Budova, ono se
řekne budova, ale těch změn které nastaly během času existence
této stavby. Zkoušel jsem najít, aniž bych hledal v zámeckých
archivech, datum, nebo rok postavení této budovy. Pokud se podíváme
na Stabilní katastr z roku 1864, tak zde prozatím zakreslená není.
Ani nemohla být protože teprve v tomto roce získává hraběnka
Terezie práva na tento pozemek, který až doposud patřil městu
včetně pozemku od dnešní brány až po vchod do zámku (celkem
1958 m2). Je podle Křenka doloženo, že v tomto prostoru
jsou staré základy domů, původně městských. V těchto
parcelách je trochu, co se týče jejich historie, poněkud nejasno.
Parcela domu čp.4 je v roce 1860 v majetku hraběnky Teresie.
Dům pak byl zbořen a na parcelách čp.3 a čp.4 vystavěn nový
dům čp.3. Později je čp.4 ve dvoře čp.3 a i ten je později
zbořen. V roce 1937 oznamuje město hraběti z Herbersteinů,
zrušení čp.4 a to tím, že se sjednotí s čp.3.Tímto datumem
vznikl problém co je čp.3 a co je čp.4. Toto čp.4 bylo pak sice
přiděleno paní Anně Mannové, majitelce čp.5 a 5a, právě pro
číslo popisné 5a ve dvoře čp.5. Je však zajímavé, že až
podle konfiskačních listin na majetek Herbersteinů v roce 1945, a
konečném převodu v roce 1951, je konfiskován dům čp.4, čp.
zrušeno a převedeno na čp.3. Jak je vidět, tento převod a rušení
se uskutečnilo dvakrát, v roce 1937 a v roce 1945 – 1951. Okolo
čísla popisného č.3 po roce 1945 nastala úřední bitka mezi
orgány státu a města. Město tvrdě na státu požadovalo čp.3 z
Herbersteinského majetku, který byl v roce 1945 konfiskován. Město
hodlalo tento dům použít pro úřední účely (berní, důchodový
úřad a místnosti pro potřebu ČSD). Při separátní poradě na
zámku, konané 31.10.1947, žádá město Národní kulturní
komisi, aby konfiskaci přidělila městu. O tuto budovu však také
žádají Státní lesy, kteří zde měly ubytovány své
zaměstnance. Nakonec dochází ke kompromisu, kdy budova by zůstala
jako konfiskát městu a město pronajme první patro zaměstnancům
St.lesů. Ovšem v roce 1948 vstupuje do hry KSČ Libochovice a chce
přidělit tento dům sobě, s tím, že již v roce 1945
Libochovická KSČ jako první podala žádost o tento konfiskát a
pak teprve město. Město při hlasování v radě města v tomto
roce prohrálo a KSČ byl ONV potvrzen nárok na čp.3. I když jak
to v české historii často bývá, po únoru se to jaksi
zkomplikovalo, KSČ se stává vlastně státem a stát KSČ a tak
15.9.1948 při jednání na MNV byl přidělen dům čp.3 obci pod
podmínkou, že zde ponechá bydlet zaměstnance St.lesů a KSČ zde
bude mít sekretariát. Problém však nebyl v tomto roce dotažen do
konce, protože ve vložce 351 Zemských desek a ve vložkách
pozemko - knižních zůstává majetek prozatím nepřepsán. K tomu
došlo až později. Celé rozhodnutí je dosti obsáhlé, takže jen
stručně:
V rámci
konfiskačních rozhodnutí soudu Lovosice, vzniklo podle návrhu
Národního pozemkového fondu Ministestva zemědělství (MZ) ze
4.12.1950 usnesení okresního soudu ze dne 20.6.1951 rozhodnutí,
které nařizovalo přepis v pozemkových knihách těch pozemků,
které byly v rámci konfiskace odejmuty rodu Herbersteinů. Zde se
také pojednává o čp.3, čp.4:
Odepisuje se stp.č.k.118 s domem
čp.4 a parcely 112/1, zrušuje se celá vložka č.4 a přepisuje
se do vložky č.3 pozemkové knihy. Ve vložce číslo 3 se
přepisuje stp.č.k.119 s domem čp.3 i s pozemky zahrad, a slučuje
se vše s odepsanou vložkou č.4.
V původní listině je text
doplněn ještě všemi parcelami náležejícími k těmto dvěma
vložkám. Takto zaniklo čp.4, a čp.3 připadlo úředně městu.
