Libochovice v datech - 3 díl 1801 - 1900

1803
Vyhořelo asi 20 domů u panského dvora
1805
Neúroda, hlad, nemoce hlavně tyfus (nejvíc ve Slatině)
1805
Panovala roku 1805 neúroda, hlad a nemoci, jmenovitě válečný typhus, kterým zvláště vesnice Slatina velmi utrpěla.
1806
V čase od roku 1806 do roku 1854 navštivilo více požárů město Libochovice. Dne 29. května 1809 vyšel oheň v židovském městě a shořelo 9 židovských a 11 křesťanských domů pak 15 stodol, též chlívy farní a synagoga.
Požár od roku 1800 sužoval dále obyvatelstvo, které v dřívějších stoletích utrpělo ohněm tolik škod. Po tomto požáru následoval požár již roku 1803 kdy lehlo opět asi 20 domu u panského dvora popelem, také tak roku 1809, 1811 a 1814 větší díly města ohněm  jsou zničenny. Příčinou těchto požárů zchudli obyvatele a byli přinuceni  se zadlužit, ba mnozí obyvatele ani nemohli domy své domy opět přivést do ohytelnébo stavu, proto zůstávalo mnoho domu v zříceninách, jako domy č. p. 10, 5, 44, 49, 58 atd., které teprv v pozdějších letech byly opraveny.
Při požáru roku 1800, při kterém také byl zničen městský pivovar a sladovna se vším nádobím, obdrželo město od knížete Jana Karla tu milost, že se za každý sud z knížecího pivovaru v městě vyšenkovaného piva odváděla z panského důchodu do obecní pokladnice částka 1 zl. 30 kr..
1810
27.1.1810 zrekvírováno kostelní stříbro na úhradu válek s Napoleonem

29.dubna Václav Leopold Chlumčanský uděluje v kostele Všech svatých svátost s. biřmování. Počet biřmovanců - 856
1811
Spor mezi vrchností a městem o majetnost prostranství před zámkem (vrchnost nakonec odkoupila)

Též tak dne 14. října 1811 o páté hodině večerní vypukl oheň v domě č. p. 37, a 51 domů pak 14 stodol s obilím popelem lehlo. Zasáhl požár tento obzvláštně severní stranu města.
1814
Dne 9. října 1814 byla zasažena požárem severní strana města a stodoly. Tento požár vznikl v Koštické ulici  o 8. hodině ranní a při velkém větru se rozšířil. Až do požáru v roce 1814 bývaly u domů na náměstí zahrádky na straně do náměstí.
1813
Za Poplzemi, u Šebína, Horek, Levous zřízeny dělostřelecké baterie proti Napoleonově vojsku na zámku - ruský velkokníže Konstantin; děkanství - kníže Galicyn; pruští generálové Kleist a La Roche
1815
V roce 1815 byly v Libochovicích vojenská kasárna, v bývalém hotelu Union (nyni Market)  bývala kasárna dragounů o síle 40 mužů a 20 koní. V Libochovicích byly 39 roků, ke zrušení došlo v roce 1854.
1817
16.dubna začal se v Libochovicích vyrábět ledek (Salpeter). Ledkárna byla v domě čp. XXV. (334 a 331)
1821
14.srpna přišla velká voda, a způsobila mnoho škod
1823
26.7.1823 veliká svatba v Libochovicích: hraběnka Josefa Wratislavová z Mitrovic (sestra Gabriela, manželky Josefa jediného syna knížete Dietrichsteina) s Karlem ze Schwarzenberga (syn vítěze nad Napoleonem u Lipska) týden slavnosti: divadlo, ohňostroj, ples u Poplzského rybníka, závody ve střelbě…
1824
28.června vystoupila voda v řece při povodni o 3 a půl metru nad normální hladinu
Litoměřický kraj, mapa od H.Kreibicha z roku 1826

1830
30.března se při tání ledu po kruté zimě rozvodnila Ohře tak, že zatopila luka od Křesína až k Budyni. Led zároveň prorazil zeď panské zahrady u Poplz, a ve městě zbořil dům čp.94, u panského mlýna sebral kozy  a urazil vodní pilu.
1830 až 1832
asi 1830 - 32 vystavěna silnice do Lovosic, do Budyně, mezi lety 1832 - 45 byly vystavěny silnice na Evaň a do Třebíze
1832
Leta 1832 nechal postaviti sv. kříž mlynář Josef Jičinský na cestě do Duban a do Koštic, totiž tam kde někdy socha nejsvětější Trojice stávala.

Dostavěna bývalá radnice - čp. 10, zničena při požárech na počátku století.

Cholera (1.pololetí ve farnosti zemřelo 339 osob, z toho 37 osob v Libochovicích)
1834
Vykradena městská pokladna,ukradeno 200 zlatých, viník nevypátrán
Litoměřický kraj, mapa od H.Kreibicha z roku 1834

1838
20.srpna prodána městská šatlava čp.36, šatlava dále v domě čp.10, Litografie Libochovic z roku 1837
1839

Kniha narozených a mrtvých 1839

Město celkový pohled 1842

1841
25.6.1841navráceny měšťanům výnosy z městského pivovaru postoupené před 40 lety obci (kvůli tehdejším velikým obecním dluhům)
1842
Vyměření pozemků pro nový katastr
1843
Nákladem 1 600 zlatých koupen nový kotel pro městský pivovar
1844
Požár roku 1844 v měsíci srpnu, opět na severní straně města v noci řada stodol od louže v hliníšťatech až do tak nazvané chmelnice v popel obrácena jest.
1846
Rozšíření židovského hřbitova
1848
Zřízena Národní stráž (tj. ozbrojená garda) zrušení poddanství a vrchnostenských úřadů sídlem okresního soudu i Libochovice
Vznik gard v roce 1848 - ( Garda byla řízena justiciárem E. Pipichem, otcem pozdějšího poslance východních Čech za mladočeskou stranu JUDr. Karla Pippicha. Garda byla i oblečena v jistý druh stejnokrojů,
anebo alespoň některých jeho součásti. Byla vyzbrojena šavlemi a někteří měli i své vlastní pušky. Do sněmu volili zloničtí v Budyni. V den, kdy byli voliči na volbách i s gardou, přišla do městečka zpráva, že se blíží lůza. Zavolali gardu z Budyně, ta se vyzbrojila na zámku v Budenicích střelnými zbraněmi, které byly spíše vhodným kouskem do muzea než k boji a posléze pak po návratu do Zlonic se rozhodla, že potáhnou na pomoc ku Praze. Skutečně vytáhli a došli do Knovize, kde se setkali s vracející se gardou slánskou. Gardisté i po pražských událostech nadále cvičili a zejména pak prováděli ostré střelby na zajíce v polích v okolí města i široko daleko mimo město. Zajímavé je, že když se chystali na taženi do Prahy, gardu posílily selské oddily z Libochovicka a Budyňska v počtu více jak 2000 mužů. A to už vskutku byla značná síla. Ostatně v samotných Libochovicích došlo k formováni národních gard, ke shromažďování ve svatodušních dnech a k pochodům na pomoc v Praze. Rovněž tam vznikly nepokoje po obdržení zpráv, že v Praze došlo ke střetu s vojskem - a při volbě poslance vystoupil pro zásah gard v Praze libochovický vrchní Turinský, po vystoupení Pravoslava Trojana a faráře Johna z Koštic. P. Trojan za své působení v Libochovicích, resp. v Třebenicích byl mocensky stihán. O tom píše mimo jiné ve své knize A. Bajerová. JUC. Pravoslav Trojan, tehdy koncipient č. komorní prokuratury, člen městské rady a Národního výboru, byl jmenován guberniálním prezidentem za komisaře pro volbu deputovaných do sněmu zemského pro vikariát libochovický. Odtud byl obviněn a udán, že při volbách mluvil velmi svobodomyslně a že vůbec v celém tom kraji agitoval proti pražským reakcionářům. Při svém výslechu Trojan udal, že 10. června odcestoval do Litoměřic, aby se dostal do Třebenic, kde 12. června počala volba, ke které byl poukázán. Při volbě zpravil občany o tom, že jest v Kladně neklidno a dal otázku, nemělo-Ii by se jít Praze na pomoc. Trojan byl zatčen, když přijel ve dnech svatodušních do Prahy a šel na Hrad podati zprávu o výsledku voleb.
Popis království Českého 1848

