*19.10.1898 Libochovice, † 18.5.1971 Dobříš
Básník, překladatel z francouzštiny
Rodina Svaty Kadlece pocházela z Boskovic na Moravě,
kde se narodil i jeho otec (Bohdan Kadlec), a i matka (Františka Novotná), oba
z chudých domácností, oba byly z krejčovských rodin. Rodina se do
Libochovic dostala na základě žádosti, kterou si podal Bohdan Kadlec do
konkurzu na místo městského tajemníka. Stalo se tak dne l3.ledna 1898, kdy byl
skutečně zvolen na toto místo. Původně byl jako abiturient gymnasia zaměstnán
jako vychovatel, poté finanční úředník města Bystřice pod Hostýnem. Místo
městského tajemníka v Libochovicích obnášelo tehdy služné 600 zlatých
ročně. Co je na tom celém zajímavé, je to, že se tenkrát o toto místo ucházelo
32 žadatelů, z toho bylo 14 absolvovaných právníků. Zřejmě mu ale pomohl
jeho bratr JUDr. Jan Kadlec, který v té době již působil nějaký čas
v Libochovicích, protože podle kroniky města, Jan pracoval v roce
1898 ve Straně Svodomyslných v Libochovicích. Rodina bydlela v čp.48, tedy
na radnici, v prvním poschodí, hned proti schodišti (dnes je v prostoru
bývalého služebního bytu, pokoj + kuchyně, přední část obřadní síně, další část
vznikla až přístavbou pošty – viz seriál LN Veřejné budovy). V Libochovicích
také Svata absolvoval základní školu, a v roce 1926 přesídlili rodiče
Sváty do Prahy.
 |
| Výpis z matriky narozených, Libochovice |
Svatopluk Kadlec byl Libochovický rodák, vrstevník J.
Wolkera, K. Biebla a V.Nezvala. Studoval nejprve na gymnáziu poté na průmyslové
škole v Roudnici a v Praze, po maturitě ( rok 1916) byl odveden a musel ještě
v tomto roce narukovat, a odjet na ruskou i albánskou frontu. Po skončení
1.světové války začal znovu studovat techniku, ale po dvou semestrech strojního
inženýrství na Vysoké škole technické v Praze odešel k divadlu a jako kočovný
herec projezdil celé Československo. Stalo se to po pravdě po premiéře hry
„Nora“ (Henrik Johan Ibsen),
kterou uvedl v Libochovicích divadelní spolek Oharka o Velikonocích roku
1920, kde hostovala Eva Adamcová z
Pražského Komorního divadla a v roli Dr.Ranka - Svatopluk Kadlec. Tak se stalo
že po premiéře se Svata Kadlec se s Libochovicemi rozloučil, a nastoupil u
kočovné herecké společnosti Bohdana Lachmana. Tím začala jeho poetická éra.
V roce 1927 hrál i v Národním divadle, pak v Žižkovském
divadle Akropolis. Stal se i spoluzakladatelem moravské literární skupiny „21“,
jejíž členy byli i pozdější spořilovští autoři (Miloš Jirko, Zdeněk Kalista,
Josef Knapp). Skupina vydávala časopis Host (8. ročníků, 1921-1929)
V letech 1929-1930 žil ve Francii a po návratu se plně
věnoval literární a překladatelské činnosti. Rok 1927 je pro něj zvláště
významný, vydává svoji první sbírku „Svatá rodina“. Tuto sbírku sice napsal již
v roce 1921 a její verše velmi připomínají prvotinám J. Wolkera. Je to dáno
zřejmě tím, že vznikaly ve stejné době a stejné atmosféře poválečných let. Tato
doba však ovlivnila více jeho literárních součastníků, není třeba chodit daleko
z Libochovic, viz libochovický rodák Kopta. Kadlecův vývoj nevedl však ani
k proletářské poezii "Těžké hodiny" – Jiří Wolker nebo "Rudých
zpěvů" –S.K.Neuman, ani k poetismu, ale k útočné protiměšťácké satirické
poezii, kterou vydával v Trnu pod pseudonymem A. Dur, knižně vydal ve sbírce
„Sketch-Book."
Poznámka:
Trn satirický časopis
studentů; vycházel v letech 1922 – 1932, který patřil mezi levicový tisk
nejmladší generace (jeho zakladatelem byl protagonista avantgardy Karel
Konrád). Časopis prostřednictvím anekdot, glos nebo povídek napadal zvláště
maloměšťáctví a jeho přetvářku. Vedle samotného uměleckého textu zahrnoval také
doprovodné kresby, které byly pro znázornění nadsázky stěžejní. Z okruhu
Devětsilu v Trnu publikovali třeba E. F. Burian, Vítězslav Nezval,
Jaroslav Seifert, Karel Vaněk, Svatopluk Kadlec nebo Karel Teige.
