Na Hasenburku pásli jednou pasáci dobytek. Byla jim dlouhá
chvíle a umyslili si ji ukrátiti tím, že podívají se, jak to ve věži vypadá.
Všichni až na jednoho byli s návrhem srozuměni. Metali los, kdo se má do věže
spustiti a los padl právě na toho, který byl proti návrhu. Jen s odporem dal se
dolů po provaze spustit. Řekli mu, aby až bude chtít, aby ho vytáhli, zatáhnul
za provaz.
Když ani
znamení nedával, ani na volání neodpovídal, hnali domů.
Druhý den ráno, když stáda na Hasenburk zase vyháněli, běžel
jim druh od Hasenburku naproti. Měl plné ruce nových zlatých peněz a vypravoval
jim, že když do sklepení přišel, viděl hromadu zlatých peněz a u nich bílou
paní, která se jej ptala, co chce. Když jí vše vypověděl, řekla mu, aby si
nabral zlata, kolik si přeje; potom vše zmizelo.
Ráno probudit
se na místě, kde seděli. Teď chtěli všichni dát se spustit do sklepení. Konečně
shodli se na tom, že ten se do věže spustí, který na tu myšlenku včera přišel.
Spustili jej tedy dolů, ale nikdy se již nevrátil.
Žádné komentáře:
Okomentovat