Osobnosti Libochovic Jiří Mikula

Jiří Mikula 19.1.1926 Poplze - 16.4.2004 Praha Mnohostranný talent, především výtvarník, absolvent grafické školu Umělecko -průmyslové školy v Praze, povoláním dlouholetý redaktor nakladatelství Naše vojsko, spisovatel, fotograf, paleontolog a sběratel pravěkých artefaktů. Narodil se 19.ledna 1926 v Poplzích a mládí strávil na dohled romantické siluety Hazmburku, zátočin Ohře a pahorků vulkanického Středohoří. Vracel se sem později z Prahy jako náruživý rybář, malíř a grafik, fotograf a nakonec i sběratel pravěké industrie. Po absolvování studia na Grafické škole a na Umělecko- průmyslové škole v Praze absolvoval roční praxi v důstojnickém učilišti v Litoměřicích na úseku kreslení a tvorby názorných pomůcek počátkem padesátých let 20. století. Pracovali tam společně s manželkou, Miladou Mikulovou narozenou 2.prosince 1926. Právě tam realizoval Jiří Mikula první portréty pravěkých lidí a krajiny geologických dob. Námět, k němuž se vrátil ve zralém věku, již nejen s potřebou portrétovat, ale i objevovat. Společná práce na dřevorytech - ilustracích k prozaickému a básnickému dílu českého romantika, Karla Hynka Máchy, sblížila oba talenty a inspirací byly hory, hrady, květiny Středohoří, jak je potkávali při letních vycházkách. Dokonce i věnec na vazbě knihy sdružuje typickou floru v těchto kopcích. Výbor z díla Zemi krásnou, zemi milovanou, Naše vojsko 1956, byl významným příspěvkem k máchovské ilustraci. Ilustrování celé řady titulů zejména válečné literatury, kterou editovalo nakladatelství Naše vojsko, a činnost ve skupině umělců Radar, řada obrazů, výstavy, cesty, vyplňují nadějná šedesátá léta.
 Přehled tvůrčí dráhy:

•  Studia na grafické škole u profesora Jaroslava Vodrážky od roku 1941 studium na UMPRUM u profesora Karla Svolinského 
• od roku 1945 člen skupiny RADAR · od roku 1961 vlastní tvorba obrazy, grafické listy, plakáty, ilustrace a grafická řešení knih,výstavy v Československu i ve světě, dvakrát bienále Florencie, dvakrát Intergrafik Berlín, SSSR, NSR, Kuba, Egypt, Vietnam, Maroko, Tunis, Řecko, Jugoslávie, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, celosvětová výstava protifašistické tvorby Amsterodam výstava grafiky v Semaforu spolu s manželkou M.Miku1ovou, 1960 samostatná výstava čs. reprezentace Káhira a Alexandrie v Egyptě, 1976 spolupráce s krátkým filmem Kameny režiséra Skaly, Český kvartér 

Od sedmdesátých let se tvůrčí dráha obou umělců větví, Jiří Mikula se vydává cestou vědy a k pravěku, Milada Mikulová míří k pohádkám, bájím a postupně se sbližuje s námětem starověké historie. Pravěk Jiřího Mikuly je především pravěkem jeho rodného kraje. Prvotní impuls ke sběrům mohla přinést dětská četba časopisů jako byl Vlastivědný sborník Podřipska s anotacemi nálezů z různých dob. Avšak nápad sbírat střepy ze všech dob v čerstvé ornici podpořilo otevření dlouhodobého výzkumu slovansko - germánské vesnice v Březně u Loun. Stopy paleolitu byly obtížným předmětem výzkumu i pro špičkové odborníky. Z koster lidí se nacházely zpravidla jen zlomky, odolnější byly artefakty. Opracovaný kámen v Čechách je nejčastěji buližník (geologicky přítomný například ve skalách kaňonu Šárky na území velké Prahy). Vlivem splavování, navážek, připlavování zaujal dochovaný. pracovními údery poznamenaný kámen ve vrstvách novodobé krajiny různou polohu. Zvlášť vděčným nalezištěm bývají říční terasy. Zvláštní zájem věnoval Jiří Mikula těm kamenům, které nebyly opracovány jako nástroje, a mohly se tedy stát prvními díly umění. V knize Dvacetkrát starší než Altamira vřazuje tyto první pokusy do epochy vzdálené statisíce let, kdy žil v Evropě Homo steinheimensis a Homo heidelbergiensis. Bohemien, smluvní označení industrie vyráběné tímto člověkem na území Čech, vyplňuje dobu vzdálenou dvě stě tisíc až sto tisíc let před naší současností. Publikace o pravěkém umění, soškách, petroglyfech, řezbách totiž většinou komentují epochu vzdálenou pouhé desetitisíce let, kdy tvůrci byli neandrtálci, kromaňonci atd. Ve společné publikaci s Karlem Žeberou Říp hora v jezeru rekonstruuje podobu symbolické zvonovité hory, která stojí v rovině mezi Labem a Ohří jako preludium Středohoří. Ta se v různých geologických dobách tvarovala v rozmanitém profilu. Vznikl cyklus více než osmdesáti kompozic obrazů pravěkých krajin v Čechách, malovaných na sololitu temperou, rozpětí mezi léty 1970-1999. Vlastním nákladem vydal publikaci těchto obrazů s výkladovým textem pod titulem 100krát pravěk obrazem, 2000. Odrážejí nepochybně zážitek rodné krajiny lomený vidinou imaginárního ráje, lidí, zvířat, přírody světa tušeného v nepamětnu. Trvalá výstava pravěkých artefaktů shromážděných Jiřím Mikulou v Libochovickém zámku mezi léty 2000 - 2004 upozorňovala na vztah paleontologa,archeologa amatéra k regionu. Mezitím se dne 16. dubna 2004 uzavřela životní dráha Jiřího Mikuly. V budoucnu by zpracování fondu Jiřího Mikuly v muzejním, technicky vybaveném prostředí určitě vzbudilo zájem některého specialisty a podnítilo další publikační činnost. Záměr a tvar expozice má analogii: například Pravěké muzeum Josefa Jíry s pražskými nálezy nadšence sběratele, které jsme navštěvovali se školou jako děti v zámečku na Hanspaulce v Praze 6. V následném vývoji se muzeum stalo součástí sbírek Muzea hl.m. Prahy. Jméno však neutonulo, před několika lety uspořádalo MHP samostatnou prezentaci původní sbírky Josefa Jíry.Předpokládaný vývoj v 21. století míří k integraci a spojení pravěkých nálezů z širokého akčního radiu příkladně severních Čech nebo Pražska atd. v jednom celku. Postoj J.Mikuly ve vztahu k rodišti: Jiří Mikula byl typickým rodákem krajiny na Ohři. I ve zralém věku si sem rád zajel zavzpomínat na rybářská nokturna (odkdy byl rybářem už si sám nepamatoval), přišel si zakopat fotbal, ale nejčastěji se vyskytoval jako tajuplný osamělý chodec v polích i rolích, který něco sbíral a pak odvážel v těžké tašce via Praha 6. Ne všechny nalezené kameny byly pozitivní ve smyslu stopy pravěkého lidského dotyku. I tak ozdobily zahradu a vypovídají o někdejší náruživé aktivitě. V každém případě byly artefakty konzultovány se špičkovými odborníky! Nadšenci tohoto zaujetí jsou zpravidla průkopníky v neprobádaném prostoru, za nimiž dříve nebo později bude následovat profesionální týmový výzkum.

