Stručná historie obce Dubany

Ves Dubany, podle starých zápisů v kronikách, má prý jméno podle dubů, rostoucích kdysi podle řeky Ohře, v současnosti místní část města Libochovic, leží západně od Libochovic proti proudu řeky Ohře. Vesnice Dubany je ulicového typu a je rozložena podél silnice.Ves Dubany se staveními podle cesty, se širokou návsi uprostřed na mírném svahu a se starobylým kostelíkem sv. Petra a Pavla na hřbitůvku u silnice. Osídlení zdejší krajiny v pravěku dokládají archeologické nálezy v zemníku cihelny a na jižním úpatí Rohatce.  O prastaré tvrzi a dubanském dvoře je psáno  teprve v 13. stol., ačkoliv se lze domnívat, že tato místa byla obydlena již v 11., nebo v 10. stol. První písemná zmínka je z roku 1251. V první polovině 13. stol. sídlil  na tvrzi rod neznámého původu. Jako první byl znám vladyka Ivan Beránek, který prý založil osadu Evaň, která se dříve jmenovala Ivanky podle svého zakladatele a dlouho byla v držení Dubanských. Následoval vladyka Čáslav (Scazlaus) seděním na Dubanech a potom Matěj (r. 1282) a také Pavel a Venec (1307). I následující majitelé však patřili k rodu, jenž měl ve štítě beránka a dělil se na tři větve, Dubanských, Žichovcův a Soušských z Duban. V té době (1278)  byl  v Dubanech postaven  kostelík místními vladyky, jimž náležel patronát. Zprvu byl bez věže. Ta byla přistavena až  za pozdní gotiky a kostelní loď byla opatřena zároveň novým gotickým portálem.

Zakladatelé tohoto kostela a celá rodina Beránku, která na tvrzi dubanské sídlila, nosila ve znaku stříbrného, nebo bílého beránka v červeném poli a v klenotu stříbrnou lilii. Jinak je u nich zobrazován ve znaku také beránek, držící přední nohou kostelní korouhvičku s křížem a s gloriolou kolem hlavy, což jest "Beránek boží",

jak je vidět na zmíněném  svorníku kostelní klenby. Téhož znaku užívali v 15. stol. mimo Dubanských ještě druhé větve této rodiny, Souští a Žichovcové, jinak Žichovcové z Duban, kteří  měli své předky také v Žichovci: Pavla, Václava. 

 Náhrobní opukový kámen, 1,80 m dlouhý, 0,81 m široký, uprostřed znak pánů Beránků Dubanských z Duban, kolem minuskulní, již velmi nesnadno čitelný nápis. Křížová klenba kněžiště, jejíž žebra sedí v rozích na čtyřech konsolách, z nichž jeden tvoří lidskou hlavu (d), druhý lidskou ověnčenou masku (b), třetí malou lidskou hlavu, z níž vycházejí tři velké lupeny lípové (c); čtvrtý je obložen kapustovým listím (a)).

V polovině 14. stol. (1358) byly v dubanské osadě dva dvory, z nichž jeden držel Zdeslav a druhý Karel a Jan, neboli Ješek a r. 1361 jeho manželka Markéta. Syn Janův Aleš, držící s Karlem společně také Loukohořany, které r. 1364 oba prodali, se vzdal své prvotní myšlenky vstoupit do stavu duchovního, proto odprodal r.1373 díl Vojniček a r.1376 pak ještě některé, dědiny své matce Markétě a sám se ujal dědictví v Dubanech (1379). Za něho byly ještě v Dubanech dva dvory. Drželi je bratři Jan, Jiří, kteří v r. 1365 prodali svůj díl také ve Vojničkách, potom Petr a Jindřich. Tito všichni i s Alešem se dělili o kostelní podaci. Aleš v r.1380 přikoupil dvůr Jindřichův a připojil jej ke svému. Dvůr v držení Jiřího a Petra přešel později na pány z Hazmburka, kteří tím získali polovinu místní kostelní podace.

V letech 1389 měl mimo jmenované majitele také část zboží Duban v držení jakýsi  Dmitr, asi synovec Alšův. Roku 1396 převzal  část dvora Alšova, kterou však již r. 1399 opět prodal, snad Oldřichovi z Hazmburka. Zbývající statek Alšův, který nenáležel dosud k hazmburskému panství , obdržel po smrti Alšově (okolo r.1400) syn Jindřich. Ten jej prodal r.1418 za 8 kop úroku na dubanské tvrzi a dvoře, Vilému Zajíci z Hazmburka. Později v letech 1433 bylo dohodnuto, aby jednou podával ke kostelu dubanskému pán hradu Hazmburka a po druhé Jindřich, nebo jeho potomci. Jak je zapsáno v libochovických starých knihách z r.1573, spravoval Jindřich statek pánů Zajíců asi 30 let do r.1463.