1849
21.4.1849, dohoda o rozdělení užitků z pivovaru mezi měšťany
1850
Městská úřadovna byla: od roku 1850 v domě č. p. 13, od roku 1854 v domě č. p. 51, od roku v domě č. p 1866  53. 
1851
Ocenění polních užitků
1850/52
zřízení fary Chotěšov, Klapý, Křesín (předtím pod farním úřadem Libochovice) stavba chodníku na náměstí rozšíření hřbitova a zřízení silnice k němu
1852
1.9.1852 v zámecké kapli svatba Gabriely z Dietrichsteina s Alfredem hrabětem von Hatzfeld

Okolo roku 1852 přesídlila lékárna z Budyně do Libochovic Č. p. 52. (1869 lékárník Šejnoha Václav, lékárník Prant Antonín od roku 1871)

 29.10.1852  umírá v Radovesicích bývalý ras a pohodný František Eisemammer ve věku 114 let (měl ve zvyku potvrzovat svoji řeč úslovím "Tuliko") .Kníže Josef z Ditrichsteinů Eisenhamra štědře podporoval. Rakev na pohřbu neslo jeho 12 synů.
1856
5.6.1856 zlé krupobití (hlavně  u Poplz)
1857
Placení daní dle nového katastru
1860
Při tání ledu, byla voda tak vysoko, že stála v panské zahradě ve sklenicích do výšky třičtvrtě metru. Zničila tak zavnou "Dupandu" tančírnu z prken, která stála na poplzké straně u mýta.
1861
Ovdověla hraběnka Terezie z Herbersteinů vede sama panství

16.srpna 1861 byla zahájena slavnostně schůze hospodářského spolku. K uvítání hostů postavena ve městě slavobrána s nápisem "Vítejte nám" a domy byly ozdobeny věnci.

Na Hazmburku se konal tábor lidu, účast asi 6000 občanů
1862
Založena Občanská záložna v Libochovicích

7.června zemřel městský lékař Jakub Lövy. Na jeho pohřbu byla velká účast Izraelitů i křesťanů. Tento lékař byl pro svou lidumilnost v Libochovicích velice oblíben. Pěvecký spolek "Libuše" při pohřbu zpíval cestou na hřbitov žalmy. Celý pohřeb byl veden jak židovsky, tak křesťansky. Účast byla tak veliká, že si nikdo předtím nepamatoval na pohřbu větší počet lidí.
1863
V Libochovicích byl založen učitelem Josefem Čapkem zpěvácký spolek "Libuše".
asi 1864
Stavba silnice do Koštic, a z Budyně do Roudnice
1864

Mapa města z roku 1864
Zrušen pivovar ve sklepích pod zámkem
27.8.1864 vymřel rod Dietrichsteinů po meči
10.května potvrzen spolek zedníků, tesařů, pokryvačů a kamnářů
1865
Roku 1865 je zřízeno okresní zastupitelstvo pro Libochovický okres a je zvolen dne 13. června 1865 na tříletou dobu za okresního starostu Antonín Kořan obecní starosta v Žábovřeskách, za místopředsedu František Leník v Libochovicích.

Potvrzen živnostenský spolek krejčích, dále byl potvrzen spolekobuvníků a kožešníků (16.května), Živnostenský spolek kovářů, kolářů, sedlářů, řemenářů a bednářů, Živnostenský spolek truhlářů, sklenářů, puškařů, klempířů a zámečníků (5.září)

Založena Hospodářská záložna

19.listopadu zbourány dřevěné mastné krámy, dnešní čp.22
1866
16.7.1866 městem projelo 240 vozů s ochranou dvouset pruských vojáků.

Pivní krejcar

21.8. - 14.9. 1866ve městě ubytováno střídavě 2000 Prusů a 400 koní. Pruské vojsko přivezlo do města několik nemocných vojáků, trpících cholerou. Prusové si zřídili nemocnici nejprve v ležení, poté ve škole, pak v domě čp.14 a konečně v pastoušce. Dne 27. srpna t. r. ustanovila zvláštní komise pod předsednictvím krajského představitele z Litoměřic, aby na farním poli, hned u silnice, pod sv.Vavřincem byla zřízena dřevěná bouda pro nemocné vojáky. Protože však byla nekvalitně postavena a pršelo do ní, přestěhovali vojáky zpět do pastoušky. Postavení a zboření této boudy přišlo městu na 120 zl. v Libochovicích a okolí podlehlo nemoci 73 obětí.

Zemským zákonem z 23. května 1866 č. 74 obdrželo město povolení k vybírání pivního krejcaru to j. dávky jednoho krejcaru r. č. z každého mázu v městě vyšenkovaného piva.

Zřízena městská nemocnice, vydržuje a financuje ji městské představenstvo – 4 lůžka, zda to měla být ona bouda pro nemocné vojáky, není dále zmiňováno
1867
Zřízen ve městě hraběcí cukrovar

Při tání ledu se protrhl  jez po pravé straně řeky, tak , že voda sebrala Radovesickému sedláku kus pole o výměře 28 árů.

Roku 1867 proměnila se poštovní expedice v poštovní úřad.
1868
Vznik politických okresních úřadů - Roudnice soudní okres Libochovický přičleněn k roudnickénu hejtmanství

Zřízeno v Libochovicích ochotnické divadlo
1869
Sčítaní obyvatel
sčítání obyvatel 31.12.1869
    trvale přítomných celkem       1962
     z toho cizích                           630
    z toho domácích                    1332
    domácích nepřítomných           810
    Celkem obyvatel                   2142
    z toho:
    katolíků                                 1668
    evangelíků                                   5
    židů                                         289
    podle pohlaví:
    mužů                                        900
    žen                                         1062
    z přítomných:
    mužů                                        602    
    žen                                           730
    podle stavu:
     mužů ženatých                         343
    mužů svobodných                     520
    vdovců                                       37
    vdané ženy                               347
    svobodné ženy                         615
     vdov                                       100
1870
Založen Spolek vojenských vysloužilců

Pivního krejcaru je použito k novému vydláždění města sice kostelní ulice a ulici západní hlavní dláždili bratří Heverové z Prahy asi roku 1870 a 1871, náměstí pak Vácslav Hicke ze Třtěna s jeho synem Františkem roku 1872 a 1873.
1871
Působí učitelský spolek "Budeč"

V roce 1871 je vystavena okresní silnice do Klapýho a do Třebenic; nájemcem stavby byl František Zeman z Radověsic.
1872
Přikoupen hrabětem Herbersteinem statek Vrbičany, statek Panenský Týnec

Při tání ledu byl znovu protržen jez a to uprostřed, a oddělil od bažantnice tzv malou bažantnici od městských pozemků, tak že vytvořila ostrůvek. Tento ostrůvek nazval Josef z Herbersteinů Ostrůvkem sv. Františka. Později v těch místech byla postavena elektrárna.

