21.února 1948 byla v Libochovicích zpočátku
běžná sobota v poválečné době. Večer se konal ples Automotoklubu, bylo
10°C pod nulou, na zamrzlé zátoce probíhal místní souboj dvou hokejových klubů,
to vše byl normální život.
Samotný „Vítězný únor“ v Libochovicích probíhal
nejprve trochu rozpačitě, přestože obec
jako taková patřila vždy mezi bašty levicových voličů v kraji. Chtěl bych
vám přiblížit jako vzpomínku zpracování usnesení pléna MNV ze dne 21.února
1948. Pro připomínku mladším generacím, tak tento den proběhla komunistická
demonstrace na Staroměstském náměstí. Komunisté vyzývali k vyřešení krize a k
doplnění vlády Gottwaldovými kandidáty. Souběžně proběhlo několik o mnoho
menších demonstrací ostatních stran, avšak jejich představitelé se snažili
svoje členy spíše uklidnit. Prezident republiky byl vystaven nátlaku
představitelů dělnického hnutí, kteří na něm písemně vyžadovali splnění
Gottwaldových návrhů. Komunisté začínali vytvářet vlastní ozbrojené složky,
Lidové milice. Prezidentovi Benešovi bylo představiteli KSČ a Revolučních
odborů sděleno, že se musí podrobit vůli lidu.
A jaká vůle lidu byla
v Libochovicích u zvolených zastupitelů rady Města? Schůze pléna započala
v 19 hodin, kdy již bylo zcela jasné, jak situace v republice asi
dopadne. Přítomni byli předseda MNV pan Troníček, a tito členové rady:
pp.Jílek, Ing.Němec, Rohan, A.Maleček, Rulf, R.Chroust, Trnovský, Ludwig,
Svoboda, Malý, Lomič, Šedivý, Ledvinka, Mayer, Štrajbl, Löbel, Prošek, Charvát,
Strnad, Hofman, Pilař, Hora a paní Vítková, Vašniovská, Röschová, Fidlerová.
Předseda schůze Milan Troníček (předseda MNV) přečetl
tuto rezoluci:
„Vážený pane Prezidente,
Svým jednomyslným usnesením MNV v Libochovicích
ze dne 21.2.1948 vyjadřujeme Vám p.Presidente svůj jednoznačný a neochvějný
postoj města Libochovic za vládu Národní fronty Čechů a Slováků, oproštěnou od
všech reakčních a protistátních živlů, které brzdí náš přirozený vývoj. Věříme,
p.Presidente, že svým jedině správným rozhodnutím ukážete cestu přes nynější
krizi vlády a povedete nás bezpečně k lepšímu našemu zítřku, ke kterému
spěje vláda Klementa Gottwalda. Přejeme Vám vážený pane prezidente, abyste se
ve dlouhém a pevném zdraví těšil z naší práce pro rozkvět naší
demokratické republiky.“
Toto usnesení zasedání
pléna chtělo schválit, protože se vlastně jednalo o nic říkající rezoluci,
která se dala klidně vysvětlit jak ve prospěch všech stran tehdejší NF, tak ve
prospěch KSČ. Po přečtení této rezoluce však k jejímu schválení nedošlo,
ale člen Rady pan Maleček požádal jménem KSČ Libochovice, aby rezoluce byla
doplněna takto:
„Žádáme vás pane
presidente republiky, abyste demisi reakčních ministrů přijal. Nemají co dělat
ve vládě, její budovatelský program sabotují. Vyloučili se sami z NF.
Nemají místa tam, kde se rozhoduje o požadavcích lidu, který zradili. Pryč
s nimi a nikdy již zpátky. Stojíme neochvějně za vládou Klementa
Gottwalda. Žádáme, aby byla doplněna spolehlivými lidmi. Takovými, kteří budou
věrni myšlence NF, kteří budou plnit Gottwaldův budovatelský program, aby byly
splněny požadavky pracujícího lidu.“
Tento dodatek však
vyvolal bouřlivou diskusi, protože zástupci strany Národně socialistické a
Sociální demokracie nechtěli o dodatku hlasovat, ale pouze schválit původní
resoluci. Kategoricky vystoupil I. Místopředseda MNV Josef Jílek, který
prohlásil, že nemůže hlasovat o ministrech Národně socialistických, že jsou
reakcionáři a zrádci, když dosud není známo, jakých činů se měli dopustit. Pan
A.Maleček přesto trval na přikročení hlasování o dodatku, a pan Lomič se
připojil, aby bylo hlasováno jednotlivě po jménech.