Po sbírkách milostné lyriky
„Černá hodinka“ a „Příliv“ vyšla z pocitů získaných za války, jeho
poslední kniha „Kroky na vodě“. Roku 1944 napsal ještě veršovanou komedii „Žena
nejsou housle“, inspirován historickou postavou Mikuláše Dačického z Heslova.
Premiéra hry byla 21.10.1943 na Poříčí v Praze.
Pro samotného Kadlece a vlastně i pro celou jeho
básnickou generaci byl obdiv k francouzské literatuře velice módní. Proto se i
Svatopluk Kadlec věnoval také překladatelské práci. Překládal především díla
Ch. Baudelaira (Charles Pierre Baudelaire - 9. dubna 1821 Paříž – 31. srpna
1867 Paříž byl francouzský básník a překladatel, první z řady tzv. prokletých
básníků). Ale nejen on ale i jiní stejně zaměření básníci Kadlece lákali
k překladu svých děl, například P.
Corneille (Cid) Nevyhýbal se však ani dramatickým dílům Moliérovy hry, Alberta
Camuse a mnoho dalších autorů.
Wikipedie Prokletí básníci: Prokletí básníci (francouzsky les poétes maudits)
je označení francouzských nekonformních básníků poslední třetiny 19. století,
poprvé užité Paulem Verlainem ve stejnojmenném eseji roku 1883 (knižně 1884)
Často s nimi bývá spojena představa o užívání drog a alkoholu,
zločinnosti, násilí a obecně dekadentním životním stylu spojeném s neúctou k
většinové společnosti a jejím pravidlům. Hlavním znakem tohoto stylu poezie
bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud tabuizovaných tématech
(příkladem je známá báseň Zdechlina Ch. Baudelaira). Za prvního prokletého
básníka a jeho prototyp je obvykle považován Charles Baudelaire (1821-1867). Další,
Paul Verlaine a Arthur Rimbaud jsou označováni za typické příklady. Mezi
prokleté básníky bývá někdy řazen i francouzský renesanční básník François
Villon či praotec literárního horroru Edgar Allan Poe.
Svatopluk Kadlec zemřel 18.5.1971 v Dobříši. Na jeho
pohřbu byl řečníkem Jaroslav Seifert. Jeho vzpomínka byla naplněna srdcem
básníka a vřelého přátelství se Svatou.
„Za nezapomenutelné chvíle, kdy jsi mi byl mým
průvodcem ve svém rodném kraji mezi drobnými sopkami Tvého a Koptova
Středohoří, kdy jsme obcházeli Hanžburek, který je nemožno spustit z očí.
Sledoval jsem z blízka Tvé snažení, aby cizí básník v krajině našeho
jazyka se cítil jako doma….. Ten krátký čas, kterým se tu na světě opozdím,
nikdy na nic nezapomenu. Vždyť přátelství – konec konců – je jedna z těch
málo věcí, pro které stojí za to nést těžké břímě básníka….“
Dílo Svatopluka Kadlece:
Překlady
z francouzštiny:
Baudelaire, Charles: Květy
zla (Les Fleurs du mal; BB, Praha, Melantrich 1948)
Baudelaire, Charles: Víno
samotářovo (VB, Praha, Československý spisovatel 1979 Camus, Albert: Cizinec
(L'Étranger; R, Praha, Václav Petr 1947)
Corneille, Pierre: Cid (Le
Cid; D, Praha, SNKLHU 1956)
Jammes, Francis: Od rána do
večera, (Praha, Odeon 1966)
Martin Du Gard, Roger: Jean
Barois (Československý spisovatel 1961)
Maurois, André: Rodinný kruh
(Le Cercle de famille; R, Praha, Julius Albert 1947)
Moličre: Don Juan (Dom Juan;
D, in: Don Juan / Lakomec, Praha, Odeon 1973)
Moličre: Misantrop (Le
Misanthrope; D, Praha, Československý Kompas 1948)
Moličre: Škola pro ženy
(École des femmes; D, Praha, Dilia 1955)
Moličre: Tartuffe (Le
Tartuffe; D, Praha, Osvěta 1952)
Moličre: Zdravý nemocný (Le
Malade imaginaire; D, Praha, Osvěta 1952)
Rimbaud, Jean-Arthur: Výbor
(Mladá fronta 1959)
Stendhal: Lucián Leuwen
(Praha, Svoboda 1951)
Stendhal: O lásce (De
l'Amour; EE, Praha, Melantrich 1951)
Vlastní
díla:
Svatá rodina (1927)
Sketch-book (pseudonym A.
Dur 1930)
Černá hodinka (1932)
Objetí (1934)
Žádné komentáře:
Okomentovat