Vvystavěla obec kůlnu na pohřební vůz na hřbitově sv. Vavřince s nákladem 412 zl. 1 kr. pak 7 mostků na silnici Klapské s nákladem 99 zl. 55 kr. 
1873
Vznikl Sbor dobrovolných hasičů a opatřena stříkačka

Dne 11. prosince 1873 je otevřen telegraf v domě č. 50 Františka Leníka poštmistra.

Živnosti v roce 1873

•     Krejčí      19
•     Obuvníci      15
•     Rukavičkáři      1
•     Kožešníci      5
•     Zedničtí mistři      1
•     Tesařští mistři      1
•     Truhláři      5
•     Zámečníci     3
•     Kováři     3
•     Pokrývači     1
•     Koláři     2
•     Bednáři     4
•     Sedláři     2
•     Řemenáři     1
•     Provazníci     1
•     Sklenáři     2
•     Klempíři     2
•     Hodináři     1
•     Pekaři     4
•     Pecnáři     1
•     Perníkáři     1
•     Řezníci    6
•     Huntýři     2
•     Uzenáři     1
•     Mlynáři     1
•     Holiči     2
•     Lékárníci     1
•     Hostinští     14
•     Výčepníci lihovin     4
•     Vinárníci     2
•     Kupci     7
•     Kramáři     2
•     Hokynáři     2
•     Obchodníci s obilím     1
•     Obchodníci se surovinami     2
•     Obchodníci s dobytkem      2
•     Koníři     3
•     Oděvníci     1
•     Střižníci     11
•     Vetešníci     3
•     Prodavači mužských
•     klobouků     2
•     Obchodníci s kůžemi      2
•     Obchodníci se starým
•     železem    3
•     Povozníci     1

1874
Roku 1874 kupuje obec od pani Marie Čejkové dům čp.48 za 8500 zl. kde je dosud.
1875
Při oslavě památky Jana Husa, byl 5.července na Hazenburku zapálen slavnostní oheň.

13.září se město Libochovice stalo odvodní stanicí pro okres Libochovice. Město příslušelo k vojenskému pěšímu pluku Krále Hanoverského č.42 v Terezíně a k zemské obraně č.40 v Mostě.

Založena Občanská beseda a Řemeslnická beseda
1876
Nové pojmenování ulic ve městě

20.prosince v 11 hodin byla uvedena do provozu telegrafní stanice na poštovním úřadě v čp.50.
1876
Roku 1876 byly městské pozemky rozděleny do 15 flůr (niv)   
Místní trata         Závodí         Hráze                  Za travní cestou    
Svatý Václav      K Slatině     Svatý Vavřinec     Ostrov    
K Dubanům       Hora Páně    k Jiřetínu              U hradské cesty   
Na Lukách         Jiřetín          Vinice
1882
Dalším mezníkem pro naše město byl rok 1882, kdy byla dostavěna železnice z Lovosic do Libochovic a tím otevřena cesta na český sever.
1883
6. září 1893 se v Libochovicích narodil  JUDr. Vladimír Šrámek, známý jako herec a dramatik.
1884
V březnu začalo bourání a odstraňování 300 let starého mlýna na řece Obárce a také se toho roku dláždila Koštická ulice.

Roku 1884 byla otevřena Živnostenská škola pokračovací.
1886
19.2.1886 byla v Libochovicích založena Spořitelna.
1887
Dne 13.května 1887, při měření řeky Ohře strhl proud vody nad budyňským jezem loďku, v níž nalézali se zemský inžinýr Renč a rybář Kašpar Drátovník z Radovesic a zanesl je na jez, kde loďka se zvrátila a oba muži pod jez do vody spadli. Inžinýr Renč byl od hlídače Františka Proška, jenž na blízku meškal, od utonutí šťastně zachráněn, kdežto rybář Drátovník v hlubině zahynul.

Roku 1887, mělo město ze 307 čísel popisných, a podle posledního sčítání celkem 2151 obyvatel. Pozemky městkého katastru:   1544 jiter 775 čtv.sáhů neboli  882,56 hektarů.
1888
Roku 1888 ustavil se v Libochovicích "Okrašlovací spolek", který se během dalších let staral o estetický vzhled města. V ulicích byly vysazovány vzácné stromy podél upravených chodníků. Náměstí bylo vyzdobeno kulovitými javory a v ulicích nalezneme jerlíny, sakury, plně kvetoucí hlohy, břízky, katalpy a lípy.  Počty obyvatel v okrese.

1889
Ani tělovýchova nezůstává pozadu. Roku 1889 bylo založen "Sokol hazmburský", který spojoval členstvo třebenické jednoty s libochovickou. Postupem času se tyto spojené jednoty rozpadly v samostatné celky.
1890
Arnošt Kaubek sepisuje protokol o dobývání uhlí v okolí Libochovic. Faktem je že tato těžba asi nebyla na důl, ale výsměchy, které později zklidili občané skoušející své štěstí u Poplz, možná nebyli na místě.
"Libochovické Listy" - drobné zprávy

1891
Jubilejní výstava roku 1891 byla uspořádána na počest 100 letého jubilea první zemské průmyslové výstavy, která proběhla v roce 1791 v pražském Klementinu u příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem. Na této výstavě byly zastoupeny Libochovice výsledky hospodaření panství Libochovice, které náleželo Terezii Herbensteinové. Ta vystavovala ve své zemědělské expozici luštěniny, obiloviny, chmel, vlnu, ale též nerostné suroviny těžené na jejích pozemcích - kaolin, granáty a doprovodné plodiny. V expozici českého cukrovamictví se mimo to ještě uplatnil Herbensteinský hraběcí cukrovar v Libochovicích.  Boží tělo 1892
1892

1893
Velikou kulturní událostí bylo postavení nové školní budovy v roce 1893 a vybudování nového železného mostu přes Ohři.
Tehdy čítaly Libochovice 3.125 obyvatel a měly 324 domy.
    V roce 1893 mají Libochovice :
    1007     mužů
    1118     žen
    2125     obyvatel celkem
    z toho :
    Čechů     2091
    Němců     25
    ostatní     9
    katolíků     1930
    židů     191
    evangeliků     4
1894
Místo druhého obvodního lékaře bylo zrušeno a přeloženo do Budyně. O.
Schematismus velkostatků v království Českém 1894

1895
Roku 1895 otevírá se v Praze velkolepá Národopisná výstava. kterou Libochovice bohatě obesílají.
Plán části města, zámků, a parku rok 1895
24.dubna 1895 pohřeb Antonína Kaubka
1896
Při občanské besedě byl založen roku 1896 literární odbor, který dal vznik knihovně o 1.500 svazcích. Tato se stala základem veřejné obecní knihovny otevřené v roce 1920.

