Tak jako Kalifornie a Aljaška měly svoji zlatou
horečku, tak také Libochovicko si prodělalo svojí těžební horečku, a to sice ne
přímo zlatou, ale na „černém zlatě“, horečku uhelnou. Že Podkrušnohoří a okolí
Kladna je uhelnou pánví, to víme všichni, ale kam až skutečně sahá, to vědí jen
odborníci a bývalí „štajgrové“ z okolí Libochovic. Hnědé uhlí, jak všichni
víme ze školních lavic, se vytvořilo z třetihorních pralesů, které
pohřbila vrstva usazenin, bahna a posléze velké části jsou pohřbeny
v hlubinách, překryty na věčnost sopečnými horninami.
Tak je tedy pravdou nebo jen žertem, že se uhlí na
Libochovicku těžilo? Což o to, uhelné sloje malých výtěžností lze nalézt i na
mnoha jiných místech severních Čech, třeba na Lounsku, Litoměřicku a Mělnicku a
jinde, avšak tyto malé sloje se ale prozatím, nebo vůbec pro těžbu nehodily a
nehodí. Především z ekonomických důvodů, a to hlavně pro vysoké provozní
náklady. Tyto drobné
izolované pánvičky vznikaly v obdobích se zvýšenou sedimentační
činností i v předhůří Českého středohoří. Silný rozvoj vegetace za
příhodných klimatických podmínek, byl předpokladem pro pozdější vznik uhelných
slojí (uhlí se těžilo např. u Verneřic, Horních Zálezel, Byňova, Chlumu,
Merboltic, Lbína. Dva doly u Verneřic byly v provozu ještě po první
světové válce). Že se uhlí nepoužívalo jen k topení a kovářské práci, lze
doložit z dokumentů alchymistické dílny v Budyňském zámku. Uhlí, sice
jen dřevěné, také sloužilo i k výrobě střelného prachu, jak lze doložit záznamy
z kronik. Například z nedalekého Roudníčku, kde již za časů pánů Zajíců byla zřízena „prachovna“ (prachárna)
na výrobu střelného prachu ze síry, sanytru a dřevěného uhlí, a který pak byl
ukládán do rohové věže budyńského hradu, což jak víme byla záležitost pro tuto
věž osudná. Prachovna stávala v Roudníčku v místech, kde stál domek čp.19.
Ale to jsme jenom odbočili od těžby uhlí. Kroniky a zápisy vědí své. Kupříkladu
si můžeme povšimnout, že v zápisu gruntovní knihy ze Strádonic stojí mimo
jiné, že: „Rozália a Matěj Hotový následovní vejminěk každoročně ve dvou
lhůtách řádně a bez odporu odváděti, totiž: 10 čtvrtcí žita,1 roční prokrmený
prase, 24 liber másla, 12 liber sejra“ atd. různé jiné potraviny a teď si
všimněme: „10 kýblů uhlí“ Tato
zmínka o uhlí dokladuje, že již v roce 1817 je se ve Stradonicích kopalo uhlí
minimálně od konce 18. století. Další zmínka je v Budyňské kronice z roku
1857: „Roku1857 kutal šenkýř Jan Smola na uhlí, ale pro nával vody musel
práce zanechat“ (tato poznámka však jak později zjistíme není tak přesná,
jedná se o sloučení dvou nalezišť).
Tato zmínka sice sama o sobě nic neznamená, pokud by
ji nepodpořil výslech pamětníků dobývání uhlí na pozemcích obce Kostelec a
Brníkov. Tento protokol o výslechu sepsal 18. března v roce 1890 Arnošt
Koubek spolu se zástupcem městské rady p.Čermákem. U výslechu tenkrát byli
pánové Matěj Vlček, gruntovník z čp.18 a 65 z Brníkova a Josef Král
z Kostelce čp.25, který byl zaměstnán jako postylión na poště
v Libochovicích. Tento pan Král vypověděl, že když mu bylo 20 let (to bylo
právě v roce 1857, protože se narodil v roce 1837), začal Kostelecký
šenkýř Jan Smola dobývat uhlí na pozemcích obce Kostelec a to na tehdejším
parcelním čísle 398. Celou akci pan šenkýř vedl za pomoci svých synů a čeledníků.
