Poznámka: Karel Křenek psal tento článek
v roce 1922, je až s podivem, že platnost takovéhoto článku je snad
věčná, jen kulisy a doba se mění. Článek je v původní verzi, neupravován,
pouze zkrácen o všeobecné popisy. - Černý Tomáš
Bohuslav
Hasištejnský z Lobkovic, veliký znatel obyčejů a zvyků národů napsal r. 1502 o
Češích toto: "Za opilství se nestydí, pijí na veřejné ulici; béře-li kdo
džbán do ruky, aby, pil, chápou se všecky džbánu a pijí též; když začne jeden
pít - všecky dostávají žízeň." - Mnozí dějepisci omlouvají nás tím, že prý
jsme se to naučili od Němců. Něco pravdy na tom jest. Německý reformátor Luther
napsal: "Kážeme proti pití a křičíme" ale nic nespomáhá; je to odvěký
zvyk v německé zemi. Každá země musí míti svého ďábla; náš německý ďábel je
,.ochlasta“. - Náš roudnický rodák Leandr Rvačovský, kněz "podobojí",
ve svém "Masopustu" r. 1580 napsal: "Opilství je ta šelma
pekelná, která nakažuje člověka, obtěžuje srdce a zabíjí duši, a bohužel za
našich fatálních časů tak rozšířena jest." Nedbalo se v tehdejších
nábožensky, zanícených dobách. výroku apoštola Pavla, že "pijáci
království božího účastni nikdy nebudou". Řekové psali: voda jest věc
nejlepší; ale pili raději "krev země" - víno. Rothšild měl na své pracovně
nápis: "Chraň se lihovin"; ale vedl s nimi rozsáhlý obchod. Kdo má
úmysl piva se varovati, přečte si v ,.Ruchu" z r. 1908 toto:
"Především jest žádoucno bojovati proti pití piva. Kořalka způsobuje
nemoc, ale pivo ohlupuje. Nikde nevyvíjí se "šosák tlustokožec" tak,
jako za okrouhlým stolem stálých hostů"..
Kdo má úmysl
piva si dopřáti, přečte si z "Ottova slovníku, že "pivo jest
důležitou pochutinou a potravinou pro člověka tělesně pracujícího, že posiluje
svaly, a k činnosti je povzbuzuje".
Básník
Jaroslav Vrchlický píše v "Pijáckých písních"
Blažený, kdo v
krčmě sedí, - nehřeší.
Co z toho, že
nosem blýská trochu mědi? nehřeší!
Zajímavo jest povšimnouti si
toho. jak předkové naši měli o piti postaráno. Zaleťme asi o 200 let nazpět do
venkovského městečka LIBOCHOVIC. Bylo to vlastně město", které mělo r.
1725 100 domů a 498 obyvatel. Co město hrazené mělo sousedský právovárečný
pivovar, který jim v roce 1727 při 33 várkách navařil 405 sudů a 2 vědra piva
ve výrobní ceně 3244 zl. rýnských (čili 717 hl za 11.678 Kč) a vedle toho 28
sudů a 2 vědra ležáku za 282 zl. 30 kro (64,8 hl za 1017 Kč). - Kromě toho
vařilo se také pivo (a velké části. zde vypilo) v pivovaře panském. - Nathan
Moises napálil několik věder kořalky a měšťané z 30 vinic vytěžili ročně kolem
30 věder vína a vedle toho dovezlo se do Libochovic přespolního vina 14 věder.
Tak v Libochovicích o lihové nápoje nouze nebyla.
Pivo vařili
si právovárečníci zprvu sami dle sousedského pořádku od domu k domu. Od r. 1676
přenesli právovárečnictví na obec, která měla za. to z výtěžku hraditi
kontribuce, různé dávky a honoráře a poskytovati jednotlivým měšťanům možnost,
aby si po složeni určitého kvantum ječmene, mohli: něco piva přivařiti. Když
bylo dost tohoto Gambrinova nápoje, postarali se Libochovičtí také o dostatečný
počet hospod.
Práva městská
království českého vydaná od Koldina r. 1579, o hospodách uvádějí:
"Konšelé do domů šenkovních pro potřeby své vcházející. nemají žádného
obecenství s lidmi nevážnými míti, ani nimi řádovati. Než uctivosti buď s
hospodářem anebo s jinými dobrými přáteli v bázni Boži poseděti, pojisti a
střízlivě se napiti žádnému se nebráni". To ovšem bylo jen na papíře. Ve
skutečnosti při zadáváni živnosti šenkýřských pamatovali konšelé především na
sebe. V roce 1720 bylo zde 8 hospod, z nich v piti šenkovalo se pivo i víno a
ve třech jenom pivo. Z těchto 8 hospod patřilo jich 7 konšelům, jimž záleželo
na tom, aby se hodně hejřilo a oni sami značnou hřivnou k tomu přispívali.
Vedle těchto hospod soukromých byla zde též od r. 1687 hospoda
"panská" u Starého mlýna a od r. 1695 hospoda „obecní“ (čp. 86. nyní
"Černý orel"). Víno samotné šenkovalo se v 6 vinárnách.
Representační
byla hospoda obecní, postavená z konkurence proti hospodě „panské". V
letech 1721-1723 měl ji najatou řezník Václav Stuchlý za roční nájemné 60 zl.
r, Měl také k užíváni 7 strychů pole, Byl zámožný, měl 70 strychů poli a
značnou hotovost a přece nerad platil; pro různé nedoplatky obci a pro dluh za
pivo (68 zl.) musel být k placení arestem přidržen.
Navštivme
jeho hospodu. Jest horký den - 5. července 1722. Za stolem po pravé straně sedí
primátor Jiří Hykyš s konšely a ochutnávají víno. V Libochovicích bylo víno ten
rok špatné, proto přinesl primátor ze svého vína z Netluk něco „na koši“. Pánům
radním chutná; proto se usnášejí hned na místě: vzíti z něho do šenku celý sud.
U protějšího stolu pochutnávají si „páni otcové“, mlynář křesínský Antonín
Štětina a mlynář koštický Jakub Neruda na ležáku, resonýrujíce při tom, na
zvýšenou daň z vodních kol (z kola se mělo platiti jako ze 16 strycha pole).
Podíváme-li
se na stěny šenkovny, zdá se nám, že jsme na nějakém úřadě, kde je plno
vyhlášek. Především čteme ve zvláštní zadrátované skříňce regule, které každý
nájemce musel míti v malíčku: Pivo a víno nalévati musí se dle obyčejného
způsobu, nedávajíce menší míry pod pokutou 1/4 kopy míšenské (1 K 20), též
prodávati chléb a maso a jiné potraviny dle svého prospěchu. V krčmě nesměji se
provozovati hry v kostky, ani jiné škodlivé a zbytečné hry.Opodál jest konsistoriální
patent z 2. února 1721, znějící: Kdo by bez opovědi neb dispensace duchovní v
postní dny maso jedl, platí pokutu 30 zl. r. (10 K 80 h.). Jsou zde i vyhlášky
obecní v průjezdě neb jest zde lepil město pro ně nežli v rathouze. Rada města
oznamuje, že ten, kdo se dobrovolně o verbuňku za rekruta přihlásí, dostane
odměnu 10 zl. na ruku a stravné na den 9 kr. Dále oznamuje, že příští neděli
budou „doušky“, při nichž vybírati se bude omastek nebo peněžité relutum pro
faráře z každého kusu dobytka 6 kr. a kdo dobytka nemá, 3 kr. Jsou zde též
vyhlášky o vybírání „muzik sinpostu“, dávky z masa a „plombírovaného tabáku“ .
V ostatních
hospodách jest úprava a zařízeni mnohem jednodušší, ale život v nich jest
stejně rušný.
V hostinci
Kiliana Šejby (č. 8.), který vedla žena jeho Justina, jest veselo, popíjí tam
11 zvoníků proti škodlivým mračnům, která prý právě zvoněním zahnali. Mají
pasírováno 5 konvi piva (40 mázů = 56,4 l), takže na každého přes 5 našich
litrů. Den jest dusný a na ta škodlivá mračna čekali od božího rána, aby
jakmile se objeví, mohli zvoniti a po zahnáni mračen zahnati také žízeň.
(Poněvadž zvonici i v zimě mívali žízeň, začalo se od r. 1728 zvoniti také na
"mráz") Na sv. Kiliána pívali u pant Šejbové kantoři a muzikanti.
Bývalo ten den vždy proces k sv. Vavřinci na odvráceni krupobití; po procesí ve
všech hospodách se pilo za peníze, které funkcionáři, při procesí zúčastnění,
od obce obdrželi. Paní Šejbová nerada za pivo obci platila; ale i hosté také
často zůstávali dlužni, Mezi jinými stkví se na černém prkně budyňský žid Šmule
s dloužkem 2 zl. 31 kr. (Šenkýřce dal do zástavy zlatý prsten)
V hospodě
Kristiana Kruby (č. 64) scházelo se mnoho hostů, kteří rádi proti sousedům
„škalírovali". Hlavni slovo vedl šenkýř sám; proto také byl stižen arestem
jednodenním. To jej však nenapravilo. Jednou před veselou chasou dělili vtipy
na Budyňské, že prý jsou "korbeláři". Když z toho byl soud, vymlouval
se, že prý řekl: "V Budyni militéři jsou korbeláři",
Klidnější a vážnější život byl ve
vinárně a hospodě primátora Jiřího Hykyše (č. 49), Hykyš byl apatykářem, kupcem
a lazebníkem. Ke kurýrování různých kocovin měl výborný lék, a to slanečky,
jichž občas celou tunu dostával. Ač byl primátorem, přece o svých spoluradních
často vtipkoval. Byl to jediný šenkýř v Libochovicích, který nebyl za pivo
městu dlužen.
Z uvedeného
je patrno, že tehda bylo piva a vína dost a přece se o větších opilcích nikde
nedočítáme. Předkové naši patrně více snesli a proto jim bylo lehko býti
ctnostnými.
Žádné komentáře:
Okomentovat