Jak věžní hodiny spoutaly čas v Libochovicích

Ne vždy byly na věži libochovického kostela hodiny. To se změnilo až roku 1892, přestože již v roce 1725 byl předložen projekt ke zřízení hodin, kdy děkan žádal městkou radu o zřízení „cimbalu pro bití hodin“. Tato žádost byla zamítnuta s tvrzením, že hodiny byly vždy na zvony tlučeny a tak tomu bude i nadále. V roce 1892 ale byly konečně zakoupeny hodiny nákladem 495 zlatých (financováno ze zádušní pokladny Dubanského kostela). V říjnu 1933 byl vyměněn ciferník na věži za nový skleněný s elektrickým osvětlením nákladem 2 700,- Kč. V roce 1987 byla provedena renovace věžních hodin, tři ciferníky jsou vyrobeny z nerez plechu, ručičky a cifry z mědi, čtvrtý směrem na náměstí je z matového skla a prosvětlený. Hodiny tak náležely městu, zvony církvi. Hodiny byly kyvadlové, se strojem pro věžní hodiny značky Ludvík Hainc, Praha. Jejich jednotlivá závaží se musela každodenně natahovat po zdolání 120 schodů. Jednotlivé čtvrthodiny jsou odbíjeny zvonem „Umíráček“ a celé hodiny zvonem „Vavřinec“.

Cesta k hodinám tak nebyla jednoduchá. V přístavbě věže je dřevěné točité schodiště, které končí v prvním patře, odkud je vstup do bývalé úřednické oratoře. Dále pokračuje dřevěné schodiště dělené na jednotlivé části. Z druhého patra se ovládal zvon “Vavřinec“ pomocí lanka a provazu (v roce 2005, k výročí oslavy vysvěcení kostela, bylo upraveno ovládání zvonů na elektrický provoz, s možností přepínání na ruční zvonění). O něco výše je vstup na půdu kostela a do trámoví krovu. Při dalším výstupu se lze dostat do prostoru, kde jsou zavěšeny na zvoncových stolicích dnešní dva zvony. Po 120 schodech se tak konečně dostáváme do místnosti, kde jsou umístěny kyvadlové hodiny. Ten kdo vykonával službu pro město (natahování hodinového stroje) musel v těchto místech velkou klikou zvednout těžká závaží přes soustavu kladek umístěných vysoko na věži. Tento úkon bylo nutno okolo desáté dopolední hodiny provádět den co den.

V historických zápisech, se vzhledem k odměřování času ve vztahu k veřejnosti, lze dočíst těchto záznamů:

• 1720, zvoleno dvanáct osob co zvoníci proti mračnům a mrazům. Volba taková se často předevzala, zde však se jen jedenkráte pro paměť uvádí.
• 1726, dne 7. ledna snešeno, že kdyžkoliv obec shromážděna býti má, ten den před tím ve 4. hodinu k večeru se na zvonec znamení dá a Vácslavem Moravcem, tehdáž také ráno v 9 hodin zvoniti se bude, který za to patoky obdrží.
• Dne 3. července 1724 když zemřel primas a lazebník Jiří Hikyš před 12 hodinou polední, zanechal obci 20 zl. a visuté hodiny do radního místa. (Tudíž od tohoto roku byly jakési veřejné hodiny na radnici)
• V roce 1954 obsluhuje věžní hodiny a veřejné osvětlení města paní Růžena Kacerovská, poté také pan Kacerovský.
• Do roku 2012 (42 let) tuto službu vykonával pan Jan Šána. Jistě byli i jíní, ale jejich jména nebyla v kronikách zaznamenána.
• Elektrifikace věžních hodin v roce 2012, která byla provedena firmou Ing. Ivan Šmerda došlo k výměně stroje. Původní hodinový stroj byl v prostorách věže demontován a snesen. Následně byl vyčištěn a zbaven všech starých nečistot. Hodinový stroj byl zpětně sestaven a prošel týdenním zkušebním provozem a je jako zcela funkční uložen v prostorách Městského úřadu v Libochovicích.
  
  
  
  
  
  

Nedílnou součástí věžních hodin, jsou zvony, jimiž se do celého kraje oznamuje čas, a to po čtvrthodinách a v celou hodinu jednak čtyřmi údery a poté na velký zvon počtem úderu té které hodiny. O zvonech se dá napsat mnohé. Zvon doprovází člověka v celé jeho historii a jeho posvěcením se z neživé hmoty stává nástroj posvátný. Ve středověku bylo zvonům přisuzováno sedm ctností.

laudo deum verum pravého Boha chválím

vivos voco živé volám

congrego clerum kněží shromažďuji

mortuos plango mrtvé oplakávám

fulgura frango blesky rozrážím

pestem fugo mor zaháním

festa decoro svátky slavím

Zvon je jednou z mála vzácných památek, která každého člověka doprovází nepřetržitě v den všední i sváteční. Svolává k bohoslužbám a vyzývá k modlitbě, ohlašuje radostné i bolestné události. Patří k duchovnímu i kulturnímu dědictví národa i církve. Tento hudební nástroj má hlavu, tělo, srdce, tvář a také hlas. Zvony na rozdíl od hodin na libochovickém kostele patřily církvi.

