Procházka Libochovicemi a okolím za poznáním, část druhá

Náměstí pochopitelně bylo i místem, kde se konaly různé trhy, poutě, spolkové i politické události. Koneckonců již v roce 1507 v Uherském Budíně udělil Vladislav Jagellonský městečku Libochovice výsadu na trhy (jarmark, trh, ..) na přímluvu Jana ze Šelmeberka a Zdeňka Lva z Rožmitálu - poručníků nedospělého Jana III. Zajíce z H. ( Jan ze Šelmberka +1508, č. šlechtic; nejvýznamější člen rodu. Majitel statků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1480-1503 nejvyšší kancléř, 1503-07 nejvyšší komorník Českého království. Lev z Rožmitálu. +1485, český šlechtic a diplomat, 1464 český nejvyšší zemský sudí, 1467-80 nejvyšší hofmistr). Tento pergamen Vladislava Jagelonského je uložen v okresním archivu. Po více jak padesáti letech, v roce 1568, měly Libochovice již dva jarmarky a později v roce 1731 už tři. Panovník však vždy dbal na to, aby rozšiřováním počtu jarmarků nebyly poškozeny zájmy okolních měst. Proto se podmiňovalo uděleni či obnovení výsady vyjádřením i okolních měst. A pokud bylo kladné, pak panovník neměl výhrady. Obyvatelé Libochovic tak měli na sklonku 18.století jarmarky dokonce čtyři. Právo konat čtvrtý jarmark jim v roce 1796 udělil císař František II. Je vhodné připomenout, že Libochovické jarmarky bývaly bohatě navštíveny jak jarmarečníky, tak návštěvníky - kupujícími. Zápisy v městských knihách uvádějí různé detaily. Tak se například můžeme dočíst, že na jarmarku konaném v den sv. Bartoloměje v roce 1722 vystavovalo a nabízelo své zboží 310 jarmarečníků. Jejich účast na libochovickém rynku (náměstí) vynesla městečku slušný příjem a přispěla i k věhlasu Libochovických jarmarků (asi jako dnešní Vavřinecká pouť). Jarmark většinou zajišťovala šestičlenná městská rada, která určila výběrčí poplatků, kteří vybírali poplatky od všech zúčastněných (kramářů, řemeslníků i kupců), zároveň měli výběrčí právo kontroly mír a vah. Každý majitel objektu musel zajistit pro svůj nemovitý majetek protipožární opatření, vyčištění komínů, opatřit vodu k hašení, vybavit dům žebříky a náčiním. Kdo porušil zákaz kouření během trhů, byl okamžitě uvězněn. Pobudové a tuláci byli hned po objevení vsazeni do vězení, a pokud byli mladí a statní, byli posláni na vojnu za Libochovického rekruta. Začátek jarmarku byl oznámen zvoncem na radnici a od tohoto okamžiku mohl jarmark začít. (Možná by to byla pěkná tradice, obnovit tento zvyk na pouť) Jarmark trval většinou celý týden. Počátkem 19.století existoval týdenní trh a 5 jarmarků v roce, a to:

1. Ve středopostí (Středopostí je čtvrtek mezi nedělí Oculi a Laetare, to znamená – Oculi: 3. neděle postní, Oculi mei semper ad Dominum = Mé oči stále vyhlíží Pána, jinak také Kýchavá neděle, Laetere: 4. neděle postní - Laetare Ierusalem = Raduj se, Jeruzaléme, jinak také Družebná neděle
2. Den před Nanebevzetí páně (Nanebevstoupení Páně připadá vždy na čtvrtek, avšak v některých oblastech se slaví až následující neděli – ta na kterou jinak připadá 7. neděle velikonoční. V roce 2016 je to 5.května))
3. Na sv.Bartoloměje (24.srpna)
4. Ve středu po sv.Václavovi (sv.Václav – 28.září)
5. Ve středu po sv.Martinovi (sv.Martin 11.listopadu)

Od roku 1914 se konal šestý trh, a to ve středu před Štědrým dnem.

Trhy v roce 1937

Jak je vidět, trhy byly převážně ve středu, a ve středu každý týden bývaly také týdenní trhy na potraviny. Na sv.Vavřince 10.srpna se původně nekonala pouť, ale slavné procesí. Na toto procesí nabízím tři pohledy.

