Každý to ví, a nejen v Libochovicích. Někteří
obyvatelé tohoto městečka si vydobyli slávu
na prknech divadla, a to je nejen otázka divadelních spolků, ale u
někoho i rodinná tradice. Pravda, byli herci známější, méně známí a i neznámí.
O některých se psalo hodně o některých málo. Dovolil jsem si v této
rubrice připomenout alespoň někoho z těch, kteří tak frekventovaní
v tisku nebyli. Bohužel dopátrat osudy a životní pouť mnoha jiných se
nedaří. Zůstávají jen fotografie, jména a pak už nic. Je to škoda. Možná´, že
někteří čtenáři by mi mohli pomoci. Je to tak jednoduché, svoji paměť převést
do psané podoby a dodat do redakce LN. Je skutečně dobré uchovávat paměť Města
a jeho obyvatel. V následujících řádcích uvádím to málo co mám, i tady by
možná nebylo na škodu doplnit údaje. Já jsem své údaje čerpal především
z údajů v archivech, divadelních časopisech a z paměti jiných.
Karel Vyskočil, řídící učitel – (* 25.června 1892, + 15.dubna 1957 Libochovice)
Ochotnické divadlo bylo pro pana Vyskočila jedna z největších lásek.
Věnoval se mu na všech školách, kde před příchodem do Libochovic působil. (Třebenice, Koštice, Libochovice -
ředitel obecné školy). Karel Vyskočil se narodil v Souši u Mostu. V
Libochovicích ho zaujala atmosféra, která měla svou dlouholetou a velmi dobrou
divadelní tradici. Stal se z něj dlouholetý režisér (1936 – 1957),
dramaturg a herec, který vytvořil nesčetné charakteristické role.
Nezapomenutelný zůstává jeho doktor Galén v Bílé nemoci, s nímž a v němž,
jako by mu bylo určeno, se symbolicky rozloučil nejen s milovaným
divadlem, ale se životem vůbec. Byl propagátor myšlenky divadelního léta,
bohužel jeho uskutečnění se už nedočkal. Čestný předseda „Scény“ Karel Vyskočil
zemřel 15.dubna1957. Z jeho další
činnosti se nelze nezmínit o jeho dopisovatelské činnosti do Vlastivědného
sborníku Podřipska a i do jiných časopisů. Jeho zapojení do kulturního dění
v Libochovicích se neomezovalo pouze na divadlo, byl aktivní jako
pořadatel přednášek, pracoval v pěveckém sboru „Dvořák“, a jeho účast lze
vysledovat na všech veřejných akcích té doby.
Jan Zachariáš (*1873 - +28.3.1943) Patřil
k zakládajícím členům souboru „Scéna“, byl nadšeným ochotníkem. Jeho
široká činnost pro divadlo zahrnovala nejen roli herce, ale i kulisáka,
inspicienta, a nestyděl se přiložit pomocnou ruku, tam kde ji zrovna „Scéna“
potřebovala. Zemřel 29.3.1943
Václav Cimrman – o této osobnosti divadla v Libochovicích je zmiňováno v obsáhlém článku v LN v roce 2007
Jaroslav Bříza (14.4.1906 – 18.1.1970). Členem Scény byl od roku 1928, nejprve hrál
drobné epizodní role, později se z něj stává charakterní postava
divadelních her. Avšak jeho hlavní a později jedinou náplní v souboru se
stalo maskérství, které sám prostudoval v dosažitelné literatuře a
zúčastnil se různých školení
renomovaných divadel. Tato práce a výroba paruk mu zabrala všechen volný čas a
proto dále odmítal veškeré nabízené role. V pachu líčidel a mastixu prožil
tento tichý a nenápadný člověk 40 plodných let života na kulturní scéně
Libochovic.
Alois Pilař
(*15.7.1900, +27.února 1971) Původně zaměstnanec ČSD, později dispečer ČSAD
v.v., zapálený divadelní amatér a zakládající člen „SCÉNY“. Stál u kolébky
rodicího se představeni Koptovy „Revoluce“,
a několik let byl v čele divadelního souboru SCÉNA jako jeho předseda. Ač
nebyl zdejším rodákem, zapustil v našem městě hluboko své kořeny, při sporech
mezi odpůrci Libochovic platil pro své řízné argumenty za nejrodilejšího
libochovičana. Našli by jste ho všude - na své zahrádce, v parku na brigádě, na
jevišti Scény, v hasičárně, u řeky na procházce ve městě i v parku.
