* 2.2.1895 Praha (Smíchov) - +11.5.1957 Libochovice.
Další používaná jména autora: Notus Ignotus (pseudonym),
Henri Poire (pseudonym), Viktor H.Rážek (pseudonym). Malíř, grafik, básník,
dramatik, autor pohádek pro děti a vlastivědných prací o olšanských hřbitovech,
kulturní redaktor, novinář, překladatel z angličtiny, francouzštiny a němčiny.
Celkový rozsah jeho díla je 70 knih a nepřeberné množství článků, her a
scénářů, obrazy. Jeho životní dráha mládí a dospívání je dosti nejasná, podkladů
je žalostně málo. Co je podloženo: Poštovní úředník v Praze, v roce 1928
odešel do výslužby, První světové válce se vyhnul tím, že v 1917 místo odchodu
na frontu předstíral duševní chorobu a nechal se poslat do ústavu pro
choromyslné.
Po válce vystupoval v kabaretech, navrhoval výpravy v
Tylově a Švandově divadle. V letech 1928-1929 dramaturg a šéf výpravy Městského
divadla v Kladně, výtvarník a dramatik loutkového a maňáskového divadla. Ve 20.
a 30. letech spolupracoval s Divadélkem Rokoko jako herec (s F. Futuristou),
později působil v kulturní rubrice Poledního listu. Ve 40. letech dramaturg
Divadla Járy Kohouta. Redigoval krátce časopis Kuriózní revue a knižnice Dobré
spisy a Světová literatura. Kritika o Hruškově rozsáhlém a rozmanitém díle (v němž
se často objevují erotické motivy) tvrdí, že nevyniká stylem, zato však
kuriózností a groteskností.
Jeho pozůstalost v roli spisovatele, dramatika a
malíře, byla zapsána po jeho smrti do přírůstkové knihy Národního muzea v
květnu 1959, nicméně částečně se dostala do Národního muzea pravděpodobně již
někdy dříve. V roce 1969 pak Památník národního písemnictví převedl do knihovny
Národního muzea dvě desítky faksimile písniček z 19. století s Hruškovými
obrázky. Také soubor v divadelním oddělení, obsahuje kresby, drobnou grafiku,
návrhy obálek knih, ex libris. Především jsou tu ale desítky jeho dramatických
textů s přípravným materiálem a nejrůznější podklady k dějinám pražských
divadel, které patrně používal při psaní drobných novinových a časopiseckých článků.
Co je zajímavé a co zcela
uniklo mé pozornosti, bylo uspořádání „Sympozia o Hruškovi“, konaném v
Libochovicích 24.5.-25.5.2008. Bohužel není mi známo, kde se konalo. Když
pročítám pečlivě všechny materiály tohoto všestranného člověka, zmocňuje se mne
dojem, že byl nevlastní bratr Járy Cimrmana, tak jako on, tak i Hruška měl
velice široký záběr zájmů v mnoha oborech. Neznámý autor skrývající se pod šifrou „fs“ (fs, Šedesát let E. A.
H., Divadlo 6, 1955, s. 233) o Hruškovi při příležitosti jeho šedesátin
napsal: „Až jednou si dá někdo práci a prostuduje Hruškovo dílo, aby je
zhodnotil, podiví se nejen množství, ale i rozmanitosti. Je to slušná řádka
názvů nejméně 70 knih a padesáti dramat. Možná, že nikdo ještě neslyšel o
Hruškovi jako básníku, poněvadž vydával své sbírky veršů u malých nakladatelů,
knihomilů, kteří se nestarali ani o reklamu, ani o výdělek. Tak jako autor.
Mnoho jeho básní také nevyšlo knižně a jsou roztroušeny v různých
literárních revuích a časopisech.“ Možná by stálo za úvahu, kdyby spolek
„Scéna“ zkusil adaptaci některé jeho hry, ale to je jen taková nahodilá
myšlenka.
Také úvodní slovo na již zmíněném sympoziu hovoří o
velikosti záběru tohoto málo známého autora:
Úvodní slovo (Hruškovské
výhledy), Martina Bekešová „Vážený organizační
výbore, drazí kolegové, milí hosté, dostalo se mi cti zahájit toto sympozium
věnované všestranné umělecké osobnosti a mnohočetnému, mnohovrstevnému dílu
Emmericha Aloise Hrušky, za což jsem a zůstávám organizátorům hluboce
zavázána.“
Pokud se zmíníme o Hruškovi v souvislosti
s divadlem, zjistíme, že vlastně v této oblasti kultury se mohl plně
uplatnit, jako výtvarník, spisovatel, komik i poeta.