1. Jak uvádí soupis církevních svátků v Libochovicích z roku 1761: na den 10.srpna připadá slavnost velkého mučedníka sv.Vavřince, ten den je domácí slavnost a zpívaná mše svatá v kapli. V neděli sem přicházejí procesí z Budyně, Radovesic, z Duban, Křesína, z Klapého, ze Slatiny. Na to z farního kostela Všech svatých jde procesí ke sv.Vavřinci kde je konána slavnost s plnomocnými odpustky. Po poledni jsou v kapli sv.Vavřince drženy nešpory a příjímání nejsvětější svátosti oltářní. Tento den drží v Poplzích a v Radovesicích obyvatelé Příhodu, a všechny přátelé, kteří ten den k nim přijdou, jídlem počastují. Není tedy přesně známo, kdy se procesí přeměnilo v pouť. Ale asi Libochovičtí převzali zvyk sousedů a drželi také jen Příhodu.
2. Tradice mohla vzniknout i v roce 1742 na sv. Kiliána (8.července), když Libochovice zasáhlo silné krupobití, a tak asi vznikl v tomto roce zárodek poutě, a to tak, že začalo chodit děkovné procesí a to první neděli po sv.Vavřinci z hlavního kostela Všech svatých, do kostela sv. Vavřince. (Kaubek). O tomto procesí se také zmiňuje pan Křenek, ovšem z trochu jiného pohledu. „Na sv. Kiliána pívali u panimámy Šejbové kantoři a muzikanti. Bývalo ten den vždy proces k sv. Vavřinci na odvráceni krupobití; po procesí ve všech hospodách se pilo za peníze, které funkcionáři, při procesí zúčastnění, od obce obdrželi. Paní Šejbová nerada za pivo obci platila; ale i hosté také často zůstávali dlužni, Mezi jinými stkví se na černém prkně budyňský žid Šmule s dloužkem 2 zl. 31 kr. (Šenkýřce dal do zástavy zlatý prsten)“. Ale jak jsem uvedl výše, bylo to jen procesí, protože v soupisu jarmarků v roce 1761 je stále veden jarmark jen na sv.Bartoloměje (24.srpna). Ale pak jsou zde také zřejmá dvě protichůdná tvrzení, Kaubek první neděli po sv.Vavřinci, Křenek Na sv. Kiliána...... ten den vždy proces k sv. Vavřinci. Já se ale spíše přikláním ke Kaubkovi, ta tradice procesí v neděli po sv.Vavřinci tu je.
3. Je tu však také možnost, alespoň v prvopočátcích, že to bylo zádušní procesí za zemřelé Sasy v roce 1742. Ze Sasů, kteří v Libochovicích byli roku 1742, jich v tomto roce „velmi mnoho zemřelo na tak zvanou horkou nemoc“ (tyfus). Někteří jsou pochováni v Křesíně, dva v Klapým, evangelici pod Házmburkem u bývalých vinic, a sice na západní straně (asi 60 vojáků), dále okolo Koštic (více jak 100), okolo hřbitova sv. Vavřince byli ve větším množství pohřbeni podle cesty u Božích muk, (tehdy ovšem boží muka staly jinde), na hřbitově byli pochováni dva. Také byli pochovávání za Radovesicemi, tam kde se dělí cesta do Chotěšova a Budyně, a potom u bývalých panských stodol. Co se týče hrobů u „Božích muk“ mnoho popisovatelů historie určuje toto místo chybně, přisuzuje jej k místu zvanému „Prostřední Boží muka“ na rozcestí nynější cesty k Jeřetínu. Kaubek ale, byl té době nejblíže, jasně říká: „okolo hřbitova sv. Vavřince leží jich mnoho u Božích muk dle cesty“. Je třeba si uvědomit, že tato muka stávala na druhé straně silnice a severní strana hřbitova byla ve stejné úrovní jako severní strana kostelíka sv. Vavřince, tudíž zde bylo dostatek místa k vykopání hrobů.

