Vážení čtenáři, v měsíci srpnu jsem pro vás
připravil pouze včera, dnes není, protože uvedené projekty se nerealizovaly,
pouze veřejné záchodky pod kostelem vydržely necelé tři roky.
Jako první neuskutečněný projekt bych chtěl uvést kašnu
s malou vodní fontánkou. Tuto kašnu plánovalo tehdy ještě velice aktivní
vedení MNV někdy okolo roku 1953, kdy byl předsedou MNV pan Rudolf Kutlvašr.
Mělo být protiváhou tehdy silně zatracovaných katolických plastik, konkrétně
Mariánského sloupu. Měla stát někde v místech, kde byla původně socha TGM
(což pro tu dobu také nebyl dobrý vzor)
a ještě předtím socha sv.Rocha, tedy před hotelem Černý orel. Kašna měla
být dvouvanová, kulatá, obě nádržky vyloženy zelenou keramikou a nad tím vším
socha zřejmě pracující ženy při večerním mytí. Návrh kašny byl zadán Karlu
Zentnerovi, ale bohužel realizace díla jsme se nedočkali.
Další projekt byly veřejné záchodky u tehdejší
okresní silnice vedoucí na původní železný most. Ono vůbec to bylo
s veřejnými záchodky v Libochovicích všelijaké, bylo a je, i když
nyní již snad tento zdánlivě malý, ale pro člověka někdy obrovský problém bude
vyřešen. Záchodky se stěhovaly různě. V roce 1928 žádá „Spolek pro ochranu
domoviny“ Městskou radu na nutnost zřízení veřejných záchodků, neboť jak jeho
předseda Rublič zdůrazňuje „Je třeba upozornit na nutnost zřízení příležitosti
ke konání potřeby pasantů pod kostelem u panské vodárny. Znečišťování tamních
rohů a koutů hanobí město, které jinak jde kulturně vpřed“ Nejprve tedy nebyly
vůbec, poté byly chvíli na Radnici, později také pod zámeckou zdí u okresní
silnice (na toto umístění si stěžoval hrabě Herberstein). Všimněte si prosím
někdy takového vykousnutí zámecké zdi vedle vrat směrem od kostela, tak tam byly
záchodky. Potom byly zase nikde. V době po roce 1945, když si pracující
lid začal stěžovat na ukrutný zápach ve městě, protože kupříkladu
v průjezdu čp.50, kde byla jednu dobu část učňovské školy, to vypadalo
jako v latríně, ve fortně to samé a i Městský park byl důkladně pohnojen,
takže na řadě byl Zámecký park (Tehdy přejmenovaný na „Stalingradské sady“).
V roce 1947 je konečně projednávána výstavba nových záchodků
v objektu MNV (návrh byl na poště), ale ze stavby sešlo. Až v roce 1956
se objevuje zmínka o tom, že MNV v rámci „Akce veřejný záchodek“ vybuduje
veřejné záchodky v Purkrabské uličce (Za dnešním domem čp.3) vchod
z Purkrabské uličky. Tehdy sem zase s oblibou chodili pasažéři
z autobusového nádraží, které v té době bylo na náměstí. Zajímavá je
však poznámka v žádosti o stavbu „Na vyhlédnutém místě byl již před lety
záchod, jedná se tedy o uvedení do původního stavu“. Zajímavý je také původ
peněz na tuto stavbu, byly přesunuty z položky stavby Urnového háje, která
byla tím pádem odložena, hold lidská potřeba, je lidská potřeba, nelze odložit,
zpopelnění ano. Zprovoznění nastalo v roce 1957. Na tomto místě setrvaly
až do devadesátých let minulého století, kdy byly přesunuty do rohu bývalého
zámeckého statku u autobusového nádraží.
Ale věnujme se záchodkům pod zámkem. Bylo zadáno
výběrové řízení, někdy koncem roku 1931. Sešly se asi čtyři návrhy.
Nejhonosnější byl návrh uvedený na obrázku,
ale nakonec se přistoupilo,
k lacinější verzi.
Jak je vidno jednalo se o
prostý pisoár. Otázkou je kam chodily dámy? Kolaudace tohoto „Veřejného
záchodku“ byla 6.prosince 1932, ale jeho provoz vydržel pouze do stavby nového
mostu do 2.10.1935, kdy začala příprava staveniště. Zajímavé je také zdůvodnění
zrušení tohoto domečku, v dopise z Herbersteinské kanceláře městu se
uvádí: „Pod rampou, která se právě naváží, připadne toto místo Velkostatku a
proto žádáme, aby pisoár postavený v roce 1932 byl odstraněn. A postaven
v Městském parku na krytém místě, aby zápachem nebyl znečišťován vzduch
v okolí, tak jako dosud.“
Žádné komentáře:
Okomentovat