Včera a dnes fotbalové hřiště klubu LIBS Libochovice

Wikipedie: Cesta, kterou se do zemí Českých dostala hra zvaná fotbal není dost dobře dohledatelná. Traduje se, že roku 1887 přivezl fyziolog prof. Hering ze svých cest anglického asistenta, který zasvěcoval studenty na Albertově do tajů této hry. Ovšem nikdo nezná jméno tohoto průkopníka. Podobně fantasticky znějí i další historky. Například, že si kníže rodu Thurn-Taxisů měl (také z Anglie) přivést služebnictvo, z kterého sestavil celou fotbalovou jedenáctku. Prvopočátek fotbalu jako masového sportu lze datovat v Libochovicích někdy do roku 1908, kdy přinesli zdejší studenti z Prahy nový kolektivní sport, kopanou. Ovšem fotbal jako takový se v Čechách objevuje již v letech 1880 - 1890. Prozatím neorganizovaný fotbal se v Čechách začal nejprve hrát v cyklistických a veslařských klubech, a to jako doplňková zábava členů. Teprve když však této zábavě propadla mládež, v té době hlavně studenti, stává se z fotbalu masový sport. Proto je třeba dodat, že fotbal se poprvé hrál v Libochovicích již dne 8. září 1892 (Sokol Libochovice – slavnost na Ostrově, dnešní řečiště Ohře), kdy se v sokolském tělocviku začaly vyskytovat náznaky i takových cvičení, které neměly s Tyršovým ideálem nic společného. O založení Sportovního klubu se zmíním někdy jindy, v tomto čísle se budu věnovat fotografii která byla pořízena někdy v padesátých až odhaduji 60 letech minulého století. Tato fotografie souvisí se sklárnou a její firemní fotbalovou „jedenáckou“. Ta byla založena v roce 1932 a její klubovní barva byla modro-bílá. Fotbalový stadion byl vybudován na pozemcích, které byly vykoupeny sklárnou již při založení samotné sklárny, takže klub měl své zázemí jisté. Poloha je dobře vidět na fotografii. Po počáteční nevraživosti s již existujícím Sportovním klubem se fotbalisti obou sportovních klubů umírnili a dostavilo období smíru mezi LIBSem a původním klubem. V roce 1938, kdy Sportovní klub LIBS přistavuje ke své klubovně přístavek, dochází ke stížnostem majitelů sousedních pozemků a nakonec je zjištěno, že i původní klubovna je postavena bez stavebního povolení a tak nastává jednání mezi stavebníkem, Sportovním klubem LIBS a Stavebním odborem, který jim nakonec 19.října 1938 dává dodatečné stavební povolení. 26.června 1945 žádají představitelé sportovního klubu LIBS Libochovice MNV o přidělení součástek dřevěných baráků po bývalé německé armádě, které byly uskladněny v sklárně. Tyto dřevěné baráky měly po rozebrání být použity ke stavbě jednak nového oplocení, stavbě mantinelů pro kluziště v zimním období, a jednak rozšíření kabin. Firma LIBS (sklárna) také vlastnila koncesi na provozování kioskového občerstvení, které jednak praktikovala v samotném závodě, tak i na fotbalovém (hokejovém) hřišti. Avšak rok 1948 přinesl i v tomto ohledu své změny pro oba fotbalové kluby. Došlo ke sloučení obou klubů pod jediným názvem - Sokol, oddíl kopané LIBS Libochovice, protože převážila síla komunistické strany Skláren Libochovice, jako největšího průmyslového podniku. Později stejně dochází k začlenění do T.J. Libochovice a změně názvu klubu. § V září 1949 – Sokol, oddíl kopané LIBS Libochovice si prodlužuje pachtovní smlouvu na pozemek hřiště, za roční poplatek 10,- Kč ročně a to do 31.12.1954. Už v době založení klubu, zřizoval fotbalový klub pro kluziště pro veřejnost a pro svoje hokejové mužstvo právě na pozemcích fotbalového hřiště. Sportovní klub Libochovice sice hodlal v roce 1935 zřídit, jako protiváhu LIBS Libochovice, svoje kluziště, které by během zimy provozoval na okraji Masarykových sadů na tak zvané „Šulíkově louce“, kde by zřídil i umělé osvětlení. Vedla jej k tomu i skutečnost, že bruslení na rybníčku bylo problematické, vzhledem k tomu, že zde ledovali hostinští a řezníci. Kluziště mělo být rozebíratelné, tak aby v letních měsících nepřekáželo. Zdá se, že však k tomuto počinu nedošlo. Nakonec jednu prosbu, chtěli bychom požádat čtenáře o dalších informacích klubu LIBS, o datumu zániku hřiště. To, že nakonec došlo k rozparcelování na stavební pozemky pro stavbu Okálu víme, ale zajímaly by nás důvody, které k tomu vedly. Vždyť konec konců tím Libochovice přišli i o veřejnou plochu k bruslení, sice jen po dobu mrazů, ale v době, kdy neexistovaly zimní stadiony, pomohla mnohým libochovickým bruslařům v jejích začátcích. Také si pamatujeme hokejová utkání, které sebou také vzal běh času.