Takže tyto tři možnosti k tradici datu poutě zde jsou. Nikde jsem však nenarazil na písemnou zprávu, že se procesí v minulosti konalo v neděli před sv.Vavřincem, tak jak je dnes občas zřejmě převážně z komerčních důvodů přistupováno k dnešní pouti.

Ještě poslední poznámku, je zajímavé že ani v „Pamětnici Libochovické farnosti“ není od roku 1842 (kdy byla vedena česky) do roku 1946 ani zmínka o nějakém procesí, či pouti. Taktéž mlčí kronika vedená panem Karlem Křenkem i pozdější vedená Jaroslavem Křenkem. První zmínku, kterou jsem našel je z 18.8.1951, kdy je zapsáno, že pouťovou veselici pořádalo sdružení ČSM Libochovice další zmínky až v 60 letech. Takže nevím co si o tradici Libochovické pouti vlastně myslet.

Poznámka k Saskému vojsku

• Nové války, které o své dědictví musela svádět císařovna Marie Terezie, a které do našeho kraje přivedly jako nevítané hosty francouzské, saské a zejména pruské vojáky s jejich králem Fridrichem II., zanechaly následky i v Libochovicích. V roce 1742 při ústupu mělo Fransousko - Saské vojsko za cíl Litoměřice. Pochod od Brna na Litoměřicko jim trval 18 dní od 7. do 25. dubna a pouze nečinnost silnějších tereziánských útvarů, mimo permanentní husarské přepady, nebyly zbytky saských oddílů zcela zničeny. Žalostný stav zbylého saského kontingentu si vynutil na Litoměřicku, kam dorazili poslední vojáci, nezbytný odpočinek. Tak skončilo katastrofální tažení na Moravu. Lazarety rostly nejen v severních Čechách, ale i ve středních Čechách, zejména v Praze. I přes péči lékařů velká část vojáků na následky zranění a tyfu umírala. Proto tolik pochovaných na Libochovicku.

V roce 1970 se poprvé uskutečnila pouť v městském parku, protože na náměstí se budovala kanalizace a vodovod (Zlí jazykové tvrdili že je to proto, že předseda, který bydlel na náměstí chce mít klid). Faktem je, že poté ztratily poutě svůj půvab (alespoň z mého pohledu, na náměstí byla skutečně jiná atmosféra).

Pouť v roce 1960

Zdejší řemeslníci a obchodníci dováželi své zboží a výrobky na výroční trhy i do všech okolních měst, často i dosti vzdálených. K lepší ochraně řemesel byly zařízeny řemeslnické cechy. V roce 1930 žádá obchodní grémium, aby při trzích a jarmarcích nebyly boudy na náměstí umisťovány čelem do středu a stavěny tak, že zadní stěny mají otočeny ke krámům na náměstí, ale aby byly stavěny zády k sobě, aby kupující měli možnost při nakupování v boudách nahlédnout i do výloh obchodů. Neodpustím si v souvislosti s trhy uvést jednu zajímavost: Dne 30. listopadu 1744 začernala se silnice oddíly vojsk (Prusové), mezi nimiž kymácela se poděšená stáda cestou pobraných koni a hovězího dobytka. Koně frkali, otřásali těly, házeli hlavami, hovězí dobytek táhlým bučením tesknil po opuštěných chlévech. Prusů bylo na 5000. Vtáhli na náměstí, kde se hned konal trh na uloupený dobytek. Brzy však odtáhli do Litoměřic. 

Okleštěná vyhláška trhů v roce 1950

Z dalších katolických slavností odbývajících se na náměstí uvádím ze soupisu například:

• 25. března vede se podruhé z farního kostela Všech svatých procesí ke statui panny Marie na náměstí a tam se zpívají Figuraliter Lauretanské litanie, pak se říká modlitba, nato se vede procesí zpět do kostela, kde je post devantatum, hymnus, požehnání s nesvatější svátostí oltářní.
• 8.prosince na slavnost početí Panny Marie vede se opět po poledni procesí z farního kostela ke statui Panny Marie na náměstí, a tam při Figuraliter se zpívají Lauretánské Litanie, po návratu do kostela následuje velebná svátost požehnání.

