Včera a dnes - dnešní budova knihovny

Budova, ono se řekne budova, ale těch změn které nastaly během času existence této stavby. Zkoušel jsem najít, aniž bych hledal v zámeckých archivech, datum, nebo rok postavení této budovy. Pokud se podíváme na Stabilní katastr z roku 1864, tak zde prozatím zakreslená není. Ani nemohla být protože teprve v tomto roce získává hraběnka Terezie práva na tento pozemek, který až doposud patřil městu včetně pozemku od dnešní brány až po vchod do zámku (celkem 1958 m²). Je podle Křenka doloženo, že v tomto prostoru jsou staré základy domů, původně městských. V těchto parcelách je trochu, co se týče jejich historie, poněkud nejasno. Parcela domu čp.4 je v roce 1860 v majetku hraběnky Teresie. Dům pak byl zbořen a na parcelách čp.3 a čp.4 vystavěn nový dům čp.3. Později je čp.4 ve dvoře čp.3 a i ten je později zbořen. V roce 1937 oznamuje město hraběti z Herbersteinů, zrušení čp.4 a to tím, že se sjednotí s čp.3.Tímto datumem vznikl problém co je čp.3 a co je čp.4. Toto čp.4 bylo pak sice přiděleno paní Anně Mannové, majitelce čp.5 a 5a, právě pro číslo popisné 5a ve dvoře čp.5. Je však zajímavé, že až podle konfiskačních listin na majetek Herbersteinů v roce 1945, a konečném převodu v roce 1951, je konfiskován dům čp.4, čp. zrušeno a převedeno na čp.3. Jak je vidět, tento převod a rušení se uskutečnilo dvakrát, v roce 1937 a v roce 1945 – 1951. Okolo čísla popisného č.3 po roce 1945 nastala úřední bitka mezi orgány státu a města. Město tvrdě na státu požadovalo čp.3 z Herbersteinského majetku, který byl v roce 1945 konfiskován. Město hodlalo tento dům použít pro úřední účely (berní, důchodový úřad a místnosti pro potřebu ČSD). Při separátní poradě na zámku, konané 31.10.1947, žádá město Národní kulturní komisi, aby konfiskaci přidělila městu. O tuto budovu však také žádají Státní lesy, kteří zde měly ubytovány své zaměstnance. Nakonec dochází ke kompromisu, kdy budova by zůstala jako konfiskát městu a město pronajme první patro zaměstnancům St.lesů. Ovšem v roce 1948 vstupuje do hry KSČ Libochovice a chce přidělit tento dům sobě, s tím, že již v roce 1945 Libochovická KSČ jako první podala žádost o tento konfiskát a pak teprve město. Město při hlasování v radě města v tomto roce prohrálo a KSČ byl ONV potvrzen nárok na čp.3. I když jak to v české historii často bývá, po únoru se to jaksi zkomplikovalo, KSČ se stává vlastně státem a stát KSČ a tak 15.9.1948 při jednání na MNV byl přidělen dům čp.3 obci pod podmínkou, že zde ponechá bydlet zaměstnance St.lesů a KSČ zde bude mít sekretariát. Problém však nebyl v tomto roce dotažen do konce, protože ve vložce 351 Zemských desek a ve vložkách pozemko - knižních zůstává majetek prozatím nepřepsán. K tomu došlo až později. Celé rozhodnutí je dosti obsáhlé, takže jen stručně:

V rámci konfiskačních rozhodnutí soudu Lovosice, vzniklo podle návrhu Národního pozemkového fondu Ministestva zemědělství (MZ) ze 4.12.1950 usnesení okresního soudu ze dne 20.6.1951 rozhodnutí, které nařizovalo přepis v pozemkových knihách těch pozemků, které byly v rámci konfiskace odejmuty rodu Herbersteinů. Zde se také pojednává o čp.3, čp.4:

• Odepisuje se stp.č.k.118 s domem čp.4 a parcely 112/1, zrušuje se celá vložka č.4 a přepisuje se do vložky č.3 pozemkové knihy. Ve vložce číslo 3 se přepisuje stp.č.k.119 s domem čp.3 i s pozemky zahrad, a slučuje se vše s odepsanou vložkou č.4.
• V původní listině je text doplněn ještě všemi parcelami náležejícími k těmto dvěma vložkám. Takto zaniklo čp.4, a čp.3 připadlo úředně městu.

