27.9.1601 požádali měšťána arcibiskupa o vysvěcení nového kostela sv. Vavřince
Ve středu po neděli Invocavit za úřadu purkmistrství Vácslava Kunatky se slavila svatba mezi Vácslavem Leníkem a Annou, vnučkou Vácslava Kunatky a vdovou po Nikodemovi Chlaubovi. Byl tehdy dne 14. března 1601 Vácslav Kunatko purkmistrem a nepochybně spolu primasem.
1604
na zámku v Libochovicích ranila mrtvice majitele Zikmunda Báthoryho a ochromila mu obě nohy a jednu ruku (později se uzdravil)
1609
bylo město Libochovice za panování Bathoryho vydlážděno, zřejmě v letech 1604 až1609.
1613
21.5.1613 zemřel hejtman libochovického panství Jan Kavka z Kavkovic (jeho náhrobní kámen je dodnes zazděn vedle věže kostela Všech svatých)
1614
12.11.1614 potvrdil Adam ze Štenberka městu všechny výsady Vácslav Viduna Obytecky z Obytec byl hejtmanem panství Libochovického v létech 1613 a 1614.
1617
první zmínka o libochovické škole
1619
navštívil Adama ze Štenberka na zámku v Libochovicích hrabě Slavata z Chlumu a Košumberka a oba spolu utekli za hranice
1624
Okolo roku 1624 byl hejtmanem panství Libochovického Valentin Svoboda. V čase od roku 1635 až do 41 byl hejtmanem na panství Libochovickém Augustin Vilím Hess, zeť Valentína , Svobody a majitel domu č. p. 57 a 58,
7.8.1624. Roku 1624 veliký požár v Libochovicích spálil téměř celé město, tvrz, kostel, děkanství, zvony se rozlily: oheň postupoval z tvrze ke kostelu, protože odtud byla dřevěná lávka (můstek) až k věži, kde byla panská oratoř.
1625
ulit největší libochovický zvon "sv. Václava" od Tomáše Fryče - zvonaře v Roudnici
1630
ulit nejmenší zvon - "Kohout" do 1648 třicetiletá válka, vpády Švédů (včetně obsazení Litoměřic, část domů pustých)
1648
26.7.1648 vpád Švédů na Malou Stranu, majitel Libochovic František Matyáš Karel ze Štenberka zraněn ve svém domě kulkou (9.8. zemřel)
1660
 |
| Křestní knaha Libochovic |
1660 byl v Libochovicích mor, zemřelí však nebyli zapisováni do matriky, ale byli pouze opatřeni svátostmi pohřbu.
1661
Roku 1661 vyšel oheň od komínu zámeckého pivovaru na střechu ze šindelů, shořela část města u zámku s radnicí, kostele a děkanstvím znova a víc než polovina města. Nejjasnější kněžna Ludmila Šternbergová, paní panství, přivedla jakéhosi mistra stavitele Itala Dominika, ježto kostel byl zbořen, aby vystavěl nový od základů, a tento podvodník nepoloživ téměř žádné základy a vida, že kostel opět spadne, vzal peníze a uprchl. Tudíž co poskytla paní kněžna ze svého, bylo v prachu, takže všechny ostatní kostely měly nést náklad a znovu stavět, což se stalo v létech 1699 až 1705, Bohoslužby se mezitím konaly v zámecké kapli,
asi 1664
požár poškodil Libochovice (mj. shořely matriky)
1664 se stavěl zámek. Toho času zemřel ve městě 7.4.1664 zednický polír, Ital jménem Carel Candler.
1675
15.4.1675 potvrdil Václav Vojtěch hrabě ze Štenberka výsadu cechu krejčovského, postřihačského, soukenického a tkalcovského
17.4.1675 potvrdil výsadu svých předků učiněné městu Libochovice
1676
16.9.1676 Roku 1676 vypukl požár z domu Pivovarníka a Punčovského (v domě čp. 75), který později vlastnil Václav Chlouba, v dílně, kde měl uloženou slámu, padly do slámy jiskry od rozžhaveného železa, aniž to zpozorovali, když šli na oběd, a protože byl právě veliký vítr, shořelo celé město.
1680
řádil v Libochovicích mor
1683
stavba zámku - stavitel Ital: Antonio de Porta, stavba v podstatě začala před rokem 1683
Roku 1683 vyšel opět oheň z domu řečeného Smolovský, který měl později v majetku řezník Cimrman, založený hochy střílejícími z klíče, a tím ohněm se proměnila ve trosky celá ona část města až k bráně budyňské a městská sladovna se stodolami, vyhořela polovina města
1684
Roku 1684 byl velký mor,
1687
13.2.1687potvrzen apellačním soudem rozsudek smrti nad Samuelem Holfedem za bigamii (2 x současně ženat)
1687
Libochovic vězením zjištěného se dotýkající spolu s dobrovolným vyznáním jeho odeslanou žádost a otázku ve svém pilném a bedlivém povážení, na ni toto naučení dávají a z práva nacházejí, že nadepsaný Samuel Holfeld pro takové své těžké přečinění jinším ku příkladu a ostrahu mečem na hrdle ztrestán býti má, podle práva. Tomu na svědomí pečetí JMC. a K. k tomu soudu obzvláštně zřízenou jest zapečetíno. Actum na témž hradě Pražském 13. dne měsíce února leta Páně 1687.