 

19.století, zřejmě Slavnost Těla a Krve Páně, lidově Boží Tělo

Náměstí se také využívalo i k různým slavnostem, jak spolkovým, městským tak hlavně při konání jak akcí protestních tak agitačních různých politických stran. Například:

• 1.máj v roce 1924 byl slaven následovně, Komunisté na Kopečku a venku, mluvil Sailer z Loun, převážilo téma odpor proti vládě a buržoasii - asi 1000 osob, Národní socialisté slavili na náměstí u Mariánského sloupu. Mluvil Míček z Mostu o pozemkové reformě a starobním pojištění - asi 700 osob, Sociální demokraté na druhé straně náměstí u sochy sv.Rocha, mluvil Herynk o "odluce", o reformách a reflexi českých dějin - asi 1000 osob.

• V roce 1931 byl poprvé postaven na náměstí Vánoční strom republiky, pod protektorátem okresního úřadu v Roudnici a městské rady v Libochovicích. Sbírka se konala ve dnech 17. - 31.12.1931
• V roce 1968 v prosinci byl poprvé v poválečné době postaven na náměstí Vánoční strom a u něj umístěna kasička na příspěvky SOS vesniček.
• Dnes to již patří k novodobým tradicím, sice náš strom pravidelně vyhrává v kraji, ale vytratily se kasičky.

Co se týče dnešní mladé historie, je možno uvést několik počinů vedení města.

• V prosinci 2001 uvedeno do provozu nasvícení dominant Libochovic (Mariánský sloup, znak města, Purkyňův pomník, kostel) Zároveň bylo poprvé na Vánoční svátky slavnostně osvětleno náměstí a přilehlé ulice světelnou vánoční výzdobou.
• Od roku 2013 hlídá náměstí kamerový systém.

Důležitou vlastností pro poklid obyvatel u takovéto venkovní prostory je veřejné osvětlení, jak to během let bylo u Libochovického náměstí?

• Velké náměstí je od roku 1826 osvětlováno pěti olejovými lampami, a od roku 1862 byly dosavadní olejové lampy nahrazeny petrolejovými a jejich počet se rozšířil na 14.
• Dne 29.prosince 1908 odhlasovalo obecní zastupitelstvo zřízení a umístění Waschingtonových plynových petrolejových lamp a to jedna na náměstí, jedna u „Unionu“(čp.35) a jedna u hostince na „Kopečku". Lampa stála 350,- K, pumpa a nádoba 104,-K, železný stožár 135,- K. Jedna lampa měla světelnost za 300 svíček . Ale až v roce 1910 byly tyto lampy postaveny.( Jednotka svítivosti 1 kandela odpovídá přibližně svítivosti obyčejné svíčky. Žárovka o příkonu 150 W má tedy svítivost asi 300 svíček)
• 1.srpna 1913 byla vypracována smlouva mezi hraběcí elektrárnou a městem o dodávkách elektrické energie. Náměstí a ulice byly díky této smlouvě osvětleny 24 žárovkami o svítivosti 25 svíček, 24 žárovkami o svítivosti 32 svíček. Radnice samotná měla 38 žárovek, škola 30 žárovek, to vše za roční paušál 1650,- K. Tento systém veřejného osvětlení s mírným rozšířením přetrval i rok 1948.
• Teprve v roce1957 byl vypracován nový projekt osvětlení města. Ale bylo nutné změnit veškeré rozvody z 3x120 V na 3x 380 V.
• V roce 1969 byl schválen návrh na instalaci velkoplošných svítidel pro veřejné osvětlení na náměstí, v roce 1970 návrh na zabudování třetího osvětlovacího tělesa do středu náměstí, které za stávajícího osvětleni zůstávalo ve tmě.