Celý Herbersteinský majetek (zámek, pozemky, průmyslové podniky a statky) se vložil ve vlastnické právo pro Československý stát, jednak Školskou správu - Národní kulturní komisi. Ostatní pozemky připadly Ministerstvu průmyslu a MZ a některé domy i soukromým vlastníkům. Tím se zároveň vymazalo zavedení Národní správy na tyto majetky a upravili i zápisy v katastrálních knihách. (NS vedlo město). Celý konfiskát byl zaveden v roce 1945 podle dekretu č.12/45 Sb, a převody pozemků nabyly platnosti 5.7.1951.

Ale zpět ke knihovně, právě knihovna je v dnešní době vedena také pod čp.3. Postavena byla pravděpodobně v roce 1864, protože na mapě města z konce roku 1864 již tato budova je. Zřejmě byla postavena hned po převodu pozemků a sloužila jako zámecké stáje. V roce 1903 je stavitelem Krupkou vypracován projekt přístavby prvního patra této budovy, kde měly být dva byty a jakýsi archiv.

Přestavba stavitel Krupka

 Tento projekt se v tomto rozsahu však neuskutečnil. Stáje sloužili až do počátku války, kdy v těchto prostorách byly snad umístěny učňovské dílny, konfiskace, jak již bylo řečeno proběhla v roce 1945, kdy byly dílny zrušeny a MNV stále dokola se řešilo co s čp.3. - viz výše. Nejprve v něm bydleli zaměstnanci státních lesů, v roce 1946 byl záměr přidělit vše Učňovské škole (které byly zrušeny dílny v bývalé konírně), neuskutečněno. Ostatní návrhy a nápady viz výše. V roce 1954 kdy se projednává zřízení rozhlasu po drátě v Libochovicích, tak za tím účelem se uvolnila místnost, kde byla doposud knihovna, (dnešní zlatnictví). Knihovna se načas stěhuje do čp.3, do místností, kde byl sekretariát KSČ a místnost Svazarmu – radistů. Radisti dostali dočasně přidělenu místnost ve 2 patře domu čp.310. Na počátku sedmdesátých let v čp.3 otevřely Restaurace a Jídelny Litoměřice svoji provozovnu – Zámecký šenk. Po roce 1989 jsou tyto prostory v pronájmu různými provozovateli.

Konečně se dostáváme ke konírně. S myšlenkou vybudovat na místě bývalých panských stájí loutkovou scénu přišel Libochovický divadelní ochotník Václav Zimmermann hned po roce 1945 a později ještě Jaroslav Růžička. Žádný však nedovedl svoji představu do plného uskutečnění. Až v roce 1950 přišel s nápadem vybudovat loutkové divadlo v rámci Dětského kulturního domu pan Antonín Zezulka, správce Lidové osvětové Besedy. Původně se počítalo s těmito prostory k vybudování archívu, který byl umístěn v zámku pod kaplí, z plánů ale nakonec sešlo. Zařadit však takovou stavbu do plánovaných akcí byl v té době nadlidský úkol. Proto vzal pan Zezulka veškerou zodpovědnost na sebe, a divadlo budoval bez povolení.

Náčrt úpravy stájí a prioritní plán namaloval výtvarník a divadelník Bohumír Kroupa, a stavební plán pak zdarma vypracoval stavitel Josef Pokorný. Hlavní brzdou však byly finance a i to že brigádníci brzy začali ztrácet své prvotní nadšení.
 

Přestavba stájí – pan Drobný

Vytrhala se původní cihlová podlaha, a prováděli se stavební úpravy. Po získání dodatečného povolení k adaptaci, od Národní kulturní komise, která spravovala zámek, přestavba pokračovala. Problémy s finančním krytím vyřešila však „Scéna“, která věnovala čisté zisky ze svých představení, a pořádala se sbírka na loutkovou scénu, která vynesla 35.899,50 Kč. O problémech samotné výstavby a shánění vybavení by bylo možno psát rozsáhle a to včetně jmen dobrovolných pracovníků. Existují rozsáhlé materiály Jaroslava Křenka, archiv Antonína Zezulky a materiály v SOKA Lovosice. Ale to by bylo minimálně na brožuru. Hodně také dostavbě pomohl převod v budovy v pozemkových knihách. 
 