Karel Maxmilián hrabě Lažanský m. p. J. Antonin m. p. Ku právu města Libochovic publicatum 21. Feb. 1687. Není pochybnosti, že radda městská určený trest též vykonati nechala.
po 1690
kníže Ferdinand z Dietrichsteina stavěl v Libochovicích panský dvůr
1691
postaven přes Ohři most
Libochovice tehdy měli 78 městských budov a 22 chalup v předměstí
1692
Roku 1692 na zdejší libochovické věži zvonili v nocí na bouřku s větším zvonem se srdcem obráceným vzhůru tak prudce - tahali 4 muži, že praskl čep, zvon spadl a jednomu zlomil stehenní kost, Janu Makovcovi, který tam musel ve věži dlouho zůstat než byl ošetřen a pak mírně po provazech ho spustili dolů - když se uzdravil, byl ještě po mnoho let zvoníkem, Téhož roku když stavěli na hřbitově lešení k umístění zvonu opět na své místo a začali vytahovat dřevo na věž, jeden tesařský polír z nepozorností spadl z věže na ta dřeva a byl ihned mrtev.
1697
3.listopadu 1697 vyhořely celé Levousi (Libuse)
1699
Roku 1699 vyšel zase oheň založeny z domku řečeného Cihláře, který vlastnil později Jan Braunhover, a opět shořela celá část ulice až k bráně budyňské s městskou sladovnou a k náměstí až k domu Bukovskych.
1700
19.4.1700 u Budyňské brány položen 1. kámen ke stavbě knížecího špitálu na příkaz knížete Leopolda z Dietrichsteinu
Obec kupuje od Karla Kruby dům čp.86 (Zelená hora) za 2000 kop.grošů a zřizuje zde radnici, roku 1788 dům prodává Janu Krištofovi Bauerovi a radnice je přenesena do domu čp.10, kde býval městský pivovar. Dále byla radnice od r.1850 do r.1854 v čp.13 v nájmu, od r.1854 do r.1866 v čp.51 v nájmu, od r.1866 do r.1874 v čp.53 v nájmu, roku 1874 kupuje obec od pani Marie Čejkové dům čp.48 za 8500 zl. kde je dosud.
Dne 6. května 1700 vznikl nešťastně oheň v domě Matěje Novotného (č.,p. 60) a, shořelo 14 domů, a také obecní sladovna, v které přišlo mnoho obecního sladu na zmar.
25.2.1700 kníže Leopold potvrdil městu výsadu Lobkowiczů a knížete Ferdinanda z Dietrichsteina
V létě vyhořela 1/4 města
1701
14.července 1701 vyhořela ves Radovesice
1702
5.11.1702 Libochovičtí uvítali na slavnosti posvěcení chrámu Páně císaře Josefa I. s manželkou Amálií Vilemínou, kteří byli u knížete Leopolda
6.11.1702 všichni na honu v Šebíně a Kostelecké bažantnici (bylo lapeno 106 zajíců, 12 srn, 2 lišky,10 bažantů, 1 veverka)
1704
Za knížete Leopolda byl hejtmanem panství Libochovického Karel Urban Caesar z Adlersteina asi od roku 1704 do roku 1708, pak vrchním hejmanem všech panství okolo roku 1705 Adam František Maržak.
22.srpna1704 byl přenesen Planéř s povolením vysoce urozené slavné Královské Apelace na pražském hradě, z toho důvodu, protože na jeho místě byla nákladem Anny Tayzikové postavena statue Nanebevzetí
1705
1.11.1705 opravený kostel Všech Svatých vysvěcen doksanským proboštem Brunem Kunovským
1707
22.července 1707 byl v noci velký vítr a některé domy přišly o střechy
Ze starých smolných knih: Za potulku, loupeže a ohrožování obyvatel města tu byl oběšen Jiří Czykaner. Jeho sedm společnic bylo pak hnáno okolo šibenice a mrskáno metlami. Na závěr kat odřízl každé z nich pravé ucho a přibil ho na šibenici.
19.9.1707 odsouzena apelačním soudem potulná cikánská tlupa tresty: 1 muž - má být oběšen; 6 žen - metlami okolo šibenice mrskány, uříznuto pravé ucho, přibito na šibenici a vypovězeny ze země
Roku 1707 22. července
1706
12. květen 1706 – bylo velká sluneční zatmění
15.května 1708 – byla svěcena statue sv.Trojice na Mostecké cestě ke Košticím, kterou nechala paní Anna Tayziková udělat, po několika letech však byla větrem shozena, a zůstal jen postavec.
13.července 1708 zemřel v Nocelsburku kníže pán z Ditrichteinů
1707
byl nevylíčitelný vítr, jaký nebyl po století, takže vyvracel domy a věže, o druhé hodině po poledni.
1708
Roku 1708 13. července zesnul zbožně kníže Leopold z Dietrichsteinu, který postavil špitál.
1709
Roku 1709 dne 6. ledna začala ona strašná zima, která postihla lidi, mnozí pomrzli, také dobytek doma a v lesích, i ryby a stromy, trvala do 19, března. Kronikář byl tehdy druhým rokem na teologii, a sděluje: šest neděl jsme neměli školu, protože mrzl inkoust.
