I Libochovičtí mají talent.

Ve čtvrtek 23.května při příležitosti zahájení 56.ročníku LDL, proběhla na malém sále kulturního domu „U tří lip“ veřejná vernisáž obrazů z kurzu dospělých při ZUŠ Mšeno. Tato skupina amatérských adeptek malířského kumštu vystupuje pod jménem „Dámská jízda“. Je totiž skutečně pravdou, že účastnice jsou ženy všech věkových skupin, ovšem pod vedením zkušeného lektora výtvarného umění, pana Mgr.Čeňka Hlavatého. Společně tak s příslušníky dramatického spolku „Scéna Libochovice“ představili návštěvníkům výstavu obrazů různých žánrů. Účastníkům této vernisáže tak bylo umožněno po zhlédnutí zahajovacího představení LDL, hry A.P.Čechova „Medvěd“ v provedení divadla Li-Di Litoměřice, strávit příjemné chvíle ve společnosti opravdu kvalitních a dobře řemeslně provedených obrazů. Výstava trvala po celou dobu trvání přehlídky LDL v době před a po představeních a to až do 22.června 2013. Pokud bychom měli představit pana Mgr.Čeňka Hlavatého a „jeho“ Dámskou jízdu, nebylo by na škodu použít některá již jednou jeho pronesená vyjádření otištěná v Deníku.CZ (Mělník).

„Malování a kreslení je nejpřirozenější záležitost, děti malují mnohdy dříve, než začnou říkat první slůvka,“ konstatuje Čeněk Hlavatý, který se svými dospělými žačkami ve čtvrtek 23.května v kulturním domě zahájil výstavu jejich prací, nazvanou příznačně „Dámská jízda“. Témata obrazů jsou skutečně různorodá, portréty, zátiší, akty, obrazy plné fantazie, koláž, to vše lze na této mini výstavce vidět a obdivovat.
 „Všechny dámy kromě domácnosti a svých ratolestí se každé pondělí večer věnují své tvorbě, v níž se neustále zdokonalují. Jejich tvorba má opravdu vzestupnou tendenci, rozvíjejí se a pokračují dál,“ pochválil ředitel školy a dodal: „Jsem víceméně jen podavačem barev, který občas poradí. To, co dámy vytvoří, je čistě jejich invence.“

Pan Mgr.Čeněk Hlavatý, vedoucí kurzu a současně i ředitel ZUŠ Mšeno, po představení jednotlivých autorek výtvarný děl vysvětlil, že řada lidí nepotřebuje vlastnit obrazy světoznámých malířů, ale upoutají je právě díla začínajících umělkyň, které je mohou mnohdy i překonat. „Řekl jsem jim, aby se připravily na to, jestli si stanoví nějakou odhadovou cenu, za kterou budou ochotny se své práce vzdát. Jde ale mnohdy o citovou vazbu, která se finančně vyjádřit nedá. Je na každém, jak se svými obrazy naloží. Třeba jimi potěší příbuzné a známé.“

K samotné výstavě v Libochovicích se pan Mgr.Čeněk Hlavatý vyjádřil konkrétněji:

„Atmosféra a přátelské přijetí ze strany obyvatel Libochovic bylo nadstandardní v několika ohledech, jednak, že se stala součástí známé amatérské přehlídky LDL, dále možnost, kterou nám poskytlo město Libochovice a to uspořádání výstavy ve velice vhodném prostředí. Co však mne a vlastně i celou Dámskou jízdu potěšilo a hlavně překvapilo, byla úžasná divadelní aktovka p. Dědourka a prezidenta Divadelního festivalu pana Tlustého - Malíři světla, aneb impresionisté v galerii... Tato aktovka byla plná mistrovských gegů a o bourání zažitých předsudků o malířství....to já i dámy z „Dámské jízdy“ ocenily, jako největší poctu výstavě a proto jsem rád, že dílo, které vzniklo při této improvizaci obou pánů se stalo součástí expozice. Poděkování určitě patří všem kulturním občanům města Libochovic, kteří byli přítomní přímo na vernisáži, ale i těm co se přišli podívat v průběhu trvání výstavy na naše společné dílo“.

Vernisáže se přímo zúčastnili autorky obrazů Lucie Dědourková, Šárka Baloušková, Jaroslava Kaňková, Radka Dvořáková, Veronika Němcová, Marie Sauerová, Kateřina Ostaševski a Lucie Sádlová. Jak sami vidíte, i v Libochovicích vyrůstají nové neotřelé talenty. V každém případě kdo si tuto jedinečnou příležitost nenechal ujít, odcházel s příjemným pohlazením po duši.