Plocha náměstí zažila i některé zvláštní děje, které by některé dnes byly asi těžko proveditelné, jiné možné v každé době. Namátkou uvádím:

• V Libochovicích byla jedna živnost využívající zdejšího příhodného terénu pro cyklistiku a nedostatku pohonných hmot pro auta. Byla to koncesovaná živnost „Úschova jízdních kol“. Koncesi na tuto živnost vlastnil v roce 1942 pan Karel Malý, Čechova 243. Na počátku léta 1942 ve svých 64 letech žádá město o pronájem pozemku na tehdejším Velkém náměstí (Nám.5.května) v prostoru mezi čp.22 až 26 a zároveň požaduje, aby město městské policii nařídilo pokutovat odkládání kol u laviček, stromů, u chodníku a tak podobně. Vskutku chytrý tah. Město 10.srpna 1942 souhlas uděluje, ale policii odmítá vydat jakékoliv nařízení.
• 1950 - 15.února se konala pro malé město Libochovice nevídaná svatba. Ženich Karel Melka, Kerkovo nábřeží 270, řidič, nevěsta Anna Blechová z Černčic u Loun, vedoucí zábavních podniků (poutě). Zástupy lidí naplnily náměstí. Svatba se konala nejprve na MNV a pak svatebčané přešli do kostela Všech svatých. Družiček bylo 12, ostatních svatebních hostí velmi mnoho. Hostina si vyžádala na 18 husí, 500 kg drůbeže, 3,5 q vepřového a 10 100 koláčů. Náklady se odhadovaly na 100.000 Kč. Svatba byla charakteristická pro poválečnou mentalitu
• 1955 - 17.srpna sušilo JZD obilí na betonce na náměstí u Mariánského sloupu.
• 1995 - Začíná problém s diskotékami, v únoru po diskotéce parta výtržníků ulámala na náměstí dopravní značky, rozbila osvětlení ve fortně, u DD poničila oplocení, u školy polámala stromky.

Co však je na náměstí zajímavé po stránce turistického ruchu? Hlavní přilehlou dominantou náměstí je bezpochyby zámek, ale ten najdete podrobně popsaný v tolika brožurách, že netřeba se jim detailně zabývat. Na jižní straně náměstí, mimo historických domů, jsou čtyři turistické možné cíle. Čp.10, pamětní desky p.Lhotského a JEP, a v neposlední řadě samotný pomník JEP.

Čp. 10 klasicistický, jednopatrový dům, s vysokými pilastry a trojúhelníkovým štítem, průjezd je sklenut valutovou klenbou s lunetami. Jeho současná podoba je z první poloviny 19.století. Ve skutečnosti jde zřejmě o mnohem starší stavební památku. Dokazuje to i historické zobrazení tohoto domu na barokním plánu města Libochovic roku 1727, kde je zdůrazněný palácový charakter. Dům patřil od nepoměti městu, první zápis je z 24.2.1652, kdy se udává, že k domu patří 17 strychů polí a 27 provazců louky. Svého času, v roce 1788 zde bývala Radnice, protože stará Radnice která byla v domě čp.86 (Zelená hora nyní Černý orel)), byla prodána. Radnice v tomto domě byla do roku 1850. Po vniku soudního okresu Libochovice, zde byl soud (od 17.června 1850). V zadní části býval sousedský pivovar o to od roku 1788 do roku1849. Za první republiky zde byla i šatlava, na přelomu roku 1944/45 byla budova zabrána německou branou mocí, která zde zřídila telefonní ústřednu. Od 24.listopadu 1920 do roku 1947 sloužila budova jako hospodářská škola a od roku 1947, a až do roku 1953 jako Lidová škola zemědělská, od1.11.1958 jako Zemědělská učňovská škola v Libochovicích do ?. Poté budova slouží jako Školní družina a jídelna, a při nedostatku vyučovacích prostor ve škole a to v letech 1960 až zhruba do roku 1991 je používána pro učebny základní školy. V roce 1993 došlo 1. září k otevření Rodinné školy v této budově a to formou městské školy. Bohužel, tak jako všechny střední školy v Libochovicích, vybudované na základě financování městem i tato ukončila svoji činnost pro finanční problémy.

Deska s reliéfem a bustou na domě čp.4, Bohuslava Lhotskkého (* 14.1.1879  + 9.5.1930). Pamětní desku s bronzovým reliéfem Lhotského vytvořil sochař M.Zentner. Odhalena byla 9.10.1949 v 10 hodin. K odhalení se váže jedna událost, deska před odhalením byla zakryta modrou saténovou látkou, ovšem v noci ji kdosi ukradl, takže dopoledne 9.května město narychlo shánělo látku novou. 4.května 1990 byl uspořádán koncert Kociánova kvarteta jako vzpomínka na Ševčíkovo kvarteto za účasti Rafaela Kubelíka. V dnešní době je na místě otázka, zda deska nespadne i s domem.

