Krista (Christa) Podaná

Krista (Christa) Podaná

Narozena 22.prosince 1882 Budyně n.O., zemřela 27.dubna 1970, Liběšice

Kuchařka, hospodyně na zámku Libochovice

Ano, není to skutečná osobnost Libochovic, ale významná postava co se týče vývoje a osobního života majitelů panství Libochovice v období 1909 až zhruba 1940, a navíc v mysli pamětníku osobnost takříkajíc nesmazatelná. Možná kdyby slečna Krista nebyla na zámku zaměstnaná, běh událostí by šel jiným směrem a rodinný život hraběte Jana Josefa Herbersteina - Proskau a jeho manželky hraběnky Marií von Galen by zřejmě také byl úplně jiný. Ale osud je osud a tak se stalo to co se stalo. Hlavní postavou tohoto děje byla Krista Podaná, původně kuchařka a hospodyně na zámku v Libochovicích. Krista se narodila v Budyni 22.prosince 1882 v rodině kamenického mistra v Budyni čp.60. Otec, Vojtěch Podaný pocházel z chalupnické rodiny na Podbradci a jeho manželka Františka, rozená Loskotová z rodiny zednického mistra Loskota v Libochovicích.

Náhodou se mi dostala do rukou část korespondence od od bývalého údržbáře na zámku a později vodárenského mistra, v které popisuje své osobní vzpomínky na dobu strávenou v meziválečném obdobím na zámku Libochovice. Byl také velmi dobrým přítelem Oldřicha Suchého, zaměstnance a později kastelána zámku, pana Vejvody osobního komorníka hraběte. Jméno ovšem neuvedu, ač je nyní na Pravdě Boží, budu respektovat jeho přání jež v korespondenci uvádí. Také částečně používám článku pana Ing. Špecingera, který byl dobrý přítel pana Rubliče a měl ve své době volný přístup do listinné sbírky zámku. Proto se domnívám, že můj příběh nese známku vysoké pravděpodobnosti všech událostí jak se staly. Použil jsem také matrik, archivů a kronik několika obcí.

Krista jak už bylo řečeno v roce 1909, tedy ve svých 27 letech, nastupuje do služby do zámecké kuchyně jako kuchařka, později byla zaměstnaná jako zámecká hospodyně, někdy je uváděno jako komorná. V dopisech je zmiňováno, že samotná Krista byla velice pěkná a cílevědomá mladá dáma, leč zůstávalo v ní vše co si z chudých poměrů přinesla, touha po lepším životě, sny o vyšším stupni ve společenském žebříčku. Ale sestra pisatele, která s ní navštěvovala obecnou školu se o ní vyjadřovala cituji: „Sestra říkala, že byla ve škole hloupá a divila se proto jakou udělala kariéru“. Ano, udělala kariéru. Později ji museli z příkazu hraběte titulovat „slečno Kristo“. Vše asi ale stejně začalo někdy před rokem 1914, kdy se paní hraběnka podle vyprávění spustila s lesmistrem na Myslivně (dnes Jägerhaus), inženýrem Václavem Bernasem, který v roce 1902 ovdověl. Ale lesmistr Bernas byl, „prý“ za hraběnčinu přízeň a své romantické vzplanutí, nakonec krutě postižen. V době první světové války ho „neznámý“ střelec brokovnicí připravil o oči. Podle různých verzí se tak stalo u hájovny u Hříškova, nebo oknem v zahradnickém domě v libochovickém parku - ale možná i jinde. Také fakt, že hrabě potom slepého inženýra jmenoval ředitelem panství, tak tato skutečnost nikdy tragédii neobjasnila, pouze ještě zamlžila. Ostatně Bernas, kterého museli úředníci všude vodit a všechno mu předčítat, se záhy odstěhoval ke své dceři do Prahy.