Za první světové války hrál v Rokoku, poté i na
přelomu 20. a 30. let Již v únoru roku 1918 byl poprvé scénicky proveden
jeho dramatický text – v bývalém divadle Deklarace na Žižkově byla
s úspěchem hrána Hruškova aktovka Požár. V letech
1924–1925 navrhoval ve své době velmi moderní a průkopnické výpravy
k inscenacím her v Langerově činoherním Tylově divadle v Nuslích
(1924), přičemž spolupracoval i s „průbojným divadélkem Adria“ na
Václavském náměstí v Praze (1924) a se Švandovým divadlem na Smíchově
(1925). Dnes je již zapomenut fakt, že byl sám činným loutkohercem, a za své
vlastní maňásky a dekorace pro loutkové divadlo byl dokonce oceněn
v zahraničí (diplomy z Lyonu a Lutychu).
Po druhé světové válce se rozhodl pracovat i
s Sci-fi. Nejprve vydal román Dr. Nieuwe zasahuje (1946),
v němž jednoho dne zmizí z oblohy zemské Měsíc, a tak naší planetě
hrozí, že opustí svou oběžnou dráhu. Nastalé panické situace však využívají
Asijci, kteří chtějí zaútočit na Evropu a zmocnit se jí, avšak díky promptnímu
a promyšlenému zásahu doktora Nieuweho se podaří útok odvrátit a vše dobře
dopadne. Hrdina druhého Hruškova fantastického románu Pohled na odchodu (1947)
má nadpřirozenou schopnost komunikovat s mrtvými.
Chtěl bych se zmínit i o tom, že i dnes jsou Hruškova
díla ceněna, možná je to i kvůli dřevorytům Váchala. Kupříkladu jeho prvotina „Zpívající
hetéry“ se na Aukru vyšplhala z vyvolávacích 500,– Kč na 6900,– Kč, a
to ještě dražba neskončila, konec jsem promeškal, takže konečná cena se mohla
vyšplhat i výše. Kupříkladu na stránkách antikvariátů se její cena pohybuje
okolo 12 000,- Kč. V této sbírce jde o poezii hlavně erotickou – hned
v první básni hetéry Poutníka lákají, aby je obnažil, poté slibují
uspokojit všechny jeho hédonistické tužby a chtíče:
Cykladu rozhal na našem těle,
ať sklesne k nohám, jako šíp k zemi,
kochej se potom půvaby stkvěle,
blažit Tě budem vášněmi všemi!
Z měděných misek dáme Ti jídla,
pochodní světla budou Ti svítit,
a naše těla, rozkoší zřídla,
k radostem stkvoucím budou Tě nítit.
Jak
tedy skončit, psát by se dalo mnoho, ale čeho je málo, je informace o tom, jak
byl Hruška spojen s Libochovicemi. Jediná informace se mi podařila získat
od autora Ing. Ot. Špecingera:
„To
všechno potvrzuje, jak všestrannou osobností byl Emanuel Alois Hruška - a jak
musel být oblíben a vyhledáván, kdykoliv přijel do Libochovic. A je nutno
zdůraznit, že sem jezdil opravdu po mnoho let a velmi často - a to k příteli
Josefu Lainovi. Dolní Poohří si přímo zamiloval - a v Libochovicích nakonec dne
11.května 1957 zemřel. Nebude tu nikdy zapomenut!“
Závěrem
se dá říci, že tu skutečně nebyl zapomenut, jak dokládá deska na domě čp.200
v Luční ulici, kde zemřel, z roku 1957 ( bývalá Kaplířova, před ní Luční,
nyní opět Luční)
Výběr z díla: Uvést
celé dílo by bylo na jedno číslo LN. Proto
odkazuji na internetovou adresu www.nm.cz/download/hm/divadelni/hruska.rtf kde je seznam divadelních počinů, seznam poezie na adrese http://aleph.nkp.cz/F/?ccl_term=wau=jk01043025+or+wkw=jk01043025&func=find-c&local_base=nkc
Žádné komentáře:
Okomentovat