Amatérský
historik, patriot Libochovic, spolupracovník archeologické a
národopisné společnosti při ČSAV
*
30.června 1917 v Hnátnici,okr. Ústí nad Orlicí, +
22.července 1993 v Libochovicích.
Václav
Pavlík pocházel z Hnátnic (obec je připomínána již v roce
1364), kde jeho otec také Václav působil ve funkci řídicího
učitele obecné školy v Hnátnici. Jeho matka, Marie (roz.
Kalivodová), byla v domácnosti a pocházela z domkařské rodiny.
Základní vzdělání Václav Pavlík získal na škole, kde působil
jeho otec, a po jejím dokončení nastoupil na Obchodní školu ve
Vysokém Mýtě, a poté v letech 1934 až 1936 ukončil své
vzdělání na Obchodní akademii ve Chrudimi maturitní zkouškou.
Jakým
způsobem, či jakou cestou osudu se dostal až do Libochovic, nevím.
Jisté je, že od roku 1936 nastupuje jako praktikant Městské
Spořitelny v Libochovicích. Svou pílí a odborností
postoupil do roku 1942 na místo účetního a pokladníka ve
Spořitelně.
Rok
1942 však v jeho kariéře přinesl, tak jako mnoha mladým lidem v
této republice radikální zlom. V rámci Totálního nasazení byl
odvelen v roce 1942 do dolu „ Anna“ na Kladně jako pomocný
důlní dělník.
Poznámka:
Již v roce 1941 bylo
do pracovních táborů v celé Říši naverbováno 1 a půl milionu
obyvatel okupovaných území. Na jaře 1942 jmenoval Adolf Hitler
durynského župního vedoucího Fritze Sauckela generálním
zmocněncem pro pracovní nasazení. Byly zavedeny hromadné nucené
nábory, takže již v srpnu 1942 pracovalo v německých podnicích
3,4 miliónu zahraničních dělníků a během dalšího půl roku
vzrostl počet nuceně nasazených o další 2 milióny. Opatření
pracovních úřadů se dotklo i Libochovic a mnoha jejích mladých
obyvatel, kupříkladu ve Spořitelně pan Šesták byl přemístěn
do místní sklárny, a v důsledku totálního nasazení končí
v Libochovicích některé živnosti, např. Knihkupectví
p.Nováka.
Jak již jsem uvedl u Ing. Otakara
Špecingera, vedoucím Úřadu práce v Libochovicích byl pan
Novotný. Jak uvádí Václav Cimerman: „Původním správcem z
doby již před válkou byl loajální aktivista R.Novotný. Tento
člověk byl již od počátku okupace horlivým fedrovatelem k
německému nasazování a přeškolování.“ Sám Václav Pavlík
se vyjádřil takto: „Když mě vezla 26.7.1972 z příkazu
Novotného četnická eskorta z Libochovic na Kladno, vpředu četník,
vzadu četník, nebylo mi nejlépe“. Na Kladně zůstal až do roku
1945. Po roce 1945, po návratu domů až do roku 1950 pracoval opět
ve Spořitelně Libochovice. V letech 1950/51 byl krátce
zaměstnán jako podnikový kontrolor v Deli Lovosice a od roku
1951 až do důchodu (1978) pracoval ve sklárnách Libochovice jako
kontrolor, úředník. A i v důchodu až do roku 1983 byl zaměstnán
na různých brigádách.
Pan Václav Pavlík byl pečlivým
shromažďovatelem všech údajů zdejší historie a znalcem
historie kraje. Dá se říci, že po příchodu do zdejšího kraje,
s městečkem na řece a s podmanivou kulisou Českého středohoří,
vznikl mezi krajinou, historii a Václavem důvěrný vztah. Původní
a snad i prvotní podnět k tomuto zájmu vznikl za jeho práce
jako kustoda někdejšího Křenkova Krajinského muzea v
Libochovicích a další spolupráce s Jaroslavem Křenkem. Své
poznatky publikoval zejména prostřednictvím Libochovických novin,
ale i dalších časopisů. Pracoval jako ochránce přírody, dále
se stal spolupracovníkem dvou společností, archeologické a
národopisné, při ČSAV - a zastával i další funkce. Bohužel
většina poznatků a výsledků jeho práce zůstala v rukopisech.
V jeho kartotéce osobností libochovicka bylo okolo 200
osobností, a jak je zřejmo z jeho korespondence, všechny tyto
poznatky odkázal z valné většiny muzeu v Litoměřicích a svoji
knihovnu městu Libochovice. Bohužel, nahlédnout do díla pana
Pavlíka v Litoměřickém muzeu se mi nepodařilo, a kdoví, zda tam
vůbec je. Knihovna je uložena v Městské knihovně Libochovice. Ve
svém městě, v Libochovicích, se věnoval i jiným činnostem a
spolkům, kultuře, divadlu a turistice.
