úterý 12. května 2015

Zamyšlení nad 15. březnem 1939

    Citát: "V dějinách národů jsou dny, které se nesmazatelně vrývají do paměti těch, kteří byli nuceni je prožít. V povědomí následujících generací pak tyto dny patří k těm nejtragičtějším kapitolám národní historie. Takovým dnem byl i 15. březen 1939."

   
Tato slova sama o sobě jsou jen slova a zdánlivě se zdá, že jsou umně sestavena a pro dnešní generaci snad i prázdná. Možná jen do té doby, než je zaplníme konkrétními činy, skutky nebo událostmi. Pro mne jedna tato událost začala četbou prostého a jednoduchého dopisu občana Libochovic, kterému právě tyto dny přinesly kříž utrpení. Dopis je adresován Městské radě a městskému zastupitelstvu v Libochovicích s datem 15.5.1939.
      "Vzhledem k tomu, že sice jako dobrý Čech, ale náboženství židovského, nemohu býti členem národního souručenství a strana živnostenská, za kterou jsem byl zvolen, přestala existovat, vzdávám se svého členství v zastupitelstvu a s tím souvisejících ostatních funkcí a prosím, aby moje resignace byla přijata. Karel Stern, Libochovice"


     Ano, je to smutná pravda, že pro lidskou bytost, ač je, jak sám Karel Stern říká, "dobrým Čechem", přinesl tento datum v českých zemích tragedii, která v jeho životě změnila vše a nejenom "vzdávám se svého členství v zastupitelstvu". Tady, po seznámení s Karlem Sternem na stránkách zažloutlých archivních dokumentů, dochází k plnému pochopení předtím prázdných slov předcházejícího citátu. Karel Stern byl jedním z mnohých libochovických občanů, kterým rok 1939 přinesl jen utrpení a smrt. Jaké to muselo být smutné pochopení osudu pro p.Sterna, obchodníka s potravinami, který, když ve věku 42 let, v plné životní síle, zjistil, že patrně jeho veškeré naděje pohřbil malíř pokojů Adolf Hitler. Spolu se svou manželkou Elsou Sternovou, dětmi šestiletým Herbertem a čtyřletým Rudolfem, byli nuceni veřejně přiznávat svoji židovskou víru, později (od 6.září 1941) potupně nosit Davidovu hvězdu s vepsaným slovem JUDE. (Židovská hvězda, jinak také Pečeť Solomona - arabsky: Khatam Sulayman). Je však třeba podotknout, že nebyl v Libochovicích sám, tak jako tento den byl zlomem pro židovské občany Libochovic, tak byl zlomem nejen pro křesťany, ale i ateisty, které však spojovala myšlenka být a žít svoboden. Následky tohoto dne byly v důsledku kruté. Padesát židovských spoluobčanů nenávratně pohltily koncentrační tábory, další libochovičtí skončili svůj život na popravištích v Kobylisích, Osvětimi, Pankráci..... Karel Stern se svou rodinou byl popraven ve Varšavě 25.4.1942.
    Život se však nezastavil. Zlá doba vyvolávala zlé duchy, o slovo se hlásili ambiciózní kariéristé, tisk byl plný ostrých útoků, osočování a příznačného "hledání viníků". Toto bylo příznačné nejen po roce 1939, ale i po roce 1945. Deziluze radikalizovala i mnohé vzdělané a do té doby slušné lidi, kteří najednou zatracovali i to, co ještě před rokem vyznávali a v co věřili. Majetky židů byly zabaveny, výhodně odkoupeny jinými libochovickými občany, ať již během okupace, či po roce 1945 a archivy jsou dodnes zaplněny zrádnými dopisy "statečných a věrných režimu".
     "V dějinách národů jsou dny, které se nesmazatelně vrývají do paměti těch, kteří byli nuceni je prožít."
     Ano, dějiny naší země jsou naplněny mnoha nesmazatelnými dny. To, co je však nesmazatelný den pro jedince, nemá vždy stejný význam pro národ a opačně. Proto je třeba pro lepší pochopení každým jedincem opravit citát takto:
     "V dějinách národů a každého jeho občana jsou dny, které se nesmazatelně vrývají do paměti národa a těch, kteří byli nuceni je prožít. V povědomí následujících generací pak tyto dny patří k těm nejtragičtějším kapitolám národní i osobní lidské historie. Ano, takovým dnem byl pro národ, občany a jedince i 15. březen 1939."

Žádné komentáře: