Osobnosti Libochovic - Karel Misař

Karel Misař

spisovatel, beletrista, redaktor, vychovatel, učitel a dramaturg

Narozen 30. září 1934 v Ploskovice – Zemřel 6. dubna 1991 v Praze

Karel Misař se s malebným maloměstečkem Libochovice prolnul vlastně jen krátce, přesto to bylo pro jeho budoucí dráhu zřejmě osudové dotknutí. Otec byl kovář na statku v Ploskovicích, matka zemědělská dělnice. Přesto jejich synovi Karlovi nechybělo nadání pro studium. Úspěšně zakončil svá studia maturitou v roce 1953 na Pedagogickém gymnáziu v Praze, a po ukončení studii působí jako učitel na základní škole v Libochovicích (1960 – 1962) a Třebenicích. V Libochovicích je inspirován různými svéráznými postavami a ději a vytváří svoji prvotinu „U nás je klid“ (vydáno v roce 1964).

V roce 1962 odchází do Prahy, kde je rok zaměstnán jako vychovatel v Ústavu pro výchovu narušené mládeže. Od roku 1963 se stává redaktorem Československého rozhlasu, zvláště pak v pořadech pro mládež. Karel Misař se také stal spoluzakladatelem legendárního Mikrofóra. V roce 1966 je zaměstnán jako redaktor v časopise Plamen (Měsíčník pro literaturu, umění a život vydával Svaz československých spisovatelů od 1960 v nakladatelství Čs. spisovatel). Od 1970 byl redaktorem Tvorby (Kulturněpolitický týdeník hlásící se ke svým stejnojmenným předchůdcům. Vydávalo jej Rudé právo - původně vydavatelství ÚV KSČ), a od roku 1974 je dramaturgem Filmového studia Barrandov. V letech 1977–78 se opět vrací do časopisu Tvorba, aby se vrátil ke svým původním začátkům, opustil krátké články a dramaturgii a stává se spisovatelem z povolání. Mimo působení v různých funkcích v letech 1966 až 1978 přispíval do časopisů a novin: Kultura, Literární noviny, Kulturní tvorba, Host do domu, Sešity pro mladou literaturu, Plamen, Rudé právo, Literární měsíčník aj.

Podle jeho knih byl vytvořen scénář k filmům Pasťák (1968, premiéra 1990, režisér Hynek Bočan) a Poslední vlak (1982, režisér Július Matula, podle románu Periferie).

Jak již jsem se zmínil jeho první knihou byl soubor krátkých próz vydaných pod názvem „U nás je klid“. V těchto prózách je zachycen život různých postav a vztah mezi nimi na maloměstě. Všechny náměty byly převzaty z jeho dvouletého působení v Libochovicích. Setkáme se zde s osobami nějakým způsobem vyjímečnými, kupříkladu pánové Růžička, doktor Neubayer, doktor Kříž, Mach, popsán je také tehdejší učitelský sbor. Tento popis byl natolik trefný a jemně ironizující, že došlo až k nečekané cenzuře. Po vydání této knížky, zakázala tehdejší ředitelka školy paní Šimková relací ve školním rozhlase veškerou distribuci a četbu této knihy. Dokonce byla tato kniha dočasně stažena z Městské knihovny. Bohužel, jak to bývá, reakce byla naprosto opačná, i ten kdo nikdy nic nečetl, si knížku se zájmem přečetl. Za jeho působení v Libochovicích, jsem měl to štěstí, že mne vyučoval po dva roky jako učitel Biologie. Pověstné bylo jeho známkování, jednička přes celou stránku Žákovské knížky, trojka mrňavá, horší známku snad ani nedal. Zajímavé bylo také jedno podzimní cvičení CO, kdy jednotlivé třídy pod vedením učitelů se měly dostavit na určené místo a plnit brané úkoly. Nám byl přidělen pan učitel Misař. Když jsme se ho do hodiny od určité doby nedočkali, došli jsme si pro něj domů, kde pokojně spal. Přesto se oblékl a na místo plnění braných úkolů šel s námi opékat buřty na Hazmburk, za což asi dostal ostrou výtku od vedení školy.

Další jeho tvorba próza Pasťák zúročila jeho zkušenost jako vychovatele v ústavu pro mládež, která překročila dobová tematická tabu tím, že zachytila autorovy zážitky z domova narušené a nonkonformní mládeže. Vlastně celé jeho dílo je zaměřeno převážně na život mladých lidí a vyznačuje se syrovou dokumentární strohostí, ale také jistým pochopením pro záporného hrdinu a hlavně ironickým nadhledem.

Další tvorba Wikipedie:

Autobiografičnost, suchá střízlivost výrazu připomínající reportážní styl charakterizuje i dvojici Misařových generačních románů (Periferie a Plavba na stéble trávy). Oba nesou stopy norem kladených na „angažovanou“ literaturu během 70. a 80. let. První z nich, zachycující situaci lidí, kteří vstupovali do života v 50. letech, je silně ovlivněn apriorním třídním hlediskem. Normalizační perspektiva však poznamenala i Misařův druhý román, pokus evokovat atmosféru 60. let, respektive příznaky toho, co autor interpretuje jako postupně sílící společenskou „krizi“.

Úryvek z jedné povídky z knížky „U nás je klid“, povídka má název „Jednu Plzeň pro pana Růžičku“ : Máme krásnou hospodu, vcházíme do ní z náměstí. Když pan Krása od Veřejné bezpečnosti ohlásí o půlnoci zavírací hodinu, vypije při tom svou kávu a sodu. Někdy se nám nechce domů, a to jdeme do zámku. Mineme pumpu, pomník slavného rodáka, postojíme u kašny, tvořené velikou rybou, z jejíchž nozder crčí voda, a díváme se na veliké stříbrné kapky. Jsou stříbrné, protože i měsíc je stříbrný a lampa u vchodu do zámku je také stříbrná. Pak si každý u té kašny nabere hrst písku a vylezeme na balkón. Písek házíme, na okno, aby nás uslyšel pan Pacovský, který je básník a dlouho do noci píše básně, ale nikomu je nedává číst. Pan Pacovský je v zámku správcem. Otevře nám okno a my tam vlezeme jeden po druhém. Doktor Neubayer, doktor Kříž, pan Mach, který je vedoucím v té krásné hospodě, pan Ptáček, kapelník, a pak ještě někdo, kdo se k nám přidá. Přidával se k nám pan Růžička, ale už se nepřidá……..

BIBLIOGRAFIE

·        Prózy a práce o literatuře

·        U nás je klid - 1964

·        Pasťák - 1969

·        Periferie – 1977

·        Plavba na stéble trávy - R 1986

Smutek a naděje románu – 1987 (s M. Pohorským