S rozvojem automobilové dopravy, zvláště pak jejím
strmým nárůstem těsně před rokem 1938, během okupace a hlavně po roce 1945 se i
Libochovice museli podřídit tomuto trendu. Doba, kdy místními komunikacemi
projížděli pomalým tempem koňské povozy byla nenávratně pryč. První co učinili
Libochovice pro bezpečnost dopravy bylo vykoupení budovy a stodoly pana Brilla,
zbourání a zčásti pozemku rozšíření komunikace (proti domu hrůzy- zbytek dnešní
Václavovo řeznictví). Proto také vznikl po levé straně mezi Vrchlického ulicí a
Zaječí uličkou takový jakoby parčík, plocha dodnes patřící městu (1755/3). Tím
zmizela ostrá dvojzatáčka a celý prostor se více otevřel.
Další problém byly křižovatky „U kopečku“ a na Náměstí
svobody. A právě v roce 1938, při dalším rozvoji automobilové dopravy,
vznikl požadavek co nejvíce rozšířit
průjezdnost a profil hlavních silnic přes město. Je vypracována studie
křižovatek „U kopečka“ a další
křižovatky v pokračování na Slatinu a Záměstí (dnešní Revoluční). Bohužel
tento projekt rozšíření nebyl nikdy dopracován, což se městu mstilo až do
letošního roku a zbytek (úzký profil chodníku Pivovarské ulice) bude ještě
dlouho palčivý problém. V plánech uložených v archivu je dostatečně
dokumentovaná práce, která byla jako náhradní vykonána místo generální opravy,
a původní betonová deska silnice Riegrova – Havlíčkova na návozu zeminy. Kdyby
projektanti kruhového objezdu více hledali, nemuselo dojít k více
nákladům. (Dnes je v prostoru první křižovatky kruhový objezd).
 |
| Plán úpravy ulice z roku 1938 |
Jako poslední jsem si nechal řešení Náměstí svobody. Jak
je patrno z obrázku pořízeném někdy ve třicátých letech, i tato křižovatka
byla úzká a křivolaká. Protože se však pokus o rozšíření v roce 1938
nepovedl, došlo k dalšímu pokusu v roce 1946, s tím, že při rozšíření
Vrchlického ulice v prostoru náměstí Svobody, by došlo ke zbourání domů
čp.103, 104, 144.
 | |
| Původní stav |
 |
| Současný stav (špatně parkující Felicie) |
Také tento pokus však v roce 1946 rovněž nevyšel kvůli
nemožnosti domy vyvlastnit. Třetí pokus, který dovedl myšlenku do konce byl
v roce 1948. Tehdy po nehodě motocyklisty, kdy se vyhýbal autu požadují
občané 20.11.1948 okamžité vykoupení a zbourání domů na této nebezpečné
křižovatce. Další záležitostí v problému výkupu domů odstranila doba, po
roce 1948 bylo vše možné. Zbourání bylo povoleno ONV Lovosice dnem 7.6.1949, a
dozor nad bouráním převzal Josef Pokorný a ke zbourání došlo pomocí brigád
pořádaných KSČ.
Co to bylo za domy? Původní dům nesl čp.103 a za Lounskou
branou ho postavil Tomáš Hess v roce 1707, v roce 1708 přikoupil
ještě sousední parcelu, (později čp.104 a 144). Tomáš Hess brzy nato zemřel, a
jeho žena dům dělí a prodává jako čp.104 13.10.1746 Jakubovy Astlovy. Druhou
část domu pod původním čp.103 kupuje 8.7.1746 Jan Bek. Postupnými převody se
mění majitelé, až další významný zlom nastává 16.4.1805, kdy 1/2 původního domu
čp.103 kupuje jako čp. 144 Jan Prokeš, pro dceru Magdalenu, provdanou za Josefa
Pohořálka. Původní čp.103 zůstává v majetku matky Magdaleny Prokešové.
Zase přešly dlouhé roky, až 23.12.1948 je čp.103 (tehdejší majitel od roku 1924
Vilém Šarhan v podstatě spojil opět domy 103 a 144, byl majitelem obou
domů. Jeho manželka? Šarhanová Věnceslava měla v čp.103 od roku 1932
obchod se střižním zbožím) vykoupeno MNV a zbouráno, taktéž čp.104 je 23.12.1948
vykoupeno MNV za 37 380,- a zbouráno (tehdejší majitel od roku 1917 Marie a
Štěpánka Füllerovi, Marie provdaná Kudláčková), a stejný úděl ten samý den
nastal i pro dům čp.144. Domy čp.103 a 144 byly vykoupeny za společnou cenu 28
000,- Kč. Dnes tato čp. nesou úplně jiné domy.
Pro město Libochovice jako takové, je věčná škoda, že
nedošlo k většímu rozšíření celé křižovatky na obecním pozemku 1755/4.
Dnes se opět tato křižovatka stává velmi nebezpečná a to ze dvou důvodů. Jednak
v těsné blízkosti jsou dva větší potravinové obchody a to bez parkoviště a
nezodpovědní řidiči parkují kde se dá, vlastně kde se nedá a nesmí,
v prostoru křižovatky. Přitom zákon o pozemních komunikacích říká jasně v
§ 27, bod 1 říká:
- Řidič nesmí zastavit a stát v nepřehledné zatáčce a v její těsné blízkosti,
- bod d: na křižovatce a ve vzdálenosti kratší než 5 m před hranicí křižovatky a 5 m za ní.
Přitom dnes a denně vidíme,
jak řidiči zastavují přesně ve středu křižovatky proti obchodu p.Kotnaurové
(viz zelený Favorit na fotografii stojící uprostřed křižovatky), a druzí hned
za zatáčkou před tímto obchodem. Řidiči jedoucí od Loun se pak jen nestačí
divit kde se tam to auto vzalo, protijedoucí řeší problém jak se na poslední
chvíli vyhnout. Myslím, že nastal čas k řešení i této křižovatky, buď po
linii sankcí nebo investic.
Žádné komentáře:
Okomentovat