Sdružené spolky oslavily mohutnou kulturní manifestací 100. výročí narozenin Františka Palackého. Výtěžek slavnosti 282 zl 45 kr. byl věnován na zřízení Palackého knihovny v Libochovicích.

1898
Založena veřejná "Palackého knihovna"

3.července 1898 byla uspořádána na náměstí v Libochovicích Slavnost k uctění "Palackého", hlavním řečníkem byl stavitel Bik z Prahy a Předsednictvo slavnosti tvořili pp.Ort, Kalous a Dr.Reinhart

V únoru byla v hotelu Union zřízena veřejná čítárna novin.
Na podzim byla mezi 21 a 23 hodinou pozorována Severní záře.
1899
Další kulturní složka města, vzdělávací kroužek "Havlíček", vznikla 5.května roku 1899.
"Podřipský obzor", leden - drobné zprávy

"Podřipský obzor", březen - drobné zprávy

"Podřipský obzor", červen - drobné zprávy

"Podřipský obzor", červenec - drobné zprávy

"Podřipský obzor", listopad - drobné zprávy

"Podřipský obzor", září - drobné zprávy

Stálé chudinské podpory dostává 54 obyvatel
90. léta
Založena Spořitelna Libochovice

Stručná historie Radovesic

Jméno obce je souborné: Radovesici, Radoves. Téměř ve všech  písemných památkách až na malé výjimky, je "Radověsice" (r. 1434 a 1544). O dávném osídlení svědčí nálezy žárových hrobů z doby císařství římského. - Radovesice byly dvůr, náležející roku 1176 klášteru doksanskému. Schaller se domnívá, že Radovesice byly kdysi městysem, kde stával kostel zasvěcený sv.Mikuláši. Ještě prý v 18. století tu bylo možno  najít  zbytky bývalého městyse.  Zakladatelem obce byl Radoves, po něm se první osadníci počali nazývat Radovesici. Odtud tedy název obce. V roce 1237 získal obec od krále Václava I. Smil z Ronova. Roku 1300 ji držel Hynek ze Žlebu, r. 1314 král Jan Lucemburský. V roce 1336 byla ves prodána Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka a tím se dostala do trvalého držení majitelů libochovicko-budyňského panství.  Střídavě tak osada spadala pod panství Budyňské a Libochovické.
Obec se nachází v dolním Poohří na levém břehu řeky Ohře. Roku 1631 byla osada zcela vypálena a trvalo dlouho, než byly všechny bývalé usedlosti znovu vystaveny. Další velký požár v roce 1701 zničil 7 statků a některé chalupy. Obyvatelé obce se zabývali převážně zemědělstvím, je zajímavostí, že pěstování chmele v Radovesicích se datuje již od roku 1404. Většího rozmachu se obec dočkala v 18. století, kdy byl přes řeku Ohře vybudován první most a postavena škola. Posledním pánem a držitelem osady Radovesice byl kníže František Josef z Dietrichsteina. Za jeho vlády v roce 1848 byla zrušena robota, ale i poddanost. Od tohoto roku se Radovesice staly obcí svobodnou a samostatnou. Současné Radovesice jsou obcí, kde se citlivě prolíná architektura původních zemědělských usedlostí, které lemují náves obce, s výstavbou moderních rodinných domků. Vzhledem k vybavenosti a výhodné poloze obce přibývá mladých obyvatel, obec se nevylidňuje, jak je bohužel trendem dnešního venkova.
Nyní ves kolem obdélníkové návsi.
Kaple - barokní kaple z r. 1711 (byla zbourána r. 1927), oválná s věží se zvoničkou nad průčelím. Boční fasády s čabrakovými pilastry a obdélníkovými okny zakončenými odsazeným polokruhem. V průčelí střední rizalit s čabrakovými pilastry a polokruhově zakončeným portálem. Střecha mansardová. Vnitřek sklenut valenou klenbou

Bourání původní kaple

Výklenková kaple - s pilastry a trojúhelníkovým štítem v průčelí.
Zvonička na návsi z r. 1924
Stará škola z 60. let 19. století.
Osobnosti:
Emanuel Hrubý (působil zde v letech 1887 -1893) - vlastenecký buditel a redaktor "Hlasů Podřipska",
Libochovický ras František Eisenhamer (zemřel ve věku 114 roků)
Stanislav Kubát (1891-1968) - učitel a kronikář.

Původní dřevěný most

Stavba nového mostu (Laskavě poskytla starostka Radovesic)

Stavba nového mostu (Laskavě poskytla starostka Radovesic)

Příběh Libochovické Zátoky.

Zátoka, ač slovo mající všeobecný význam jak pro geografy, tak pro všechny ostatní, v Libochovicích má toto slovo svůj zvláštní význam. Je v něm pro milence trochu poezie, pro pamětníky nostalgie, pro úspěšné rybáře vzpomínka na boj s kapitální rybou, a v zimě, no prostě už se bruslí na Zátoce.

Romantika starého toku řeky (dnešní Zátoka ve třicátých letech minulého století)

Romantika dnešní Zátoky

Protože v pravém slova smyslu, podle regulí geografie, se o zátoku nejedná, pokusme se zjistit něco o jejím vniku a osudu.  Kdysi dávno, byl zřejmě tok řeky v místech dnešních Poplz, kdy kopíroval terénní vlnu. Během času a působením proudu, se tok řeky přesouval směrem k Libochovické straně, takže nakonec v širokém oblouku obtékal lužní lesy na svém pravém břehu. Zřejmě příhodnou hloubkou řeky vznikl v těchto místech brod a jako jeho stráž byla postavena tvrz a kostel budoucího městečka.

Historickým faktem je, že dnešními Poplzemi, (ještě před osídlením obce) vedla stezka k brodu přes Ohři. Tento brod získal pojmenování Maurach (pojmenování se zachovalo až do 16.století, pravděpodobně podle jména to byla stezka cizích kupců, která vedla z Bavorska přes Libochovice k Baltu. Maurach je slovo arabského původu.)

Původně rozptýlená ves (dnešní Libochovice), která vyrostla při brodu přes řeku Ohři jako určitá protiváha budyňskému královskému panství, je uváděna již roku 1282. Z té doby však mnoho dokladů neexistuje, avšak vznik a její dějiny úzce souvisí s dějinami blízkého hradu Klepu, později Házmburku. V těchto dobách proudila řeka řečištěm přímo proti kostelu, kde uhýbala vpravo, později na zámecký jez. Část toku byla odkloněna více vlevo na kola libochovického mlýna, který stál přímo pod tehdejší tvrzí.

Mezi zámkem a tokem řeky vedla cesta, později okresní silnice na původně dřevěný, posléze železný most. Na hraně břehu řeky pod zámeckým jezem byla postavena masivní zeď z pískovcových kvádrů, a na horní hraně vznikla v letech 1715 až 1729 galerie soch světců, jimž uprostřed vévodilo sousoší Krista na kříži. Jak vyplývá z dávných dokumentů, silnice byla obecní, a pozemky pod sochami patřily rovněž městu.