1713
Za zamordování svého nemanželského plodu byla 10. listopadu odsouzena k trestu smrti Magdalena Rojová. Nejprve byla mečem sťata, poté následovala ještě „smrt hrobem“*. Tělo sťaté ženy bylo posazeno do vykopaného hrobu, obloženo kopřivami a po pás zasypáno hlínou. Pak k němu přistoupil kat a kůlem mu probodl srdce. Teprve poté byla popravená položena do hrobu a zasypána.
10.dubna 1709 vyhořela ves Sedlec
1717
V říjnu 1707 byl pohřben na hřbitově u kostela Všech Svatých Kašpar Navrátil někdejší zdejší kantor.
1717 13.listopadu zemřel Martin Brk, libochovický měšťan ve věku 105 let
1708
Dne 15. května 1708 byla svěcena socha nejsv. Trojice u Mostecké cesty (Koštické), kterou Anna Tayzíková, vdova po Jakubovi Tayzíkovi dala postavit, ale byla po několika letech od větrem sražena.
18.12.1708 zemřel kněz P. Karel Hofer z Lobensteina (pochován v kostele Všech Svatých vedle oltáře bolestné P. Marie)
1709
9.1.1709 nastoupil na děkanství P. Václav Vojtěch Henninger rytíř ze Seebergu, nechal vydláždit kamenem kostel Všech Svatých, zřídit varhany (1736-1739), zdi okolo hřbitova (1721-1737), zcela nově vystavěl kostel sv. Vavřince a kostel v Chotěšově, přestavěl libochovickou faru, 1719 zřízena socha ukřižovaného Krista - nejstarší socha nad dnešní zátokou Postupně vybudováno v kostele u Všech Svatých 7 oltářů
1713
10.11.1713odsouzena Magdalena Rojová pro zavraždění svého nechtěného novorozence ke stětí mečem a v hrobu jí má být probito srdce kůlem
1716
Dne 31. prosince 1716 propuštěn jest syndikus František Gebhard a zvolen za syndika Vácslav Kožíšek.
Dekretem z 1716 povolil totiž kníže Valter, aby si město Libochovice samostatně mohlo volit starší obecní a městské písaře.
Povolil kníže Valter svobodnou volbu městského písaře a obecních starších
1714 a 1717
silné větry odvály okolní prašnou půdu až na mrtvou zem
1717
14.5.1717 kníže Valter v Libochovicích přivítán městskou gardou (50 mužů ve zbrani)
1720
Přestavěn kostel sv. Vavřince
Dne 19. dubna 1720 čtena jest attestací, dle které se vrchnosti z mostu (pololetně) 10 zl. platilo od města za svobodný přechod a přejezd všech obyvatelů města.
Při sezení dne 8. května 1720 předstoupil zdejší Libochovický rybař Jan Růžička a tu louži mezi děkanstvím a ostrovem obecním pod rybníkem panským, aby se jemu k lovení pronajala, požádal, kdežto jest snešeno, že snad nepochybně JM. Pán děkan ji proti sražení desátku k užívání požádá, a z ohledu toho jemu rybářovi se k pronájmu dáti nemůže. Také zvoleno dvanáct osob co zvoníci proti mračnům a mrazům. Volba taková se často předevzala, zde však se jen jedenkráte pro paměť uvádí.
Na zasedání rady dne 3. července 1720 byla stanovena mzda ženců, sekáčů a jiných pomocníků při žních: od žetí žita neb pšenice silnějšího stébla 10 kr., od prostřednějšího neb mizernějšího 9 kr. (na 1 korec), od sekání ječmene 1. řádu 1 kr. 3 den., ovsa 1 kr. 1 den., denně k stravě 7 kr., od setí jednoho korce násevku 30 kr. Tato taxa byla stanovována každý rok.
Kniha stará Hasenburgská se nacházela tenkrát v Praze na staroměstské radnici.
Dne 9. července 1720 žádá město od Johanny Silovské, dcery Justiny Silovské dříve Kochtanové, majitelky nárožního domu, který nyní je rozdělen na čtyři domy č. p. 25, 26. 27 a 28, aby se ji z dobrodiní, tak jako jiným dcerkám zdejším se činí a uděluje, k svadbě její 1 sud piva proti sypání ječmene 2 strychů přivařilo, schváleno.
Tenkráte se prodávala 1 libra hovězího masa za 4 kr. 3 d., vepřového tlustého 5 kr. 3 den., hubenějšího po 5 kr., skopového za 4 kr. 3 denarů.
Při sezení dne 26. listopadu 1720 žádal p. Buk, aby mu bylo poskytnuto při stavbě sochy Ecce homo ke Klapýmu 1 vědro piva.
1721
Dne 9. ledna 1721 v zdejším Libochovském zámku v příčině všelijakých zápisuv, kontraktu, smlouv, pak šacunků domovních od p. duchodního Martina Tomáška vyhrožováno, že v městské knize listy vytrhá. Pročež dne 17. ledna celý počestný magistrát a někteří í ze starších obce do zámku se odebral a tu městská privilegia, jmenovitě Jiřího z Lobkovic a Ferdinanda I. p. duchodnímu přečetli, kdežto on se pak vyjádřil, že od těch přes 1 kopu od zápisu žádaných 10 kr. ustupuje a více žádati nechce, připověděl, a tak svou předešlou žádost odvolal.
