Včera a dnes – Odborná škola pro ženská povolání O.Š.Ž.P.

Hrou osudu se do rukou představitelů města dostalo zajímavé tablo školy pro ženská povolání ročníku 1940 – 1943. Co to bylo za školu a jak vznikla? 

Včera - Na jaře v roce 1939 začíná městská rada usilovat o přeložení dvouleté obchodní školy z Roudnice do Libochovic. Tato škola měla být umístěna na nádvoří radnice v prvním patře, které bylo nově postaveno v roce 1933, jako školní místnosti pro obecnou školu. Tato úvaha a požadavky však Roudnice nebrala na vědomí, navíc o tuto školu začala usilovat i Budyně a pomlouvá v Roudnici, že si město Libochovice půjčuje u Budyně peníze, aby tento projekt mohlo zabezpečit a místnosti že jsou plné vojenského materiálu po mobilizaci. Celé se to snažilo napravit Obchodní Grémium v Libochovicích v čele s A.Voglem.  Nakonec místo Obchodní státní dvouleté školy, se podařilo prosadit městu u Ústřední matice školské zřízení "Soukromé odborné školy pro ženská povolání", kterou financovalo město.

Tato škola byla otevřena Ústřední školskou maticí k 1.9.1940. Byla umístěna do prostor po bývalé obecné škole, v zástavbě bočního traktu radnice, v prvním patře (dnešní policie). Prostory zahrnovaly 3 učebny a dvě menší místnosti. Část školy byla také umístěna v přízemí.

Podmínky Matice pro zřízení školy:

•      Propůjčiti tuto budovu zdarma pro odbornou školu
•      Provést veškeré vnitřní adaptace
•      Upravit a propůjčit zdarma byt pro školníka
•      Zařídit školní kuchyni včetně sporáku
•      Hradit z městských prostředků otop, osvětlení, spotřebu energii a vody
•      Personální náklady a pomůcky bude hradit Matice
•      Město provede přestavbu bývalé vojenské kuchyně ve dvoře radnice postavené v roce 1938 na prádelnu

Neuplynul však ani rok a Ústřední matice tvrdě na městu požaduje zlepšení podmínek pro tuto školu, a žádá adaptaci budovy, zřízení kuchyně, šatny, jídelny a jejich vybavení. Dále požaduje, aby město pronajalo zasedací síň, rozdělilo ji heraklitovou přepážkou tak, že vzniknou dvě třídy, zároveň také požaduje zřízení samostatného WC.

V roce 1941 začne tedy Město tlačit na knihovní radu, aby byla knihovna v důsledku rozšíření rodinné školy přemístěna do prvního poschodí radnice, vedle zasedací místnosti zastupitelstva. Knihovní rada se tomuto postupu brání, s odůvodněním, že ona místnost nemá okno, kamna a není možnost do ní umístnit veškerý inventář a navíc, Město jako zřizovatel knihovny ze zákona je povinno zařídit takové podmínky, aby knihovna mohla sloužit široké veřejnosti. Jenže město se dostalo do složité situace, buďto zachová rodinnou školu a vystěhuje muzeum a přestěhuje knihovnu, nebo nebude škola. Nakonec celou situaci řeší tak, že muzeum vystěhuje do beden pod zámek, knihovnu přemístí do oné tmavé místnosti. 

V roce 1942 však vedení školy konstatuje, že pro velký zájem bude nutno rozšířit tuto školu o dvě třídy a obrací se na město, jako na svého zřizovatele o přidělení dalších místností. A tak v roce 1942 zajišťuje starosta Města v domě čp.352, majitel Králíček  sál restaurace (kde dříve byla rozdělovna jatečního dobytka na městských jatkách) pro umístění učebny odborné rodinné školy v Libochovicích. Roční nájem činil 2500,-K mimo úklid a otop.

Protože situace je dále neúnosná tak na rok 1944 je plánovaná přestavba, ke které však nedošlo pro politickou situaci nedošlo. Po roce 1945 je přípisem Ministerstva školství z 23.8.1945 vydáno povolení k pokračování vyučování na této škole, které bylo přerušeno okupací, zároveň jmenuje novou ředitelku školy Zdenku Hubertovou. MNV se tedy 13.12.1945 usnesl o znovu zřízení Školy pro ženská povolání ve své režii. 

Tuto školu však v podstatě zpravovalo administrativní kuratorium. Protože Odborná škola pro ženská povolání, měla nadále učebny v prvním patře nádvorní budovy radnice, které nárokuje školka, takže v září 1947 (kdy tyto prostory nakonec školka získala), se  škola vystěhovala a své učebny měla nadále porůznu ve městě, a to v prostorách Okresní péče o mládež v Libochovicích, Purkyňově měšťanské škole, Městské mateřské škole. Purkyňova měšťanská škola pro tyto učebny urgentně žádá nábytek, který však nedostala. Tato škola po roce 1947 dostává nový název „Rodinná škola“. V roce 1947 v létě jedná ředitelka školy Hubertová (zástupkyně Maxová) s MNV o přidělení nábytku pro školu z inventáře konfiskovaného nábytku. Město na jednu stranu si tuto školu nutilo, na druhou stranu byly obrovské potíže s investicemi a financemi, které spolu se školou učňovskou spolykaly přes polovinu rozpočtu města, protože příspěvky od ministerstev nepřicházely a školy byly majetkem města, které bylo jejich zřizovatelem. Navíc rozpočtový schodek dosahoval dalších 90tisíc Kč, protože nebyly převedeny dotace z rozpočtu MNV pro školu. Protože MNV nemá nadále možnost získat prostředky odjinud, dochází tak v červenci 1947 k jednání o zrušení školy. Při  intervenci, protože situace s finančními prostředky se dále horší, předsedy Troníčka na Ministerstvu na sklonku jara 1947 za školu pro ženská povolání o dotace  tak, aby město si mohlo ulehčit v rozpočtu, mu bylo sděleno, že Učňovská škola včetně školy pro ženská povolání jsou v žalostném stavu, dotace tudíž nebudou. Navíc hrozí s novým školním rokem nedostatek žáků, takže se Město rozhoduje o tom, že Učňovská škola bude likvidována a Škola pro ženská povolání bude ve školním roce 1947/48 dána do klidu. Po uplynutí tohoto období se uvidí, zda bude nějaký zájem o tuto školu. Pak teprve bude ministerstvo uvažovat o prodloužení činnosti této školy ovšem za předpokladu, že Město uvede do pořádku jak v budově po stránce všech předpisů včetně hygienických, tak i udrží pořádek v okolí školy. Škola oficiálně zanikla k 1.9.1947 a její zbytky byly převedeny do Lovosic. Na zániku školy se nepodílel pouze MNV, který se domníval že školu ufinancuje, ale i celkový nezájem podnikatelů a pravděpodobně i politická situace, přestože vlastně škola vychovávala budoucí pokračovatelky živností v Libochovicích.

Dnes - Po roce 1989 na tradici této školy navazuje zřízená Rodinná škola. A popravdě je nutno podotknout, že se stejným osudem. Nikdo se z minulých chyb nepoučil a názor, že takové maloměsto jako Libochovice, by mohlo finančně udržet takovéto zařízení se opětně potvrdil.

Čtenářům předkládám Fotografii table ročníku 1940 – 1943 a doufám že nám pomohou jednotlivým postavám přidělit i jména.