Podle nesprávného mínění děkana Oplta, který v roce 1923, se vyjádřil, že „pozemek pod sochami v majetku hraběcí rodiny, tak jako ochranná zeď“ – katastrální knihy však toto nepotvrzují. Pozemky, tak jako příjezdová silnice patřily historicky městu, pouze řečiště vrchnosti. Změna nastala po stavbě nového mostu.

Celá tato vcelku romantická partie byla však i svědkem mnoha neštěstí, tak například dne 31. července 1823 kočí hraběte Josefa Vratislava Švarcenberka, Jan Pokorný, při plavení koní, protože neznal místní poměry řeky, zajel do hloubky a utonul. Ženich kníže Švarcenberk se s nasazením vlastního života pokoušel kočího marně zachránit. Dalo by se hodně vyprávět o tragediích jak osobních, tak při povodních na tomto úseku řeky pod zámeckým jezem, proč však jitřit vzpomínky. Pro Zátoku je rozhodující datum 9.srpna 1929, kdy je svoláno komisionelní šetření, k řešení problému dosluhujícího starého mostu a celého komplexu vodohospodářských a protipovodňových opatření při řešení výstavby nového mostu a změny toku řeky Ohře. Další datum je 25.červenec 1936 v 10,09 hodin, kdy celé dílo byly dokončeno a voda začala téci do nového řečiště. Vznikla tedy Zátoka, nezavezený zbytek řeky mezi panským jezem a prvním levostranným obloukem původního řečiště. Proč nebyla zavezena také Zátoka tak jako prostor řečiště pod kostelem? Vznikly totiž ostré majetkové spory mezi státem, městem a Herbersteinským panstvím o pozemky, které tvořilo řečiště, historicky totiž řeka patřila k panství a rok 1925 kdy proběhla první pozemková reforma tento rozpor v majetku nevyřešila. Dalším velkým problémem bylo čerpadlo vodárny (domeček stojí podnes), které čerpalo říční vodu přes pískové filtry do zámecké věže, a tento zdroj vody byl pro město jediným v té době možným řešením. Proto, aby nemusela být čerpadla a celý systém přesunut směrem k novému korytu řeky, zůstala tato část původního toku nezasypaná. A domnívám se, že je tak dobře, protože fotografie zámku a kostela se zrcadlením v zátoce, je pro Libochovice tak typická.

K vyrovnání pozemkových rozdílů došlo až v roce 1941, a to po dlouhých sporech, k 3.červenci 1941 byla provedena tato směna pozemků mezi Herbersteinem a městem v souvislosti se stavbou nového mostu:

Město Herbersteinovi odevzdalo bývalou okresní silnici pod zámkem, místo se sochami svatých, místo před vjezdem do zámeckého parku u starého mostu, sjezd na zasypané řečiště pod mostní rampou, a část pozemku do regulační čáry před dvorem velkostatku. Celkem  25 arů a 84 m².

Herberstein převedl městu pozemky vzniklé zavezením řeky Ohře ( pravá strana městský park) 37 arů a 87 m².

Rozdíl v rozloze pozemků byl doplacen velkostatku částkou 624,50K. Podle vodoprávního výměru připadly tedy sochy svatých do vlastnictví Velkostatku hraběte Herbersteina. Jejich udržováním byl povinen Spolek pro ochranu a okrasu domoviny v Libochovicích, za přislíbené podpory Památkového úřadu v Praze. Herberstein se bránil této citaci a požadoval o zanesení závazku o údržbě soch do knihy katastru jako věcné břemeno obce, což se vzhledem k válečným událostem a vývoji po roce 1945 nestalo. Tak tedy povstala romantická část pohledu na zámek přes řeku – Zátoka.

Tím však dění okolo ní nekončí. Přichází období pětiletek a budování socialistické kultury a s nimi i některé zcela vážně myšlené návrhy. Tak v roce 1950 člen finanční komise František Jahůdka navrhuje, aby Zátoka byla zavezena odpadovým materiálem a zřízeno z ní parkoviště pro auta.

Další pozoruhodný návrh vnikl v roce 1973, kdy tehdejší kustod zámku Dr.J.Weiss, navrhuje umístit sochy svatých do jakéhosi lapidária a nahradit je kopiemi, případně sochami s budovatelskou tématikou. Však to známe, byly doby, kdy sochy s náboženskou tématikou lehce ustupovaly do lapidárii a sochy budovatele s optimistickou tváří nastupovaly místo nich. Potom se nelze divit, že odborník si myslí, že je superodborník a hlavně se těší na ten krásný pochvalný list z KV KSČ, či třeba i od jinud. Jak dokládá článek v LN 2/73:

Citát: „Stav plastik je v důsledku hlubokého zvětrání pískovce natolik špatný, že je nebude možno účinně restaurovat a to i s hlediska jejich torsálního dochování. Případné doplňky a tmely by totiž přesáhly únosnou míru. Jako torsa nelze je zachovat na místě, neboť materiál je narušen natolik, že je ohrožena jejich statika a hrozí zřícením. Tato umělecká díla tedy dožila. Za dozoru restaurátorů budou sejmuta a jejich fragmenty budou konservovány a trvale uloženy v lapidáriu zámku, kde budou i nadále připomínat návštěvníkům původní poslání. Na uprázdněná místa nad zátokou budou instalovány jiné plastiky, aby vhodně zaplnily vzniklé mezery. O postupu těchto prací budeme naše čtenáře informovat. Dr.J.Weiss“

Buďme tedy rádi, že na nás i nadále shlížejí historická díla s postavami světců, byť již několikrát opravována a některé po celkové rekonstrukci. Stále je výsledek lepší, než bodrý úderník se sbíječkou, či žena se srpem a šátkem, která si po celodenní brigádě na poli stírá pot z čela. V říjnu, roku 1974, kdy plán lapidária vzal za své, byly u zátoky umístěny lavičky. Další rozhodování přichází v roce 1979, kdy se v zápisu o ochraně památek v Libochovicích dočítáme, že  je třeba zrušit dvě sochy na galerii u zátoky a sice sochu Piety a sochu sv.Josefa pro neopravitelnost. (Naštěstí k tomu nedošlo, sv. Josef byl restaurován koncem 20.století a socha Piety zcela prošla rekonstrukcí v roce1993 - 95). Jediné, čeho si nikdo nevšiml a asi ani nechtěl, je pozvolné chátrání opěrné zdi a bývalého nájezdu na železný most. Pravda, volební program v roce 1991 – 1996, dále 1998 – 2002, a i pro roky 2002 - 2006 toto obsahoval, ale jen obsahoval. A nejen opěrná zeď, ale i celkové odbahnění zátoky se stává stále více aktuální, podle dokumentace stouplo zabahnění od vniku Zátoky minimálně o jeden a půl metru. Dříve se o tuto záležitost staral Spolek o okrasu, poté spolek rybářů a nyní nikdo. Kdysi bylo uvažováno o možnosti přivést na začátku mostu vodu do zátoky pomocí vpusti, nebo alespoň položením průtočného kanálu, aby bylo alespoň při větším průtoku Ohře vyplavováno bahno. Povodí Ohře nesouhlasilo, stejně tak obec znemožnila toto řešení novou kanalizací. Ještě v roce 1991 spolek rybářů zátoku čistil od spadaných stromů, ale poté již jen příroda sama se urputně a marně snaží o řešení. Doufejme, že i nadále při jižním sluníčku a modré obloze bude umožněno fotografovi pořídit si to nádherné zrcadlení zámku v Zátoce.

