce 1924 v Brně básník a spisovatel, autor Lišky Bystroušky Rudolf Těsnohlídek, kdy ho na tuto myšlenku pomoci opuštěným dětem ho přivedl příběh který ve svém životě skutečně prožil. 22. prosince 1919 si Těsnohlídek s malířem Františkem Koudelkou a Josefem Tesařem vyšli do lesa u Bílovic nad Svitavou pro vánoční stromek, ale místo stromku přinesli z lesa odložené a téměř zmrzlé batole. Dítě dopravili na četnickou stanici, později dostalo jméno Liduška. Po několika dnech byla vypátrána i matka dítěte.  Holčičky se mezitím ujala rodina Polákových z Brna, kteří ji vychovali. Matku Lidušky, která dítě opustila, čekalo pět let těžkého žaláře. Příběh naštěstí tehdy dopadl dobře, Liduška se později provdala za středoškolského profesora  a odstěhovala se do Prahy, kde žila až do své smrti v roce 1997.

Rudolfa Těsnohlídka osud Lidušky natolik zasáhl, že se začal zajímat o opuštěné děti bez domova. Protože k nálezu dítěte došlo v lese pod smrkem, který Vánoce pro mnohé z nás symbolizuje, přišel s nápadem uskutečnit charitativní  sbírku právě  pod vánočním smrkem. Na základě jeho pětileté snahy byl  šestého prosince  1924 pokácen v bílovickém polesí statný smrk, který byl slavnostně převezen do nedalekého Brna, kde byl ozdoben a za účasti významných brněnských  osobností poprvé rozsvícen 13.12.1924 na náměstí Svobody v Brně jako Vánoční strom republiky. Lidé tak příspěvkem do kasičky či dárkem pro děti z dětských domovů pokračují v tradici, kterou započal R.Těsnohlídek, když v lese s přáteli zachránil odložené dítě. Na tomto místě je dnes umístěna pamětní deska, která mimo jiné obsahuje tuto sloku z básně R.Těsnohlídka:

„Za lidmi půjdeš, ožiješ,

rozkveteš světlem,

strome našich lesů.“

Vánoční děj v Libochovicích, který se dá doložit podklady, uvádím heslovitě, tak jak šel historicky za sebou:

• V Libochovicích je první zmínka o veřejných vánočních zvycích z roku 1761 (Kaubek) O koledách při domovním požehnání a na Nový rok a před Třemi králi dává každý měšťanín podle své libosti jak panu páterovi, tak kantorovi a sakristiánům diškreci. Zvoníci mají však koledu v prostřední vánoční svátek, a každý jim podle své vůle něco přidá.
• Proti postrannímu vchodu do kostela je víceúčelový oltář Nejsvatějšího Srdce Páně. V zakryté mense je uschována dřevěná socha představujícího Ježíše Krista položeného do hrobu. V době Vánoční se zde tradičně stavějí jesličky.
• 1893 v tomto roce vznikl „Fond svaté Ludmily“, který mimo jinou charitativní činnost každoročně na své náklady zdobil vánoční stromek v mateřské škole.
• 24.prosince 1914 probíhala vánoční nadílka zraněným v lazaretu který byl umístěn v Sokolovně
• V roce 1931 byl poprvé postaven na náměstí Vánoční strom republiky, pod protektorátem okresního úřadu v Roudnici a městské rady v Libochovicích. Sbírka se konala ve dnech 17. - 31.prosince 1931
• 1953 - Od 3.prosince byla ve veřejné knihovně otevřena Vánoční prodejní výstava knih. Zájem občanů byl velmi malý.
• Prosinec 1948 – V Libochovicích se prodávají vánoční balíčky (prodej vázaného zboží, potravin a pochutin) bez lístků za zvýšenou cenu:

Kazetský 70 balíčků za 42000,-

Družka č.88 Zeman 1100 balíčků za 620000,-

Družka č.82 Týř 1000 balíčků za 600000,-

Družka č.43 Pelc 500 balíčků za 300000,-

Pešek Josef 70 balíčků za 42000,-

Kotnauer Vojtěch 70 balíčků za 42000,-

Kužela Josef 43 balíčků za 25800,-

Roubíková 30 balíčků za 18000,-

Šíp Zdislav 100 balíčků za 60000,-

Celkem 2983 balíčků za 1749000,-

Tím byla státem šikovně odčerpána zpět vánoční renumerace, kterou v tomto roce obdržel každý pracující a penzista v částce 600,- až 1200,- Kč

• Vánoční nákupy provedené na konci roku 1967 v Libochovicích: maso 4.405 kg, pomeranče 1.020 kg, uzeniny 3.900 kg, banány 710 kg, sádlo 652 kg, citróny 980 kg, ryby živé 1.550 kg, jablka 284 kg, husy 78 ks, grapefruity 180 kg, krůty 61 ks, vánočky 1300 ks, kachny 138 ks, smetana 100 l, kuřata 157 ks, šlehačka 500 l, slepice 18 ks, tvaroh 678 kg, máslo 2.796 kg, vánoční kolekce 1.018 ks, lahvové pivo 14.900 ks
• 1968 - V prosinci byl poprvé v poválečné době postaven na náměstí Vánoční strom a u něj umístěna kasička na příspěvky SOS vesniček.
• 26. – 27. prosince 1989 organizuje OF, Strana zelených a MěNV sbírku financí, oděvů, potravin a lůžkovin na pomoc Rumunsku v té době v občanské válce.
• Vánoční a Novoroční kasička v roce 1992 vynesla 1886,- Kč
• 1999 Prosinec - V kostele Všech svatých v Adventním čase uspořádal P.Józef Szeliga výstavu asi stovky Betlémů z různých míst republiky, světa i různých provedeních. Byly tu Betlémy tradiční České, Moravské, z Jeruzaléma, a okolních obcí - z Klapého, Křesína i Chotěšova a řady dalších míst. Výstava měla velký úspěch.
• V prosinci 2001 bylo uvedeno do provozu nasvícení dominant Libochovic (Mariánský sloup, znak města, Purkyňův pomník, kostel) Zároveň bylo poprvé na vánoční svátky slavnostně osvětleno náměstí a přilehlé ulice světelnou vánoční výzdobou. Instalována Vánoční výzdoba v ulicích Vackova, Riegrova a Purkyňova za 100 tisíc Kč
• Pěvecký spolek „Melodie“ pořádá od roku 2005 pravidelné Vánoční koncerty v kostele Všech svatých
• Dobrovolné sdružení přátel knihy pořádající pravidelná Po-čtení v knihovně Libochovice uspořádalo v druhém roce svého vzniku a to 20.12.2010 17. Po-čtení na tema „Vánoční čas pohledem českých humoristů a knih z našeho dětství“
• Firma „Anete“, zaměřená na prodej a vazbu květin a interiérové květinářství, od svého vzniku v roce 1991 pořádá Vánoční výstavy v době Adventu nejprve na zámku, poté v budově kulturního střediska.
• Pochopitelně je třeba se zmínit o výzdobě výkladních skříní obchodů od prvopočátku hospodářského rozvoje do dnešní doby. Tato výzdoba byla však podřízena vždy trendu doby, politickému směřování a v neposlední řadě i reklamě a podbízivosti zákazníkům, inu obchod, patří to k věci.

Co na závěr? Pamětníci si ještě pamatují že Vánoce patřili spíše rodinnému kruhu a rodinné sváteční pohodě, dnes se spíše rozplývají v komerčních záležitostech. Je velice pravděpodobné, že současná generace si neuvědomuje poezii a rodinou soudržnost jak v adventní tak vánoční době. Spíše si celé svátky pletou se Silvestrem a za hlasitého bouchání zábavné pyrotechniky se snaží získat od „Ježíška“ co nejdražší dárky. Budiš tedy pochválena Vánoční doba v České a Moravské kotlině a přejme Santa Klausovi aby opět emigroval směrem na západ, Dědu Mrázovi ukažme cestu směrem k východním krajinám.

Přeji svým čtenářům pohodu "Štědrého večera", pocit soudržnosti rodiny, který v tento den měl být obzvláště silný, a hlavně, abyste vše přečkali ve zdraví, bez žlučníkových příhod a jiných malérů.Jako další možnost doporučuji tyto akce: od 5.12.Vánoční výstavu firmy Anete, 6.12. její květinovou show, 7.12.Mikulášskou nadílku, 10.12. Vánoční setkání představitelů města se seniory, 14.12. Vánoční pochodování mažoretek, 15.12. po-čtení s RNDr.Miroslavem Studničkou, 18.12.Vánoční koncert ZUŠ a konečně 24.12.Koledování pod Vánočním stromem na náměstí, jak sami vidíte máte nepřebernou možnost výběru.