čtvrtek 22. října 2015

Včera a dnes, taneční kurzy v Libochovicích

Pokud vezmeme za svůj názor, že významným prvkem společenské zábavy je společenský tanec, potom musíme akceptovat i názor, že nezbytnou výbavou každého úspěšného člověka i v současnosti, ač se to nezdá, je umění pohybovat se s patřičnou lehkostí a obratností nejen na tanečním parketu, ale i ve společnosti. Ovládnutí tanečního umění není nijak složitou věcí, přesto získat tuto znalost, to není záležitost na jeden večer.
Vznik tance je kladen do období rodové společnosti, kde umocňoval rituální obřady. Tuto funkci zastával až do starověku, kdy k této rituální funkci přibyla ještě funkce umělecká. V této době neexistoval tanec v páru, ale pouze individuální tanec – umění, nebo tanec skupinový – rituální.
Umění dobře tančit není však každému do vínku dáno a proto nám nezbývá než se tanci učit, učit, učit, jak již říkal jeden sovětský myslitel. Proto i postavení učitele tance již ve šlechtické společnosti minulého tisíciletí bylo značné. Taneční mistr dokonce mohl sedět u stolu s pánem a významně se podílel na jeho společenské prestiži. Šlechtic, který neuměl tančit, tak byl poněkud méně šlechticem.
Něco z historie tanečních mistrů: První písemná zpráva o Cechu tanečních mistrů v Praze je z roku 1788. Sdružoval 10 mistrů, avšak zdaleka ne všichni byli jeho členy. K povinnostem cechovního mistra patřilo, pochopitelně, umět dobře tančit, elegantně se šatit a chodit, příkladně se chovat a vystupovat ve společnosti atd. Význam stavu zvyšovala v 18.století éra menuetu, společenského tance plného uhlazenosti a dvornosti. Na světovou úroveň pak pozvedla řadu českých tanečních mistrů 19. století zejména obliba polky a jiných národních tanců, které čeští mistři vyučovali v Paříži a jinde v Evropě, a dále i díky České besedě (později i Moravské) a dalších salonních tanců. V roce 1895 byl v Praze založen Klub tanečních mistrů království českého, jež vládl až do konce první světové války. Těsně po této válce v roce 1919 se v Praze, jako centru veškerého pokrokového hnutí, uskutečnilo shromáždění tanečních mistrů a ti založili svoji novou stavovskou organizaci. Likvidace této organizace nastala v roce 1950.Od roku 1955 pak vydával pověření k vyučování společenského tance a chování příslušný Krajský národní výbor. V průběhu roku 1968 se politické poměry značně uvolnily a začaly vznikat nové občanské a společenské organizace, které v předchozích letech nebylo možné ustavit. Učitelé tance chtěli navázat na tradice svých předválečných sdružení, což se nakonec povedlo. Po pádu vlády komunistů v roce 1989, začalo údobí převratných změn, zejména horečné privatizace. Učitelé tance zakládali soukromé školy a studia a mnozí z nich se stali profesionály.
Po roce 1945 se taneční školy zachovaly pouze ve skutečně velikých městech, ale i zde po roce 1950 skončily v důsledku rušení živností. Dá se říci, že do roku 1956 se společenská výchova prakticky neprovozovala, stačil šátek a zemitý styl tance. Pouze v kroužcích ČSM a Pionýra se provozovaly tance a to převážně jenom lidové, jako vyjádření vedoucí síly rolnictva a dělnictva. Ale doba ukázala, že přece jenom je třeba společenské a kulturní výchovy, protože tancovačky končily mnohokráte tragicky a vznikající novodobá střední třída politicky postavených soudruhů, která toužila po noblesnosti plesů. Kde by také jinde manželky funkcionářů se pochlubily toaletami a šperky? Proto se pomalu obnovovaly i „Taneční“. 