 

Zimní zrcadlení

Letní zrcadlení

Jak město nechce peníze.

Pokud se podíváme do hospodaření měst a městeček, zjistíme, že každé město potřebuje zoufale peníze nejen ke svému běžnému životu, ale hlavně ke svému rozvoji. A přesto Město Libochovice se chová, jako by tyto peníze nepotřebovaly. Jak je to možné? Jednoduše. Pokud mám nějaký pozemek, tak se ho snažím pronajmout tak, aby mi vydělával. Pokud tak neučiním, jsem potom buď mecenáš, nebo….. Pokud se podíváme na jednu malou část Libochovic a to severně od ulic Želivského, Žižkovy, Kaplířovy, Chelčického, Jeronýmovy zjistíme, že je zde mnoho plochy ať to jsou orné půdy, veřejné cesty, ostatní plochy, ostatní komunikace, které obhospodařuje někdo jiný, vykonává zde zemědělskou výrobní činnost a Městu za to neplatí ani korunu. To jsou ty ztracené peníze. Dále po vydání vyhlášky o pohybu psů na veřejnosti se dostáváme k dalšímu problému. Jak by bylo chovatelům psů, kdyby mohli využívat tyto plochy k proběhnutí svých miláčků, ale nemohou, jsou rozorány. Vyhláška: „Obecně závazná vyhláška č. 1/2014, kterou se upravují pravidla pro pohyb psů na veřejných prostranstvích“. Sice umožňuje na těchto plochách volný pohyb psů, ale fyzicky to není možné. Rádi by používali k venčení psů bez vodítka bývalou „Chotěšovskou pěšinu“, která je spojnicí mezi ulicí Želivského ulicí a bývalou sklárenskou skládkou. Dále bychom k venčení psů na vodítku mohli prozatím používat celou ulici Želivského, tak jak je plánována, s tím že touto ulicí se pohodlně dostanou na silnici směrem na Slatinu a pak na odbočku k bývalé „Rasovně“, ale i zde majitelé sousedních parcel cestu rozorávají. Jedná se v podstatě o tyto parcely patřící Městu:

494 / 107         Neplodná půda – ostatní plocha                           253 m2

476 / 4              Ostatní komunikace – ostatní plocha                     48 m2

494 / 106          Neplodná půda – ostatní plocha                           469 m2

495 / 4               Neplodná půda – ostatní plocha                              96 m2

515 / 19             Trvalý travní porost                                                426 m2

515 / 18             Trvalý travní porost                                                204 m2

532 / 1               Orná půda                                                                406 m2

1802 / 3             Ostatní komunikace                                                632 m²

532 / 1                Orná půda                                                                 406 m²

515 / 12              Orná půda                                                                 350 m²

Celkem                                                                                                3 290 m²

Součet, který činní skoro 3300 metrů čtverečný, už by nějaký ten výdělek přinesl, a to se jedná jen o malou část Libochovického katastru. Na jiných místech  katastru je ještě mnoho jiných cest, které jsou takto zneužívány. Jak je patrno, buďto ti co tyto prostory využívají platí řádně městu poplatky (jak je vidno z katastru, nejedná se vždy o pronájem orné půdy, ale i o zabrání prostor bývalé obecní cesty (neplodná půda, ostatní komunikace, ostatní plocha), takže by potom podléhali poplatkům plynoucím z vyhlášky č.2/2011 o místním poplatku za užívání veřejného prostranství). V tom případě by Město vydělávalo, ale obávám se, že tomu tak není. Pokud by Město chtělo vrátit tyto plochy občanům, což by bylo správné, musela by vypovědět nájemní smlouvy. Pokud tyto prostory nemá nikdo v nájmu, bylo by třeba, aby Rada Města vyvinula tlak na ty, co tyto pozemky orbou zničili, aby pozemky vrátili. V obou případech je třeba vyvinout tlak na neoprávněné uživatele, aby vše uvedli do původního stavu. V obou případech by vydělali občané města. Ale zřejmě se město nechce dostat do sporu s těmi, co tyto pozemky využívají ku svému prospěchu.

Stručná historie Poplz

P o p l z e - Vznik jména je topický, podle povahy půdy. V Poplzích je značný svah s klouzavou půdou. Podle Kotta smeknutí, spád neboli sklouznutí půdy jmenovalo se "poplzka". Jungmann tvrdí, že v staročeštině sklouznutí říkalo se "poplznutí". V písemných památkách od roku 1336-1660 většinou uvádí se nynější tvar Poplze

Návrší „Viničky“ se zvedá nad jihovýchodním okrajem obce Poplze. Má tvar zploštělé ostrožny o ploše cca 7,5 hektaru. Bezpečné doklady osídleni jsou již z pozdní doby kamenné, V mladší a pozdní době bronzové (12. - 8. století př.n. I.) byl zde vyhlouben 14 m široký a 2 m hluboký příkop, na jehož vnitřní straně patrně stálo lehké opevnění - palisáda. Toto výšinné opevněné sídliště bylo, jak dokládají památky archeologické velmi hustě osídleno. Koncem 8. století př. n. I. opevněni zaniká a plocha je opuštěna. Ve starší době římské (2. stol. n. I.) sloužilo návrší jako pohřebiště. (Muzeum Litoměřice - zbytky opevnění Knovízské kultury, kosterní hroby z doby Římské)

Dnešními Poplzemi, ještě před osídlením vedla stezka k brodu přes Ohři, brodu se říkalo Maurach (pojmenování se zachovalo až do 16.století. Zřejmě podle jména to byla stezka cizích kupců, která vedla z Bavorska přes Libochovice k Baltu. Maurach je slovo arabského původu.

Poplze vznikla pravděpodobně na počátku 11.století. V místě čp. 1, asi stával poplužní dvůr, pozemkům se říkalo na Popluží, z čehož časem i mohlo vzniknout jméno Poplze.

 První majitelé byly zřejmě premonstráti z Tepelského kláštera v roce 1197. První písemná zmínka je kupní listině Zbyňka Zajíce z 23.1.1336

V místech dnešního mostu stával Poplzký mlýn, proti mlýnu libochovickému.

Další zmínka je v celních výměrech, kdy se od formanů vybíralo clo na obílí, které vezli do Libochovic. A to u celního kamene proti bývalému panskému dvoru.

