Můj život s hesly

Sice předválečný film tvrdí, že „Eva tropí hlouposti“, není to celá pravda, přátelé, věřte mi, ne Eva, ale život tropí hlouposti. Narodil jsem se do bouřlivých dnů padesátých let, kdy život každého z nás provázeli nejen rodiče, ale i doba plná silných hesel typu „Absence ujídá koláč celku“, “Kdo se učí v zimě, v létě více sklidí“, „Toulaví psi snižují stavy lovné zvěře a ochuzují stůl pracujících“, „Kdo stojí na chodníku, podporuje Ameriku“ a to byla jen ta nebojovná hesla, která přece jenom nahlodávala dětskou duši, pro to, že my kluci sběratelé všeho, tedy i zápalkových nálepek, jsme se mnohému přiučili, kupříkladu „S každou kostí do sběru“, “Papír k papírku, tuna za chvilku“. Jen mi nebylo jasné, jak mi může nějaká Absence ujídat koláč, když jsem ji nikdy doma ani neviděl, a když jsem se jednou pokusil doběhnout s hovězí kostí z polévky do sběru, byl jsem hanebně vyhozen ze  sběrny. Absurdita některých sdělení, která na nás promlouvala ze sirek, je úžasná. Kupříkladu taková závažná problematika pěstování lnu. Dělník se při zapalování cigarety dozvěděl, že „Len dobře saje“, družstevnice zatápějící v kamnech se zase dočetla, že „Len nikdy nerosíme se semenem“ a pionýru bylo při rozdělávání táboráku sděleno, že „Spokojen je ten, kdo pěstuje dobře len“. Protože kouření se začalo rozmáhat i mezi dospívající mládeží, přispěchali návrháři ze SOLO Sušice i s dalšími velice závažnými sděleními „Sovětský tisk - neohrožený bojovník za mír“, „Opilstvo nesmie brzdiť pätročnicu“ či „Chraňte úrodu před americkým broukem! Nález okamžitě hlaste na MNV“

Teprve škola mi přinesla trochu klidu do duše a to při návštěvách nepovinného katechizmu u pana děkana Lochmana. Učil nás opravdu srozumitelně a dětsky. Jenom mi po roce, kdy vyšší moc tuto výuku zrušila, nebylo jasné, jak mám naučenou poučku „Křesťan především důvěřuje v Boží prozřetelnost“, nějak sloučit s povinným členstvím v Pionýru, kdy mi byl přidělen opasek s heslem „Vždy připraven“. Copak o to, opasek to byl pěkný, se dvěma kovovými oky, ke kterým šel připnout skautský nůž s heslem „Buď připraven“ Všechna tři hesla jsem pochopil až v dospělosti. To z katolické prvouky v letech 1968 a 1989. A to heslo z opasku v dobách, dámy jistě prominou, kdy jsem byl na prahu dospělosti, plně zaujat naukou o „Homo sapiens“ v biologii pro střední školy. Jen jaksi váhavé heslo na skautském noži nedošlo plného poznání – dodnes nevím k čemu jsem měl být připraven. Asi zakladatelé skautingu dobře věděli co přijde, a tak se připravovali na vše.

Naštěstí poučen katechismem a desaterem (ne, nechci ho nijak znevažovat), zvláště pak jsem se řídil přikázáním „Nebudeš dychtit po domě svého bližního“ a proto jsem nesložil slib "Stávám se členem SSM, abych svou prací a svým životem přispěl k budování a obraně socialistické vlasti.", neboť jsem nijak netoužil po domě se socialistickou společností, kde vládl „Hrdý Budžes“, a zvláště ne po té, co jsem okusil ovoce ze stromu politického poznání.

Zvláštní kapitolou v době mého zrání byla hesla typu „Náš vzor…“  Nejvíce se pak "náš vzor" uplatňoval na vojně. Velice často nás přesvědčovaly nápisy "Sovětská armáda - náš vzor", "Sovětský tankista - náš vzor", ale protože jsme většinou tankistu neznali, jenom vojáčka Sovětské armády z roku 1968, napasovala naše generace hesla „Náš vzor“ spíše na „B.B.“, nebo Belmonda či Beatles. „Náš vzor“ byl pochopitelně uplatňován i v práci. Jeden „Náš vzor“ uplatňoval „chozrasčot" kde se dalo, u něj doma to však nějak nezabíralo, i když místo Ježíška slavili dědu Mráze. S příchodem televize a hlavně pana Vajíčka, jsem konečně pochopil, že nejlepší párky jsou párky Bivoj a že Madeta dodá sílu tam kde je potřeba. Také žena přišla na to, že bez Vitaregentu už nikdy nebude čilá, a jedině Pavone, značka Elite za 19 celých korun jí udělá prima nožky.

Ránu v reklamních heslech nám však zasadil rok 1989. Stejně ale marně dumám, kde je ke koupi obyčejný prací prostředek a obyčejný mycí prostředek. Možná že v tom místě bude i obyčejný politik a obyčejní lidé, no uznejte, co by jste dělali doma s reklamní manželkou, která by vám místo oběda vytáhla z kapsy Perwoll, ta ženská ho snad nosí i na záchod. Nová doba nové slogany. Poslední dobou mne velice zaujal slogan na Policejních autech, „Pomáhat a chránit“. Sice je to slogan okoukaný z Kanady, kde je v poněkud učesanější verzi „Chránit a sloužit“. Už vidím milé příslušníky při naplňování tohoto hesla, jak ubohé babičce „pomáhají“ s nákupem až do domu a jak vás při noční procházce temnými kouty „Chrání“ No asi to ale mohou dělat pouze dohromady, konat zvlášť jim to asi příručka zakazuje. A prý i nová auta budou, modro sříbrná, já si tedy pamatuji modro bílá a příléhavé rčení „Bacha na křižovatce jsou mlíkaři“ No stárnu a stárnu, jenom doufám, že se jistá hesla nevrátí a mí potomci nakonec vzhledem k úsporám v sociální oblasti a zrušením pohřebného nenaplní to, co se mi nikdy nepodařilo „S každou kostí do sběru“. A ještě jedno nakonec: „Buduj vlast, posílíš mír“ – jako kdyby mír někdo mučil hladem. Ach jo, zlatá doba autorů těchto hesel, to by byly dneska panečku autorská práva a tantiemy!