Dokončování sálku

Divadlo bylo slavnostně otevřeno 2.prosince roku 1951. Přijel primátor hlavního města Prahy Dr.Václav Vacek s chotí, zástupce ministerstva informací ing.Miroslav Kouřil, zástupce Národní kulturní komise p.Bubrle, zástupci tisku, fotografové, zástupce Ministerstva informací v Ústí n/L. - tajemník Týce, zástupce KNV p.Bouša, osvětový referent ONV V.Slavík, okresní osvětový inspektor Jaroslav Hloušek, zástupce OV KSČ p.Malý, kazatel Čsl. Církve Klásek, operní pěvkyně Margit Ševčíková, a mnoho jiných, kterým přišlo moudré přivlastnit si zásluhy jiných a přihřát si svou stranickou polívčičku. Odpoledne se konalo první loutkové představení „Začarovaný les“ za režie ředitele loutkového divadla Bohumíra Kroupy.

Děti čekají na zahajovací představení

Hrálo se v 15 a v 17 hodin pro mládež a ve 20 hodin pro dospělé. Všechna představení byla zcela vyprodána. Později bylo loutkové divadlo odděleno od Lidové osvětové Besedy a přešlo pod MNV. Vedoucími však zůstali Zezulka, Kroupa a Křenek. Byl zde poté zřízen tzv. Fučíkův koutek a projekční komora na 16 mm film.
 

Předávání projekční kamery. Zleva učitel Pokorný, Jaroslav Křenek, ?, Antonín Zezulka

 10.února 1952 bylo rozhodnuto o vytvoření Závodního klubu ROH sklárny. Pan Zezulka také ihned nabídl tomuto ZK ROH celý Dětský kulturní dům, který sice ZK ROH přijal, ale kdy za předsednictví K.Matouška nebyl o tato kulturní zařízení zájem a to proto, že se v něm hrály pohádky a ne politické úderky. Poté se hrálo tedy jen a pouze vyjímečně, jako o vánoce v roce 1956 (Kašpárek v boji s čerty). Představení bylo spojeno s nadílkou dědy Mráze.
 

 Výtvarnou duší loutkové Scény byl Bohumil Kroupa

Znovu bylo celé divadlo dáno do provozu v říjnu 1958, kdy se vyměnilo vedení ZK ROH Skláren, a to pod pod patronací ČsČK a STS a dohlížecího výboru Jednoty. Předsedu této scény vykonával MUDr.František Černý. Členy a zároveň vodiči loutek, a těmi co četli dialogy, byly A.Wieznerová, J.Wiezner, J.Dunovský, Košťál, J.Kulas, L.aJ.Doubravovi, J.Maleček, L.Zajcová, A.Černá, P.Černý a T.Černý. Výpravu navrhoval B.Kroupa a V.Prošek. Scéna pracovala asi do konce roku 1961, kdy byl sál použit pro městské kino, které v té době bylo v přestavbě. Celkem bylo za dva a půl roku nastudováno a sehráno 17 představení pro děti a 4 pro dospělé. Tato představení navštívilo celkem 1690 dětí a 110 dospělých.

Loutkoherci obnoveného divadýlka

V roce 1968 se znovu uvažuje o obnovení loutkové scény v rámci SZK ROH Libochovice. Tradice se však vlivem politických událostí a absencí nějakého hlavního organizátora neobnovila. Dřevění herci byly tedy v roce 1961 odloženy na půdu bývalého loutkového divadla, kde (pokud nejsou v soukromých sbírkách - jako že asi ano) spí dodnes.

10.ledna 1963 shořela část střechy provizorního kina. Požár vznikl od vadného komínu. Na několik týdnů tak byla činnost provizorního kina pozastavena. Přestože že se kino přestěhovalo již v roce 1961, tak až 2.srpna 1965 byla započata s rekonstrukce původního kina. Rekonstrukce byla ukončena 18.března 1967, a provoz byl znovu zahájen promítáním širokoúhlého filmu Dáma na kolejích. Dnes je i toto kino zrušeno. Bývalá konírna tak osiřela na pět let. 5.listopadu 1972 byla v rámci oslav VŘSR za přítomnosti vedoucího odboru kultury ONV p.Hořčice a vedoucího zdravotního a sociálního odboru ONV Dr.Chvapila a ředitele okresní knihovny p.Doubka, předána veřejnosti nově adaptovaná Městská knihovna v bývalé budově loutkového divadla. I dnešní knihovnu pod vedením paní Jitky Liškové čeká jiná budoucnost. Vedení města připravuje adaptaci prvního patra čp.10 na knihovnu s možností i dalších kulturních možností. Bývalá konírna opět osiří, ale asi ne nadlouho, má o ní zájem vedení zámku. A tím se kruh opět uzavře. Od výstavby přes konfiskaci zpět zámku.