 Bibliografie Jiří Mikula, knižní publikace, separata::

•  Jiří Mikula: Středočesképraplastiky, 1970 
• Jiří Mikula, Praplastiky bohemienu v dolním Poohří, 1972 
• Jiří Mikula: Dvacetkrát starší než Altamira, 1983 
• Jiří Mikula-Karel Zebera: Říp hora v jezeru, 1982 
• Jiří Mikula: 100x pravěk slovem i obrazem, 2000 vydáno k výstavě: Paleoliticképrotoplastiky a pravěké krajiny dolního Poohří v Libochovickém zámku 2000 - 2004 
• Jiří Mikula: Proč tolik protoplastik právě na Libochovicku? 
• Strojopis 2001 a přiložený překlad článku Kdy a jak se rodilo pravěké umění? Wenn and how the primeval art was born? (Překlad článku Jiřího Mikuly o nálezu Alexandra Marschaka) 
• Počítačový editovaný text a přiložený strojopis : Vlastivěda: Pradědeček z kamene. text: Jan Mach, ilustrace: Jiří Mikula, toto: Jaroslav Jiřička . 
• Jiří Mikula: Zuby machairodů, Albatros 1980 · Jiří Mikula: Kly mastodontů, Albatros 1989
•  Časopisecké články o tématu opracovaných kamenů a praplastik: 
• Rebejšková Marcela: Záhadné kameny Květy 29/1972 
• Mikula Jiří: Než přišel praotec Čech Květy 43/1973 · Špačková Dana: Má cesta do pravěku. Rozhovor s J. Mikulou. Tvorba 4. února 1981 
• Schreiber Hugo: Výtvarný svět Jiřího Mikuly Květy 49/1982 
• Kováč Peter: Dvacetkrát starší než Altamira Rudé právo 31. srpna 1985 
• Mach Jiří: Kraj kamenných praplastik Květy 24/1986 
• Otcovský Karel: Unikátní sbírka zůstává veřejnosti utajena. Právo Severní Čechy 9.srpna 2008
• Nejstarší památky lidské práce. Karel Žebera a Jiří Mikula. Výstava v Muzeu Antropos v Brně a v Kroměříži. 

 Helena Mikulová

Vážení čtenáři, tento článek, připomínající osobnost Libochovicka, kterou v žádném případě nelze vynechat pro vás připravila paní Helena Mikulová, dcera p.Mikuly, za což ji dík. Jedna poznámka závěrem, co to vlastně je protoplastika: Jsou protoplastiky - české specifikum? Vše začíná od kamenů. Vítr, voda, horko a mráz je někdy obrousí do udivujících tvarů, které nám připomínají zvířata, lidské postavy, dokonce i tváře. „Člověk takové kameny odedávna sbíral a uchovával, později nezřetelné rysy sám dotvářel svými kamennými nástroji,“ soudil malíř, spisovatel a amatérský badatel Jiří Mikula. Tyto kameny označoval jako protoplastiky a jejich stáří počítal na desítky, dokonce i stovky tisíc let. Sbíral je dlouhá léta a našel jich mnoho - většinou při povrchových sběrech na polích Lounska a Litoměřicka.