Osobnosti Libochovic - HLOUCHA Joe (Josef)

 - český japanofil, spisovatel, cestovatel, sběratel

* 4. 9. 1881 Podkováň u Mladé Boleslavi, + 13. 6. 1957 Praha

Životní osud spisovatele a cestovatele Josefa (Joe) Hlouchy se s Libochovicemi protnul sice jen krátce, ale právě tady se dráha jeho osudu nasměrovala tím směrem, kterým se spojil jeho život, cestovatelství, to bylo to, co jej jako hocha nadchlo. V knize „Milenec Nipponu“ představující procítěným stylem Hlouchu a jeho dílo, zejména pak nejznámější milostné příběhy z jeho knih, je tato zmínka:

„Když mi byly čtyři roky, odstěhovali jsme se do Libochovic u Roudnice, pod starým Hasenburkem, kde jsem počal choditi do obecné školy. Snad vás bude zajímati, že zde v Libochovicích jsem zatoužil prvně státi se spisovatelem; posedlo to ostatně i mého bratra Karla a oba jsme tomu již zůstali věrni; ne starší osmi let, psali jsme povídky i romány, dávali jsme jim "knižní úpravu" a Karel je ilustroval.“

Knihu s názvem "Milenec nipponu" napsal Hlouchův známý, redaktor J. V. Šmejkal a byla vydána v Zemědělském nakladatelství A. Neuberta v roce 1931, kdy bylo Hlouchovi padesát let. V ukázce Šmejkal naslouchá Hlouchovu vyprávění o dětství a mládí a o tom, jak vznikala kniha Sakura ve vichřici...

Jou (Josef) Hloucha, dnes pozapomenutý český spisovatel, cestovatel a sběratel, jehož životní láskou se stalo Japonsko, v podstatě na své dětství v Libochovicích nezapomněl. Hlouchův otec, původně sládek v pivovaře v Podkováni u Mladé Boleslavi, záhy však přešel do Libochovic, kde potom Josef prožil dětství, vykonával docela obyčejné a usedlé povolání. Představoval si, že syn Josef bude také úspěšným sládkem a v tom smyslu se o něj snažil co nejlépe postarat. Proto také mění provinční pivovar v roce 1895 za pražský pivovar a pivnici U sv. Tomáše v Praze, kde nechal syna vystudovat Českoslovanské obchodní akademii a roční kurs účetnictví na pražské univerzitě.

Otci se však do jeho plánů vložil romantický element v podobě strýce Josefa Kořenského.

 (Josef Kořenský (1847-1938) ve své době známý a populární cestovatel, také zároveň ředitel gymnázia na Smíchově. Zároveň však také současník ještě slavnějšího Emila Holuba 1841-1902). 

Bezprostředním popudem k Hlouchově první cestě do Japonska v roce 1906 se však stal nečekaný úspěch jeho prvního literárního díla „Sakura ve vichřici“ o rok dříve. Tento úspěch však nebyl náhodný. Hloucha se již předtím velmi intenzivně zajímal o Japonsko, studoval japonštinu a dobrodružné příběhy údajně sepisoval již od svých osmi let. Hlouchův otec v tomto případě prokázal mimořádnou dávku moudrosti a netrval již na tom, aby syn převzal jeho živnost. Naopak mu vyplatil dědický podíl a právě díky této částce mohl Josefovi odjet do vysněnou cestu. Josef, pod novým jménem Joe Hloucha, strávil v Japonsku deset měsíců a navštívil řadu míst, například Kóbe, Ósaku, Tokio, Kjóto, Nagasaki nebo Kamakuru. Jeho velkým zklamáním však bylo, že starobylé Japonsko, o němž původně snil, začínalo v té době pomalu mizet stejně, jako mizela z japonského pánského šatníku tradiční kimona. Po návratu však neúnavně japonskou kulturu dále propaguje, například otevřením první japonské čajovny v Praze. Jmenovala se Jokohama a byla v paláci Lucerna. Japonský vliv také můžeme ještě dnes vidět v jeho vile v Roztokách (vedle dnešní nemocnice v Tichém údolí), kterou vlastnil v letech 1924-1926. Zorganizoval tam tehdy i typickou japonskou slavnost, svátek právě rozkvetlých sakur – tedy třešní. V mezidobí se živil jako zemský úředník. Vedle osvětové, hlavně přednáškové činnosti působil též jako poradce pro mimoevropské umění (galerie, muzea a aukční síně ve Vídni, Paříži, Hamburku, Berlíně ad.) a japonskou architekturu, např. ve spolupráci s arch. J. Kotěrou nebo ing. M. V. Havlem.