Gruntovní kniha v roce 1560 uvádí 7 gruntů a 1 chalupu:

1.         Statek Vaňka Koktana

2.            Chalupa Lukše, ovčáka ze Mšeného

3.         Statek Valentýnů

4.         Statek Jana Škorničky koupený od Blažka

5.         Grunt Jakubův koupený od Kašpara v roce 1560

6.         Grunt Jíry Hulena koupený od Drábka

7.         Grunt Jana Svědíka

8.         Grunt Jírův

9.         Statek Brožův.

Nad Anenským mlýnem bývala kdysi osada Lhota, která vznikla nejspíše v 13. století; měla poplužní dvůr a 5 chalup. Patřívala za pánů z Hazmburka a náležela k panství v Budyni. Naposled je zmiňovaná osada Lhota dne 3. května 1613 - při prodeji budyňského statku p. Janu Zbyňkovi z Hazmburka. V říjnu r. 1631, když vtrhli Sasové do Čech táhli širokým pruhem od Loun až po Roudnici ku Praze. Při tom pálili všechny osady, vybíjeli lidi i dobytek, ničili při tom úrodu, zahrady i vinice. Vypálili také i osadu Lhotu až do základu, s dvorem i chalupami. Páni Šternberkové tuto osady již více neobnovili, pozemky přidělili, dosud ještě "na Lhotě" pojmenované, částečně ku dvoru v Brníkově, z části k dvoru nebo sousedům v Evani.

Po třicetileté válce měly Poplze pouze tři grunty, v roce 1713 řádil mor a v roce 1774 vály tak prudké větry až odvály všechnu ornici, v roce 1742 zanesli do našeho kraje Sasové Tyfus a hromadné hroby vojáků jsou pod Haznburkem a to asi 60, v Košticích asi 100, na poli mezi Radovesicemi a Chtěšovem asi 150 a v rokli nad Poplzemi na Salomince.

Obec trpěla často rozvodněním Ohře. Roku 1830 prorazil led zeď u panské zahrady. Za velké vody docházívalo často k nehodám a neštěstím. Za válek napoleonských byla nad Poplzemi postavena dělostřelecká baterie k uvítání Francouzů. Roku 1846 byly tu konány pokusy s dobýváním kamenného uhlí.

28.7.1824 tak velká voda,že dosahovala až 3m nad normální hladinou řeky.

V roce 1845 byla vybudována stará silnice z Poplz na Evaň.

 V roce 1866 byla zničena tajícími ledy tančírna, lidově nesla jméno Dupanda, tančírna byla  u mlýna postavená z prken dále nebyla obnovena.

 V roce 1869 byl prodán pozemek na stavbu tzv. Anenský  mlýna mlynáři Janu Štědrému z Libochovic. Poplzký mlýn u řeky se začal bourat v březnu 1874 (mlýn byl opraven po 30tiletých válkách Mikolášem Czapkem, a měl jej za to v nájmu, smlouva z 21.7.1691)

V roce byl 1908 vysvěcen křížek v polích u „Viniček“ u pole p.Zahálky

V roce byla zahájena 1925 parcelace velkostatku, na památku byl postaven pomník pozemkových reforem na cestě k Šebínu pod lípou, žulový kámen na němž je reliéfně proveden emblém zemědělství klasů se srpem, podle 20 haléřové mince.

V dobách konjunktury Anenský mlýn přeměněn na továrnu sodové vody a likérů, později na továrnu radiových příjmačů Radionku

1930 – elektrifikace

1936 založen spolek dobrovolných hasičů

1937 nový most do Libochovic, regulace Ohře a potoka který protéká Poplzemi

1.1.1981 proběhla Integrace obcí

 Místní názvy :

Na Lhotě – bývalá obec Lhota

Pod Esem – název vnikl po stavbě silnice do Brníkova

Viničná pole – bývalé vinice

Pole Na rybníku – vysušená soustava rybníků na severní straně obce

Kaple Pany Marie, jednoduchá, obdélníková s polocibulovou zvoničkou. Kaplička byla po roce 1989 opravena a 9. 9. 2000 znovu vysvěcena.

Pamětihodnosti:

Archeologické naleziště "Na Radlici"

Kaple Panny Marie z konce 18. století

Památník 1. pozemkové reformy z 20. let 20. století.

Osobnost: Jiří Mikula (nar. 1926) - grafik, ilustrátor, rektor VŠUP v Praze.

Křesín a část jeho historie.

Článek pana Patráka v LN  3/2004 o Křesínském kostele, klade otázku, co to bylo za obec, že je zde jeden z nejstarších kostelů v okolí? Pravda je taková, že lokalita okolo Křesína byla na přelomu prvního tisíciletí centrem osídlení zdejší krajiny a to díky slovanskému hradišti u Levous. (Sice dnes většinu obraných valů hradiště poničila expanze chat, ale stále je možno rozpoznat obrané valy, zvláště na kraji lesa a na sousedním poli) Tato skupina osad byla od ostatního Litoměřicka a i od oblasti Lucké poněkud oddělena. Tak jako strádonické hradiště tak i o levouském není jasné, zda bylo slovanské. Existuje také názor, že hradiště vybudovali patrně středočeští Přemyslovci na přelomu 9. a 10. století - asi jako nástupiště k expanzi proti nepřemyslovským knížatům na sever a západ, toto území získali zničením hradiště Lučanů. V každém případě Levouské hradiště, bylo tedy vojenským a asi i správním centrem této krajiny.  Svůj význam ztratilo na rozhraní 12. a 13. stol. kdy se stal Pátek n.O. tržním místem. Zánik hradiště také zavinil rozvoj blízkého centrálního hradiště v Litoměřicích a vznik nového nedalekého panského dvora v Radonicích, který převzal hospodářskou funkci levouského hradiště.  Nic však v této starší době nedokládá nějaké větší středisko osídlení v poloze samotných Libochovic.

Na počátku 13. stol. náleželo vše i s osadou panu Kurátovi z Lužic, jenž vše opět prodal asi v roce 1224 klášteru Doksanskému a tím byla i změněna správa kostela. Je zde tedy jasný doklad, že na počátku 13.století jíž křesínský kostel existoval. A právě v těsné blízkosti starého hradiště ,byl v druhé polovině 13.století postaven nevelký hrad Šebín.

Roku 1223 uvádí se v Doksanské listině, psané latinsky, pod jménem "Cressin". V listině krále Václava I. v r. 1237 zadávají se vesnice okolo Klapého dědičným nájmem tepelskému klášteru . Na této listině se  uvádí  co svědek zeman Chřen z Křesýna, který osadu tuto držel.

Koncem 13. století, po celé 14. stol, a až do počátku století 15. nesl Křesín osud svůj společně s hradem Šebínem. Křesínská dědina se tehdy rozkládala  kolem kostela. Stavěna byla s okrouhlou návsí podle zvyku starých slovanských osad.Ve Slatině se dosud tento tvar dochoval. Voda Oharky ničila nízko položenou ves, dřevěná a lepenicová stavení špatně odolávala povodním, až posléze v roce 1515 bylo obrovskou povodní, která zničila také starou ves v Břežanech, vše odneseno a zničeno.