Dne 15. ledna 1721 je řešeno zásobování obecního pivovaru vodou, a sice výstavbou dřevěného potrubí od „ barbory“ (čerpadla). Zdůvodnění: p. primator Jiří Hikyš. - Poněvadž se mnoho dobytka vezením vody scuchá a na kširách velká škoda činí, zdaliž počestný magistrát k tomu svoluje, aby se barbora v Ohárce při panské učinila, kadyžby do obecního pivovaru voda hnána byla. Uzavřeno, aby se dřeva v lesích pro trouby objednala a barbora neb vodárna, však dostatečná, se udělati dala.
Dne 18. ledna 1721 byla provedena kontrola „richterních knih“ rychtářové města byli předvoláni a přinesli knihu starou o 160 let (tehdy asi z roku 1560) pak novou od roku 1693, a bylo jim nařízeno řádné vedení této knihy.
Dne 18. března 1721 „přiveden jest do arestu šatlavního Jiří Paul ze Solan pro zavraždění bratra svého; dne 20. vyslýchán, pak složena od lazebníku: t. j. primasa Jiřího Hikyše a Ivana Kunatky attestací super corpus delicti, a výpis odeslán knížeti do Mikulova. Dne 8. dubna 1721 přišla odpověď, aby se examen slavné appellací odevzdal. Dne 24. listopadu přišel ortel proti Jiřímu Paulovi, dne 27. prohlášen, dne 28. psáno rychtáři městskému do Litoměřic o propůjčení mistra popravního, dne 5. prosince 1721 vykonána poprava Jiřího Paula.“
Podobně jako Roudnice a Litoměřice mívaly i Libochovice svého času "hrdelní právo", jak nám to dosvědčují staré zápisy, uvádějící i jména těch, kteří tu byli "ortelováni",
Dostalo-li se nešťastníkovi milosti, že byl zbaven života bez předchozího mučení, stalo se tak zpravidla stětím nebo pověšením. Stínadlo bývalo za městem směrem k Radovesicům v místě, kde stála socha sv. Barbory, popraviště pak na vrchu ležícím mezi Libochovicemi, Slatinou a Chotěšovem. jak dodnes zachovaný název "Šibeňák". Stínání dělo se tak, že odsouzenec klekl na zem a položil hlavu na špalek, načež mu byla sťata, Oběšení provedlo se na šibenici, jež často bývala stavěna velmi důkladně z mohutných sloupů na zděném podkladu. Kat býval placen z městské pokladnice. Nový útrpný a hrdelní řád vydaný za Josefa I. r. 1707 ustanovuje ve 23. kapitole mzdu katovu takto: Za stínáni nebo oběšení 6 zl , stejnou částku, když byla žena sťata a v hrobě kůlem probita. Za upálení, lámání a čtvrceni 7 zl. Za vláčení zločince koněm k popravišti 9 zl. Od uřez. uší, nosu a za tahání řemenů po 2 zl 24 kro Za vypálení "cejchu" 1 zl. 12 kr. Kromě toho měl kat též vyměřeny poplatky za odklízení vzteklých psů a zdechlin. Rovněž prodejem koží a kostí padlých zvířat rozhojňoval své příjmy. Konečně pramenem jeho příjmů byl i tajný obchod s rozmanitými věcmi, jež byly v souvislosti s popravou. Byl to zejména provaz od oběšence nebo palec od pravé ruky, kterýmžto věcem hloupí a pověrčiví lidé zvláštní kouzelnou moc připisovali. Kdo si takovou věc chtěl opatřiti, musel to učiniti tajně, v noci, aby stykem s katem nestal se v očích ostatních sám nečestným.
1722
Dne 4. března 1722 byly potvrzeny opisy výsad krejčům od Jana z Hasenburga a Vácslava Vojtěcha hraběte ze Šternberka.
Dne 17. března 1722 bylo přerušeno jednání pro požár v domě Veroniky Delavosové (nyní č. p. 92), kde však shořel jen chlív.
30.6.1722dostavěn kostel sv. Vavřince
1723
5. března 1723 dne 3. března hořelo v domě Matěje Tayzíka nařízeno; aby sousedé na oheň pozor dávali.
Dne 5. října 1723 na žádost Jiřího Vozába mlynáře za jeho domem Smolovským (nyní č. p. 42) proti dvoru obecnímu (nyní č. p. 113) kus místa pro stodolu jemu na zřízení vodárny dán
1724
Dne 3. července 1724 zemřel primas a lazebník Jiří Hikyš před 12 hodinou polední, který zanechal obci 20 zl. a visuté hodiny do radního místa.
Dne 5. září 1724 uděleno zdarma sousedské právo ponocnému Ondřeji Tomáškovi, poněvadž za času nočního město od nešťastného ohně vystřihal.
1725
Dne 10. dubna přepuštěn výpustek od gruntu obecního p. Vozábovi mlynáři, aby dům svůj Smolovský (nyní č. p. 42) do rovné řady s Valentovským (nyní č. p. 43) stavěl.
známy cechy - kovářský, bednářský, kolářský; tesařský, zednický, kožešnický; kominický, pokrývačský
dne 26. dubna musel každý občan všechny své knihy pod,přísným trestem na faru odvést, z nichž knihy i podezřelé a s vírou se nesrovnávající byly zničeny ohněm. Tím způsobem přišlo velmi mnoho českých knih na zmar.