Všechna
tato jeho činnost se přitom vyznačovala především osobní
nenáročností. Vždyť, jak již bylo řečeno, většina studií,
které napsal (a nebylo jich málo), zůstala jen v rukopisech -
ačkoli byla bohatě využívána četnými zájemci, studenty i
dalšími kteří ve svých dílech využívali údaje o historii
libochovické sklárny, poměrů za okupace a podobně. Bohužel,
někteří pozdější následovníci, dílo pana Pavlíka vydávali
za svá díla, bez uvedení autora.
Stal
se také vlastně zachráncem různých listin Města, historicky
cenných, když po smrti p.Zimmermana muzeum bylo v katastrofálním
stavu a archivní sbírky rovněž bez zájmu města končily ve
sběrnách. Proto v roce 1947 zakročila Archivní inspekce a na
její podnět byl jmenován 23.6.1947 pan Václav Pavlík do funkce
městského archiváře. Přesto koncem listopadu 1954 bylo pro
nezájem tehdejšího vedení města zrušeno v Libochovicích
Křenkovo krajinské muzeum (založené roku 1895) a jeho sbírky
byly uskladněny v Lovosicích, část přestěhovaná do Třebenic.
Později se zbytky sbírek dostaly do depozitáře Muzea Litoměřice,
ale jak psal současný tisk, tento depozitář byl v podstatě
rozkraden, takže kde že asi pak jsou jeho rozsáhlé sbírky?
Jeho
zvláštní zájem se týkal hlavně prehistorie libochovicka. Pátrá
po okolí Libochovic po pozůstatcích bývalých osídlení a osud
je mu nakloněn. Mimo jiné na poli u Kostelce nad Ohří nachází
v roce 1949 keramiku sídlištního typu. V Křesíně je za
jeho pomoci objevena sídlištní jáma, která obsahovala dvouuchou
nádobu, jehlancovité závaží a 3 střepy. V Křesíně na
poli ppč.793/2 byly pak ještě nalezeny dvě tyto jámy. Nad
Levousy, v místech, kde se říká „Na Šancích “ vyrostlo
v době knovízské výšinné sídliště a v letech 1949
– 50 zde pan Pavlík nalezl soubor keramiky a strusku a nakonec zde
byly nalezeny 3 fragmenty keramiky. Na dohled od levouského byla
další knovízská sídliště u Stradonic a na Klapém. Jižně od
tohoto hradiště na zalesněném svahu bylo objeveno pohřebiště v
podobě několika desítek nevysokých mohyl s žárovými i
kosterními pozůstatky. Některé z těchto mohyl byly podrobně
prozkoumány. Datování pohřbů odpovídá mohylové a knovízské
kultuře, souviselo s výskytem poněkud mladších pohřbů kultury
štítarské. Jejich přibližný počet byl asi 40. Některé jsou z
opukových plochých kamenů, jiné z hlinitého materiálu. Mají
průměr 1,5 až 11 m, výšku od 10 cm do 1,5 m. Jen některé z
nich byly odborně prozkoumány. Dále nalezl v roce 1950 soubor
keramiky na poli u Poplz. V roce 1962 na návrší „Viničky“
při průkopu pro vodovod byly nalezeny příkopy a vnitřní areál
opevněné osady a 3 kostrové hroby. V roce 1959 na poli mezi
Malou a Velkou Ohří našel pět střepů ze sídlištního objektu.
Z tohoto období pravděpodobně pochází i nález kostrového
hrobu v Sedlci, v němž byl nalezen dobře zachovalý
bronzový meč. Sídliště, ležící v místě dnešních
Libochovic, podle jeho mínění, dosáhla v době knovízské
svého rozkvětu. Vzhledem ke své rozsáhlosti nálezů usuzoval, že
se sídliště během kultur postupně stěhovalo z místa na
místo. Sídlištní nálezy doplňují nálezy náhodné, dvě
dvouuché nádoby a bronzová jehlice bez místa určení nálezu.
V roce 1950 nalezl soubor keramiky na poli ppč.385/1.
Toto
vše bohužel do roku 1954 bylo uloženo do Krajinského muzea a jak
jsem již předeslal skončilo někde v Litoměřicích, po roce 1954
jeho nálezy a práce byla dokumentována v jednotlivých listech v
rukopisném provedení, včetně nákresů a tato díla skončila
snad podle jeho přání po roce 1993 také v Litoměřickém muzeu,
snad. Já jsem jenom mohl nahlédnout do náčrtů a popisů, které
použil ve své korespondenci s Ing. Otakarem Špecingerem.
Pan
Václav Pavlík zemřel 22.července 1993 v Libochovicích.
Žádné komentáře:
Okomentovat