Ano vážení
spoluobčané, listopad 1989 nám vzal možnost velkých kulturně historicko
politických zážitků, které nám Památkový úřad našeho milého krajského města
připravoval ve své blahovolnosti poskytnout. Jak rádi bychom se dočetli o těch
historických událostech, které otočily koly dějin našich Libochovic, ba co dím,
kolem dějin našeho regionu. Jak se na tuto událost představitelé Největší
strany jistě těšili a lid našeho socialistického státu a našeho města je krutě
zklamal. Jistě jste již netrpěliví, až vám sdělím o co jste přišli. Jedním
slovem o mnoho. Již v roce 1988 naše malé městečko navštívili soudruzi
z KSSPPOP a smutně konstatovali, že sice máme
nějaké ty pamětní desky na domech, ale ty nejhlavnější, zaměřené na revoluční
činnost pod vedením naší Největší strany nemáme. Pro ty co nejsou kulturně ani
historicky vzdělaní jednalo se Krajské středisko státní památkové péče a
ochrany přírody. Sesedli si tedy v roce 1988 s vedením města a
rokovali, jak vše napravit. Vedení bohužel asi nereagovalo patřičně rázně, a co
nejhorší, trestuhodně opomnělo, nebo snad i zapomnělo, že se blíží tak významná
doba pro Libochovice, připomenutí 70 výročí událostí, kterým ta Největší strana
přisuzovala takovou důležitost. Toto vše mělo nastat v roce 1990,
13.prosince. Toho dne v roce 1920 byl učiněn v Libochovicích pokus o
komunistický puč, a byly zřízeny
Revoluční a závodních rady ve sklárně a cukrovaru. Dělníci tehdy zabrali
Sklárnu a dvory v Chotěšově a Martiněvsi. A připomenutí tohoto výročí mělo
završit umístění pamětní desky na budově čp.128, Turinského ulice. (Dnešní
sýpka, jinak Restaurace Konírna) Deska samotná již byla promyšlena do
nejmenších podrobností, doporučovalo se použít Libereckou žulu, dobře kamenicky
opracovanou s rytým nápisem červeně zvýrazněným a nad tím vším se měl
octnout symbol srpu a kladiva ve zlatém provedení. No prostě kulturní zážitek a
pocit citového vyvrcholení při pohledu na toto dílo. Nápis byl také promyšlený:
„V těchto
místech stával zámecký statek, kde bylo v době Generální stávky
v prosinci 1920 sídlo revolučního výboru zemědělského proletariátu, který
řídil přejímání dvorů a podniků do rukou dělnictva v celém Poohří. Činnost
výboru byla přerušena vojenským zákrokem.“
Pěkný, výborně
propracovaný nápis, viďte milí čtenáři, zvláště pro kameníka dobrý výdělek,
kolik pak se asi tehdy bralo za jedno písmeno? Ale i na to Největší strana a
KSSPPOP pamatovaly, doporučovaly právě kamenické zpracování, což „by přišlo laciněji,
než zadávat zakázku Dílu“ A i s budoucí demolicí domu se počítalo, deska
měla být upevněna tak „aby šla lehce přemístit“. Tak vidíte o co jsme přišli,
jak by se nám dnes skvěle konzumovala pěkně propečená kachýnka
s bramborovými knedlíčky a zelíčkem pod tímto sdělným nápisem.
A vůbec, KSSPPOP
měla určitě nějaké zvláštní snové vidění, neboť toto nebylo jediné doporučení.
Další krásná žulová deska s jistě červenými písmeny a zlatým revolučním
emblémem měla byt umístěna na domě čp.359 (Hotel Libuše)
Hold asi vedoucí
tohoto jistě velice důležitého krajského úřadu soudruh pan Doktor Jaroslav
Žejdl měl vidění a snažil se na všechny budoucí hospody umístit nějakou tu
orientační ceduli. Jak by znělo pěkně: „Sejdeme se ty vole pod srpem a
kladivem“ na místo velice jednoduchého: Jdeme do Konírny , nebo do Libuše. O co
šlo u hotelu Libuše? O rok 1991, kdy 23.září byl pro Největší stranu velice
významný den. Doporučený a jistě také červený nápis měl znít v tomto
smyslu: „Zde v bývalém hotelu U Libuše byla 23.září 1921 založena místní
organizace KSČ“ Jistě by se dnešním návštěvníkům hospůdky lépe popíjeli jejich
pivko, kdyby k tomu mohli číst takto koncipovaný oduševnělý nápis, namísto
obligátního „Utopenci a držková polévka k dispozici po celý den“. No
vidíte sami o co jsme díky skupině neodpovědných občanů v roce 1989
přišli.
Ale teď již vážné
slovo nakonec. Pochopitelně nejsem odpůrcem pamětních desek připomínající
určitou událost, či významnou osobu ať byla, nebo je, jakéhokoliv vyznání,
přesvědčení, pohlaví či jiné národnosti. Ale musí jít o slušně koncipovaný
text, slušné provedení, bez přílišného zdůrazňování jistých emblémů, či znaků.
Jak by se asi Největší straně líbila deska visící v době budování
komunismu v Čechách, umístěna ještě před rokem 1945 také jednou Největší
stranou, například na některé budově v Libochovicích, se zněním Zde byl dopaden rozvraceč našeho jedině správného
režimu, a to vše doplněno emblémem zločinecké nacistické organizace. Něco
prostě je akceptovatelné a něco není, záleží jak moc je politický režim slušný
či neslušný. Můj kladný osobní vztah k pamětním deskám lze dokumentovat článkem
v LN 11/2012. Na závěr ještě malé vysvětlení, k tomuto článku mne
inspiroval dopis z KSSPPOP ze dne 14.červena 1988 adresovaný MNV Libochovice.
Dopis je archivován v SOKA Lovosice.
Žádné komentáře:
Okomentovat