Pro nepoctivost a nesvědomitost pohnán byl 11. máje 1725 před soud Martin Delavost, že nechtěl platit bratrovi a sestrám dědický podíl. Při soudě se vyznal, že bratru Josefovi dál, když na vandr šel, 6 zL To ostatní, že dá na sbírku na kanonisaci sv. Jana Nepomuckého.
Dne 16. června 1725 dáno bylo 10 synků městských do arestu šatlavního pro noční povyky.
Dne 10. července 1725 zbili zase synkové městští tovaryše koželužského. Poněvadž rodiče jejich byli zámožní, tak synkové seděti nemuseli, ale za každého museli rodičové zaplatiti 1 kopu mišenských grošů (asi 4 K .80 h) na svíčky k sv. Janu Nepomuckému.
Dne 17. září 1725 zanesla Magdalena Vlčková své malé dítě do polí u Radovesic, kde bylo pak nalezeno. Dostala za to 14 dní arest.
1726
3.1.1726 nalezeno v korytě u Radověsické kovárny dítě, protože pachatelka odloženého dítěte nebyla nalezena, vyšetřování bylo zastaveno.
Dne 7. ledna bylo usneseno, že když má být obec shromážděna, den před tím ve 4. hodinu k večeru se má zvonit na zvonec a Vácslavem Moravcem se bude také také ráno v 9 hodin zvonit,a ten za to patoky obdrží.
Dne 2. dubna usneseno, že mají žebráci městští každý pátek po městě s prosbou jít a do petice (schránky) peníze skládat, a pak co naprosí, o to je starší rychtář p. Vojtěch Kacerovský podělí a proto má klíček od schránky.
30.4.1726 před celou obcí čtena privilegia a patent ohledně náboženství
26.4.1726 prohlídka u všech měšťanů - pátrání po podezřelých knihách
1727
obnovena věž u Všech Svatých
1728
byl všeobecně zaveden křesťanský pozdrav „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus."
1731
1.prosince 1731 zabit při zdvihání střechy na radnici (čp.10), když spadl do průjezdu do pivovaru Josef Bělohorský, 24 let.
1732
Byl zřízen zvonek umíráček
1734
29.května 1734 zemřela vdova Regina Panšová, špitálnice ve stáří 105 let
1737
11.10.1737 ranila děkana Henningera mrtvice při modlitbě
1738
4.2.1738 v obecním domě vznikl neopatrností čeládky a šafáře požár, shořely stodoly, obecní dvůr a dům slib, že když se obrátí vítr a zachrání se tak obec, bude tento den každý rok v Chotěšově sloužena mše - a tak se stalo, na základě tohoto požáru, vnikl obraz hořících Libochovic
14.8.1738 děkan Henninger zemřel a byl pochován pod kazatelnou v kostele Všech Svatých
1739
přelit menší zvon "Vavřinec" - dnes na věži kostela Všech Svatých - původně vznikl 1605 pro kapli Sv. Vavřince; 1739 přelit
1740
V roce 1740 strhnul vítr střechu nad kostnici na hřbitově u kostela.
19.11.1740 poslední potvrzení městských výsad, tentokrát od Karla z Dietrichsteinů.
1739 19.ledna zemřela Dorota Tvrzníková ve věku 99 let
1739 6 dubna pohřbena Máři Konvalinková ve věku 90 let
1741
Tohoto roku se ukázala kometa s ohonem od východu k západu. Zápis v kronice: Roku 1741 Toho roku vycházela strašná kometa, Hesperus, táhnoucí ohon od západu až na východ. Byl z toho náramný strach a pláč, bylo to v zimě, vycházela po 8 neděl. V létě bylo blýskání v mracích, nevelké, jako kdyby tam chodili lidé s pochodněmi. Tady nad polemi v noci se míhaly stovky těch světel nahoru a dolů, viděli to kaplani P. Martin Marachač a P. Jan Kruba, mě na tu podívanou nevzbudili.
Při svých válečných tažení v Libochovicích pobývali Francouzi i Prusové. Nejčastěji však do jeho ulic vstoupili Prusové. Jejich král Bedřich měl dokonce v létě roku 1744 mezi Chotěšovem a Žabovřeskami svůj hlavní stan. Zavítal také do Libochovic. Prohlédl si zámek a potom zkontroloval palebné postavení dělostřelců, rozložené na hřbitově u kostela Všech svatých, odkud byl kontrolován důležitý most přes Ohři ve směru na Poplze. V kronice je zaznamenáno, že na hřbitově pruský král dlouho hovořil s děkanem Gallašem a s jeho třemi kaplany. Nejvíce se zajímal, zda jsou jezuity. Zachoval se také zajímavý detail, že když totiž král odjížděl, otáčel se jeden důstojník z jeho doprovodu a posílal děkanovi rukou vzdušný polibek. Prý to byl hrabě Kaiserstein, který uprchl z Čech do Bavor.
V místní kostnici drželi Prusové jako v provizorním vězení zajatce, kteří si z jedné lebky udělali svícen a posléze jí zuhelnatělým knotem z rozmaru namalovali černé kníry. Už se však nedochovalo, zda je za takové rouhání a pohrdání pietou k mrtvým stihla nějaká odplata.
Prusové vtrhli do Libochovic znovu roku 1759. Jejich velitelé nejprve vyhrožovali, že dají město vypálit, ale při jednání s měšťany a s knížetem, Karlem Dietrichšteinem od svého úmyslu ustoupili. Nebylo to zadarmo. Město jim muselo zaplatit tři tisíce tolarů výkupného.
