Kdo ji zná?

Neznámá slečna z Libochovic fotografovaná v atelieru Šalamoun v Libochovicích

Vodní elektrárna Libochovice v roce 2003

Neckyáda Libochovice 1986

Náhodné fotografie libochovicka

„Vítězný únor“ a Libochovice.

21.února 1948 byla v Libochovicích zpočátku běžná sobota v poválečné době. Večer se konal ples Automotoklubu, bylo 10°C pod nulou, na zamrzlé zátoce probíhal místní souboj dvou hokejových klubů, to vše byl normální život.

Samotný „Vítězný únor“ v Libochovicích probíhal nejprve trochu rozpačitě, přestože  obec jako taková patřila vždy mezi bašty levicových voličů v kraji. Chtěl bych vám přiblížit jako vzpomínku zpracování usnesení pléna MNV ze dne 21.února 1948. Pro připomínku mladším generacím, tak tento den proběhla komunistická demonstrace na Staroměstském náměstí. Komunisté vyzývali k vyřešení krize a k doplnění vlády Gottwaldovými kandidáty. Souběžně proběhlo několik o mnoho menších demonstrací ostatních stran, avšak jejich představitelé se snažili svoje členy spíše uklidnit. Prezident republiky byl vystaven nátlaku představitelů dělnického hnutí, kteří na něm písemně vyžadovali splnění Gottwaldových návrhů. Komunisté začínali vytvářet vlastní ozbrojené složky, Lidové milice. Prezidentovi Benešovi bylo představiteli KSČ a Revolučních odborů sděleno, že se musí podrobit vůli lidu.

A jaká vůle lidu byla v Libochovicích u zvolených zastupitelů rady Města? Schůze pléna započala v 19 hodin, kdy již bylo zcela jasné, jak situace v republice asi dopadne. Přítomni byli předseda MNV pan Troníček, a tito členové rady: pp.Jílek, Ing.Němec, Rohan, A.Maleček, Rulf, R.Chroust, Trnovský, Ludwig, Svoboda, Malý, Lomič, Šedivý, Ledvinka, Mayer, Štrajbl, Löbel, Prošek, Charvát, Strnad, Hofman, Pilař, Hora a paní Vítková, Vašniovská, Röschová, Fidlerová.

Předseda schůze Milan Troníček (předseda MNV) přečetl tuto rezoluci:

„Vážený pane Prezidente,

Svým jednomyslným usnesením MNV v Libochovicích ze dne 21.2.1948 vyjadřujeme Vám p.Presidente svůj jednoznačný a neochvějný postoj města Libochovic za vládu Národní fronty Čechů a Slováků, oproštěnou od všech reakčních a protistátních živlů, které brzdí náš přirozený vývoj. Věříme, p.Presidente, že svým jedině správným rozhodnutím ukážete cestu přes nynější krizi vlády a povedete nás bezpečně k lepšímu našemu zítřku, ke kterému spěje vláda Klementa Gottwalda. Přejeme Vám vážený pane prezidente, abyste se ve dlouhém a pevném zdraví těšil z naší práce pro rozkvět naší demokratické republiky.“

Toto usnesení zasedání pléna chtělo schválit, protože se vlastně jednalo o nic říkající rezoluci, která se dala klidně vysvětlit jak ve prospěch všech stran tehdejší NF, tak ve prospěch KSČ. Po přečtení této rezoluce však k jejímu schválení nedošlo, ale člen Rady pan Maleček požádal jménem KSČ Libochovice, aby rezoluce byla doplněna takto:

„Žádáme vás pane presidente republiky, abyste demisi reakčních ministrů přijal. Nemají co dělat ve vládě, její budovatelský program sabotují. Vyloučili se sami z NF. Nemají místa tam, kde se rozhoduje o požadavcích lidu, který zradili. Pryč s nimi a nikdy již zpátky. Stojíme neochvějně za vládou Klementa Gottwalda. Žádáme, aby byla doplněna spolehlivými lidmi. Takovými, kteří budou věrni myšlence NF, kteří budou plnit Gottwaldův budovatelský program, aby byly splněny požadavky pracujícího lidu.“

Tento dodatek však vyvolal bouřlivou diskusi, protože zástupci strany Národně socialistické a Sociální demokracie nechtěli o dodatku hlasovat, ale pouze schválit původní resoluci. Kategoricky vystoupil I. Místopředseda MNV Josef Jílek, který prohlásil, že nemůže hlasovat o ministrech Národně socialistických, že jsou reakcionáři a zrádci, když dosud není známo, jakých činů se měli dopustit. Pan A.Maleček přesto trval na přikročení hlasování o dodatku, a pan Lomič se připojil, aby bylo hlasováno jednotlivě po jménech.