Pracoval jako číšník u Tří lip na všech čajích, při hodnoceních LDL, zkrátka
všude kde se něco dělo. Těžce proto nesl skutečnost, že v roce1948 při čistce
kterou organizovala KSČ byl vyloučen ze Sokola. Po dobu 45 let divadelní
ochotnické činnosti odehrál mnoho divadelních rolí ve hrách J.Kvapila,
J.K.Tyla, Moliéra, V.Štecha, Goldoniho, K.Čapka, A.Jiráska, Jar.Hilberta,
J.J.Kolára, G.Hauptmanna, Vl.Vančury, N.A.Ostrovského, Čechova, J.Bora, H.de
Balzaca, atd.
K uctění Zimermanovy památky režijně dopracoval
hru Zvon mého města, jež začal Zimerman připravovat.
Ladislav Rulf (* 1900 ? - +27.8.1963) Civilní zaměstnáním úředník státních drah. Za
svého života byl aktivním členem "Scény", pěveckého kroužku
"Dvořák"a i jeho matka byla amatérskou herečkou. Hrál i v legendárním
představení v Myslivně v Psohlavcích. Jeho poslední role byl Palivec v
Aškenázyho hostu.
Josef Miller
(*23.2.1896 Praha - + 13.9.1968). Stručná životní anabáze: holič, hoteliér,
organizátor. Zakládající člen „Scény“, herec i režisér. Byl zanícený a obětavý
ochotník a společně se svou manželkou vytvářel progresivní herecké postavy. Byl
i režisérem, a to klasických děl od Tyla, Jiráska, Vrchlického,
Stroupežnického, ale nevyhýbal se i moderním autorům. Z jeho postav je
nutno zdůraznit Alkvistu v Čapkově RUR, nebo maršála v jeho Bílé
nemoci. V období mezi světovými válkami patřil k význačným občanům
Libochovic. Původním povoláním holič (holičtví Vackova ulice čp.45). Po té si
pronajímá tehdy vyhlášenou výletní restauraci Myslivna (Jägerhaus), rok 1926, a
od 4.4.1939 se stal nájemcem hotelu Černý orel, který zvýšil o jedno patro.
V době, kdy byl nájemcem Myslivny, vzniká v této restauraci v
roce1936 dílo Járy Beneše a Jiřího Sedláčka opereta Na tý louce zelený.
V té době také vzniká ona pověstná Pamětní kniha
vzpomínek a zápisů všech význačných hostů a osobností. (Seifert, Toman,
Křenkové, Kadlec atd.) Ve válečném roce 1944 umožňoval pořádání schůzek spolku
Scéna, které byly v té době zakázány. Při své činnosti
v zastupitelstvu města se zasloužil o rozšíření a obnovu staveb, životního
prostředí a zkulturnění obce. Hlavně však pan Miler byl nadšeným divadelním
ochotníkem zdejší Scény. Nezapomenutelný byl jeho výkon v Čapkově hře Bílá
nemoc, kde vystoupil v roli diktátora spolu s K.Vyskočilem, který ztvárnil
doktora Galena. Že to neměl vždy jednoduché, dokládá článek v novinách
z roku 1948: 16.9.1948. Odhalení
doupěte notorických karbaníků v Libochovicích se podařilo několika
příslušníkům KSČ za součinnosti SNB. Odhalili hráčské doupě v hotelu
„Černý orel“ jehož nájemcem je J.Miller a vrchním číšníkem V.Štorek. Pracující
lid Libochovic a okolí očekává, že všichni provinilí budou potrestáni a
převedeni k práci pro Republiku. Na dopadení hráčů měli zásluhu K.Jakobi,
B.Jerman, A.Maleček, J.Lomič. V restauraci bylo po uzavírací hodině 34 osob. Na
obchod a živnost byla uvalena národní správa, hráči byli posláni do dolů,
ostatní na stavbu silnice ke Křesínu.