O sedm let později byli vojáci opět ve městě. Tentokrát byla situace mnohem horší než kdykoli předtím. Drsná soldateska nezřízeně rabovala a po svém odchodu zanechala ve městě i v okolí choleru, která si vybrala daň mnoha lidských životů.
Tažení Sasů na Prahu - 5 000 v Libochovicích; 20 000 v Litoměřicích; ostatní po vsích Pochod Sasů skrz Libochovice několik dní
1742
Zdejší krajinu dne 8. července, na sv. Kiliána, vícekrát, kupříkladu roku 1742 zasáhlo krupobití, tenkráte šlo slavné procesí z hlavního kostela do kostela sv. Vavřince.
Sasové - epidemie tyfu - množství pohřbeno po celém okolí. Později též vojsko francouzské. Místní úředníci francouzského posla, který přijel požadovat potraviny chytiti a předati rakouským úředníkům. To Francouze popudilo. K vydrancování města povoláno 300 vozů. Lidé zakopávali šaty, cennosti. Když Francouzi začali loupit v ovčíně Chotěšovském a ve Slatině, byli obyvateli upozorněni na údajně velký oddíl rakouského vojska. Vše z vozů sházeli a ujížděli do Litoměřic. Byl to však jen malý oddíl. Později dorazily skutečně 4 pluky. Rozložili své stany od sv. Vavřince až k Šibeničnímu vrchu a byli tu 2 týdny. Téhož roku byli Francouzi z Čech vypuzeni.
1742
Z příčiny, že zdejší krajinu dne 8. července, sv. Kiliána, vícekráte, jmenovitě roku 1742 krupobití zasáhlo, vodilo se tenkráte z hlavního kostela do kostela sv. Vavřince tohoto dne slavné procesí.
1744
28.8.1744 přijelo do Libochovic 30 000 Prušáků s králem Friedrichem. Leželi od Šibeničního vrchu až k Budyni. V Libochovicích několik děl umístěno na hřbitově okolo kostela Všech Svatých. Pobořili přitom zdi a nocovali mezi hroby. Zajatce měli v kostnici.
29.8.1744 Navštívil pruský král Fridrich Libochovice, zámek.
1.9.1744 Překročili Prusové po 18 mostech mezi Libochovicemi a Budyní Ohře a táhli na Prahu.
30.12.1744 Vraceli se Prusové z Prahy a prodávali na trhu koně, krávy a voly pobrané po cestě. Potom přitáhlo 5 000 mužů od Poplz a ubytovali se před odchodem do Litoměřic na zámku a pivovaru.
1745
28.10.1745 vysvěcen nový pivovarský kotel měděný (starému bylo již 200 let)
Vykázáni Židé ze země české pro "nekalé rejdy" během války. Po rozprodání movitých i nemovitých majetků jim bylo povoleno zůstat a museli si vše (dráže) koupit zpět.
1746
Při cestě saského kurfiřta z Prahy do Drážďan (3.1.) nocovali jeho přední radové na děkanství (hrabě Brühl s 80 koňmi). Za odměnu hostili a obdarovali děkana v Drážďanech, kam byl pozván.
1747
knížetem darován kostelu vzácný ostatek - "hnát Sv. Klimenta"
1748
nasazena nová báň na velkou kostelní věž s velkým křížem
1749
Dne 16. října 1749 na žádost Kašpara Purkyně obecního šenkýře je mu zase na tři roky nájemní potvrzen kontrakt na obecní hospodu (nyní č. p. 86) od rady. Obecní hospodu opustil dne 16. října 1753.
Dne 17. února 1749 koupili manžele Purkynovští dům nazvaný Makovcovský (nyní č. p. 29 p. purkmistra Matěje Berky) od Jana Jiřího Chládka za 550 zl.
Dne 3. března 1746 je křtěn syn Josef Kašpara Purkyně obecního šenkýře a matky Františky Kmotr a svědkové: Bartoloměj Hasler nadlesní, Jan Vácslav Kožíšek syndikus a Maří Magdalena Štětinová mlynářka z Křesejna. Josef byl otcem Jana Ev. Purkyně profesora.
1750
8.2.1750 Nařízení: každý hospodář musí odvést určený počet vrabců, nebo za každého chybějícího zaplarejcarejcar.
1751
28.ledna 1751 zemřel Jan Václavek, bývalý kontribuční Libohovického panství, pohřben u Všech svatých v kostele u Karlovarského oltáře.
9.prosince 1751 zemřela ve Velkáni Maří Magdaléna Zímová, která přišla jako první z Moravy, když se po třicetileté válce ves znovu budovala, ve věku 102 let.
