* 29.7.1878 kde? + ?
Ředitel berního úřadu Libochovice, starosta města od
19.12.1935 do 29.7.1943
Úvaha k
70.výročí osvobození, co je to odvaha?
Je
odvaha jenom hrdinsky vystoupit, zakročit, zachránit? Nebo je
odvaha i obětování sama sebe k lepšímu životu v obci, nebo
zabránění horším důsledkům? Z tohoto pohledu jistě byla
odvaha i aktivní obětování starosty města Libochovic ve
válečných letech, stát se předsedou odbočky “Svazu pro
spolupráci s Němci” (zkratka ČSSN). Všeobecně činnost tohoto
Svazu lze bez vyčítek svědomí zařadit do katekorie “kolaborace”,
jako byly spolky “Vlajka” a jiné. Konec konců ve svých
pozdějších formách se kolaboraci nevyhnulo ani “Národní
souručenství”
Poznámka
Wikipedie: Národní
souručenství (NS, německy Nationale Gemeinschaft (NG) nebo
Volksgemeinschaft) byla za Protektorátu Čechy a Morava jediná
povolená politická strana, která měla zdánlivě plnit funkci
parlamentu (podobně jako za socialismu Národní fronta). Sdružovala
téměř všechny mužské státní příslušníky protektorátu,
ženám nebylo členství povoleno. Část členů
využila odznaků s písmeny NS k tichému protestu: otočení
odznaku o 180 stupňů změnilo jejich pořadí na SN, což mělo
znamenat „Smrt nacistům!“ Okupační orgány si však od r. 1941
postupně zcela podřídily vedení NS a prosadily do něj stoupence
aktivní kolaborace. Dne 15. 1. 1943 bylo N. S. jako politická
organizace zlikvidováno a přeměněno v korporaci „s úkoly
převážně kulturními a výchovnými“. Jeho představitelé se
po válce zodpovídali před Národním soudem.
Dobrovolná
spolupráce je z morálního hlediska vždy nejhorší forma
spolupráce s jakoukoliv autoritativní mocí, i když přináší
pro účastníky výhody hlavně materiálního charakteru. Běžný
člověk zjistí, že kolaborací s mocí získá také společenskou
prestiž. A tak dříve nebo později pak zjistí celkové výhody
kolaborace. Avšak všeho dočasu. Poctivé a důsledné vyrovnání
se s důsledky druhé světové války a i odkrývání zločinů
minulých režimů vyžaduje odkrývání způsobů kolaborace na
příbězích kolaborantů i obětí kolaborace. Příběh který vám
chci předestřít, byl však pro účastníky této akce v
Libochovicích poněkud jiný, z tehdejších řešení jedině možný
za záchranu hodnot a lidí. Částečně se o tomto případu již
jednou zmiňoval ve svém článku o divadle pan Tlustý (LN 8/2006),
podařilo se mi však objevit podrobnější líčení tohoto
případu:
Okresní vedení
Národního souručenství v Libochovicích (Karel Kocourek, rolník
z Vojniček a tajemník Bělohlávek) bylo pražským ústředím
důvěrně upozorněno, že se Pražské centrále „Českého svazu
pro spolupráci s Němci“ z Libochovického okresu přímo do Prahy
přihlásilo sedmnáct zájemců o skutečnou spolupráci s Němci.
Mezi těmito sedmnácti lidmi byli i dva dost nebezpeční občané.
R.Vápeník z Libochovic (po roce 1945 zatčen) a bývalý četnický
strážmistr Koťátko z Brozan. Právě tento strážmistr Koťátko,
telefonicky v roce 1940 žádal přímo Vůdcův hlavní stan, o
odstranění pomníku TGM v Libochovicích, protože pozoroval, jak
malé děti dvou rodin členů Scény, kladou k pomníku květiny k
výročí narozenin TGM. Socha tak byla 24.září
1940 sejmuta a
odvezena do Roudnice, podstavec pomníku byl
zakopán do země (kde?). Současně
pražské vedení ČSSN dále důvěrně upozorňovalo, že jakmile
počet přihlášených naroste na 20 členů, pošle předseda
Svazu, Jan rtytíř Fousek, do Libochovic referenta, aby ustanovil
místní odbočku. (Jan
Fousek – rytíř Řádu
Marie Terezie, předseda Národního souručenství a přední
činitel Svazu pro spolupráci s Němci - odsouzen na 12 let do
vězení). Členové Scény se rozhodli, po zkušenostech z
Roudnicka, kde kde v této funkci byl nebezpečný Dr.Kabelka ?, a z
Lounska, kde se smutně proslavil Millke?. (Oba byli prý po válce
odsouzeni k vysokým trestům). Představitelé Scény se tedy
dohodli s Okresním vedením ČSSN, že raději ustanoví místní
pobočku sami a obsadí ji lidmi ke kterým mají důvěru. Chtěli
dosáhnout stavu, kdy by měli pobočku pevně v rukou a aby v
Libochovicích nedošlo k excesům, za které by se po válce museli
všichni stydět. A tak došlo k založení místní pobočky, jejímž
předsedou se stal starosta města Hynek Dvořák. Tuto funkci přijal
s podmínkou, že na něj nebude vyvíjen nátlak na národu škodlivý
program a další činnost. A zde jsme u té původní otázky, bylo
to hrdinství, nebo ohnutý hřbet? Já osobně se domnívám, že to
bylo od tohoto člověka hrdinství, protože jistě byl seznámen se
stavem věcí jak politických, tak veškerých důsledků které
nastanou až válka skončí. Byl si jistě vědom toho, že
neustanovení dobrovolné by mohlo vést až k nebezbečnému
jednání, kdyby se této funkce chopily horlivci typu strážmistra
Koťátka. Předsedou byl jen do roku 1943, kdy přestává být
starostou a v samotné organizaci se stal zapisovatelem.