Libochovice včera a dnes – četníci a Libochovice

O umístění městské šatlavy, žaláře a později městského vězení jsem psal v sérii článků o historickém významu budov. V tomtéž článku jsou i popisy míst kde byla umístěna služebna četnictva a později policie, jednalo se především o různé místnosti v budově a přístavcích dnešního MěÚ. Četníci se stěhovali z místnosti do místnosti tak jak to vyžadoval rozrůstající se úřad města. Je třeba říci, v Libochovicích byla zřízena četnická stanice o síle tří mužů v roce 1850. Co mě však k tomuto článku dovedlo. Bylo to darování tří fotografii od pani Friedelové policejního oddílu v Libochovicích, které bych datoval tak nějak před rok 1939. Na fotografii číslo jedna je jednotka o síle pěti mužů, a hostem štábním kapitánem v záloze panem magistrem Stanislavem Röschem. (Škpt. v z. Stanislav Rösch se narodil 26. 2. 1900 v Plzni. Jeho bratr generál Jan Rösch, byl náčelníkem štábu v zemském vedení Obrany národa v Praze, bratr Vladimír Rösch byl činný v Obraně národa v Plzni. Stanislav Rösch bydlel na náměstí v Libochovicích čp. 52 a byl rovněž vedoucím členem Obrany národa. Otrávil se požitím kyanidu draselného v libochovické lékárně 19. 11. 1940 v průběhu zatýkání gestapem. Údaje: Lubomír Mrázek Město Libochovice v boji proti okupantům 1939–1945. OV ČSPB Litoměřice 1988. Citát na s. 29. Osobní údaje viz Státní okresní archiv Litoměřice v Lovosicích, fond MNV Libochovice, dokumentace 1. část, karta č. 47). První a druhý zleva je prozatím bezejmenný četník, třetí zleva je Josef Rulf (Josef Rulf městský strážník narozen 1898, popraven v roce1942 pro účast v Obraně národa), čtvrtý je právě Stanislav Rösch, pátý Klíma ? (mimochodem v roce 1918, v té době strážník Klíma, oznamoval bubnováním ukončení první světové války v roce 1918) a první zprava Dufek ?. A kolik brali strážníci v Libochovicích služného? V průměru okolo 4 000,- korun ročně, vše záviselo na hodnosti a odsloužených letech.

Druhá fotografie je skoro stejná, až na změnu osob. Slečna mezi uniformami je slečna Urbanová?, a navíc je tam četník s brýlemi. Milý čtenáři pamětníci, je vskutku na vás, aby jste byli tak laskavi a doplnili paměť Libochovic i v tomto oboru. Nu a co řešila převážně policejní stanice podle statistiky v roce 1938?

V tomto roce jsou místní policejní stanicí jako nejčastější přestupky hodnoceny tyto činy:

• Rychlá jízda motocyklů a automobilů
• Jízda cyklistů bez světel
• Jízda těžkými nákladními auty přes město
• Porušování zákazu parkování vozidel na vyznačených místech
• Úmyslné protáčení motorů aut a motocyklů v nočních hodinách
• Jakékoliv rušení nočního klidu hlukem, zpěvem, hudbou apod.
• Provozování podomního prodeje
• Tuláci, žebráci

Starosta a rada v roce 1938 žádala důrazně policejní osazenstvo, aby plně potíralo tyto prohřešky.

Jak sami vidíte, skutečně nic nového, jen ti tuláci a žebráci byli nahrazeni bezdomovci a narkomany.

Anonymní dopis Janu Evangelistovi Purkyněmu

Vážení čtenáři, zaujal mne dopis adresovaný našemu slavnému rodáku J.E.Purkyně. Dopis je plný emocí, a obsah dopisu byl ve své době asi vskutku revoluční a odvážný a dodnes je plně aktuální, pokud se jedná o jednotlivé země Evropy. Je škoda se o něj s vámi nepodělit. O co se jedná. Pan Jaroslav Tlustý mne upozornil na dopis patrně jednoho z partnerů homosexuální dvojice publikovaný v Časopise českých lékařů. Tento dopis je datován rokem 1868. Ovšem jak pan Tlustý správně upozorňuje, dopis může být smyšlený, mohlo se jednat i o provokaci, kdo ví. Stejně ale jeho aktuálnost a spojitost s našim regionem je velice zajímavá, zvláště pak odvaha něco takového v té době napsat a poslat. Homosexualita je stará jako lidstvo samo, jen se v některých obdobích tvrdě potlačovala a to i trestními zákony. Dnes je již doba jiná, tolerantnější a to i po nástupu nového papeže smířlivější i z hlediska církve. Posuďte tedy sami:

Slavný Purkyně!