Deska Bohuslava Lhotského

Pamětní deska JEP. Na paměť 150 narozenin Jana Evangelisty Purkyně, byla 26. září 1937 zasazena deska na nároží domu u zámku čp.3. Na tomto domě proto, protože je nejblíže zámku kde se JEP narodil. Zároveň u této příležitosti byla pojmenována škola „Purkyňovou školou“ . Autorem pamětní desky je Karel Babka. Deska byla pořízena za 5350,- K. 14.5.1943 byla sňata a odvezena do Prahy, do šrotiště spolu s ostatními deskami, válku však přečkala, a po roce 1945 se vrátila na původní místo. Nápis na desce:

Toto deska byla zasazena roku 1937

Na památku 150. narození

JANA EV. PURKYNĚ,

velkého fysiologa a národního buditele,

který narozen 17. prosince 1787 v hlavní

budově tohoto zámku, proslavil Českou

vědu lékařskou po všem světě - zemřel

28.7.1869 v Praze, želen vděčným národem. 

Odhalení desky JEP v roce 1937

Na náměstí před vchodem do zámku byl v roce 1887 postaven pomník JEP ke stému výročí narození Jana Evangelisty Purkyně od sochaře Strachovského. Na vysokém podstavci je busta J.E.Purkyně fysiologa. Celé provedení je z pískovce. Pomník, jehož odhalení bylo 15.srpna 1887, k výročí Purkyňova narození, byl postaven z dobrovolných sbírek. Plot okolo pomníku pořídil v roce 1903 Spolek pro ochranu domoviny za 270,-K. Zadavatelem a donátorem celého pomníku byl Komitét pro postavení pomníku JEP. Pomník byl v roce 1925 obnoven na náklady Státního památkového úřadu. Autor busty je znám, ale autor návrhu na sloup pomníku není jednoznačný. V literatuře je uváděn A. V. Barvitius, ale s velký otazníkem. V SOKA Lovosice ve složce pana Křenka je vypracovaný návrh jehož autorem je právě Křenek a návrh se pozoruhodně shoduje se skutečností. Na severní straně náměstí jsou dva domy zapsané jako památka III.třídy, čp.58, 61.

Z náměstí zamíříme Riegrovou ulicí. V této ulici bývala velice zajímavá stavba a to barokní Panský špitál z roku 1700. Budova byla památkově chráněna, ale to ji od zbourání nijak nepomohlo. Potkal ji stejný osud jako Synagogu, také památkově chráněná, také bez souhlasu zbouraná pro osobní zájmy. V roce 1700, byl na místě zbořených domů čp.72 a 73 byl postaven panský špitál. Pozdějším majitelem byla Nadace panského špitálu. Špitál byl barokní, přízemní, podkovovitého půdorysu, s obdélnými okny a portálem a se středním rizalitem oválného vestibulu, krytého trámovým stropem. V roce 1890 byl využíván také jako Hraběcí chudobinec. Po roce 1945 se dostal do majetku města a sloužil jako sběrna papíru, poté byl obýván Rumunskými dělníky. Díky zanedbané péči se dostal do hrozném stavu. Přesto však budova byla přes 200 let stará a svým stavebním řešením to byl unikát. V republice byly pouze dva takto stavěné domy. Přes námitky ministerstva kultury však došlo ke zbourání, a byť byl památkově chráněnou budovou. Ke bourání došlo v roce 1960 a materiál byl použit k výstavbě domů "Stavebního bytového družstva občanů Libochovic" - předseda PhMr. Václav Kyslík, Poděbradova a Jeronýmova ulice. Na místě špitálu byl vytvořen parčík, který také nebyl zrovna půvabný. Město dostalo alespoň za povinnost zachovat jižní zeď, která byla součástí městských rádoby hradeb, ale i ta také vzala částečně za své. Později zde město vystavělo Obchodní dům a převedlo ho Jednotě. Dnes jsou v přízemí obchody a v patře Diskoklub.