Osobnosti Libochovic - Msgre. Václav Oplt, děkan v Libochovicích

*1. října 1847 Veselá – † 9. září 1935 Libochovice

Český římskokatolický kněz, čestný kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích a arciděkan v Libochovicích. Narodil se v rodině rolníků Václava a Kateřiny Opltové, nižší gymnázium studoval v Mladé Boleslavi, vyšší v Jičíně a teologii v biskupském semináři v Litoměřicích. Vysvěcen na kněze byl 25.července 1871, po vysvěcení nastupuje jako kaplan v Libochovicích (9.9.1871). Ve funkci kaplana byl až na krátké přerušení, výpomoc v Lounské duchovní správě v letech 1873 až 1884, v listopadu 1890 nastupuje jako farář v Modlanech u Teplic.

Wikipedie, výňatek:

Kněz Václav Oplt byl od roku 1883 kaplanem v Libochovicích a od roku 1894 se tam stal farářem a posléze děkanem. Celkem v Libochovicích působil 52 let až do své smrti. V roce 1902 provedl rozsáhlou opravu kostela Všech svatých. Povolal také pražského malíře Josefa Mathausera, stoupence tzv. nazaretské malířské školy, který nejprve namaloval koncept obrazu "Matka Boží s českými patrony" umístěný v kapli na libochovickém děkanství a posléze zvětšeninu tohoto obrazu přenesl nad kněžiště kostela. Tato nástropní malba s členitým obrysem zpodobňuje české světce nad nimiž trůní Matka Boží s korunkou na hlavě a dítětem Ježíšem na klíně. V roce 1903 pod vedením Oplta provedli sochaři Vorel a Čapek sochařskou výzdobu kostela. Byl známý působením v dobročinných a kulturních spolcích, zažil však také útoky na umělecké artefakty. V září roku 1919 píše do pamětní knihy libochovické farnosti: "V měsíci září poškodili bohapustí nevěrci sochu sv. Jana Nepomuckého u mostu (v Libochovicích) a u Slatiny. U mostu kladivem obličej sochy poškodili, u Slatiny hlavu sochy urazili. Smutné to následky štvaní proti svaté církvi." Bezhlavá socha světce byla ze Slatiny odstraněna a přestěhována k libochovickému děkanství, kde se nachází dosud. (viz článek Jakuba Zentnera Socha sv. Jana Nepomuckého u Slatiny v LN 2005) Nevyhnul se ani tvrdé kritice ze strany místního tisku, který byl politický, ale zároveň protižidovský a antikřesťanský. Za svou službu byl jmenován čestným kanovníkem katedrální kapituly v Litoměřicích, osobním arciděkanem a papežským prelátem. Pohřben je naproti vchodu hřbitovního kostela sv. Vavřince v Libochovicích.

Wikipedie sice uvádí rok 1883, kdy se Václav Oplt stává kaplanem v Libochovicích, ale přehled Libochovických děkanů vypracovaný děkanem Józefem  Walenty Szeligou, uvádí datum kdy Václav Oplt nastoupil v Libochovicích jako kaplan za působení Karla Kerky ze Šopky, rok 1871. Což konec konců potvrzuje i zápis v „Pamětnici libochovické farnosti“. 

Tři měsíce po smrti Karla Kerky se tedy vrací zpět bývalý kaplan Václav Oplt z Modlan u Teplic, kde jak bylo řečeno působil jako farář, a 28.dubna 1894 o čtvrté hodině odpolední je ustanoven děkanem na Libochovické farnosti. Svůj návrat do Libochovic popisuje takto:

„Slavné libochovické zastupitelstvo v čele Václavem Reinhartem se dostavilo v několika kočárech do Lovosic, aby uvítalo nového pastýře. Na hranicích Vrbičanského panství očekával a pozdravil nového děkana jménem hraběte Herbersteina ředitel velkostatku František Halfar. V městě Libochovice v Pražské ulici (Havlíčkova) u mohutné slavnostní brány seřaděny byly místní spolky a korporace, školní mládež a nepřehledné zástupy lidu. Zde také uvítal nového děkana purkmistr Emil Fidler…..“

Osobnost Msgre. Oplta v historiii Libochovic je poněkud rozporuplná. Tento člověk, ač se zúčastňoval snad všech událostí v Libochovicích po dobu působení na zdejší farnosti, tak je problém dát dohromady nějaké ucelené informace, protože mimo „Pamětnici libochovické farnosti“ kterou sám vedl, nebyl v přílišné oblibě mladší generace, která publikovala v místním tisku. A konec konců je problém sehnat i jeho fotografii. Sám děkan měl tu smůlu, že nastoupil v době politických bojů jak mezi samotnou starou generaci představitelů reprezentovanou především  Antonínem Brabcem (ředitel cukrovaru), Františkem Halfarem (člen Germánie), Dr.Reinhartem, Antonínem Šrámkem, a především hrabětem Josefem Herberstainem, i v době boje o politickou moc mezi dvěma skupinami politiků, takže docházelo ke generačnímu boji o moc. V Libochovicích si vzájemně říkali „Notáblové“ - strana vládnoucí a „Radikálové“ - strana opoziční. Strana „města“ a strana „venkova“ (jak se dále dělila politická scéna) byly na pokraji přerodu v nové politické strany.