Taneční“ čili kurzy společenského tance a chování pro mládež ve věku 14–19 let se posléze ustálily v celé střední Evropě (Česko, Slovensko, Rakousko, Německo) ve společenskou tradicí. Obvykle se skládají z 13 večerů, které trvají 3 hodiny, tří „prodloužených“ po 4 hodinách a závěrečného plesu, „věnečku“, který trvá 5 hodin.
V Libochovicích je první zmínka, mimo Občanskou a Řemeslnickou besedu (založeny 1875), z roku 1892, kdy zahájil pan Tesař 16.srpna tohoto roku v sále hotelu u „Černého orla“ taneční školu. Ještě předtím, jak se zmiňuji, zajišťovala úroveň společenského chování a tance pro střední vrstvy hlavně „ Občanská beseda“ a její různé Věnečky a Merendy, které však mohli navštěvovat pouze ti, kteří umění tance jakž takž ovládali, proto tato záslužná organizace pořádala alespoň krátkodobé kurzy tance a společenské výchovy pro měšťanská dítka. Mládež z dělnických a rolnických vrstev se naučila tanci jaksi sama a po svém. Proto také venkovská zábava bývala syrovější a a méně učesaná. Tento systém tanečních škol přetrval až do první republiky. V záznamech je zmiňováno také jméno tanečního mistra Emila Křivánka z čp.50. Nevím však, zda je to skutečná pravda. Během válek bylo zábav méně a taneční školy celkově skomíraly. První poválečný kurz byl zahájen 6.října 1957 v ZK ROH, pod názvem Taneční hodiny pro mládež.
Dlouhé zimní večery tak využil výbor žen v Libochovicích, který tyto kurzy připravil. Jejích součástí byl i Kurz společenské výchovy. Místní tisk (Za lepší život později Proud) píše „O tyto kurzy je mezi omladinou v Libochovicích a okolí velký zájem. Taneční mistr Jahoda s manželkou věnoval velkou pozornost i společenskému chování.“ Od roku 1962 přechází organizace tanečních pod patronací SZK ROH a Sboru pro občanské záležitosti, jehož jednou z hlavních organizátorek a vedoucí sboru byla paní Aloisie Slavatová(*1905), a to až do roku 1975, kdy převzal vedení SPOZu pan Josef Hamp. Během doby se i mění taneční mistr, nastupuje Jan Mareš. Tento taneční mistr byl z Roudnice n.L., absolvoval obchodní akademii v Mělníku a od roku 1935 pracoval jako úředník ve Spořitelně v Roudnici nad Labem, kde působil až do roku 1976, kdy odešel do důchodu. Byl členem několika tanečních souborů a po absolvování studia v Praze se stal učitelem tance. Přes dvacet let vedl různé druhy tanečních kurzů po celém Podřipsku. Úzce spolupracoval se základními školami, kde přednášel lekce základů společenského chování. Dnes na něj vzpomínají stovky jeho bývalých žáků, zemřel 26.srpna 2007 ve svých nedožitých jedenadevadesáti letech. Nárůst zájemců o tyto kurzy v Libochovicích neustále stoupal, rok 1969 - 50 párů, rok1971 - 100 párů, rok 1973 - 150 párů a po tomto roce dochází k poklesu. Z jednoduchých důvodů. Mnoho libochovických dojíždí na internáty, kde také absolvují kurzy tanečních a v osmdesátých letech v důsledku celkového úpadku společenského chování a nástupu tvrdého stylu hudby a diskoték stačí mládeži jen jakoby pohupování. Klasické tance zůstávají pouze v repertoáru kapel hrajících na velkých zábavách a ona i ta polka lze ošálit lehkým pohupováním. Celkově tak upadá i kulturní hodnota těchto společenských akcí, pomalu mizí společenské šaty a rafinovanost dámských toalet, nastupují rifle a svetry.
Ale i to se po roce 1989 mění, nejprve pomalu, potom se začínají vynořovat snahy o lepší výchovu mládeže. Pravdou je, že jako všechny kroužky jsou i taneční finančně náročnější a náročnější. Přesto novodobé taneční byly obnoveny, nejprve v sále Domova důchodců, potom, po dokončení Třech lip se vrátily do původního sálu. A to pod vedením tanečních mistrů Plškových z Litoměřic. Pravda, počet účastníku se točil okolo 30, ale to byl v té době úspěch. Pravdou je také, že klesl věkový průměr účastníků kurzů. Přesto se domnívám, že věk 16 až 17 let je ten nejoptimálnější, vždyť při takovém tanci kolikráte přeskočí ta správná jiskra mezi partnery a k tomu je třeba i optimálního věku.
Letošní rok je v této oblasti přelomový, taneční kurzy se vrací zpět na svůj původní sál, na svůj původní čas i na svoji správnou délku. 13.9.2015 byl zahájen kurz „Tance a společenské výchovy“ v Libochovicích pod vedením tanečního mistra Tomáše Mikuleckého. A aby se necítili zanedbaní i dospělejší, kteří vyrůstaly v dobách, kdy tyto kurzy nebyly a i ti co již leccos zapomněli, uspořádal tento taneční mistr i kurzy pro dospělé a možná se dá říci i pro pokročilé v době od 11. 10. 2015 do 29. 11. 2015. Vážení, kde jinde chcete obnovit své umění kupříkladu v latinských tancích, tangu a jiné klasice? Jak jsem ji předem uvedl: Pokud vezmeme za svůj názor, že významným prvkem společenské zábavy je společenský tanec, potom musíme akceptovat i názor, že nezbytnou výbavou každého úspěšného člověka i v současnosti, ač se to nezdá, je umění pohybovat se s patřičnou lehkostí a obratností i na tanečním parketu. Tak už to bývá, svět ve svém dění se vrací zpět, aby si připomněl to co bylo.


1 komentář:

Sapik řekl(a)...

Krásné tančení ve sále... Doufám, že se také jednou budu moci takto pohybovat někde na nějakém slavnějším místě a ne jen u mě doma nebo před zrcadlem u nás v tanečním studiu. Je to můj velký sen a doufám, že se mi i vyplní :) MImochodem, na kurzy chodím do 331