Při své druhé a vlastně i poslední výpravě do Japonska v roce 1926, viděl své milované Japonsko v troskách. Díky silnému zemětřesení, které tři roky před jeho příjezdem srovnalo se zemí „staré“ Tokio a Jokohamu a dalo vzniknout nové, průmyslové podobě Japonska. Rozčarovaný Hloucha zde pobyl již jen sedm měsíců, přitom však pilně sbíral téměř doslova vše, co mu přišlo pod ruku – umělecká díla stejně jako dětské hračky nebo kolorované fotografie. Svoji sbírku zpřístupnil jak veřejnosti, tak ji zařídil i svojí domácnost. Po čase i se svojí sbírkou obchodoval. Jeho primárním zájmem byla možnost odkoupení jeho sbírky do muzeí československým státem, což se částečně podařilo v roce 1943. Zbytek sbírky Joe Hloucha postoupil státu výměnou za doživotní rentu v roce 1955. Náprstkovo muzeum i dalších instituce tak získaly tisíce nových přírůstků.

Dnes můžeme některé exponáty z Hlouchovy sbírky, která ve svých nejlepších letech obsahovala na tisíce položek, obdivovat jak v muzejních sálech, tak na příležitostných výstavách, jakou byla třeba prezentace téměř dvou set Hlouchových fotografií v Roztokách „Japonsko má láska“ v roce 2006.

Výstavy:

·        Svatováclavská výstava na Pražském hradě (dílčí expozice, 1929)

·        Výstava mimoevropského umění a uměleckého průmyslu ve Veletržním paláci v Praze (1929/30)

·        Výstava primitivního umění mimoevropských zemí v pražském Mánesu (1935).

Pozůstatky jeho sbírek:

·        V roce 1930 proběhla v Berlíně (3. a 4. prosince v Internationales Kunst- und Auktions-Haus) dražba části jeho sbírek. Roku 1943 odkoupila další části sbírky Náprstkovo a Zemské muzeum v Praze, 1955-57 se uskutečnil ne zcela vyjasněný převod zbytku sbírek do majetku Náprstkova muzea, část japonské knižní pozůstalosti do Orientálního ústavu (1976 převedena do Orientální sbírky Národní galerie). Zbytek odborné literatury byl rozprodán po antikvariátech.

Literární činnost:
Sakura ve vichřici, Zátopa, Jos. R. Vilímek, Praha [1906]; Vzpomínky na Japonsko, V. Šimáček, Praha 1908; Polibky smrti, Jos. R. Vilímek, Praha [1913]; Moje "Paní Chrysanthema", Jos. R. Vilímek, Praha [1919], později pod titulem Tama-San; Pavilón hrůzy, J. Kotík, Praha 1920, 130 s. ; Dopisy neznámého, A. Neubert, Praha 1923; Pohádky japonských dětí, A. Neubert, Praha 1926, 86 s. ; Zahrada lásky, A. Neubert, Praha 1929, 172 s. , 16 tab. ; Mezi bohy a démony, A. Neubert, Praha 1929, 129 s. , 12 tab. ; Prodavačky úsměvů, A. Neubert, Praha 1929, 111 s. , příl. ; Japonečky, A. Neubert, Praha 1931, 100 s. ; Soubor spisů Joe Hlouchy, 8 sv. , A. Neubert, Praha 1929-1936 [nedokončeno]; Pohádky slunného východu, K. Červenka, Praha 1944, 55 s. ; Hokusai, Orbis, Praha 1949, 30 s. ; Hokusai. The Man Mad-on-Drawing, Artia, Praha 1955; v něm. mutaci Hokusai. Der vom Malen Besessene, Artia, Praha 1955; (spoluaut. ), Umění čtyř světadílů, I. -II. díl, 1956. Dlouhodobě připravované souborné dílo Nippon zůstalo nedokončeno v pozůstalosti.

Prameny: archivy, Pražské noviny - Jitka Lenková, foto Ladislav Lenk, Internet, literatura faktů a životopisy spisovatelů.