Článků, studii a mnoho dalších pojednání o Libochovickém
rodákovi Janu Evangelistovi Purkyně je mnoho. Málo, dá se i říci, až překvapivě
málo, je článků zmiňujících se o jeho bratrovi, Josefu Jindřichovi Purkyně.
Josef se narodil 12.července roku 1793. Vlastně měl velké štěstí, že se
nenarodil jako pohrobek, protože jeho otec přežil Josefovo narození o dva
měsíce. Je také zajímavé, že ač Josef byl později velice zdatný architekt, že
se o něm Jan Evangelista Purkyně ve svých vzpomínkách zmiňuje velice okrajově a
to pouze v mládí. Josef studoval
ve Vídni, rovněž podporován Franz Josephem, knížetem z Dietrichsteinů,
v té době majitelem panství Libochovice. Josef, tak jako jeho bratr, byl
rovněž nadaný, neměl však tak cílevědomou povahu jako jeho bratr. Ze zmínek,
které lze získat z několika málo zdrojů na Internetu, byla jeho studia
daleko jednodušší a možná i pohodlnější co se týče celkového způsobu života.
Také byl vychován jako stipendista Dietrichsteinů v Mikulově a ve Vídni, kde
absolvoval techniku a později se tu habilitoval.
Poznámka: Podle zjištění pana Jaroslava Tlustého se J.
J. Purkyně stal inženýrem (Techniker.) v Praze na polytechnice (předchůdce
ČVUT), když předtím studoval mikulovské gymnázium, kam se dostal jako chórista
kolegiátního semináře (Význačná kolegiátní kapitula u sv. Václava v Mikulově) a
nikoli jako jeho bratr jako chórista u mikulovských piaristů.
Jeho národní uvědomění bylo bohužel vzhledem k Janu
Evangelistovi mizivé. JEP který se dlouholetým pobytem v cizině neodnárodnil,
vídeňský Josef Purkyně se stal Rakušanem. Ještě před koncem studii měl
zajištěno zajímavé místo. Specializoval se na vodní stavby a tak byl zván
k důležitým projektům a stavbám v Haliči, na Balkán a do části Itálie,
tehdy obsazené Rakouskem. Později také přednášel na vídeňské technice a byl i
autorem odborných studii. V Itálii se také r. 1820 oženil s Italkou, s níž měl
pět dětí. Při pracovním vypětí se však nervově zhroutil. Bohužel ani není
bezpečně známo místo a doba, kdy zemřel (snad Štýrský Hradec).
Jeho syn Ing. Jan Purkyně (*1824 Wien, +1891 Rjeka)
pracoval jako lodní strojník v Terstu, kde se seznámil s Angličankou Elise
Wachelor z Greenwichu, s níž se oženil. Později se trvale usadil v Benátkách,
zaměstnán u válečného námořnictva tehdejšího Rakouska - Uherska. (Před tím,
než k samotnému pádu města Benátek přispěla příliš konzervativní vláda,
tak si Benátky udrželi svou nezávislost až do roku 1797, kdy Napoleon podepsal
úmluvu z Capo Formio
kterou přenechal Benátky Rakousko-Uherské říši výměnou za Miláno. Nakonec byly
Benátky v roce 1866 po třetí válce o nezávislosti začleněny do Italského
království). Existuje zmínka i o jeho synovi Karlovi, který se údajně stal
báňským inženýrem v Moravské Ostravě, ale i on se však oženil s Italkou.
Ze tří Janových sester je zmiňováno pouze o Nině, s poznámkou, že byla
nadanou herečkou (zmínka je z roku1854 kdy v Josefském divadle ve Vídni hrála
v Schillerově truchlohře „Úklady a láska“). Jan Purkyně měl tři syny,
nejmladší Jan (*1876 Rjeka), žil později ve Vídni s manželkou Katrin
rozenou Sinkowich. Prostřední syn Oskar (*1872 Rjeka, +1926 Rjeka), byl lodní
technik, a nejstarší syn Robert, (*1868 Terst) se stal zručným mechanikem a byl
zaměstnán jako strojník v obchodní námořní strojírně ve Rjece (Rijeka, dnes
severní Chorvatsko, dříve italské Fiume). S manželkou Normou Grillo
(*1876 Rjeka) měl syna Oskara (*1900 Rjeka), který se stal sekretářem tamní
banky. Oskar se již na Jadranu plně aklimatizoval a z jeho manželství
vzešly dvě dcery: Foscu (*1930 Rjeka) a Marii Luisu (*1934 Rjeka).
Fotografii, ani kresbu Josefa Purkyně se mi
nepodařilo nikde najít. To že se o něm málokdo zmiňuje, je zřejmě zapříčiněno
tím, že se tak záhy odrodil své rodné zemi a zcela se poněmčil. Stal se občanem
Rakouska – Uherska. S rodinou JEP udržoval jen písemný styk, i když JEP
jej byl navštívit, on sám se nikdy na sever nevydal. Jak jsem se již výše
zmiňoval, před svou smrtí se z něj stal podivín a zřejmě trpěl nějakou
psychickou poruchou. Přesto považuji za potřebné připomenout jeho osobu občanům
Libochovic, aby si uvědomili, že rod Purkyňů byl na své tehdejší poměry
neobyčejně nadán a to i v dalších generacích.
1 komentář:
Úžasný a vyčerpávají životopis, který mě moc zajímá, neboť prvorepublikové časopisy Eva a Vkus jsem kdysi mnohokrát v knihovně prolistovávala a jména jsem si mnohokrát všimla. I později v poválečných časopisech se vyskytovala. Teď jsem se dozvěděla víc. Děkuji.
Okomentovat