Ve věži bývalo šest zvonů:

1. Velký zvon zvaný Marie pocházející patrně již z konce 16.století, vážící 1848 kilogramů a znějícím v tonu Es s reliéfní výzdobou s motivem vraždění neviňátek v Betlémě a Kalvárie. Tento zvon byl v roce 1624 poškozen ohněm a v roce 1625 opraven v Roudnici. Výška i průměr 1,39 metru. Tento zvon však prostý lid přejmenoval na Václava. Dne 29. a 30.1.1918 a rozkazu c. k. válečného Ministerstva byl tento vzácný zvon demontován dělníky domobranského stavitele z Děčína a kladivy rozbit na malé kusy. Údery bylo slyšet až na Evaň. Získaná zvonovina vážila 1634 kg.
2. Prostřední zvon Vavřinec, vážil 448 kilogramů a zněl v tonu As. Původně byl tento zvon vytvořen pro kapli sv.Vavřince v roce 1605, kde visel na dvou sloupech u vchodu na hřbitov (vchod byl původně na východní straně a hřbitov končil kaplí sv.Vavřince).
3. K oslavě 60 ti letého kněžského výročí arciděkana Václava Oplta (nar.1.10.1847), v Libochovicích působí od roku 1894 jako děkan, posvěcen nový zvon, nesoucí nápis že byl ulit na památku mučednické smrti sv.Václava a ke slávě Boží nákladem Václava Oplta. Zvon zavěšen při oslavě 26. července 1931, váha 620 kg, cena 40 000,- korun, ulitý ve zvonárně Richarda Herolda v Chomutově.
4. Zvon zvaný Josef, vážící 176 kg. znějící v tónu C. Zvon pocházel od zvonaře Fr.Herolda z Litoměřic. Tento zvon dal vyměnit na kostelní věži za puklý zvon nazvaný Havel (v lidovém podání kohout, pocházející z roku 1630.) farář Karel Kerka.
5. Zvon Umíráček nazvaný Michal, vážící 70 kg, z roku 1874. I tento zvon vyměnil puklý zvon z roku 1732. Nahrazen současným zvonem „Umíráčkem“, vysokým asi 50 cm a vážícím 115 kg. Jeho původ je neznám, je bez nápisu a pokryt silnou patinou, byl získán jako opuštěný zvon (s poškozenou hlavou) na konsistoři v Litoměřicích po druhé světové válce panem děkanem Lochmanem. Opravila jej firma Manoušek v Brně a byl zavěšen r. 1947
6. Zbývající byly jen malé zvonky, na které se zvonívalo při bohoslužbách ve všední den. Tyto zvonky původně visely na vížce nad kostelní lodí a při rekonstrukci střechy v roce 1827 byly převěšeny.

Ze zápisů ve farské kronice:

• Zápis z farní kroniky uvádí - 29.8.1916 dostavil se na děkanství ing.Hans Schirmer od c.k. voj. velitelství s oznámením, že k účelům válečným se vezmou z věže kostela Všech svatých 2 zvony o váze 1848 a 448 kg, jeden z Duban 500 kg a jeden ze Slatiny 550 kg. Na námitky děkana odpověděl ing.Schirmer : "nedá se nic dělat, potřebujeme děla". Děkan spolu s hrabětem J. Herbersteinem ihned podali protest u c.k. ministerstva války, načež přišlo rozhodnutí, že odebrány budou jen zvony, na který se zvonilo poledne, Josef 174 kg, umíráček 70 kg, dva zvonky 24 kg, Když se 3. září 1916 naposledy zvonilo všemi zvony na rozloučenou, lidé plakali. Dne 8. a 9. února 1917 byly zvony sejmuty, velké na místě rozbity na kusy, zváženy a všechno odvezeno.
• Potom není v žádné kronice o zvonech zmínka, pouze tento zápis: 9. a 10. února 1917 se odvážejí z Libochovic zvony:

• Josef 174 kg
• Michal 70 kg
• Dva malé zvonky 24 kg
• Dva zvony ze hřbitova 43 kg
• Na zásah památkového úřadu zůstal v Libochovicích zvon Marie z roku 1625 1848 kg a zvon Vavřinec z roku 1739, 448 kg.
• Nakonec byl zvon Marie se zvonem Václavem rozbit 29. ledna 1918 a zrekvírován.

26. 3. 1942 - Tento den byly sundány zbylé zvony z kostela. Ve výkazu odvezených bronzových zvonů ze soudního okresu Libochovice, je uveden děkanský kostel, z kterého bylo odvezeno 5 zvonů (o celkové váze 1457 kg + zvon ze zámecké kaple o váze 34 kg – sundán 25. 3. 1942). V celém soudním okrese to bylo 57 zvonů ze 41 obcí. Zvony byly odvezeny 14. dubna 1942. Vrátil se pouze zvon Vavřinec.

Sundávání zvonů - 1942

Dnes jsou na věži tyto zvony: Vavřinec a Umíráček. V roce 2005, k výročí oslavy vysvěcení kostela, bylo upraveno ovládání zvonů na elektrický provoz, s možností přepínání na ruční zvonění: