Kerka Karel

 * 3.června 1814 (200 let od narození) v Šopce, zemřel - + 7.ledna 1894 (120 let od úmrtí) v Libochovicích

Kněz jubilár, čestný kanovník, konsistorní rada, přísedící církevního soudu, synodální examinátor, biskupský censor knih, arciděkan, biskupský vikář pro Libochovický vikariát, osobní děkan a farář v Libochovicích.

Byl nejmladší dítě vrchnostenského lobkovického listovního. Narodil se ve Pšovce u Mělníka (dříve psáno Šopka, nyní je Pšovka je součástí města Mělník jako ZSJ Pšovka I a Pšovka II. Vlévá se zde potok Pšovka do Labe). V útlém mládí se dostal na faru v Čelákovicích k děkanu Janu Paulidesovi, který k němu pocítil, jak praví prameny,  otcovskou lásku a staral se o jeho výchovu a vzdělání. Karel byl po obecné škole poslán  na studia do Prahy, kde s výborným prospěchem absolvoval u piaristů gymnasium. Po tomto světském studiu nastoupil v roce 1833 do semináře v Litoměřicích, kde je také 3.8.1837 vysvěcen a ustanoven prozatímním kaplanem v Třebenicích, které ještě v tomto roce byly z většího dílu České. Po 10 letech kaplanování, které jak sám poznal, nepřinášely žádné vyhlídky do budoucnosti, byl naštěstí v roce 1847 povolán za vicerektora litoměřického semináře, kde s nadšením a celkovou vlídností ve svém vystupování si získal přízeň všech alumnů bez rozdílu národnosti.

Vysvětlivka: alumnů - Alumnus (plurál alumni, ženská forma alumna, pl. alumnae; latinsky chovanec) má různé významy: v češtině především chovanec alumnátu, tj, seminarista nebo student internátní školy a v angličtině a němčině se používá ale také a především ve významu absolvent školy, zpravidla vysoké. -Wikipedie

Kerka také zde na litoměřickém semináři první poukázal na to, jak nevyhnutelně je zapotřebí německým alumnům získat aspoň povrchní znalost češtiny, kterou později potřebovali jak v duchovní správě v tak i ve smíšené diecézi a sám ochotně pro ně přednášel češtinu. Během svého působení na semináři dvakrát administroval Terezín.

Konečně po 18 letech od svého vysvěcení se stal  farářem a děkanem a to nejprve v roce 1865 v Tušimicích u Kadaně, ale po třech letech byl 29.10.1868 konfirmován coby nový děkan v Libochovicích, kde do své funkce nastoupil 6.listopadu. 15.listopadu 1878 byl Kerka po smrti vikáře Fereše instalován od dp.vikáře Fereše vikářem. Když v roce 24.dubna 1879 slavili císařští manželé stříbrnou svatbu, tak byly v 10 hodin slouženy slavné bohoslužby, a po nich odebralo se duchovenstvo provázeno všemi účastníky k soše Panny Marie na náměstí, kde bylo zasazeno kolem sochy 5 lip, nazvaných císařských. Před zasazením stromků vyložil jak zdroj uvádí „jadrnými slovy“ děkan Kerka význam odbývané slavnosti, načež byly vykonány modlitby a stromky pokropeny.

Za jeho vedení začala 19.června roku 1879 vnitřní obnova farního kostela Všech svatých, která byla dokončena za čtyři roky a to 30.10. 1883. V roce 1879 byl Karel Kerka také zvolen předsedou komitétu pro zřízení sochy J.E.Purkyně.

Když 18.července roku 1884 došla z Vídně telegrafická zpráva o jmenování děkana Kerky čestným kanovníkem litoměřickým, libochovičtí farníci ji přijali s povděkem. Instalace se konal konala v Litoměřicích v katedrále sv.Štěpána 12.srpna. 1884. Po instalaci děkan Kerka vysvětil ve Slatině nový hřbitov, který byl vystaven na zádušním pozemku, který obci věnoval právě děkan Karel Kerka. Další velký den pro Karla Kerku nastal 21.srpna 1887, kdy slaví své kněžské druhotiny (50 let knězem). Když byla dostavena budova nové školy (nynější ZŠ Libochovice), byla při slavnostním otevření 17.září 1893 v 10 hodin dopoledne po slavné bohoslužbě vysvěcena právě děkanem Karlem Kerkou.

Karel Kerka byl i jinak veřejně činný, byl předsedou spolku „Pro zřízení písečných a slunečních lázní v Libochovicích“ v roce 1885, v roce 1887 když ještě městská Spořitelna byla umístěná v budově radnice, byl jejím předsedou. Byl také zakládající člen „Okrašlovací spolku“ (založen 2.4.1892), předsedou „Odbor Ústřední Matice Školské“ (měla 70 přispívajících členů s celkovým příspěvkem 250 zl. ročně).

Při již zmiňované obnově kostela nechal v roce 1892 zvýšit kostelní věž o několik metrů a zároveň byla nově zakončena novou střechou v podobě čtyřbokého jehlanu. Na původní kostelní věži byl zvon nazvaný Havel pocházející z roku 1630, který byl puklý (v lidovém pojmenování kohout, asi podle nakřáplého zvuku).Děkan Kerka ho nechal nahradit novým zvonem se jménem Josef. Tento zvon vážil 176 kg a zněl v tónu C. Zvon pocházel od zvonaře Františka Herolda z Litoměřic. Při slavnosti konané u příležitosti zvýšení věže dne 25. října 1892 byla libochovická farnost litoměřickým biskupem Janem Emanuelem Schöbelem povýšena na děkanství (Doposud se titul děkana libochovickému faráři udílel jen za osobní zásluhy).

Po Karlu Kerkovi byla původně pojmenována dnešní Komenského ulice.

Poznámka: Když byl ve výročí 300 stých narozenin učitele národů, Jana Amose Komenského, zahájen výkop základů pro školu, předpokládalo se, že tato ulice ponese jméno Komenského. Ovšem národ míní, církev mění. Protože zároveň v roce 1892, kdy byla zvýšena věž kostela Všech svatých, a při této příležitosti byla libochovická farnost povýšena litoměřickým biskupem Janem Emanuelem Schöbelem na děkanství, dostává tato ulice na památku arciděkana Kerky, název ulice Kerkova. Je si však třeba si uvědomit, že tato ulice končila v místě dnešní Sokolovny, byla to tedy pouze spojnice dnešní Vrchlického ulice a ulice Tyršovy.

Název Kerkovy ulice mizí někdy okolo roku 1905. Ale Libochovice na oblíbeného děkana nezapomněli. Nábřeží pod kostelem až k rohu čp.273, původně pouze nábřeží, název byl odvozen od polohy místa, protože cesta okolo zdi kostela skutečně tvořila část nábřeží starého toku řeky. Teprve v roce 1920 dostává nábřeží přívlastek Kerkovo a to v celé délce od kostela až k čp.312, a zůstává tak až do roku 1961, kdy začal zřejmě děkan Kerka vadit vedení města. Od roku 1961 je tu tedy nový název, Nábřežní ulice, dnes však již opět Kerkovo nábřeží. Kdy přesně k vrácení původního názvu došlo, se mi nepodařilo zjistit.

Děkan Karel Kerka zemřel 7. ledna 1894, a byl pochován v kněžském hrobu proti vchodu hřbitovního kostela sv. Vavřince v Libochovicích. Je zajímavé že ve stejném hrobě byl po zhruba 40 letech pochován i jeho nástupce děkan Oplt.