Z celkového hlasování nakonec vyznělo toto:

pp.Troníček – ano, Jílek - ne, Ing.Němec- ne, Rohan - ano, A.Maleček - ano, Rulf - ne, R.Chroust - ano, Trnovský - ne, Ludwig - ne, Svoboda - ne, Malý - ano, Lomič - ano, Šedivý - ne, Ledvinka - ano, S.Mayer - ano, Štrajbl - ano, Löbel - ne, Prošek - ne, Charvát - ne, Strnad - ne, Hofman - ne, Pilař - ne, Hora - ano a paní Víšková - ano, Vašniovská - ano, Röschová - ne, Fidlerová - ne.

Po tomto hlasování došlo k další bouřlivé reakci, protože pan Maleček tvrdil, že dodatek byl přijat z důvodu, že členové kteří hlasovali ne se vlastně zdrželi hlasování. Protože další hádka nevedla k rozuzlení, navrhl pan Maleček, aby dodatek byl zaslán telegraficky a usnesení dopisem. Ale znovu se rozpoutala bouřlivá diskuse, která nevedla k žádnému názoru. Byl vnesen požadavek o přerušení schůze na pět minut. Po pětiminutovém jednání prohlásili zástupci Národně socialistické strany a Sociální demokracie, že dodatek neschválí. Člen MNV A.Maleček vystoupil s tím, že KSČ, jako nejsilnější strana ve městě učinila již několik ústupků v zájmu klidu a i tentokráte učiní ústupek tím, že odvolá sporný dodatek.

Takže původní rezoluce bez dodatku byla schválena jednomyslně. Na základě tohoto ústupku předložil předseda pan Troníček další resoluci a to předsedovi vlády tohoto znění:

„Vážený pane předsedo vlády.

Jednomyslným usnesením MNV Libochovice ze dne 21.2.1948 vyjadřujeme vám svůj neochvějný postoj města Libochovic za vaší budovatelskou vládou. Věříme, že ve vaší budoucí vládě NF Čechů a Slováků nebudou míti místa reakční a protistátní živly. Věříme, že přes dnešní krizi vlády převedete bezpečně nás do šťastnějších a klidných dnů, které věnujeme práci vašemu dvouletému plánu k výstavbě naší lidově demokratické republiky. Nechť zkvétá naše lidově demokratická republika pod vaším vedením.“

I tato resoluce byla bez připomínek schválena. Co z toho vysvítá? Zřejmě to, že KSČ Libochovice v dobách „Vítězného února“, přes veškerou revoluční tradici města, utrpěla porážku. Bohužel to byla na dlouhá léta, která následovala, porážka poslední. Již na příští schůzi pléna rady města dne 7.dubna 1948 chybí oněch 15, kteří řekli ne a nahradilo je nových 19 členů rady (pp. Jakobi, Pospíchal, Hrdlička, Potůček, Neuman, Černý, Hlaváč, Pokorný, Tymich, Pelc, Hamp, Blažek, Kočí, Hajný, Trapl, Kejdana a paní Dvořáková, jediný kdo zůstal z těch kdo nesouhlasili byl pan Ludwig, pan Chroust byl odvolán10.8.1948 a nahrazen panem Zezulkou).

Vím že od oné události uplynulo již 66 let, a vše již odvál čas a další jiné důležitější události, přesto si stojí za to, připomenou tuto schůzi, která jako poslední probíhala jako dá se říci ne úplně, ale skoro demokraticky. Na další takovou schůzi si občané Libochovic, kteří volili své zastupitele museli počkat až do 22.března 1990, kdy v sále tehdejšího SZK ROH (Tři lípy) proběhla Rekonstrukce rady MěNV. Je ale zajímavé, že tehdejší kronikář pan J.Křenek, se Únorovými událostmi nijak nezaobírá, v kronice je toho pramálo. Nebýt poznámky že 25.února bylo ve „Svazu brannosti“ (Libochovický spolek) zabaveno 25.února 71 pušek a 1000 nábojů a z Křenkova muzea jeden poškozený ruský samopal, tak se podle kroniky v únoru nic nestalo.

