Článek pana Patráka v LN 3/2004 o Křesínském kostele, klade otázku,
co to bylo za obec, že je zde jeden z nejstarších kostelů v okolí?
Pravda je taková, že lokalita okolo Křesína byla na přelomu prvního tisíciletí
centrem osídlení zdejší krajiny a to díky slovanskému hradišti u Levous. (Sice
dnes většinu obraných valů hradiště poničila expanze chat, ale stále je možno
rozpoznat obrané valy, zvláště na kraji lesa a na sousedním poli) Tato skupina
osad byla od ostatního Litoměřicka a i od oblasti Lucké poněkud oddělena. Tak
jako strádonické hradiště tak i o levouském není jasné, zda bylo slovanské.
Existuje také názor, že hradiště vybudovali patrně středočeští Přemyslovci na
přelomu 9. a 10. století - asi jako nástupiště k expanzi proti nepřemyslovským
knížatům na sever a západ, toto území získali zničením hradiště Lučanů.
V každém případě Levouské hradiště, bylo tedy vojenským a asi i správním
centrem této krajiny. Svůj význam
ztratilo na rozhraní 12. a 13. stol. kdy se stal Pátek n.O. tržním místem.
Zánik hradiště také zavinil rozvoj blízkého centrálního hradiště v Litoměřicích
a vznik nového nedalekého panského dvora v Radonicích, který převzal
hospodářskou funkci levouského hradiště.
Nic však v této starší době nedokládá nějaké větší středisko osídlení v
poloze samotných Libochovic.
Na počátku 13. stol. náleželo vše i s osadou panu
Kurátovi z Lužic, jenž vše opět prodal asi v roce 1224 klášteru Doksanskému a
tím byla i změněna správa kostela. Je zde tedy jasný doklad, že na počátku
13.století jíž křesínský kostel existoval. A právě v těsné blízkosti
starého hradiště ,byl v druhé polovině 13.století postaven nevelký hrad
Šebín.
Roku 1223 uvádí se v Doksanské listině, psané
latinsky, pod jménem "Cressin". V listině krále Václava I. v r. 1237
zadávají se vesnice okolo Klapého dědičným nájmem tepelskému klášteru . Na této
listině se uvádí co svědek zeman Chřen z Křesýna, který osadu
tuto držel.
Koncem 13. století, po celé 14. stol, a až do počátku
století 15. nesl Křesín osud svůj společně s hradem Šebínem. Křesínská dědina
se tehdy rozkládala kolem kostela.
Stavěna byla s okrouhlou návsí podle zvyku starých slovanských osad.Ve Slatině
se dosud tento tvar dochoval. Voda Oharky ničila nízko položenou ves, dřevěná a
lepenicová stavení špatně odolávala povodním, až posléze v roce 1515 bylo
obrovskou povodní, která zničila také starou ves v Břežanech, vše odneseno a
zničeno.
Světové události málokdy o Křesín
zavadily a stalo-li se to, byly to jen válečné útrapy. Za třicetileté války, v
r. 1631 to byla sasská vojska a v r. 1648 Švédové. Vojsko zde procházelo ještě
po třicetileté válce. Neméně útrap snášeli Křesínští za válek o Španělské
dědictví (1740-1741) a za pruských vpádů do Čech (1744-1759). Jednotlivé
vojenské rodiny v Křesíně i trvale bydlely. V libochovické křestní matrice
čteme, že „r. 1669 byla pokřtěna 24. listopadu Kateřina, dcera vojína
Hendricha Duršta a za kmotry byl Jan Volc Folír, Kateřina Šnemonka, lajtnantka
a Ivan Cornety, logirující v Křesýně" . K památkám křesínským patří také
náhrobní kámen císařského generála Jana Tomáše, svobodného pána z Brisiglů, pána
na Košticích, z r. 1652, který je zazděn v kostele a náhrobní kámen Václava
Krolmusa (+ 14. 2. 1787, † 24. 10. 1861, český národní buditel, katolický kněz;
amatérský archeolog, sběratel lidové slovesnosti, spoluzakladatel Národního
muzea. Hlavní dílo: Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a
nápěvy.), který zde co svobodomyslný kněz působil v létech, 1823-1832.
V r. 1384 byl křesínský kostel v
"archidiakonátu" litoměřickém a v "děkanátu" třebenickém
platil 21 kopu grošů kostelního desátku ročně (Lib. erect. Balb. 25). R. 1373
nastoupil první známý farář Heřman na Křesínskou faru. Nezdržel se však dlouho.
Před rokem 1450 byla postavena ke
kostelu dřevěná zvonice a pověšen malý zvonek (1450), jenž byl později umístěn na zvoničce kaple sv. Floriana ve vsi, na
horní návsi. V r. 1566 postaven v kostele
nový oltář, a to na den sv. Jana Evangelisty, pány z Lobkovic a osadníky
křesínskými. Na oltáři byli vyobrazeni
pánové z Lobkovic a Kolovratu, k nimž manželka Jana z Lobkovic náležela.