Jeho syn  Oldřich, jenž bojoval v řadách pruských křižovniků, se ujal  po smrti otcově tvrze i dvora, a vyplatil dědické podíly svých bratrů. Po něm (od r. 1483) drželi Dubany synové Karel a Vilém asi 25 let, načež bylo vše prodáno pánům z Hazmburku. Karel Dubanský koupil pak r.1520 tvrz Liběšice u Úštěku a tvrz Hurtovskou v Pokraticích u Litoměřic za 900 kop. Jeho syn  Oldřich vše zdědil v r.1545. Měl také (1534) v zástavném držení ves Libouchovec u Děčína, držel (1566) Ploskovice a spolu s vladyckou částí zboží v Záhořanech (od r. 1559).

Byl podkomořím českého krále a nejvyšším písařem krále. Hurtovskou tvrz, prodal r. 1570. Některé jeho statky drželi po něm potomci Žichovcův z Duban.

Rod Dubanských se rozvětvoval nadále mimo jeho rodnou osadu. Dubany byly zatím spravovány z Klapého a Házmburky, a tvrz nebyla obývána. Stála však ještě v druhé polovině 16. století. V šedesátých letech devatenáctého století, existovala ještě západní zeď, po přestavbách  (domy čp. 14,15) zůstaly snad v zemi jen základy.  R.1590 se pojednává v listinách o dubanské vinici (na svahu Rohatce), která byla zastavena městu Budyni spolu s jiným zbožím za půjčku Václavovi z Hazmburka. R. 1611 byla tato vinice v majetku Jana Zbyňka a dosahovala s vinicí hazmburskou ceny 947 kop gr, č.

Při výsadě, kterou r. 1591 udělil Jiří z Lobkovic Libochovicím, povoluje se též tomuto městu vybírání ospu o sv. Havlu z dědin Duban a Klapého, tyto platby zatím až dosud náležely Jiřímu z Lobkovic.

Vysvětlivka: Důležitou součástí každého gruntovního zápisu bylo i zapsání všech břemen a jiných povinností a závazků, jimiž byla každá usedlost tehdy určitým způsobem zatížena. (Výše placeného gruntovního úroku, výše dávek odváděných v naturáliích: sypané obilí =ospy, slepice, kachny, husy, vejce, sýry a předivo; též placení farního desátku, povinnosti ke kostelu, faře a škole, a hlavně výkaz a počet dní robotní povinnosti potažní nebo pěší, bezplatně a povinně vykonávané své ochranné vrchnosti. V některých obdobích se dokonce v každém gruntovním zápise připomínalo vykonávání a dodržování povinností náboženských, vedení mravného života a hlavně pak se zdůrazňovala povinná úcta, naprostá věrnost a poslušnost vůči své ochranné gruntovní vrchnosti.  

Jiří z Lobkovic zároveň ustanovil, aby dědiny Dubany a Klapý městu nebyly v budoucnu odňaty, ale byly spravovány a řízeny jako dědiny městské. V případě, že by byly odděleny od libochovického panství, tak v tomto případě by městu zůstaly všechny platby.

U dubanského kostela  stála fara od jeho založení. Za Alše Dubanského stál vedle fary ještě domek pro vikáře. V letech 1570 byla připojena fara k libochovické, r. 1623 zanikla a kostel zůstal dodnes filiálním k Libochovicím.

Z pohrom, které vesničku Dubany stihly, je třeba se zmínit o zničení za 30ti leté války, když tudy táhly Sasové, a zhoubu, která se stala v roce 1836, kdy vinou zběsilých paličů, kteří bloudili po krajích a zapalovali obydlí, vyhořelo v Dubanech 11 stavení a 8 stodol. Jen 8 čísel zůstalo ušetřeno. Paliči oznamovali svůj hrůzný čin, předem. Tenkráte jako předzvěst byla nalezena  na dubanských lukách cedule s tímto nápisem: "Zejtra hořet bude v Dubanech a pozejtří v Křesejně".

 Pamětihodnosti:

·      Kostel sv. Petra a Pavla z r. 1278 s třídílným gotickým oltářem z 16. století a areál okolního hřbitova.

·      Plochý kámen s reliéfem řeckého kříže. z větší části zabořený do země. Rozměry: 50x80x25 cm. Naposledy ho popsal Karel Šrámek roku 1926. Tehdy stál mezi obcí a Křesínem v polovině oblouku trati, která dvakrát přetíná starou silnici Dubany - Křesín. Dnes již nebyl nalezen.

·      Archeologické nálezy: Dva kruhy z dutých polokoulí a závěsní cetky.                                       

Prameny: Kronika Dubany, Libochovice, Kaubek, SOKA Lovosice.