1753
zřízena poustevna na hřbitově sv. Vavřince poustevník Bonaventura Daníček ze Železného Brodu konzistoří zamítnuto (z poustevny kostnice 1768)
1753 28.února zemřel Tobiáš Kratznner, knížecí duchovní, panství Libochovického, pohřben u Všech svatých
1756
postavena děkanem Galašem socha rodičky boží na veřejné cestě Mostecké neboli Koštické
1.10.1756 Bitva u Lovosic mezi Prusy a Rakušany
1759
válka s Prusy (19.4. vypálena Budyně) Libochovice uchráněny výkupným (4 724 zlatých, 22 krejcarů)
1761
7.1.1761 rozvržení této sumy zaplacené výkupné) mezi obyvatele
20.4.1761statistika obyvatelstva: 106 rodin; 332 osob řemeslníci: 1 ranhojič 4 řezníci 5 pekařů 2 mydláři 1 perníkář 1 zámečník 2 truhláři 2 sklenáři 6 krejčích 1 řemenář 2 sedláři 3 zedníci 3 kováři 1 kolář 14 ševců 2 tesaři 3 kožešníci
Dne 29. dubna 1761 zemřel Kašpar Purkyně, a jemu následovala manželka Františka, bába profesora, ve stáří 68 let dne 17. dubna 1768 (pohřbeni na místním hřbitově). Syn Josef byl ve věku 40 roků jako knížecí kontribuční se žení s Rozalii 28letou dcerou po Matěji Šafránkovi z Borče a to dne 25. ledna 1787. Ještě tohož roku 17. prosince 1787 se narodil syn Jan Ev. Purkyně pozdější profesor.
29.5.1761 povolení k znovu vystavění židovské synagogy
Zřízena socha sv. Václava na cestě do Slatiny a sv. Jana Nepomuckého na předměstí na rozcestí Slatina - Radověsice
Zvyky, platby a naturální vyrovnání v roce 1761 v Libochovicích
Vzhledem ke kostelu:
Jak kantora, tak i varhaníka platí obec, na funkci potvrzuje vždy děkan.
Ostatní muzikanti hrají z lásky a pro čest Boží gratis.
Zvoníci mají však vždy před nedělí a svátkem, ve vybrané dny, před polednem, k večeru celý rok ráno a i večer zvonit klekání.
Při slavnostech jako jsou Vánoce, Velikonoce, Svatého ducha a slavnost Božího těla, také na sv.Kyliána má nárok
Kantor 2 konve piva
Každý zvoník 1 konev piva
Kostelník 3 pinty piva
Na sv.Vavřince má navíc
kantor pro muzikanty na jídlo 2krejcary
zvoníci 1 konev piva
kostelník 3 pinty piva
Při koledách o Třech králích:
Jeho milost děkan 1 vědro piva
Kantor 2 konve piva
Kostelník 2 pinty piva
Při procesích:
Kantor 2 konve piva
zvoníci 1 konev piva
kostelník 3 pinty piva
Za zpívání při pašijích na Květnou neděli dostává kantor 1K a 10 krejcarů
Milostivý pán děkan dostává ročně ječmene ze 16 strychů a 8 sudů piva, za to pak složí ročně za živé a mrtvé Libochovické občany 12 mší svatých ročně, které vždy ohlásí zvlášť z kazatelny. Pakliže tyto mše slouží v neděli a ve svátek dostává navíc 12 strychů ječmene a 6 sudů piva.
Od obyvatel bere jeho Milost děkan obilí trojího druhu:
Žita a ovsa po 20 str. a 1 větrtele.
O koledách při domovním požehnání a na Nový rok a před Třemi králi dává každý měšťanín podle své libosti jak panu páterovi, tak kantorovi a sakristiánům diškreci. Zvoníci mají však koledu v prostřední vánoční svátek, a každý jim podle své vůle něco přidá.
Vrchnosti patří od města z každé várky v pivovaru po 1 kopě. Za vyšenkované přespolní víno (sud) odevzdávají hospodští vrchnosti 20 a obci 10 zlatých. Domácí víno se šenkuje dle libovůle.
Za použití mostu platí město vrchnosti 20 zlatých a každý potom kdo chce může přes most jeti, nebo přejíti.
Placení úroku vrchnosti každoročně:
Ourok svatojířský 74 zlatých a 50 kr
Ourok svatohavelský 79 zlatých a 24 kr
Z mastných krámů jenž od domu Maříkovského čp.3 místo popuštěno bylo
Za Šón ochranu se platí vrchnosti 50 zlatých a 42 krejcarů
Ceny v Libochovicích
27. ledna 1761 ceny:
1 libra zázvoru 30 krejcarů
1 lot šafránu 36 krejcarů
1 libra pepře 1 zlatka
1 libra dřevěného oleje 20 krejcarů
1 libra kandovaného cukru 48 krejcarů
1 lot řebíčku 16 krejcarů
1 lot skořice 16 krejcarů
1 lot muškátový kulky 6 krejcarů
1 libra pěkných velkých rozinek 15 krejcarů
1 libra malých rozinek 15 krejcarů
1 libra cukrových piškotů 54 krejcarů
1 libra pěkných velkých mandlů 30 krejcarů
1 loket hedvábí 30 krejcarů
1 loket sprostého Calmelhar 8 krejcarů
1 loket sprostého pěknějšího 15 krejcarů
1 libra bílého škrobu 8 krejcarů
1 libra modrého škrobu 24 krejcarů
1 libra svíček s bílým knotem 14 krejcarů
1 libra svíček s černým knotem 13 krejcarů
1 libra mýdla 12 krejcarů
1778
září 1778 leželo v Libochovicích až Lovosicích pruské vojsko prince Heinricha. Při ústupu shořely mosty: Libochovický, budyňský, litoměřický. Od té doby stavěn jen most, který se na jaře před táním strhne a pak znovu postaví. Po válce stavba pevnosti Terezín
19.prosinec 1778 povolené sazby pekařům:
Houska 1 krejcar váha: 9 lotů 2 1/2kventl.
