Padla památka na industrializaci Libochovic.

Jak by se zdálo, nejedná se o nějakou stavbu, ale o strom. To bylo totiž tak, když byly v roce 1911 vykupovány pozemky pro stavbu sklárny, byly na památku této události vysazeny dva vlašské topoly na hranicích pozemku B. Mayera a dnešní křižovatky Nádražní a Poděbradovy ulice. Oba topoly však měly vcelku krušný život, památka nepamátka. V roce 1940 radní František Elman navrhl, aby tyto topoly byly poraženy, že kořeny zasahují do základu rohového domu, který byl tehdy v majetku Plaňanské pojišťovny, a dříví okamžitě prodáno (zřejmě měl někdo málo otopu). Tento požadavek byl ale impulsem ke startu nových sporů a osočování, které zvyšovalo napětí ve městě (také nic nového ani historického). Vznikaly tak námitky, že městský radní p.Horký má zdarma byt v obecním domě, kde pracuje zároveň jako správce, poukazovalo se na nesrovnalosti při výstavbě rodinného domku čp.632 a jiné pikantnosti. Něco bohužel byla pravda, něco ne. Vše pak přerostlo v bitvu advokátů. Konec vám však neřeknu. To víte staré detektivky a staré spisy jsou většinou bez konce. Co je však důležité, pan Rublič vypracoval dobrozdání, že topoly nemůžou svými kořeny ničit suché zdivo a že ani otřesy nezpůsobují chudáci stromy, ale rozvoj průmyslu a hustší doprava v Poděbradově ulici. Konec dobrý, všechno dobré. Stromy zůstaly stát. Všeho však do času, v dnešních opět svobodných časech přišel vlivem nepřízně počasí jeden topol o špičku a druhý topol „prý“ zničila lidská zloba a chemikálie. I druhý topol v říjnu 2015dovršil svůj čas osudu, jak již to v přírodě bývá. Konec konců, jak bylo vidět na kvalitě jeho kmene, asi by ani podzimní letošní čas stejně nepřežil, ono takových 104 let je také nějaký věk. Přesto splnil svůj osud a přečkal počátky industrializace v Libochovicích i smutný osud skláren.