Regionální historik, vlastivědný pracovník a
publicista, ekonom. Historik samouk. Těžištěm jeho zájmu bylo
především Kralupsko, Slánsko, Velvarsko, Mělnicko,
Libochovicko a Českolipsko. Zajímal se o regionální historii a
osobnosti, turistiku a místopis.
Byl členem Obce spisovatelů,
Klubu autorů literatury faktu a Severočeského klubu
spisovatelů.
|
Otakar Špecinger
se narodil v Kralupech nad Vltavou. Zde také dokončil základní
školní vzdělání, obecnou školu, a v roce 1942 maturoval na
reálném gymnáziu. Protože v té době již došlo k uzavření
vysokých škol, byl poslán pracovním úřadem do Libochovic do
pozice úředníka na úřadu práce v Libochovicích. Původním
správcem z doby již před válkou byl, jak se vyjádřil Václav
Cimerman - „loajální aktivista R.Novotný“. Tento člověk byl
již od počátku okupace byl horlivým fedrovatelem k německému
nasazování a přeškolování. Za tuto loajální činnost byl také
povýšen a přeložen do Úřadu práce na Kladno. Za něj právě
přišel O.Špecinger. V Libochovicích získal Otakar mnoho dobrých
známých, jak divadelníků tak i pokrokových nadšenců. Jak se
sám vyjádřil „ Koncem roku 1943 jsem byl nedobrovolně
přeložen do Libochovic. Přišel jsem s nechutí, ale město i
okolní krajinu jsem si zakrátko navždycky zamiloval. Přispěli
k tomu skvělí lidé, s nimiž jsem se tu mohl seznámit a
kulturní život, který navzdory bezohledným okupačním a válečným
poměrům zůstal na pozoruhodné úrovni, ba dokonce poskytoval
možnost spoluúčasti.“ V Libochovicích se angažoval ve
spolku Scéna (režie hry „Kolébka“ 5.2.1944, „Nezbedný
bakalář“ 27.5.1944, pozdější režie představení „Ženitba“
v roce 1945)
Ovšem zcela během
času nevyhovoval svým „výkonem“ právě svému nadřízenému
Novotnému a tak musel opustit pohodlnější místo v úřadě a
nastoupit na kácení dříví do Budyňských lesů. V Budyni se
seznámil s Bohumilem Pokorným, mlynářem a majitelem mlýna v
Budyni n.O. Otakar Špecinger se s tímto velice volnomyšlenkářským
člověkem, který miloval život a umění spřátelil a i když v
roce 1948 byl mlýn znárodněn a Bohumil Pokorný se dostal do
velkých existenčních a zdravotních problémů, tak i nadále s
tímto světaznalým člověkem udržoval i nadále přátelství.
Každopádně se domnívám, že to skutečně musel být velice
dobrý přítel, jednak podle korespondence kterou spolu vedli a
jednak proto, že v té době udržovat styky s takto postaveným
člověkem bylo kádrově značně nebezpečné. Je zajímavé, že
právě Bohumil Pokorný se v době okolo roku 1914 snažil ze
Španělska, kde v té době uvízl, prosadit propuštění Daniela
Mayera mladšího, (Libochovičáka, malíře v té době značně
žádaného) který byl jako cizinec v Paříži internován. Převezl
jej do Katalánska, kde bohužel Daniel Mayer dne 14. listopadu
1914 na následky internace a tyfusu zemřel.
V roce 1945 se
Otakar Špecinger vrátil v květnových dnech do Libochovic.
Okamžitě se zapojil do politického života ve městě a stává se
členem „Revolučního Národního výboru“ V červenci roku 1945
se ještě zapojil do kandidátky řádných voleb do MNV
Libochovice.
Vbrzku však
odchází na
Vysokou školu hospodářských věd a v roce 1950 promuje s titulem
komerční inženýr (dnešní ekonom). Po promoci pracuje až do
odchodu do důchodu v podniku Barvy a Laky Kralupy nad Vltavou v
různých pozicích od úředníka až po ředitele závodu.
