Možnosti volit se mi dostalo díky tehdejší ústavě
Československé socialistické republiky ve věku 18 let. Tohoto bláznivě
mladistvého věku jsem bohužel, nebo snad naštěstí, dosáhl v roce 1968.
V té době jsem byl všestranně vzděláván střední vzdělávací
školou, a to osvícenými profesory, kteří později ke škodě školy zanikli
v mlýnských kolech politických dějin. Ano, byla mi jimi nastíněna čest být
voličem, a rozhodovat jak a kdo povede náš národ vpřed, tam, kde jsme v té
době tušili, že život je nějak lepší a volnější. Ano, docela jsem se těšil. Volby do národních výborů měly
proběhnout v roce 1968. Byly však odloženy a starý režim věděl, že pokud
by je uspořádal bez předchozího zavedení starých pořádků, dopadly by pro ně špatně.
Funkční období volených orgánů bylo proto prodlouženo. Také podzimní volby do
nových správních orgánů federálního uspořádání republiky neproběhly, pouze schůzí
Národního shromáždění, která byla poslední plenární schůzí v onom volebním
období, byly ustanoveny příslušné orgány. (Protože již od 1. ledna 1969 se
podle ústavního zákona o československé federaci přeměnilo Národní shromáždění
ve Sněmovnu lidu a po vytvoření Sněmovny národů vzniklo nové Federální
shromáždění).
Bohužel, už v té době to začínalo vypadat na
věčné časy se Sovětským svazem, bylo to proto pro mne velké zklamání, že své
volební právo degraduji na úkon vhození lístku do jakési schránky. A ani to mi
vlastně soudruzi neumožnili.
Tohoto práva se mi dostala poprvé spolu s miliony dalších československých
občanů ve dnech 26.-27.listopadu 1971. Mohl jsem si vybrat z jedné jediné
kandidátky. Pro mne celá situace byla o to komičtější, protože v té době
jsem plnil čestnou povinnost pro svoji socialistickou vlast, byl jsem vojákem
základní služby, naštěstí v útvaru, kde jsme na stráž chodili bez nábojů,
nevěřili nám. A tak jsem v těchto dnech v sevřeném útvaru spolu se
svými spolubojovníky, všelikého složení od zkrachovalých existencí, přes
nespolehlivé původy, faráře a zlodějíčky přistoupil k urně a vhodil svůj
první volební lístek. Pravda nenadchlo mne to. Jak poznamenal můj kolega,
absolvent semináře: „A teď se děj vůle Boží“. Taky se děla, však víte, ale byla
nějaká odložená. Celé volby byly tehdy zakomponovány do oslav VŘSR.
Poté mi byla dána možnost volby
do FS a do Obecního zastupitelstva v pětiletém období pomocí jednotné
kandidátky Národní fronty. Tyto volby vždy proběhly tak nějak okolo nás,
protože jsme ani nakonec neznali kompletní zastupitelstvo a natož své
zastupitele v ČNR, či FS. V Libochovicích v té době byl až do
odchodu do důchodu v čele města kandidát NF Antonín Maleček. Proto se pro
mne staly nezapomenutelné volby v roce 1986, kdy rozhodnutím orgánů byl předem
ustanoven, tak jak bylo zvykem, volby nevolby, do čela města p.Christen. A tu
se ve mne vše vzepřelo a rozhodl jsem se sice volit, ale škrtnout. Jenomže,
v červnových dnech kdy volby probíhaly, jsme se ženou tak nějak
pozapomněli a do volební místnosti jsme vběhli jako poslední, před uzavírací 19
hodinou. Rychle škrtli kandidáta a po vyvěšení voleb jsme se několikrát šli
podívat, že tento kandidát byl zvolen 99,5% hlasů. Sice těch našich 0,5%
nepomohlo, ale pocit to byl velice hřejivý.
Dnem komunálních voleb (24.
listopadu 1990), kdy byla zrušena dosavadní soustava Národních výborů se mi
konečně dostalo satisfakce a po 22 letech volebního práva jsem se zúčastnil
prvních skutečných voleb.
Tehdy to byl skutečný zážitek.
Ale jak šel čas, tato demokratická vymoženost se pomalu začala stávat tak
všední a poněkud fádní záležitostí, hlavně pro ty, kteří již vkročili ve své
plnoletosti do tohoto zřízení.
Co je však příčinou tohoto
dění? Nezájem, lhostejnost, anebo pocit, že když na něco mám právo, tak to
nemusím dělat? Ano něco z toho v tom je, ale ruku na srdce, páni
politici. Není to také tím, že prostý volební lid poznává, že je vlastně jedno
koho zvolí, výsledkem jsou stejně tahanice a podivné domluvy a spolky. A to
nejen do leva, do středu, do prava, do zelena, prostě někam. Přátelé nenechte
se však odradit, to je přesně to, na co někteří rádoby politici spoléhají, na
nízkou účast. A pak vyhrává ne vůle lidu, ale vůle strany, která má
disciplinovanější voliče. Já vím, je těžké si někdy v kandidátkách vybrat,
ale věřte, že někdy menší zlo je vždy lepší než zlo větší. Tak se rozhoupejte a 10.-11.10.2014 jděte do volebních místností, k volbám do Místního zastupitelstva. Ale předem si zjistěte některé věci: Která strana pracovala ve
váš prospěch, která strana vytvořila lepší životní prostředí v našem
regionu. Který zastupitel skutečně pro město něco udělal, balil vás do bavlnky,
a ne do bodláčí, a který neudělal nic, a který jen řečnil, a řečnil. A nevěřte všem
vyjádřením politiků před volbami, každý vám rád namaže chleba máslem, když jako
odměnu za to dostane pečenou husu, chtějte proto nejen chleba s máslem,
ale i tu husu a to s knedlíky a se zelím. A hlavně, po volbách kontrolujte
kolikrát vám dá z té porce kousnout, to je to nejdůležitější.
Žádné komentáře:
Okomentovat