Velký zástupce vědy

Dnes přichází k tobě stížené člověčenstvo neduhem přirozeným a prosí Tě ve jménu vědy, bys mu byl pomocníkem. Rač slyšeti!

Neudálo seč Ti za Tvého živobytí, seznati lidi obého pohlaví, kteří vadou tělesnou se skrývají? Jsou podobni žebrákům, kteří se stydí žebrati, jsou to lidé velmi nešťastní. Zákon je mnohdy tresce, ale vina nepadá na jich činy, nýbrž na skrytou vadu.

Znal jsem mladíka bohatého, učeného, sličného na pohled zdravého – ale zastřelil se. V lístku u něho nalezeného stálo následující: „Proto jsem život sobě vzal, že ani mužským ani ženskou, pud pohlavní nutí mne milovati, a neštěstí! Já miluji tvory obého pohlaví! Jakmile přiblížím se k muži cítím neukrotitelné pokušení, obejmouti jej a zákon to nazývá smilstvím a tresce to žalářem. Co tedy mne zde čeká na světě? Hanba a smutek. Pryč tedy, pryč na věčnost“

Ráčíš Ty otče vědy Tvé, ráčíš nahlížeti, jak nešťastní lidé jsou si podobni! A kolik tisíců jich jest? Neměl by zákonodárce vymazati tento krutý zákon, který podobné nešťastníky tresce? Co vadí Tobě, abys Ty ve jménu vědy se jich ujal?

Ty, co dokonalý muž, nemůžeš snad pochopiti, kterak může kdosi býti tak nevýslovně nešťastným, že by ho pohlavní pud nutil milovat pohlaví své? Ale jest tomu tak a stálo by za to, abys Ty, skoumatel těla lidského a výkonů jeho, obral sobě tuto předůležitou vadu člověka, za kterou nižádným způsobem nemůže, jelikož s ní na svět přišel, za úlohu svého bádání a podal zákoníkům důkazu, jak přísně, ano nespravedlivě s takovými nešťastníky zacházejí. Není těžko zaopatřiti sobě vyznání podobných nešťastníků.

Co děti bývají sličné tváře, dobře se učí, mají hluboký cit pro vše dobré, jsou zřejmé mysli, velmi přítulné, rády pracují, však ne vytrvalé, jsou nestálé, švitořivé, mají všechny ctnosti krom té, že nesmí býti se svým pohlavím o samotě.

Rci muži osvícený, jsou-li tvorové tito zavrženi? Nedalo by se použít jejich dobrých vlastností? Neměli by spíše ochrany zákona použíti?

Zde by bylo dobře, kdyby podobnou vadou stížené děti do matrik zvlášť zanášeny byly, aby pak různice manželské vzniku nezavdaly, an by těm a takovým zákonitě nedovoleno bylo se ženiti neb vdávati. I to bývá pak příčinou nevěrnosti manželské.

Učiň tedy, otče vědy Tvé, učiň pro ty nešťastníky seč jsi a oni žehnati budou památce Tvé!

V Čechách blíž Tvého rodiště, dne 1.června 1868

Tvůj

Zbožňovatel a ctitel nešťastných lidí.

Zda se JEP vůbec někdy zabýval těmito problémy a zda vůbec reagoval na dopis není známo. Přesto se domnívám, že jemu samotnému, který byl nadán duchem hledat řešení různých medicínských problémů, věřím, že se i těmito problémy zabýval. Ale doba byla taková jaká byla. Tehdejší poznatky značně ovlivněné katolickou doktrínou pevně tvrdily, že se jedná o smilstvo a trestaly tyto vztahy postihem podle různých zákoníků a to v některých zemích ještě v nedávné době. Vždyď i v bývalém Československu homosexualita byla beztrestná až od roku 1962, to Lucembursko ji trestně tolerovalo již od roku 1795, ale v Africe je převážně tento vztah trestán dodnes. To jen tak na okraj.