Bohumír Kroupa (*8.11.1917 Kutná Hora, + 16.12.1971) Základní vzdělání získal
v Kutné Hoře, kde dokončil i učitelský ústav s aprobací kreslení,
matematika, deskriptivní geometrie a psaní. V pozici učitele začínal
v roce 1936 v okolí Kutné Hory a v roce 1949 doputoval až do
Libochovic, kde zakotvil natrvalo. Od roku 1964 působil několik let na zvláštní
škole a poté se vrací zpět na základní školu. Velkou část svého života zasvětil
divadlu a kultuře v Libochovicích všeobecně. Bohumír Kroupa, ke konci
života zástupce ředitele ZDŠ v Libochovicích, byl nejen významným
organizátorem kulturních pořadů, uznávaný výtvarník, zakladatel a provozovatel
loutkového divadla. Pro toto divadlo určené pro děti vyráběl loutky, návrhy
kostýmů a byl jedním z několika nadšenců, kteří dovedli tuto jeho
myšlenku, hrát loutkové divadlo, až do konce. Patřil mezi přední výtvarníky
Scény Libochovice a byl za tuto práci několikrát vyhodnocen. Tím, že pomáhal
každému, kdo ho pomoc požádal, a tím, že nedovedl odmítnout práci pro divadlo a
okolí, to vše bylo jedním z důvodů proč se dožil pouhých 54 let. Uměl
poradit a povzbudit. Byl také výborným osvětlovačem s citem pro barvy.
Zhotovoval plakáty, pozvánky do divadla, na divadelní ples, organizoval
výstavy. Kromě toho i ve škole zhotovil řadu pomůcek, nástěnek, zajišťoval
výzdobu na vysoké úrovni. Až se člověk diví, jak to všechno mohl stihnout.
Vždyť ještě pracoval jako výtvarník v Libochovických novinách a
Libochovických nástěnných novinách. Proto i on má svoje místo mezi těmi, kteří
se zasloužili o ochotnické divadlo v Libochovicích.
Jan Prošek
( * ? - + 22.2.1972) Původně majitel
firmy - Jan Prošek, obchod
s obuví. Jinak člen nejrůznějších svazů i zájmových organizaci ať to byl
Čs.svaz rybářů, Čs.svaz kouzelníků, TJ Sokol a Svaz divadelních ochotníků. V
neposlední řadě mimo angažované činnosti manipulátora a kouzelníka, kde byl
společensky nepostradatelný, působil velmi aktivně jako herec i režisér v
divadelním souboru Scéna již od prvních začátků. V roce 1949-1950 byl jejím
předsedou. Jako herec vytvořil celou řadu zdařilých postav v hrách Svobodových,
Tomanových, Wildeho a Tetauera, Vrchlického, Langra i Götze, Hilberta,
Klicpery, Jiráskových a Tylových, to abychom jmenovali alespoň některé.
Do obsazení četných her, které režíroval, si zval
významné pražské herce předních scén, čímž byla tato představeni společensky
angažovanější. Udržoval přátelství s mnoha významnými herci a umělci, byl
nepřekonatelný společník a jako kouzelník si vydobyl nesčetné úspěchy a ceny
doma i za hranicemi. Všechna jeho představeni, ať herecká, či ilusionisty a
manipulátora byla vždy spojena s úsilím o umělecké ztvárnění, dát lidem ve svém
okolí zábavu i poučení, radost i usměv, pohodu i slzy, smích i zamyšleni o
kladech života a povinnostem k němu.
Miloval tolik pohodu a světla ramp, až se rozdal
úplně. Říkával: "Musíme více rozdávat, než přijímat, aby příští generace
měla vůbec co přijímat, kumšt i veselí - největší to koření života." Život
a společnost se díky změně politického kurzu k němu nezachovaly tak, jak
on k ní. Od 1.10.1948 MNV uvalil Národní správu nad jeho firmou a správcem
byl Václav Krpeš, švec Libochovice čp.187. Důvod k národní správě: Na
návrh místního akčního výboru, který se domníval, že majitel svými skutky
projevil nevraživý postoj k lidově-demokratickému zřízení a tím ztratil
národní spolehlivost. Tento stav trval až do17.12.1949, kdy MNV rozhodl o
zrušení národní správy nad firmou Jan Prošek čp.161, obchodem s obuví, a
zároveň k jejímu zrušení.
Slavatová Aloisie, rozená Rulfová (* 1905 - + ?) Dlouholetá členka Scény, herečka, členka
dobrovolných organizací. Byla také
vedoucí Sboru pro občanské záležitosti. Ten měl 14 členů a staral se o různé
oslavy v občanském životě. Vítání občánků, zlaté svatby, pohřby, pořádal
taneční kurzy a jiné.
+-+1953.jpg)
František Veis (Weis ?) (* ? - + 20.10.1967) Ochotnický herec, komik, který
dokázal rozdávat humor. Některé jeho role: Podej štěstí ruku, Na ztracené
vartě, Perly panny Serafinky, Teče voda proti vodě, různé estrády.
Žádné komentáře:
Okomentovat