 |
| Snad starosta Dvořák, alespoň podle pamětníků |
Místnímu
sdružení ČSSN se povedl díky Scéně zarazit na čas veškerou
spolkovou činmnost.Jak? Již před rokem 1942 diskutuje Hynek
Dvořák se Scénou, jakým způsobem vykázat nějakou činnost, a
zda by byla Scéna za podmínek pro ní výhodných sehrála
divadelní představení pro odbočku Svazu. Tím chtěl ústředí
prokázat vůbec nějakou činnost na úseku kultury. Scéně nabídl,
že jakýkoliv schodek bude hrazen z prostředků Svazu. Tak také
došlo k situaci, kterou bych nazval z radosti do smutku. Bylo
dohodnuto, že Scéna sehraje představení neškodné německé hry,
komedie z repertoáru Pražského Komorního divadla "Modrý
démant". A to za hostování Zity Kabátové, Medy Valentové a
Svatopluka Beneše, který měl v Libochovicích tetičku, paní
Marii Marouškovou. Honoráře byly ve značné výši a ani výdělek
nedokázal pokrýt schodek na honorářích a to o 7tisíc. Ale to
vedení Scény nijak nevadilo, schodek převzalo vedení Svazu. Ale
ani tento Svaz schodek nakonec nezaplatil, ale podílelo se na něm
vedení Skláren, firma Kraupner Třebenice a Herbersteinské
panství, protože Ústředí Svazu sdělilo že nemá peněz na
úhradu schodku. Místní vedení reprezentované panem Dvořákem
sdělilo ústředí, že schodek, který vznikl dárcům bude hrazen
ze členských příspěvků a do doby zplacení nebude moci místní
sdružení vyvíjet jakoukoliv činnost. Tím měli vcelku po
starosti. Toto ovšem byla ta radostná stránka. Ta smutná byla
velice tragická. Představení se totiž konalo 26.2.1942 a druhý
den, 27.2.1942 došlo v Libochovicích k prvním zatčením, které vyvrcholilo v dubnu 1942 úděsnýmu hromadnému
zatýkání, jehož oběti skončily na základě stanného práva na
Kobyliské střelnici. Ale je prokázáno, že samotné zatýkání a
činnost místní organizace ČSSN neměli spolu nic společného.
Po válce nesl
Hynek Dvořák, tak jak předpokládal, důsledky svého jednání za
předsednictví NS a to právě ze strany horlivců, kteří raději
nic v době okupace nedělali. Kupříkladu ve volbách v roce 1945
kandidoval jako náhradník za Sociální demokracii (tehdy již jako
Ředitel berního úřadu ve výslužbě), ale byl proti němu podán
protest podepsaný 55 voliči a sice pro činnost před rokem 1945.
Byl tedy z uvedené kandidátky vyškrtnut. Odešel z Libochovic
patrně do Rajce ?, viz poznámka pana Rubliče z jeho deníku:
„6.3.1948 - Bývalý starosta Dvořák se vrátil z Rajce
odkud byl vyhnán“. Nevím jaký to byl doopravdy člověk, ale ať
byl jakýkoliv, svoji část života pro Libochovice tímto skutkem
odvedl a nesl důsledky svého sebeobětování. Možná se najde
pamětník, který s tímto nesouhlasí, ano má na toto právo,
právo na jiný úhel pohledu. Ale co tedy v tomto případě vlastně
znamená slovo „pravda“?
Prameny: SOKA, korespondence p.Sedláka,
kronikáře Scény.
Žádné komentáře:
Okomentovat