Vladykové "Křesýnští a Šebínští" pocházeli z pěti synů Půty, neboli Petříka, pána na Mšeném a Podole, který tyto statky  v r. 1267 držel. Tito vladykové  (Jan a Jindřich) upravili si ze zřícenin starého slovanského hradu, vystavěného ze dřeva a hlíny a nacházejícího se na lesnatém ostrohu nad Levusy - hrad nový, zděný a dali mu své rodné jméno Rýzmburk Toto jméno se však neujalo, a nakonec převzali do rodového jména označení Šebín (kde se samotný název Šebín vzal, je předmětem dohadů). Nástupcem Jana se stal Předbor z Dubé jinak z Ronova, který se od roku 1405 začal psát právě ze Šebína a jeho syn stejného jména Předbor, před samým začátkem husitských válek  v r.1415 odprodal hrad Šebín s vesnicemi Křesínem a Levousy panu Vilému Zajíci z Hazmburka, majiteli Libochovic a hradu Klepý. Tím význam tohoto centra úplně vyhasl, a centrum dění bylo přeneseno na zaklad panství pánů z Hazmburka, tedy na okolí Libochovic.

Světové události málokdy o Křesín zavadily a stalo-li se to, byly to jen válečné útrapy. Za třicetileté války, v r. 1631 to byla sasská vojska a v r. 1648 Švédové. Vojsko zde procházelo ještě po třicetileté válce. Neméně útrap snášeli Křesínští za válek o Španělské dědictví (1740-1741) a za pruských vpádů do Čech (1744-1759). Jednotlivé vojenské rodiny v Křesíně i trvale bydlely. V libochovické křestní matrice čteme, že  „r. 1669 byla pokřtěna  24. listopadu Kateřina, dcera vojína Hendricha Duršta a za kmotry byl Jan Volc Folír, Kateřina Šnemonka, lajtnantka a Ivan Cornety, logirující v Křesýně" . K památkám křesínským patří také náhrobní kámen císařského generála Jana Tomáše, svobodného pána z Brisiglů, pána na Košticích, z r. 1652, který je zazděn v kostele a náhrobní kámen Václava Krolmusa (+ 14. 2. 1787, † 24. 10. 1861, český národní buditel, katolický kněz; amatérský archeolog, sběratel lidové slovesnosti, spoluzakladatel Národního muzea. Hlavní dílo: Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a nápěvy.), který zde co svobodomyslný kněz působil v létech, 1823-1832.

V r. 1384 byl křesínský kostel v "archidiakonátu" litoměřickém a v "děkanátu" třebenickém platil 21 kopu grošů kostelního desátku ročně (Lib. erect. Balb. 25). R. 1373 nastoupil první známý farář Heřman na Křesínskou faru. Nezdržel se však dlouho. Před rokem 1450 byla postavena  ke kostelu dřevěná zvonice a pověšen malý zvonek (1450), jenž byl později umístěn  na zvoničce kaple sv. Floriana ve vsi, na horní návsi. V r. 1566 postaven v kostele  nový oltář, a to na den sv. Jana Evangelisty, pány z Lobkovic a osadníky křesínskými. Na oltáři byli vyobrazeni  pánové z Lobkovic a Kolovratu, k nimž manželka Jana z Lobkovic náležela. V tom čase také byla postavena kamenná renesanční kazatelna, která je zvláštní již tím, že není postavena na straně evangelní, nýbrž na straně levé, na tomto místě stojí i dnešní renesanční kazatelna. Na počátku 17. století byla shozena dřevěná zvonice u kostela a přistavěna kamenná věž, v dnešním tvaru, v poměru k vysoké a ostré střeše lodi kostelní poněkud nízká. Tesařskou práci  prováděl Jan Vorlík, jehož jméno bylo vyryto s letopočtem: L. P. 1608 na prostředním věžním krovu. V onom roce byl zavěšen na novou věž zvon ulitý r. 1607 od Baltazara Hofmana, pražského zvonaře. Teprve roku 1741 byl kostel znovu opravován, dřevěný kostelní strop lodi  byl shozen (mezi trámovím byla roku 1362 uložena listina, jednající „o prodeji – s emphyteutickým právem - dvaceti lánů polí křesínským sedlákům, panem Janem ze Šebína, patronem kostela učiněném. V listině té též vyměřen i desátek pro faráře."). Strop byl v tomto roce nahrazen novým  a možná tehdy již i byla přistavena kaple k starému portálu, starý vchod tím byl zrušen a byl proražen dnešní, na protější, severní straně. Původní jižní vchod dokládá, že kostel byl skutečně založen pány ze Šebína, měli to od jihu blíže. Snad v té době byla postavena i kruchta podpírána zajímavým sloupem. Roku 1746 byla přenesena socha Bolestné Panny Marie, pořízená Adamem Krondlem, z libochovického kostela Všech svatých do křesýnského kostela.

Je třeba se ještě zmínit o se některých opravách kostela. Během 18. století byla zvýšena  značně podlaha kostela, neboť každoročními povodněmi voda zaplavovala celý vnitřek kostela. Na kruchtě r. 1842 byly postaveny varhany, r. 1846 dal mlynář Václav Jech pořídit na hlavni oltář nový obraz sv. Václava od Kajetána Ehla ze Solnice, (jiný pramen uvádí malíře B.Roubalíka a rok 1879) r. 1848 byly vysázeny lípy kolem hřbitova na paměť zrušeni roboty. Potom i v roce 1907 byl kostel značně opraven a zřízen nový portál.

V souvislosti s Křesínem je se nelze nezmínit i o mlýnu. Jeho historii podrobně popsal Jaroslav Malý. Ve stručnosti lze konstatovat, že za dávných dob pánů na Šebíně stával zde na zákrutu řeky Oharky dřevěný mlýn a to u pravého břehu, umístěný na jakémsi voru nebo  prámu, upevněném v místech, kde voda nejprudčeji proudila. Tento dřevěný mlýn stával na voru ve vodě, a lopatkové kolo otáčel vodní proud, pomocí ozubeného kola, umístěného na hřídeli, a pomocí vřetene se otáčel pak žernov- (kámen běhoun), kam se otvorem ve středu kamene nasypávalo obilí. Mlýn jako všude jinde náležel s celou řekou k panskému dvoru. První zmínka o křesínském mlýně stojí v listině nalezené v Křesínském kostela, datovaná rokem 1362. V těchto dobách, za Jana ze Šebína, byli poddaní nuceni na mlýnský břeh dovážet kámen a dříví, aby voda netrhala břehy. Roku 1517 byl postaven za Jana Zajíce z Hazmburka nový mlýn se splavem, na pravém břehu Oharky nedaleko nad Křesínem. Tentokráte z kamene. Základy tvořily velké pískovcové kvádry, ostatní bylo postaveno z opuky. Ve zbytcích základů které bylo možno spatřit při nízké vodě, (ještě před stavbou Nechranic), byl nalezen (roku 1904) kvádr, na němž byl vyryt letopočet 1517 a uprostřed mlynářský a sekyrnický znak. Pískovcový  kvádr byl tehdy uschován  u p. Grunta v Křesíně, čp. 57. Již v starších dobách náležel ke křesínskému klepáči  i přívoz pod mlýnem. Roku 1556 je křesínský mlýn uveden v dědictví Jiříka Zajíce z Hazmburka zároveň s mlýnem poplzským a ostatním zbožím.

Když po třicetileté válce  došlo k novému osazováni zpustošených vesnic, dala vrchnost postavit v Křesíně nový mlýn se čtyřmi koly,  a to na levém křesýnském břehu, tedy v místech dnešního mlýna a zároveň byl postaven nový jez.

Při zpracování bylo použito pramenů z článků pp.Malého, Tomase a zápisů z kronik a archívů.