Tato připomínka událostí je možná důležitá v tomto supervolebním roce, kdy opět budou probíhat volby do EU, senátu, zastupitelstva. Je ostatně jedno o jaké volby se jedná, jedno je však důležité, zúčastnit se jich, důkladně rozvažovat koho zvolit, jakou osobnost si vybrat, aby výsledek byl výsledkem odpovědné volby. Ne každý slib je přeměněn později ve skutek, a ne každé varování je později uskutečněno. Konstatování tohoto článku a pravdivost si může každý lehce ověřit ve veřejně přístupných zápisech Rady MNV Libochovice v SOKA Lovosice.

Libochovice - Včera a dnes – spadlý štít na domě čp.11

Nejen velká města jako jsou Brno a Praha mají tu a tam nehody ve formě spadlých domů, štítů nebo říms. To v Libochovicích jsme zažili i my. 28.května 1988 došlo okolo deváté hodiny k havárii střešního štítu průčelní stěny na domě čp. 11 v Purkyňově ulici. Tento dům v roce 1988 patřil tehdy OPBH (pro ty co už neznají Okresní podnik bytového hospodářství), a tento podnik jako vlastník jednak při dřívější rekonstrukci a potom pro nulovou údržbu domu byl viník havárie. Naštěstí v té době nikdo okolo domu nešel, takže škoda byla jen hmotná, naštěstí. Jaká byla příčina? Na střešní krytině průčelní stěny nebyla provedena konstrukce krovu, štítové zdivo nebylo ukotveno do konstrukce a zdivo bylo navíc založeno na původní podzednici. Dlouhodobým zatékáním vody došlo k uhnití podzenice, což zapříčinilo vychýlení štítu mimo těžiště a došlo ke ztrátě stability. Vlastník domu zakryl otvor plachtou a než se řízení prokousalo přes všechny kanceláře a referenty, oprava se časově protáhla. To víte, tehdejší rčení bylo: „nejsou kapacity“.

Osobnosti Libochovic - Karel Křenek

*  20.srpna 1854 Rychmburk (Předhradí),  + 10.února 1939 v  Libochovicích.

Pedagog, neúnavný veřejný, vědecký a osvětový pracovník, spisovatel, sociální činovník, kronikář a správce libochovického muzea.

O Karlu Křenkovi by se dalo napsat mnoho informací, bohužel se jedná o výtisk LN a ne o životopisnou knihu. Na druhou stranu by bylo možná záslužné tento životopis napsat, protože za to, co pro Libochovice udělal, by si ji zasloužil. Takže jen krátce. Narodil se v Rychmburku u Skutče v rodině tesařského mistra. Jednotřídní školu v Rychmburku u Skutče navštěvoval od 15.srpna 1859 do 3.února 1867, kdy přešel do 3.třídy česko-německé školy ve Skutči, a ještě téhož roku vykonal vyrovnávací zkoušku a přešel dále do první třídy nižší reálky ve Vysokém Mýtě, ve 4.třídě reálky přestupuje do Litomyšle, kde také 25.7.1873 maturoval. Dá se říci, že již v jednotřídce je ovlivněn zájmem o historii, protože jeho učitel byl Josef Eustach Taraba, který zpracoval historii Rychmburka. 15.října 1873 se dal zapsat na pražskou polytechniku, kde při svých studiích na technickém učení (architektura a stavebnictví tři a půl roku) poznává potíže chudého studenta. Pro sociální poměry končí se studiem k 10.2.1877. Během studia vykonal zkoušku z kreslení, deskriptivy a mechanické technologie.