V tom čase také byla postavena kamenná renesanční kazatelna, která je zvláštní
již tím, že není postavena na straně evangelní, nýbrž na straně levé, na tomto
místě stojí i dnešní renesanční kazatelna. Na počátku 17. století byla shozena
dřevěná zvonice u kostela a přistavěna kamenná věž, v dnešním tvaru, v poměru k
vysoké a ostré střeše lodi kostelní poněkud nízká. Tesařskou práci prováděl Jan Vorlík, jehož jméno bylo vyryto
s letopočtem: L. P. 1608 na prostředním věžním krovu. V onom roce byl zavěšen
na novou věž zvon ulitý r. 1607 od Baltazara Hofmana, pražského zvonaře. Teprve
roku 1741 byl kostel znovu opravován, dřevěný kostelní strop lodi byl shozen (mezi trámovím byla roku 1362
uložena listina, jednající „o prodeji – s emphyteutickým právem - dvaceti lánů
polí křesínským sedlákům, panem Janem ze Šebína, patronem kostela učiněném. V
listině té též vyměřen i desátek pro faráře."). Strop byl v tomto
roce nahrazen novým a možná tehdy již i
byla přistavena kaple k starému portálu, starý vchod tím byl zrušen a byl
proražen dnešní, na protější, severní straně. Původní jižní vchod dokládá, že
kostel byl skutečně založen pány ze Šebína, měli to od jihu blíže. Snad v té
době byla postavena i kruchta podpírána zajímavým sloupem. Roku 1746 byla
přenesena socha Bolestné Panny Marie, pořízená Adamem Krondlem, z
libochovického kostela Všech svatých do křesýnského kostela.
Je třeba se ještě zmínit o se některých opravách
kostela. Během 18. století byla zvýšena
značně podlaha kostela, neboť každoročními povodněmi voda zaplavovala
celý vnitřek kostela. Na kruchtě r. 1842 byly postaveny varhany, r. 1846 dal
mlynář Václav Jech pořídit na hlavni oltář nový obraz sv. Václava od Kajetána
Ehla ze Solnice, (jiný pramen uvádí malíře B.Roubalíka a rok 1879) r. 1848 byly
vysázeny lípy kolem hřbitova na paměť zrušeni roboty. Potom i v roce 1907 byl
kostel značně opraven a zřízen nový portál.
V souvislosti s Křesínem je se nelze
nezmínit i o mlýnu. Jeho historii podrobně popsal Jaroslav Malý. Ve stručnosti
lze konstatovat, že za dávných dob pánů na Šebíně stával zde na zákrutu řeky
Oharky dřevěný mlýn a to u pravého břehu, umístěný na jakémsi voru nebo prámu, upevněném v místech, kde voda
nejprudčeji proudila. Tento dřevěný mlýn stával na voru ve vodě, a lopatkové
kolo otáčel vodní proud, pomocí ozubeného kola, umístěného na hřídeli, a pomocí
vřetene se otáčel pak žernov- (kámen běhoun), kam se otvorem ve středu kamene
nasypávalo obilí. Mlýn jako všude jinde náležel s celou řekou k panskému dvoru.
První zmínka o křesínském mlýně stojí v listině nalezené v Křesínském
kostela, datovaná rokem 1362. V těchto dobách, za Jana ze Šebína, byli
poddaní nuceni na mlýnský břeh dovážet kámen a dříví, aby voda netrhala břehy.
Roku 1517 byl postaven za Jana Zajíce z Hazmburka nový mlýn se splavem, na
pravém břehu Oharky nedaleko nad Křesínem. Tentokráte z kamene. Základy tvořily
velké pískovcové kvádry, ostatní bylo postaveno z opuky. Ve zbytcích základů
které bylo možno spatřit při nízké vodě, (ještě před stavbou Nechranic), byl
nalezen (roku 1904) kvádr, na němž byl vyryt letopočet 1517 a uprostřed
mlynářský a sekyrnický znak. Pískovcový
kvádr byl tehdy uschován u p.
Grunta v Křesíně, čp. 57. Již v starších dobách náležel ke křesínskému
klepáči i přívoz pod mlýnem. Roku 1556
je křesínský mlýn uveden v dědictví Jiříka Zajíce z Hazmburka zároveň s mlýnem
poplzským a ostatním zbožím.
Když po třicetileté válce došlo k novému osazováni zpustošených vesnic, dala vrchnost
postavit v Křesíně nový mlýn se čtyřmi koly,
a to na levém křesýnském břehu, tedy v místech dnešního mlýna a zároveň
byl postaven nový jez.
Při zpracování bylo použito pramenů z článků
pp.Malého, Tomase a zápisů z kronik a archívů.
Žádné komentáře:
Okomentovat