Vejražkový chleba 3 krejcary 1 libra 8 lotů 3/4kventl.
Černý chleba 3 krejcary 1 libra 12 lotů 1 kventl.
1779
20.února 1779, Vrchní panství sděluje purkmistrovi, že převozníci nechtějí převážet občany Libochovic, pokud nedostanou přidáno buď na penězích, nebo deputátu. Purkmistr nařídil, že podle privilegia nadále platí, že občané za Libochovice budou dávat nadále 20 zlatých ročně a ti co za vodou nic nemají, podruzi a cizí, zaplatí převozníkovi extra.
22.června 1779 zmínka o Janu Zimermanovi mladším
3.listopadu 1779 zmínka o Václavu Zimermanovi
1780
18.května 1780 protestují majitelé pozemků okolo Slatinského rybníka (Tayzik, Stuchlý, Schüler, Bradáč, Brka, Leník a další), aby po panském nařízení byl přes jejich pozemky hnán panský dobytek k rybníku. Tvrdí, že nikdy se tak nedělo, ale dobytek byl hnán pře ouhory.
12.listopadu 1780 tři libochovičtí mládenci při cestě domů z hostince v noci vyndali mnohým pp.sousedům okenice a roznesli je do okolních zahrad. Nato byli vedeni do arestu v poutech a museli se všem sousedům omluvit a sousedy odprosit a budou sedět v arestu tak dlouho, dokud všechny okenice nebudou na svých místech.
1784
28.února vystoupila řeka Ohře z břehů o 5 metrů nad normální hladinu
1788
roku 1788 město dům čp.86 (Zelená hora) prodává a radnice je přenesena do domu čp.10, kde býval městský pivovar.
1791
stavba školy v Libochovicích - 26.4.1791
1793
Dne 29. září 1793 zemřel Josef Purkyně knížecí obroční na Libochovickém panství ve věku 48 let, náhle raněn mrtvicí. Dům č. p. 29 prodal Josef Purkyně dne 20. června 1773 Františkovi Frysovi. Matka Rozalie se zdržovala v knížecím stavení na zahradě v blízké vesnici Poplzích, až pak ji syn Jan Ev., učiněn profesorem v Břetislavi, k sobě vzal sebou do nového sídla.
Dvorním dekretem povoleno zřízení regulovaného magistrátu města po splacení části dluhů a zajištění zbytku dluhů
1799
uvedeno v realitu: purkmistr + 3 radní
1800
8.6.1800 silné zvonění (po otevření věže tam nikdo nebyl)
Hodnověrnými svědky bylo nám potvrzeno, že asi; v neděli dne 8. června 1800 se na věži na veliký zvon v čas neobyčejný zvonilo. Stal se znamenitý sběh lidu; zvonice však byla zavřena, a když se otevřela, ani člověk aniž co jiného, což by zvonění bylo působiti mohlo, se nenalezlo. Mohli by jsme osoby jmenovati, které již tenkráte se vyjádřily, že to jest znamení brzkého požáru.
Skutečně dne 15. června 1800 v čas polední zmohl se v krátkém čase oheň tak nešťastně, že asi v čase 45 minut celé město v plamenu stálo. Panovalo totiž tenkráte velmi suché počasí a domy skoro všecky b
„Oheň zachvátil nejprv chlívy souseda Vácslava Karlíka č. p. 39 a rozšířil se pak na straně východní po celém městě. Jeden židovský obchodník však od hřbitova sv. Vavřince viděti měl, jak hořící máslo z jednoho komína vyletělo a na chlívy Karlíka padlo. Pročež dosvědčil magistrát Vácslavovi Karlíkovi dne 14. října 1800, že při předevzatém vyšetření zjištěno býti nemohlo, že by on na tomto požáru nějakou vin nu nesl, příčiny tohoto požáru daroval toho času majitel panství Lenešického a Citolibského Jakub baron Wimmer městu Libochovicům novou ve Vídni zhotovenou stříkačku v cenně 900 zl., kdežto město dříve žádnou takovou stříkačku nemělo. Lidumil tento také pohořelcům látky k stavbě v cenně 1000 zl. stř. daroval. Stalo se to napřímluvu muže znamenitého, o kterém jsme se již zmínili, totiž Antonína Leníka. Tento narodil se dne 17. dubna 1742 co syn měšťana Antonína Josefa Leníka, oddal se studiím, a octl se později v Paříži, kdežto podle udání pamětníků stal se učitelem známého hraběte Mirabeaua. Ze v Paříži byl dokazuje též matrika, kdežto při křtu Antonína syna Vácslava Havlíčka, mlynáře z Eyvaně z dne 8. ledna 1772, mimo Daniele Zvěřiny kantora též co kmotr zaznamenán jest Antonín Leník, jenž z Paříže přišel.Později seznámil se s baronem Wimmrem, bral podíl na jeho podniknutích, též sobě jiných mocných přátelů získal a proto co jednatel města do Vídně vyslán jest, když se o povolení regulovaného magistrátu jednalo. Konečně se usadil v Libochovicích, kdežto také ve vysokém stáří 68 roků dne 7. ledna 1821 zemřel.
 |
| Trhová smlouva o prodeji mezi občany města |