Koncem března roku 1877 byl technik Karel Křenek jmenován okresní školní radou v Litoměřicích výpomocným podučitelem při obecné škole v Třebenicích (definitivní podučitel 1880, zatímní učitel 1882, definitivní učitel 1883). I když tato práce byla značně obtížná protože ve třídě měl i 100 dětí, Třebenice ho okouzlily. Zde se také sblížil s rodinou Dr. Václava Paříka, zvláště ho zaujala jeho nevlastní dcera Kamila s kterou se také 24.11.1883 oženil. Dr.Václav Pařík by v době Křenka významným představitelem českého buditelství v německých Třebenicích. Zde také Křenek prožil začátky národních zápasů, doplňoval je však intensivní kulturní činností. V Třebenicích také došlo k rozhodnutí nevracet se na techniku, ale plně se věnovat učitelské dráze. V říjnu 1879 se podrobil zkouškám způsobilosti pro výuku na obecné škole a výuce náboženství. Po přechodném působení v Roudnici (od 1.10.1883 do 15.9.1883) přišel Křenek do Libochovic, kde působil až do konce svého života. Za svou pedagogickou činnost obdržel řadu pochval a vyznamenání. Od roku 1916 do roku 1918 byl členem okresní školní rady. V letech 1902 až 1919 přednášel o školských problémech při okresních školních poradách. Bohatá byla i jeho osvětová činnost, připravil a realizoval řadu přednášek z oblasti přírodních věd a kulturní historie míst, v nichž působil jako učitel. Také jeho literární činnost byla velmi bohatá, první poznámky o historii, které později využil ve svých literárních počinech si dělal pod vlivem svého učitele na jednotřídce již od svých dvanácti let. Jeho první článek „Brousek“ vyšel tiskem  v jeho 22 letech. Od roku 1887 psal do „Českého severu“ sérii článků o politických poměrech v Třebenicích, Libochovicích a vlastně o celém Podřipsku.

Mimořádně bohatá byla i Křenkova spolková činnost. Náhodně lze uvést třeba jeho členství v „Spolku akademiků severovýchodních Čech - Krakonoš“, „Akademického spolku“ v Praze, jako student založil v Rychmburku čtenářský spolek „Chumáč“, a následně zde založil i knihovnu. Byl členem divadelních spolků, Sokola, byl i členem „Libochovické řemeslnické besedy“. Podílel se v Libochovicích i na práci kroužku „Sdružení pokrokových lidí“ spolu s pány B. a D. Mayery,dr.Kadlecem, Schlückbierem. V září roku 1919 byl zvolen předsedou „Osvětového sboru okresního“ v Libochovicích, od roku 1921 byl obecním kronikářem Libochovic. Osvětový ruch Libochovicka probíhal vždy za jeho iniciativní účasti, zde se také oddaně věnoval své lásce největší, historii, a to pomocí svého díla v oblasti místní archeologie a musejnictví. Městské libochovické museum, byla jeho práce. Vytvořil zde i samostatné válečné oddělení, v němž pravdivě zachytil významné okamžiky i drobné episody válečných let, od náhražkových potravin až po rakušácké hlupáctví protičeských censur a vnucované školské loajality. Instaloval a katalogizoval zde také celou osobní pozůstalost libochovického rodáka JEP, darovanou rodinou Mayerovou a osvětlující světovou proslulost a mezinárodní styky JEP. Na podkladě starých letopisů i archivních záznamů dovedl Křenek dobře a pravdivě navodit starosvětskou minulost města.

Když byl k 1.září 1924 penzionován, dostalo se mu plného uznání a díků místní městské i školní rady v Libochovicích. Protože nebyl Libochovický rodák, tak rada města Karla Křenka16.srpna 1934 jmenovala čestným občanem města.

U příležitosti jeho 80 narozenin je v článku věnovaném Karlu Křenkovi uvedeno:

„Křenkův život skýtá názorně, že i v době dnešního běsnění požitkářského, divého tance kol zlata, nespokojenosti a nervosy, lze uchovati si až do osmdesáti let vše žehnající lásku, posilující víru v dobro i ducha ozdravujícího důvěru v lepší budoucnost“

Zemřel a byl pochován v Libochovicích. Jeho náhrobek byl z prostého kamene ozdoben jeho bronzovým reliéfem a nápisem. Bohužel, dnes již hrob najdete v úplně jiném stavu. Sběrači kovů se činili a tak tento libochovický občan byl i po své smrti okraden.

Seznam jeho lirární činnosti a publikací v různých sbornících a brožurách je značně obsáhlý, věřím že čtenáře kterého bude tato informace zajímat, lehce ji najde v archivech a na internetu

Zpracováno podle fondu pozůstalosti Karla Křenka který je uložen v SOKA Lovosice. 

Studie k vytvoření pomníku JEP zpracovaná jako podklad k vytvoření skutečného pomníku od Karla Křenka.