Právě proto, že sám děkan se také zapojil do politických bojů v roce 1895, kdy sice zvítězila konzervativní strana, ale až po tuhých bojích, mu nepřineslo pro budoucnost důvěru u mladší generace. V říjnu byl dán protest proti průběhu voleb a město spravuje dosavadní zastupitelstvo. Důsledek voleb byl zvláště těžký pro učitele, za to že se nezúčastnili voleb, jim byl odejmut služební byt a příbytečné (příplatek na bydlení). Zároveň s tímto bojem začínal také doutnat boj o politickou moc Libochovického okresu, do tohoto boje se navíc zapojil z přespolních Koštický mlynář Ort, a Kalouš z Křesína. Ještě v roce 1896 byl protest proti obecním volbám stále nevyřízen, ve svých pozicích zůstává staré zastupitelstvo. Politické boje, které často měly osobní pozadí, se přiostřovaly, ačkoliv přece lze jen pozorovat snahu, aby se mnohé vztahy napravily. Na protest proti uvolňování mravů a katolické vřelosti na farnosti, zakládá děkan Oplt spolu s hrabětem Herbersteinem 6.listopadu roku 1896 „Katolickou jednotu paní a dívek v Libochovicích“, avšak ta se tak nějak pro nezájem jaksi z Libochovické spolkové scény časem vytratila.

V roce 1908 se politické poměry začaly měnit. Do popředí vystupuje agrární strana, živnostenská a klerikální strana pokroková se uchyluje do „Občanského klubu". Dr.Reinhart se odklání od skupiny velkostatku, a spolu s Václavem Pokorným, Frant. Malým, Dr.Prunarem tvoří alianci proti skupině velkostatku. Ale děkan Oplt již v té době nedokázal změnit svoje postoje k veřejné morálce a poklidu politiky mocnářství a tak zůstal dále na straně konzervativců, což jak se ukázalo mu právě v budoucnu na veřejném mínění dost uškodilo. 17.března 1907 při misii svolává důvěrnou schůzi, které se zúčastnilo na 400 občanů mezi nimi i hrabě Herberstein,  který prohlásil po schůzi: „Nevezmou-li mi majetek sociální demokraté, vezmou mi ho křesťanští sociálové, tak je to nakonec jedno“.

Ve válečných letech 1914 – 1918 sice dochází k jakémus smíření obou stran a konzervativci i s děkanem Opltem zasedají ve Válečném komité (řídilo činnost spolků, stran a mělo i veřejný vliv), ovšem po roce 1918 nastupuje již nová generace a zvláště po roce 1921, kdy se Libochovice stávají značně levicově zaměřeným městem, tak to je pro děkana rána osudu, se kterou se již nikdy nesmířil. Na druhou stranu, je nutno vyzvednout veškerou práci, kterou Msgre. Václav Oplt vykonal jak pro zvelebení farnosti, kostela a i hospodářských budov. Nelze ani opomenout jeho postoj a zapálení pro křesťanský život jako takový. Je to také on, který se stará po finanční stránce o památky v okolí Libochovic, například v roce 1929 dal opravit sochu sv.Pany Barbory, sochu sv.Václava z podzámecké galerii. Jeho organizační a finanční zabezpečení na práce konané při opravách na kostele Všech svatých, sv. Vavřince, Slatinského a Dubanského kostela po stránce stavební památky, jsou nesporné.

Když v roce 1931 slavil tehdy již dvaaosmdesátiletý libochovický děkan a kanovník kapituly sv. Štěpána Václav Oplt 60. výročí kněžského svěcení, zdá se podle jeho zápisů, že již byl smířen s osudem. O rok později byl papežem Piem XI. jmenován čestným papežským komořím. Rovněž se jeho zásluhou v roce 1932 v domově důchodců usadily jako ošetřovatelky Šedé sestry sv. Františka.

Když v roce 1935 zesnul tento dlouholetý libochovický děkan, Msgre. Václav Oplt, tak jeho pohřeb se konal s velikou slávou za početné účasti lidu 12.9.1935. Po skončení mše se velkolepý průvod vydal na hřbitov za účasti 40 kněží, lidu, školní mládeže z celého kraje. Rakev byla vezena ke hrobu za asistence hasičů. Při popisu posledních dní života a popisu účasti naprosté většiny libochovických obyvatel na pohřbu, mne napadá myšlenka, že děkan Oplt a Libochovice došli konečně ke smíření.

Roku 1936 byl libochovickým děkanem jmenován Msgre. František Drbohlav, dosavadní farář v Oboře. A zatímco takto plynul dál život libochovické farnosti, mezinárodní situace v Evropě se trvale zhoršovala.

Závěrem bych chtěl uvést zápis z posledních dní děkana Oplta z „Pamětnice farnosti libochovické“:

1935 – Novým kaplanem byl ustanoven Karel Liesster, římský doktor filosofie, rodák z Terezína. Okolnost, že byl kaplanem jmenován novosvěcenec, byla zajisté ranou pro stařičkého téměř 88letého děkana Oplta. Zrak i sluch mu již vypovídaly službu, a při vší energii ducha byly pozemské dny jeho již sečteny, zemřel v noci z 8 na 9.září, rozžehnav se s tímto světem. Ohledací lístek uvádí jako příčinu smrti „marasmus senilis“ (sešlost věkem). Ještě však v poslední den jeho života sloužil nedělní mši svatou.