Sám hrabě odplatil své ženě stejnou měrou. Po událostech jeho ženy, si hrabě oblíbil kuchařku Kristu a tím začalo další kolo událostí. Josef Herberstein , jak říkají pamětníci, svou ženu i s dětmi ze zámku vypudil a ta, ač si mohla vybrat z několika zámků v jejich majetku, provokativně se odstěhovala i s dětmi do hotelu do Litoměřic. Jeho vztah s Kristou vyvrcholil,narozením chlapce. Jak uvádí matrika, Vojtíšek se narodil 3.2.1918 v Sanatoriu v Podolí, v hejtmanství Královské Vinohrady. Je zajímavé, že v matrice není udán otec, ani údaj nemanželský. Aby to však nebylo jednoduché, kolovaly po narození Vojtíška po Libochovicích „zaručené“ zprávy, je to syn hraběte, syn pana Rubliče, který prý Kristě přislíbil manželství. No, podle vyprávění a svědků ještě žijících byl pan Rublič velice šaramantní, fešák a ženské po něm bláznili, ale on na svatbu jaksi neslyšel. Takže kdo ví, mohlo to být tak i tak. Faktem je, malý Vojtíšek neměl dlouho radost ze života. Podle podání svědků jedné z komorných (Otázka: proč služce vozila kočárek komorná?), 12.května 1919 vypadl za záhadných okolností na tehdejším ještě železném libochovickém mostě do Ohře. Vedení zámku vypsalo odměnu na nalezení dítěte a to také bylo 18.května 1919 v devět hodin dopoledne panem Jasenovským, zaměstnancem elektrárny vytažen na jezu u elektrárny. V matrice je zápis „Utopení (náhodou) dle ohledacího lístku“. Tato tragedie se nikdy nedošetřila a nevysvětlila, což ještě více přililo „oleje do ohně“ jednak mezi oba manžele, tak i mezi lidmi.

Slečna Krista 1930

Hrabě Josef Herberstein 1923

Josef Rublič 1911

Ing.Špecinger: A když potom rozpory mezi hraběcími manželi dosáhly neudržitelného rozsahu i povědomí ve městě a okolí, byly ukončeny velice kuriózním způsobem. Do libochovického zámeckého parku byla svolána schůze veškerých zaměstnanců panství a před nimi, na terase, si hrabě s hraběnkou veřejně navzájem všechno odpustili a smířili se. Manifestační průběh měl zřejmě zastavit spoustu nahromaděných podezření a pomluv, přičemž shromáždění bylo později mylně považováno za další místní dělnickou demonstraci tehdejšího bouřlivého poválečného roku 1920. (Moje poznámka: Takto to interpretovala podle zápisů místní organizace KSČ v pozdějších dobách)

K trvalému uklidnění ovšem došlo v hraběcí rodině až před jejích smrtí, po nástupu nacizmu. Skutečnou pravdu se ale nikdy nedozvíme, tu si odnesli na pravdu Boží všichni zúčastnění a jejích zpovědníci.

Celý tento příběh podle mého mínění ovlivnil i pozdější povahu hraběcího syna Bedřicha, který se jednoznačně v otázkách osobních i majetkových vztahů jednoznačně postavil proti otci.

Samotná Krista Podaná zemřela svobodná v Liběšicích v Domově důchodců 27.dubna 1970. Pochována je na stejném hřbitově jako její jediný syn Vojtíšek, na hřbitově v Budyni. Jako jediný pozůstalý je uveden Vojtěch Culík, vikář. Až jednou půjdete do Budyně, stavte se na hřbitově, jednak tamní hřbitovní kostel Panny Marie Sněžné stojí za to. Ještě je tam jedna zajímavá stavba, vpravo od cesty vedoucí od hřbitovní brány ke kostelu, kde stojí pozdně barokní kostnice z let 1764 – 1766, jedná se o centrální stavbu se zkosenými rohy a mansardovou střechou. Hlavní kamenný portál, ke kterému vede dvouramenné schodiště, je ozdoben hadem a lebkou. A pokud budete pokračovat dál okolo kostela narazíte na hrob malého Vojtíška, dítěte které si života vůbec neužilo.