Celý
Herbersteinský majetek (zámek, pozemky, průmyslové podniky a
statky) se vložil ve vlastnické právo pro Československý stát,
jednak Školskou správu - Národní kulturní komisi. Ostatní
pozemky připadly Ministerstvu průmyslu a MZ a některé domy i
soukromým vlastníkům. Tím se zároveň vymazalo zavedení Národní
správy na tyto majetky a upravili i zápisy v katastrálních
knihách. (NS vedlo město). Celý konfiskát byl zaveden v roce 1945
podle dekretu č.12/45 Sb, a převody pozemků nabyly platnosti
5.7.1951.
Ale zpět ke
knihovně, právě knihovna je v dnešní době vedena také pod
čp.3. Postavena byla pravděpodobně v roce 1864, protože na mapě
města z konce roku 1864 již tato budova je. Zřejmě byla postavena
hned po převodu pozemků a sloužila jako zámecké stáje. V roce
1903 je stavitelem Krupkou vypracován projekt přístavby prvního
patra této budovy, kde měly být dva byty a jakýsi archiv.
 |
| Přestavba stavitel Krupka |
Tento projekt se v tomto rozsahu však neuskutečnil. Stáje
sloužili až do počátku války, kdy v těchto prostorách byly
snad umístěny učňovské dílny, konfiskace, jak již bylo řečeno
proběhla v roce 1945, kdy byly dílny zrušeny a MNV stále dokola
se řešilo co s čp.3. - viz výše. Nejprve v něm bydleli
zaměstnanci státních lesů, v roce 1946 byl záměr přidělit vše
Učňovské škole (které byly zrušeny dílny v bývalé konírně),
neuskutečněno. Ostatní návrhy a nápady viz výše. V roce 1954
kdy se projednává zřízení rozhlasu po drátě v Libochovicích,
tak za tím účelem se uvolnila místnost, kde byla doposud
knihovna, (dnešní zlatnictví). Knihovna se načas stěhuje do
čp.3, do místností, kde byl sekretariát KSČ a místnost Svazarmu
– radistů. Radisti dostali dočasně přidělenu místnost ve 2
patře domu čp.310. Na počátku sedmdesátých let v čp.3 otevřely
Restaurace a Jídelny Litoměřice svoji provozovnu – Zámecký
šenk. Po roce 1989 jsou tyto prostory v pronájmu různými
provozovateli.
Konečně se
dostáváme ke konírně. S myšlenkou vybudovat na místě bývalých
panských stájí loutkovou scénu přišel Libochovický divadelní
ochotník Václav Zimmermann hned po roce 1945 a později ještě
Jaroslav Růžička. Žádný však nedovedl svoji představu do
plného uskutečnění. Až v roce 1950 přišel s nápadem
vybudovat loutkové divadlo v rámci Dětského kulturního domu
pan Antonín Zezulka, správce Lidové osvětové Besedy. Původně
se počítalo s těmito prostory k vybudování archívu,
který byl umístěn v zámku pod kaplí, z plánů ale
nakonec sešlo. Zařadit však takovou stavbu do plánovaných akcí
byl v té době nadlidský úkol. Proto vzal pan Zezulka
veškerou zodpovědnost na sebe, a divadlo budoval bez povolení.
Náčrt úpravy
stájí a prioritní plán namaloval výtvarník a divadelník
Bohumír Kroupa, a stavební plán pak zdarma vypracoval stavitel
Josef Pokorný. Hlavní brzdou však byly finance a i to že
brigádníci brzy začali ztrácet své prvotní nadšení.
 |
| Přestavba stájí – pan Drobný |
Vytrhala se
původní cihlová podlaha, a prováděli se stavební úpravy. Po
získání dodatečného povolení k adaptaci, od Národní
kulturní komise, která spravovala zámek, přestavba pokračovala.
Problémy s finančním krytím vyřešila však „Scéna“, která
věnovala čisté zisky ze svých představení, a pořádala se
sbírka na loutkovou scénu, která vynesla 35.899,50 Kč. O
problémech samotné výstavby a shánění vybavení by bylo možno
psát rozsáhle a to včetně jmen dobrovolných pracovníků.
Existují rozsáhlé materiály Jaroslava Křenka, archiv Antonína
Zezulky a materiály v SOKA Lovosice. Ale to by bylo minimálně na
brožuru. Hodně také dostavbě pomohl převod v budovy v
pozemkových knihách.
 |
| Dokončování sálku |
Divadlo bylo slavnostně otevřeno
2.prosince roku 1951. Přijel primátor hlavního města Prahy
Dr.Václav Vacek s chotí, zástupce ministerstva informací
ing.Miroslav Kouřil, zástupce Národní kulturní komise p.Bubrle,
zástupci tisku, fotografové, zástupce Ministerstva informací
v Ústí n/L. - tajemník Týce, zástupce KNV p.Bouša,
osvětový referent ONV V.Slavík, okresní osvětový inspektor
Jaroslav Hloušek, zástupce OV KSČ p.Malý, kazatel Čsl. Církve
Klásek, operní pěvkyně Margit Ševčíková, a mnoho jiných,
kterým přišlo moudré přivlastnit si zásluhy jiných a přihřát
si svou stranickou polívčičku. Odpoledne se konalo první loutkové
představení „Začarovaný les“ za režie ředitele loutkového
divadla Bohumíra Kroupy.
 |
| Děti čekají na zahajovací představení |
Hrálo se v 15 a
v 17 hodin pro mládež a ve 20 hodin pro dospělé. Všechna
představení byla zcela vyprodána. Později bylo loutkové divadlo
odděleno od Lidové osvětové Besedy a přešlo pod MNV. Vedoucími
však zůstali Zezulka, Kroupa a Křenek. Byl zde poté zřízen tzv.
Fučíkův koutek a projekční komora na 16 mm film.
 |
| Předávání projekční kamery. Zleva učitel Pokorný,
Jaroslav Křenek, ?, Antonín Zezulka |
10.února 1952 bylo
rozhodnuto o vytvoření Závodního klubu ROH sklárny. Pan Zezulka
také ihned nabídl tomuto ZK ROH celý Dětský kulturní dům,
který sice ZK ROH přijal, ale kdy za předsednictví K.Matouška
nebyl o tato kulturní zařízení zájem a to proto, že se v něm
hrály pohádky a ne politické úderky. Poté se hrálo tedy jen a
pouze vyjímečně, jako o vánoce v roce 1956 (Kašpárek v boji s
čerty). Představení bylo spojeno s nadílkou dědy Mráze.
 |
| Výtvarnou duší loutkové
Scény byl Bohumil Kroupa |
Znovu bylo celé
divadlo dáno do provozu v říjnu 1958, kdy se vyměnilo vedení
ZK ROH Skláren, a to pod pod patronací ČsČK a STS a dohlížecího
výboru Jednoty. Předsedu této scény vykonával MUDr.František
Černý. Členy a zároveň vodiči loutek, a těmi co četli
dialogy, byly A.Wieznerová, J.Wiezner, J.Dunovský, Košťál,
J.Kulas, L.aJ.Doubravovi, J.Maleček, L.Zajcová, A.Černá, P.Černý
a T.Černý. Výpravu navrhoval B.Kroupa a V.Prošek. Scéna
pracovala asi do konce roku 1961, kdy byl sál použit pro městské
kino, které v té době bylo v přestavbě. Celkem bylo za
dva a půl roku nastudováno a sehráno 17 představení pro děti a
4 pro dospělé. Tato představení navštívilo celkem 1690 dětí a
110 dospělých.
 |
|
Loutkoherci obnoveného divadýlka |
V roce 1968 se znovu
uvažuje o obnovení loutkové scény v rámci SZK ROH
Libochovice. Tradice se však vlivem politických událostí a
absencí nějakého hlavního organizátora neobnovila. Dřevění
herci byly tedy v roce 1961 odloženy na půdu bývalého
loutkového divadla, kde (pokud nejsou v soukromých sbírkách
- jako že asi ano) spí dodnes.
10.ledna 1963
shořela část střechy provizorního kina. Požár vznikl od
vadného komínu. Na několik týdnů tak byla činnost provizorního
kina pozastavena. Přestože že se kino přestěhovalo již v roce
1961, tak až 2.srpna 1965 byla započata s rekonstrukce původního
kina. Rekonstrukce byla ukončena 18.března 1967, a provoz byl znovu
zahájen promítáním širokoúhlého filmu Dáma na kolejích. Dnes
je i toto kino zrušeno. Bývalá konírna tak osiřela na pět let.
5.listopadu 1972 byla v rámci oslav VŘSR za přítomnosti vedoucího
odboru kultury ONV p.Hořčice a vedoucího zdravotního a sociálního
odboru ONV Dr.Chvapila a ředitele okresní knihovny p.Doubka,
předána veřejnosti nově adaptovaná Městská knihovna v bývalé
budově loutkového divadla. I dnešní knihovnu pod vedením paní
Jitky Liškové čeká jiná budoucnost. Vedení města připravuje
adaptaci prvního patra čp.10 na knihovnu s možností i dalších
kulturních možností. Bývalá konírna opět osiří, ale asi ne
nadlouho, má o ní zájem vedení zámku. A tím se kruh opět
uzavře. Od výstavby přes konfiskaci zpět zámku.