Z celkového
hlasování nakonec vyznělo toto:
pp.Troníček – ano, Jílek -
ne, Ing.Němec- ne, Rohan - ano, A.Maleček - ano, Rulf - ne, R.Chroust - ano,
Trnovský - ne, Ludwig - ne, Svoboda - ne, Malý - ano, Lomič - ano, Šedivý - ne,
Ledvinka - ano, S.Mayer - ano, Štrajbl - ano, Löbel - ne, Prošek - ne, Charvát
- ne, Strnad - ne, Hofman - ne, Pilař - ne, Hora - ano a paní Víšková - ano,
Vašniovská - ano, Röschová - ne, Fidlerová - ne.
Po tomto hlasování došlo
k další bouřlivé reakci, protože pan Maleček tvrdil, že dodatek byl přijat
z důvodu, že členové kteří hlasovali ne se vlastně zdrželi hlasování.
Protože další hádka nevedla k rozuzlení, navrhl pan Maleček, aby dodatek
byl zaslán telegraficky a usnesení dopisem. Ale znovu se rozpoutala bouřlivá
diskuse, která nevedla k žádnému názoru. Byl vnesen požadavek o přerušení
schůze na pět minut. Po pětiminutovém jednání prohlásili zástupci Národně
socialistické strany a Sociální demokracie, že dodatek neschválí. Člen MNV
A.Maleček vystoupil s tím, že KSČ, jako nejsilnější strana ve městě
učinila již několik ústupků v zájmu klidu a i tentokráte učiní ústupek
tím, že odvolá sporný dodatek.
Takže původní rezoluce
bez dodatku byla schválena jednomyslně. Na základě tohoto ústupku předložil
předseda pan Troníček další resoluci a to předsedovi vlády tohoto znění:
„Vážený pane předsedo
vlády.
Jednomyslným usnesením
MNV Libochovice ze dne 21.2.1948 vyjadřujeme vám svůj neochvějný postoj města
Libochovic za vaší budovatelskou vládou. Věříme, že ve vaší budoucí vládě NF
Čechů a Slováků nebudou míti místa reakční a protistátní živly. Věříme, že přes
dnešní krizi vlády převedete bezpečně nás do šťastnějších a klidných dnů, které
věnujeme práci vašemu dvouletému plánu k výstavbě naší lidově demokratické
republiky. Nechť zkvétá naše lidově demokratická republika pod vaším vedením.“
I tato resoluce byla bez
připomínek schválena. Co z toho vysvítá? Zřejmě to, že KSČ Libochovice
v dobách „Vítězného února“, přes veškerou revoluční tradici města, utrpěla
porážku. Bohužel to byla na dlouhá léta, která následovala, porážka poslední.
Již na příští schůzi pléna rady města dne 7.dubna 1948 chybí oněch 15, kteří
řekli ne a nahradilo je nových 19 členů rady (pp. Jakobi, Pospíchal, Hrdlička,
Potůček, Neuman, Černý, Hlaváč, Pokorný, Tymich, Pelc, Hamp, Blažek, Kočí,
Hajný, Trapl, Kejdana a paní Dvořáková, jediný kdo zůstal z těch kdo
nesouhlasili byl pan Ludwig, pan Chroust byl odvolán10.8.1948 a nahrazen panem
Zezulkou).
Vím že od oné události
uplynulo již 66 let, a vše již odvál čas a další jiné důležitější události,
přesto si stojí za to, připomenou tuto schůzi, která jako poslední probíhala
jako dá se říci ne úplně, ale skoro demokraticky. Na další takovou schůzi si
občané Libochovic, kteří volili své zastupitele museli počkat až do 22.března
1990, kdy v sále tehdejšího SZK ROH (Tři lípy) proběhla Rekonstrukce rady
MěNV. Je ale zajímavé, že tehdejší kronikář pan J.Křenek, se Únorovými
událostmi nijak nezaobírá, v kronice je toho pramálo. Nebýt poznámky že
25.února bylo ve „Svazu brannosti“ (Libochovický spolek) zabaveno 25.února 71
pušek a 1000 nábojů a z Křenkova muzea jeden poškozený ruský samopal, tak
se podle kroniky v únoru nic nestalo.
Tato připomínka událostí
je možná důležitá v tomto supervolebním roce, kdy opět budou probíhat
volby do EU, senátu, zastupitelstva. Je ostatně jedno o jaké volby se jedná,
jedno je však důležité, zúčastnit se jich, důkladně rozvažovat koho zvolit,
jakou osobnost si vybrat, aby výsledek byl výsledkem odpovědné volby. Ne každý
slib je přeměněn později ve skutek, a ne každé varování je později uskutečněno.
Konstatování tohoto článku a pravdivost si může každý lehce ověřit ve veřejně
přístupných zápisech Rady MNV Libochovice v SOKA Lovosice.
Žádné komentáře:
Okomentovat