Když dosáhl hloubky asi 4 sáhů (8 metrů) narazil na uhelnou žílu v sile 6
coulů (zhruba 15 až 20 cm). Chodila se na toto dílo dívat celá obec, takže lze
říci, že si pan Král nevymýšlel. Nakutané uhlí pán šenkýř prodával a rozdával
sousedům, takže se nakonec nemohlo potvrdit v jakém skutečném množství tito
„havíři“ uhlí narubali. Protože neměli na výdřevu, nekopali do hloubky, ale
proti kopci a když se žíla nerozšiřovala, na svém kutišti přestali pracovat a
díru zaházeli. Uhlí prý dosahovalo kvalit černého uhlí z Kladna. Poté pan
Smola začal skupovat ostatní pozemky, bohužel však zemřel a jeho synové již na
další těžbu ani nepomysleli.
Pan Matěj Vlček vypověděl, že v obci Brníkov se
od roku 1833 dobývalo uhlí celkem asi čtyřikrát. A to hlavně na parcelním čísle
900. Došlo se až do hloubky 10 sáhů (18 metrů), kde se dobývalo uhlí podobné
Kladenskému. Žíla byla v průměru silná sice jen 15 centimetrů, ale prý
vydatná plošně. Tady se pamětník na jméno havíře nepamatuje, ale prý jich bylo
více. Později celé dílo zatopila voda a s kutáním se přestalo.
Jako další je třeba podrobněji připomenou kutání uhlí
na Strádonicku. Celou situaci popsal již výborně p.Jaromír Tlustý,
v internetové podobě Lounského věstníku REGIZ č.3 / 1996. Uhlí se těžilo v
Débeřském údolí, o čemž se částečně doposud sami můžeme přesvědčit. Těžba
začala přibližně po roce 1873 po prozkoumání výtěžnosti horním radou
z Prahy. Byly zde tři štoly (Josef,Jan a Václav). Celkem se zde vytěžilo
asi 60 strychů (asi 57 tisíc litrů). Jak sděluje p.Tlustý: Po tomto úspěchu
následovala zkouška, která měla dokázat kvalitu uhlí. Dobová zpráva říká: při
zkoušce hořelo sic toto uhlí, ale žáru nevydávalo. Když o tomto pokusu podával
správce páteckého panství Schnirch zprávu na Strahov, napsal: "...uvařilo
se maso vepřové a uzenice dosti brzy". S těžbou se přestalo pro špatnou kvalitu uhlí také velice brzy a
to zřejmě již v roce 1887.
Libochovic se rovněž dotkla uhelná horečka. Ustanovil
se Spolek pro vyhledávání kamenného uhlí a dne 18. dubna 1839 byla sloužena
děkovná mše sv. s následující hostinou za objevení černého uhlí u Poplz.
Později se ukázalo, jak sděluje p. Glanc ve svém článku „Kratochvilná
vypravování našich předků o událostech ve městě Libochovicích a okolí“
v LN, že celá záležitost byla pouhým vtipem, prý tam kdosi uhlí vysypal.
Jak ale je uvedeno výše, ve světle nalezeného protokolu o výslechu, je možno
také konstatovat, „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“. Faktem je že
tato těžba asi nebyla na důl, ale výsměchy, které později sklidili občané
zkoušející své štěstí u Poplz, možná nebyly na místě.
Takže libochovičáci, nakupte si krumpáče, kolečka a
lopaty a hajdy do Poplzských strání řešit stále stoupající ceny energii.
Každopádně vám můžu zaručit, že se určitě při hledání uhelné žíly řádně
zahřejete.
Žádné komentáře:
Okomentovat