Památník k pozemkové reformě z roku 1925

Na úvod bych chtěl poznamenat, že pozemková reforma po únoru 1948 byla pouze pokračováním pozemkových reforem které započaly již po ukončení první světové války, zato však komplexní. Celou přeměnu vlastnictví půdy umožnila prvotně Washingtonská deklarace z 18. října 1918, kdy byl vydán zákon o odstavení velkostatků, který představoval prolog k dalším zákonům pozemkové reformy. Mezi ně patřil i zákon z dubna 1919 o pozemkové reformě.

V průběhu následujících let, hlavně však v prvních dvou letech (1919-1920), byla přijata skupina právních předpisů, které vytvářely její právní rámec. Jednalo se vlastně o zábor pozemkového majetku nad 150 ha u půdy zemědělské nebo 250 ha u půdy obecné (lesy, louky, pastviny). K praktickému provedení těchto přesunů vznikl Pozemkový úřad. Kdo na reformě vydělal? Dá se říci, že zprvu asi 600 000 rolníků, kteří mimochodem podobnou pozemkovou reformu požadovali také po druhé světové válce. Získala také agrární strana, která tímto posílila svou pozici v politice nově vzniklého státu, a na základě jejího pozemkového zisku došlo k zakládání tzv. Zbytkových velkostatků, jejichž majiteli byly hlavně představitelé agrární strany. Celkem bylo zabráno 4 mil.hektarů půdy, z toho asi 1, 3 mil ha zabírala zemědělská půda. Tato plocha pro názornost činila 1/3 veškeré půdy na území nové republiky. Největšími vlastníky půdy byli Schwarzenberkové s 248 000 hektary a Lichtenštejnové se 173 000 hektary. Kromě požadavků na změny těchto nepoměrů přistoupil i další fakt – poválečný "hlad po půdě" u obyvatelstva zejména na venkově, kde rostly požadavky podporované Agrární stranou, na vlastní půdu. Další důvod reforem byla snaha vzít pozemkový majetek z rukou šlechty a cizích státních příslušníků. Nejintenzivněji reforma probíhala právě v letech 1923–1926. Vyvlastněné pozemky byly zaplaceny, ovšem za cenu, kterou si určil stát. Druhá pozemková reforma pak proběhala po druhé světové válce, v letech 1945–1948. V roce 1947 pak proběhla revize první pozemkové reformy a v roce 1948 došlo ke změně ve velikosti zabírané půdy, jejíž velikost se snížila na 50 ha. Ale to je již jiná kapitola.

Období první pozemkové reformy po sobě zanechalo i hmotné pozůstatky. Na území Čech se nalézá vzácná skupina pomníků, které vznikly na uctění tohoto aktu, významného pro obyvatele českých zemí. Jedná se o pomníky pozemkové reformy a to hlavně v letech 1924 – 1926. Pomníčky vznikaly zřejmě z nadšení, které dělení šlechtické a církevní půdy přineslo, a bylo chápáno pravděpodobně jako povzbuzení nacionalismu a začátek vzkvétání republiky.

V Libochovicích proběhla pozemková reforma hlavně na majetcích Herbersteinského panství. Z velkostatků zůstaly pouze tři dvory: Libochovice, Chotěšov a Vrbičany, ale i u těchto se výměra zmenšila. Z provozů zůstal v Libochovicích pouze cukrovar, elektrárna, a semenářská stanice, v Budyni pila a mlýn, a cihelny v Kostelci a Vrbičanech. Ostatní dvory byly rozparcelovány popřípadě vytvořeny Zbytkové statky. Celková výměra orné půdy Herbersteinských velkostatků byla snížena z 2 800 hektarů na 560 hektarů. Uchazečů bylo v Libochovicích i s korporacemi 74. Dostalo se na však jen na 12 osob, korporací a město. Seznamy jsou zajímavé, jak co do jmen osob tak i spolků. Obec získala mimo jiné i pozemky dnešního Stadionu, bývalé pískovny. Slatinský rybník byl vypuštěn a pozemky rozděleny mezi 20 osob o celkové výměře 13 hektarů. Dnes je rybník zase zpět. Hospodářský dvůr Poplze byl zcela rozparcelován, městu z tohoto dvora byl přidělen pozemek u Poplzkého rybníka, celkem 3 hektary a 59 arů za 37 938,- korun. Jan Josef Herberstein si u této příležitosti podle pamětníků mnohokrát veřejně povzdechl: "Já myslel, že mě rozeberou komunisti a oni zatím moji věrní služebníci!"

A právě k parcelaci Poplzkého dvora vzniká v katastru obce památník k těmto událostem. Na cestě k Šebínu, kde odbočuje Hraběcí cesta, je žulový pomníček s nápisem: "Na památku pozemkové reformy zbudovali občané z Poplzí" datovaný 1925. Původně stál pod lípou a mimo nápis a reliéf Házmburku je na pomníku reliéfně proveden emblém zemědělství, klasů se srpem, podle 20 haléřové mince platné v roce 1925. Tento pomníček byl léta poražen , ležel v křoví a nikdo si jej nevšímal. Dnes je opět postaven. Možná je dobře, že zůstal v minulé době skryt poražen ve křoví, kdoví jak by to s ním jinak dopadlo. 

Na závěr: kronika obce Poplze, která se této události zmiňuje, uvádí popis pomníku a složení komise k parcelaci. František Henych jako praktický hospodář, Antonín Lain jako zástupce obce, Martina Čeněk jako jako zástupce zaměstnanců dvora, Antonín Pavlata jako zástupce legionářů a invalidů, František Pastyřík jako zástupce „Domoviny“, Josef Fidler, zástupce Hospodářského družstva.