Jeho
největší láskou a zábavou byla historie a lidé dolního Poohří,
Podřipska a Kralupska. Vlastně již od mládí
se zabýval studiem přírody a historie středních a severních
Čech a četné poznatky publikoval v knižních publikacích a
regionálních periodikách. Spolupracoval i s rozhlasem a podílel
se na přípravě textů k řadě map a průvodců nebo webovým
stránkám Kralup n. Vltavou. Zvláštní pozornost věnoval i K. H.
Máchovi: ve studii Musel Mácha tak záhy zemřít? (vyšla ve
dvouměsíčníku Přísně tajné v l. 2000/01) popisuje situaci
lékařství v Litoměřicích v době básníkova skonu, ve studii
Kokořínsko Karla Hynka Máchy (vyšla v Českolipsku literárním v
r. 1981) vztahu Máchových Cikánů ke kokořínské krajině. Naši
čtenáři se s ním mnohokrát mohli setkat v jeho článcích,
které psal pro LN. Mimo historii jej také zajímaly významné
osobnosti kulturního a společenského života, jejich osudy,
možnosti jejich životní volby v různých situacích a cesta po
jejich rozhodnutí. Nebyly to jen ti známí, například Antonín
Dvořák, K. H. Mácha nebo Jaroslav Saifert, pro nás objevil mnohé
další neprávem polozapomenuté, jako jsou například Jiří Kars,
Tereza Stolzová, Berta Mühlsteinová, Josef Lev, nebo Josef Rublič.
Obdivuji
jeho styl práce na literárním pojednání. Měl jsem možnost
nahlédnout do jeho částečného archivu a musím konstatovat, že
se ke každému článku připravoval ve vší vážností a hlavně
důsledně. Nebyl v žádném případě opisovatelem již jednou
publikovaného, jak se dnes často u některých současných autorů
můžeme přesvědčit.
Co
závěrem, jak jsem se dozvěděl z článku pana ing.
Rudolfa Votruby, cituji: A
na závěr ještě prozradím jednu z jeho „utajovaných“
zálib, o které veřejnost vlastně ani neví. Její vznik spadá až
do dávných let gymnaziálních studií, kdy se začal věnovat
kresbě a malování. Vytvořil nespočet půvabných obrazů,
převážně krajinářských – orientovaných samozřejmě na jeho
milované dolní Povltaví.
Ing.Otakar
Špecinger zemřel uprostřed své nedopsané historie 12.03.2014
Kralupech nad Vltavou.
Dílo:
- Turistické průvodce a monografie osob, vlastivědné práce ze severních Čech. Různé članky a studie v regionálních tiscích.
- Barvy staletí : 1982
- Berta Mühlsteinová, Severočeské nakladatelství, 1984
- Českolipsko literární. [autorský kolektiv Otakar Špecinger, Marie Vojtíšková, Petr Gajdošík] SOKA Česká lípa, 2001
- Českým středohořím Praha : STN, 1957
- Čtyřicet let socialistického zemědělství Kladenska, Kladno : OV Svazu družstevních rolníků, 1989
- Dvořákova Nelahozeves, vydáno Nelahozeves, 1976
- Historie a současnost města Velvar : 1482 - 1992 Velvary : [Městký národní výbor 1983]
- Historie a současnost města Velvar : 1482-1982 Kralupy nad Vltavou : Barvy a laky, 1982
- Přehled dějin Kralupska od nejstarších dob do počátku 20. století, Kralupské vlastivědné sešity, ONV Kralupy nad Vltavou, 1956,
- Pamětní spis závodu n. p. Barvy a Laky Kralupy n. Vlt., 1980
- Historie lakařské výroby v ČSSR
Prameny: Kroniky, SOKA Lovosice,
Regionální tisk, web: Regionální Sázená, ing.Rudolf Votruba,
jemuž zároveň děkuji za aktivní pomoc.
Žádné komentáře:
Okomentovat